Jdi na obsah Jdi na menu
 


Díl šestý: Proč?

6. 11. 2007

Zůstal jsem zase celou noc. Zase jsem cítil tlukot jeho srdce, rytmus jeho dechu. Zůstal jsem a držel ho v náruči. Nic víc. Nechci zničit tu křehkou důvěru, to pouto mezi námi, stačí mi to. To štěstí, které cítím, když do mě proudí teplo jeho těla. Zatím nechci víc. Vím, že jednou mi to dá. Chci, aby mi to dal sám…

Zůstal jsem a počkal dokud se neprobudil. Nemohl jsem přece odejít a nevidět ty šedé oči, s nekonečnou pustinou mlhy. Rozloučil jsem se polibkem. Byl to tak zvláštní a krásné… Ten týden byl k nepřečkání. Bez něj a bez jeho dechu. Ale přesto se stále vznáším svým všedním životem. Jako motýl, který hravě poletuje od květinu ke květině, dokud nenajde tu pravou…

Dnes nebloumám. Dnes mě nohy nesou jako na křídlech. Dnes se neptám: Přijde? Dnes křičím štěstím na celý svět, i když bez hlasu: Přišel!

 

Byl to jen polibek. Obyčejný, kterých jsem zažil nespočet. Přesto jeho chuť cítím ještě teď. Vztáhnu ruku a lehce se dotknu svých rtů. Přijdou mi tak citlivé na dotek.

Počítám minuty, které zbývají do jeho příchodu. Pozoruji všechny okolo a podvědomě v každé tváři hledám jeho. Nezastírám, že během doby, co nejsem s ním, pracuji, ale nevnímám to. Pro mě se staly důležitými víkendy, kdy může být se mnou.

Neřekl mi důvod, stejně jako já mu neřekl proč dělám to, co dělám. Prostitut. Tvrdé, ale to je moje realita. Věřím, že mu to jednou řeknu a i on mi vysvětlí proč musím být přes týden sám.

Zastavil se čas. Proč? Protože pár kroků přede mnou stojí On. Přestala existovat minulost, přestala existovat budoucnost. Jediné co zůstalo bylo teď a jeho jarní oči.

 

******

 

Je to tak zvláštní vídat ho v tomhle malém pokoji. Jako by tu neměl být a zároveň sem patřil. Co říci po tom odloučení? Je lepší mlčet? Tak tedy mlčím a jen ho pozoruji. Sundává si kabát a propaluje mě očima. Promluví?

 

Sundám si kabát a mlčky ho pozoruji. Stojí a dívá se na mne. Díváme se na sebe. A je to krásné. Mlčet je krásné. Ale nejen tichem živ je člověk. „Nic se tady nezměnilo.“ Mám pocit, že je to ta největší pitomost, ale zároveň vidím a vím, že on to ví… Pochopil. Usmívá se.

 

Na rtech se mi rozvlnil úsměv. Jak jednoduché téma. „Mělo by snad?“ optám se lehce a udělám krok vpřed. A další, a ještě jeden. Už stojím těsně před ním a vzhlížím k němu. Náhle mi v hlavě bleskne jako varovné světýlko: Prostitut. To je to co jsi a měl bys na to myslet.

Poslechnu ten hlas a natáhnu ruku. Sáhnu mu do rozkroku. Ztuhne a do očí se vkrádá nesouhlas. „Je to moje práce, ne? Proč by ses o mě jinak zajímal, když ne pro tohle?“ zašeptám a dál ho hladím.

Téměř nic necítím, jako by to byl další z mnoha zákazníků. Přesto mi však nervy probíhá jemné mrazení. Náhle se mi kolem zápěstí obemknou jeho silné prsty.

