Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Inuyashovy první slzy a Mirokovo přiznání

7. 10. 2007

  Na obloze svítil jasný měsíc. Kagome seděla opřená o strom a hleděla na nebe. Pak pohled stočila na unavené bojovníky kolem sebe. Inuyasha spal opřený o strom, Miroku na dece u ohně a Sango ve spacáku místo jí samotné.

  Dnešní den pro ně pro všechny byl opravdu náročný. Bojovali s další reinkarnací Naraka – Hakudoshim. Tenhle démon byl obzvlášť silný. Zvlášť proto, že dokázal vztyčit bariéru, kterou neprorazila ani rudá Tessaiga. Dívka si povzdechla. „Něco se děje?“ ozval se vedle ní Inuyasha. Lekla se natolik, že nadskočila. „Inuyasho!“ okřikla ho tiše a vyčítavě se na něj podívala.

  Ten jen pokrčil rameny. „Sedíš tady už dobré dvě hodiny, tak mě napadlo, že ti něco je. Nejsi zraněná, že ne?“ optal se se starostí. Dívka se mírně usmála a zavrtěla hlavou. „Kdepak. Jen mě napadlo, že jestli je Hakudoshi takhle silný, jak pak musí být silný Naraku. Myslíš, že ho porazíme?“

  Zadíval se na oblohu nad nimi. „To nevím, Kagome. Je tady možnost, že ho neporazíme, ale i ta možnost, že ano. Pokud jsou tady stále dvě možnosti jsem ochotný to risknout. Měla by sis ale odpočinout. Dnešek byl náročný den a ráno budeme muset pokračovat v cestě.“

  Přikývla a stočila se do spacáku k ohni. „Jo a Kagome,“ ozval se Inuyasha. Vzhlédla k němu. „Děkuji ti,“ zašeptal a zavřel oči. Věděla za co děkuje. Hakudoshi na něj v jednu chvíli zaútočil zezadu a on by se nestihl bránit, a tak Kagome vystřelila posvátný šíp. Zachránila mu tak život…

  Inuyasha tiše pozoroval spící dívku. Ještě pořád měl před očima, jak se k ní Hakudoshi vydal, aby se pomstil za tu nehoráznou drzost. Málem to nestihl… Jenže se tam objevil ten vlk plný blech a ve svém tornádu jí odnesl do bezpečí. Když Hakudoshi zmizel bylo jasné, že si zřejmě moc přátelsky s Kougou nepopovídají.

  „Ty prašivé psisko! Zase jsi vystavil Kagome nebezpečí!“ vyčítal mu. „Co je ti do toho, blechoune. Nikdy bych jí nevystavil nebezpečí. Zachránil bych jí!“

  Vlk nadzvedl obočí. „Opravdu? A jak? Vždyť jsi ani nestihl postřehnout, že se na ní chystá zaútočit!“ Vrčeli na sebe jako dva vzteklí psi. Kagome to nakonec nevydržela a se zařváním: „OSUWARI!“ jejich debatu ukončila. „Kougo,“ pronesla poté. „Moc ti děkuji, že jsi mě zachránil.“

  Chytil ji za ruce a naklonil se k ní. „Vždyť víš, že jsem ti plně k dispozici, kdykoliv budeš chtít,“ pronesl a přišlápl hlavu Inuyashovi, který se chystal vstát. „Ty jeden!“ zavrčel ten ze země. „Tak zatím,“ rozloučil se Kouga a zmizel. Inuyasha vyčítavě hleděl na Kagome, ale ta se na něj jen zářivě usmála. „Přeci by ses nepouštěl hned zase do boje, když jsi sotva dobojoval!“ usadila.

  Nyní si jen povzdechl a zavřel oči. V podvědomí byl však stále připraven bojovat, kdykoliv by se někdo objevil.