 

No jistě. Proč jinak? Přesto jeho ruku odtáhnu. „Nevím. Ale jestli to bereš takhle? Kolik ti dávají za noc?“ Slova možná znějí tvrdě a na jeho očích je to vidět. Ale může mi věřit, že to bolí stejně jako jeho gesto. Bolí to. Moc to bolí…

„Tak kolik?“ zašeptám a dívám se do těch mlžných očí. Chtěl jsem, aby mi to dal sám… Chtěl, ale ne takhle…

 

Je to tvrdé, ale takhle jsem to chtěl. Nebo ne? Přemýšlím nad těmi slovy a náhle nemůžu mluvit. V očích se mu mihlo něco, cosi co nemůžu identifikovat. Nutí mě to o krok ustoupit a odpovědět. „Záleží na tom, co zákazník vyžaduje,“ zašeptám nakonec. Stále mě drží za ruku a hledíme si do očí.

 

„Vážně?“ z mého hlasu odkapává ironie. Ale srdce bolí, bolí a pláče. „A kolik mě bude stát jen…“ nemůžu to doříct. Nemohu doříct tu krutost, kterou mám na jazyku. Sex. Jenže já od něj nechtěl jen sex…

Nevím, co jsem od něj chtěl, ale tohle ne. Tohle přeci ne! Pustím jeho ruku a obléknu si kabát. Do očí mi nikým nezvány vhrkly slzy. Nechci, aby je viděl.

Proč to udělal? Proč?

 

Moje prsty obemknou jeho zápěstí, když už sahá po klice. Vím, že jsem nezvolil správný způsob a rád bych to vzal zpátky, ale nejde to. Přesto nechci… Nechci, aby odešel. Nechci, aby trpěl kvůli mojí hlouposti. Ani se neotočí, jen čeká.

Obtočím mu ruce kolem hrudníku a položím si hlavu na jeho záda. „Omlouvám se. Zůstaň…“ vydechnu prosebně. Neodvažuji se ani doufat, že mé přání vyslyší. Měl by na to právo. Právo odejít a už se nevrátit…

 

„Proč?“ zašeptám bolestně. „Proč?“ opakuji malomyslně a slzy mi volně stečou po tvářích. Bůh ví proč pláču, já to nevím. Proč byl tak krutý… Proč řekl ta slova a vzápětí mi dal pocítit teplo svého těla a tlukot svého srdce. „Proč? Pověz?“ Mlčí.

Sundám jeho ruce ze svého hrudníku a zmizím do noci. Jdu domů. Sám. Ta rána na srdci bolí. Moc bolí…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Brbly brbly brbly

(Aki, 8. 11. 2008 23:58)

Zní to zajímavě, jenže protože mi nejdou spustit díly s odkazy, nevím o co go!

Moc

(Kat, 8. 11. 2007 20:09)

pěkné a moc smutné. Přemýšlím .. možná měl tam zůstat vzít to co nabízel. Nevím. Tajemství začíná vedlejším a důležitým začíná být vztah jich dvou a ani mi nevadí absence jmén. Jako yb tady na nich nazaleželo.
Moc se mi oba dva díly líbíly. Jak 5 tak 6. Těším se na pokračování.

???!!!:)

(Lirael, 8. 11. 2007 15:37)

Moc krasne a vydarene...takze jen tak dal...hodne zdaru pri dalsich dilech...
L.

Krása, krása ..moc Krásné

(mája, 7. 11. 2007 20:00)

páni kloubouk dolů a opět nezbývá mi než se stál jen uklánět protože tohle....klobou dolůů a hodně hluboko

*tlesk*

(E..., 7. 11. 2007 17:18)

nemůžu než opakovat po druhých, je to nádhera... taky sem měla slzičky v očích, fakt moc hezký

Opravdu pěkné!!!!

(Sora, 7. 11. 2007 16:56)

To je opravdu pěkné,jen tak dál!!!!

...

(misako, 7. 11. 2007 14:41)

To je tak kráásný... :-)

.......

(Jane -www.zivotni-sen.estranky.cz, 6. 11. 2007 23:41)

ooooo moc pěkné a zase to skončilo v tom nejlepším no už ,aby byl další díl s usměvem a náladou si na něj počkám.:)