 

  Sotva začalo svítat vydali se na cestu. Všichni byli sice ještě unaveni z předchozího souboje, ale věděli, že musí dál. Někde hodně blízko byl Naraku a oni cítili, že se v následující bitvě s ním rozhodne o jejich budoucnosti. Inuyasha se starostlivě ohlédl za Kagome, která se za nimi vlekla nezvykle pomalu. Věděl, že toho včera moc nenaspala, a tak se zastavil a počkal na ni. „Jsi unavená, že Kagome?“ zeptal se tiše, aby ho ostatní neslyšeli. Dívka pouze přikývla. „Jsem, ale jen trochu, to přejde neboj se.“ Nevypadalo to, že by jí to uvěřil, ale zdržel se jakéhokoliv komentáře.

  Miroku se zadíval na Sango, která šla daleko před nimi. Chovala se poslední dobou velice divně. Věděl, že kdyby se dostala do vlivu Naraka pomocí střípku Kagome by to určitě viděla. Ohlédl se za další dvojicí. Zdálo se, že jsou zabráni do nějaké debaty. Nechtěl jim přidělávat starosti tím, že by jim řekl co si myslí. Dívka kráčející před nimi se maličko prohnula. Právě v tu chvíli mnich věděl, že je pod vlivem nějakého kouzla.

  Zabij mnicha! Zaznělo Sango v hlavě. Odmítala se podvolit, ale bolest, která projela jejím tělem byla horší než cokoliv jiného. Zabij mnicha! Otočila se a zadívala se na Miroka prázdným pohledem. Ten se rychle ohlédl a když spatřil, že Inuyasha s Kagome si ničeho nevšimli, rychle prohodil: „Co kdybyste šli napřed?“ zvolal dozadu. „Jsem nějak unavený a tak bych si rád trochu odpočinul. Jakmile to bude lepší hned vás doženu.“

  Inuyasha pokrčil rameny  bylo na něm vidět, že je docela netrpělivý, i když to nedával najevo. Kagome se na něj zadívala. Jenže mnich byl ve lhaní docela zběhnutý takže nakonec i ona přikývla. „Já tu s ním počkám a doženeme vás společně,“ pronesla Sango, jak Miroku předpokládal, že se stane. Inuyasha by nejradši něco prsknul na téma, že nemá čas hlídat malé děti, ale raději mlčel. Vzal převtělenou miko na záda a třemi dlouhými kroky jim zmizeli z dohledu.

  „Řítí se do pasti,“ ozval se za mnichem posměšný hlas, který však nepatřil Sango. Nějakým způsobem jejími rty promlouval Naraku.

  „Naraku!“ pronesl mnich chladně. „Nech ji být. Tvými úhlavními nepřáteli jsme já a Inuyasha. Vyřizuj si to s námi.“

  „V tom se právě pleteš, mnichu. I ona se stala mým nepřítelem. Stalo se tak ve chvíli, kdy neuposlechla můj rozkaz, aby zabila Inuyashu. Chci i tu druhou dívku, Kagome, protože je sladké sledovat jak se minulost opakuje,“ zasmál se ostrým neveselým smíchem.

  „Co tím myslíš?“ ptal se Miroku, ale ve skutečnosti si byl jist, co mu odpoví.

  „Chci, aby Inuyasha viděl jak opět umírá někdo, koho miluje. Tvoje smrt bude taky docela zábavná,“ prohodil. „Protože tebe zase pro změnu zabije někdo, kdo tě miluje.

  Miroku překvapeně zamrkal. Sice se domníval, že Sango na něm záleží, ale že by ho milovala… Jak to může Naraku vědět? „Netvař se tak udiveně. Střípek mi odhalil její touhy.“

  Mnich mohl vidět jak dívčinými zády prosvítá temně černý střípek Shikonu. „Přísahám, že tě zabiju, Naraku,“ zasyčel nenávistně.

  Démon se pouze zasmál. „Myslím, že po tvé společnosti touží Sango. Příjemnou zábavu.“

  Dívka se opět prohnula a zůstala strnule stát na jednom místě. Hlavou jí opět táhlo: zabij mnicha! Zabij ho Sango. Zabij ho. Odporovala jak nejdéle mohla, ale nakonec nevydržela tu bolest vycházející ze střípku v jejích zádech a klesla na kolena. Miroku k ní vykročil, ale vzápětí se zastavil. To když dívka zvedla hlavu a on tak mohl vidět prázdnotu v jejích očích. Sango vyskočila na nohy.

  Stáli proti sobě a hleděli si do očí. Náhle Sango popadla svůj obří bumerang a se zvoláním: „Hiraikotsu!“ ho vrhla proti Mirokovi. Ten stihl včas uhnout, ale nechápavě na ni hleděl. Jenže dívka se nezastavila. Dál na něj útočila a nejen svou nejúčinnější zbraní. Z chráničů na rukách jí vystřelily nože a i těmi se po Mirokovi začala ohánět.

  Nestačil uhnout a jedna z dýk mu zajela do tváře. Snažil se neútočit, aby nezranil Sango, neboť věděl, že je pod vlivem Narakova kouzla. „Sango!“ zvolal. „Sango, to jsem já Miroku, copak mě nepoznáváš?“ volal zoufale, jak se snažil vrátit dívku do jejího normálního stavu a dostat ji z vlivu Naraka. Sango se na okamžik zarazila, ale pak se bolestivě prohnula a bojovala dál. Nakonec se mnich unavil natolik, že přestal být dostatečně rychlý a obezřetný a díky tomu ho Sango mohla zranit svým mečem. Poslední co cítil byla ostrá bolest v pravém rameni a zaslechl ještě její zoufalý výkřik: „Miroku!“

  Sango se probrala z podivného transu a jediné co viděla bylo mnichovo bezvládné tělo padající k zemi. S výkřikem na rtech se k němu rozběhla a poklekla vedle něj. „Miroku! Prosím podívej se na mě, otevři oči!“ Zoufale s ním třásla, ale s mnichem to ani nehnulo. „Proklínám tě, Naraku! Proklínám tě za všechno drahé, cos mi kdy vzal!“ křičela nenávistně do větru a byla by přísahala, že slyšela démonův posměšný smích.

  Rozhlédla se kolem, ale nikoho neviděla. Vzápětí z ní vyletěl Střípek a zmizel. „S-Sango.“ Zaslechla tichý hlas vedle sebe. Sklonila se nad muže, který ležel před ní. „Jsem tady,“ zašeptala. „Musíš se mu vzepřít. Nedovol, aby zabil tvého ducha. Nedovol, aby tě zlomil,“ dostával ze sebe namáhavě. „Ach Miroku.“ Mnich pomalu otevřel oči a zadíval se do těch jejích. „Není pozdě. Musíš se vydat za Inuyashou a Kagome. Pokud tak neuděláš padnou do léčky, kterou pro ně Naraku nachystal.“

„Nemůžu,“ odporovala. „Nemůžu tě tady nechat.“

Mnich se pousmál. „Mě nepomůžeš, ale můžeš zabránit ztrátě dvou nevinných životů. Zbytečně bych tě zdržoval.“

„Ne!“ zavrtěla vehementně hlavou. „Budeš v pořádku. To zranění jistě není tak vážné.“

  Ve chvíli kdy pohlédla na Mirokovo zakrvácené rameno a hlubokou ránu na tváři, která v ní zela, věděla, že lže. Nedokázala se pohledem vrátit k Mirokovým očím. „Nedokážu tě tu nechat,“ zašeptala. Mnich natáhl ruku a pohladil ji po tváři. „Nic jiného dělat nemůžeš. Postarám se o sebe, ty varuj Inuyashu s Kagome.“

  Sango se k němu rychle sklonila a objala ho. Miroku ji pohladil po zádech a odstrčil ji od sebe. „Buď silná, má milá Sango a nic si nevyčítej. Oba víme, že tys za to nemohla.“

Dívce z oka ukápla osamělá slza. Počkala až doputuje ke koutku úst a pak se rázně zvedla. Ještě naposledy se na Miroka zadívala a tiše přikázala: „Kiraro!“

Z malé roztomilé kočičky se rázem stala obrovská ohnivá kočka. „Pošlu ti sem Kiraru, jakmile je doženu.“

Miroku jí už neodpověděl, ale podle pohybu jeho hrudníku věděla, že je ještě naživu. Nasedla na Kiraru a už se raději neohlížela. Rychle se vydala za svými přáteli. Pobízela Kiraru k co největší rychlosti, aby se dostala ke Kagome s Inuyashou co nejdříve.

  Konečně uviděla, jak Inuyasha bojuje s Narakuem a že se k nim blíží Sesshomaru. „Inuyasho, pozor!“ vykřikla varovně, ale v tu chvíli strnula překvapením. Velký lord Sesshomaru, ten který opovrhoval svým bratrem, mu nyní stál po boku a tasil meč, aby se společně mohli postavit démonovi. Inuyasha se překvapeně otočil a spatřil bratra, který bojoval s Narakem a nikoliv s ním samotným. Přemýšlel, co ho k tomu vedlo. Když se na něj tázavě podíval Sesshomaru mu oplatil svým obvyklým povýšeným pohledem a to bylo vše, co dostal na vysvětlenou. Ještě se ohlédl za Kagome jestli je v pořádku a když se ujistil, že ano opět svou plnou pozornost věnoval Narakovi, který stál před ním a mrštně uhýbal před jejich útoky.

  Kagome sledovala Kaguru, která vše tiše pozorovala. Ta si všimla jejího pohledu a vydala se k ní s pomstychtivým pohledem. Kagome však varovně sáhla po luku a Kagura se stáhla. Dívka věděla, že větrnou kouzelnici řídí Naraku, ale přesto by neváhala jí bez rozmyslu zabít, kdyby se jí pokusila napadnout. Přestala jí věnovat pozornost a opět se zadívala na velice vyrovnaný souboj mezi Narakem a Inuyashou se Sesshomarem.

  Sango na sebe nechtěla upozorňovat, ale bedlivě přitom sledovala souboj mezi muži, a proto si nemohla všimnout, jak se kolem Kagome prosmekl stín a ta bez hlesu padla k zemi. Sango se rozhlédla a spatřila Kaguru, která stála nad dívkou a vítězoslavně se usmívala. „Inuyasho!“ vykřikla důrazně. Ten se po ní konečně ohlédl. Sango pouze ukázala na bezvládné tělo Kagome. „Kagome!“ vykřikl polodémon a rozběhl se k ní, aniž by dbal, že se tak vystavil nebezpečí napadení zezadu. Naštěstí však Narakovu pozornost odváděl Sesshomaru, který na něj vytrvale útočil. Inuyasha konečně zdolal vzdálenost, která ho dělila od dívky a poklekl vedle ní.

  Jakmile se Sango ujistila, že její přítomnost není nutná, otočila se a vydala se na místo, kde zanechala Miroka.

  Kirara neslyšně přistála na zemi a Sango rychle seskočila dolů. Rozběhla se k Mirokovi, který stále nehybně ležel tak jak ho tu nechala. „Miroku,“ řekla tiše a se zatajeným dechem čekala na mnichovu reakci. Ta podle ní přišla pozdě, ale byla šťastná alespoň za ni. Mladý muž pomalu otevřel oči a zadíval se na ni. Věděla, že je již oslaben jedem z jejích dýk, ale museli pryč. „Musíme se odtud dostat, Miroku,“ pobízela ho. „Sango,“ vydechl ten těžce. „Já nemohu. Musíš mě tu nechat a varovat ostatní.“

„Už byli varováni. Teď musím odtud dostat tebe. Naraku pokud mě zahlédl jistě ví, že se tobě něco stalo, protože jsi se mnou nebyl. Co nejdřív sem určitě někoho pošle, aby dodělali, co já začala,“ když pronášela poslední větu byla jí v hlase slyšet bolest a výčitka k sobě samé.

  Miroku zvedl ruku a vzal do dlaně tu její. „Nebyla to tvoje vina. Oba víme, že tě již jednou Naraku dokázal ovládnout, abys bojovala proti Inuyashovi.“

„Jenže to není to samé,“ skočila mu do řeči naléhavě. „Já v tu dobu Inuyashu neznala, ale tebe znám dlouho a …“ nedokončená věta zůstala viset ve vzduchu. Sango se přestala zabývat řečmi a dala se do činů. Rázně vstala a pomohla na nohy i mnichovi. Ten však stál ztěžka a tak ho všemi svými silami podpírala a snažila se s ním dostat ke Kiraře, která z nějakého zvláštního důvodu stála na místě jako by zkameněla. Sango však věděla, co to znamená. Někde poblíž je velké zlo a rychle se blíží. Musí pryč!

„Miroku, musíme jít!“

  Podívala se na muže vedle sebe a viděla, že má v očích prázdný výraz. Vzpomněla si na to, co jí jednou řekl otec: „Necvičil jsem tě jen proto, abys pokračovala v tradici, ale i proto, abys byla silná.“

  Věděla, co tím tatínek myslel, i když si to uvědomila poněkud pozdě. Jenže ani to sebepřísnější cvičení a sebetvrdší výcvik jí nemohl připravit na bolest a prázdnotu jakou cítila při pomyšlení na to, že by přišla o Miroka. Zhluboka se nadechla a znovu spustila: „Miroku. Jestli se teď vzdáš bude to znamenat, že Naraku vyhrál. Že nás dokázal všechny zlomit a nakonec zabít. Nedovol mu to, prosím.“

  Mnich k ní maličko pootočil hlavu a Sango si tak mohla všimnout, že mu zamlžená clona přes oči maličko opadla. Zahořela v ní jiskřička naděje a ta se rozhořela na plamen, když viděla, že se Miroku mírně napřímil a snažil se ze všech sil dostat až ke Kiraře.

  Konečně k ní dorazili a Sango pomohla Mirokovi nahoru. Pak se sama vyhoupla na kočičí hřbet a s tichým příkazem: „Kiraro!“ se vznesli. Opřela si Miroka o sebe a obezřetně se rozhlížela kolem. Nakonec s pohledem plným něhy spočinula na temeni mnichovi hlavy. Vydrž, Miroku, prosím tě vydrž!

 

  Inuyasha klečel vedle Kagome a vůbec si neuvědomoval, že kolem něho zuří boj. Sesshomaru stále zaměstnával Narakua, který tak nemohl útočit na něj. „Kagome!“ zašeptal Inuyasha a vzal jí opatrně do náruče. Položil si její hlavu do klína a jemně ji kolébal. S hrůzou sledoval jak se těsně vedle Kagomina srdce vytváří rudé kolo. „Kagome!“

  Dívka však nijak nereagovala a Inuyasha začínal propadat beznaději. Otočil se směrem, kde bojoval jeho bratr s jeho úhlavním nepřítelem. Musel si přiznat, že byl poněkud udiven, když se tu Sesshomaru objevil. Myslel si, že přišel bojovat s ním, ale on se místo toho postavil po jeho boku proti Narakovi. Že by se v něm objevili lidské city, protože vychovával tu dívku, Rin, už od dětství? Ať  přemýšlel jak chtěl nemohl přijít na to, co Sesshomara vedlo k tomu, aby jim pomohl. Polodémon přestal pátrat po příčinách bratrovy náhlé proměny a začal se opět věnovat Kagome. Ta byla v obličeji křídově bílá a ve tváři se jí nepohnul ani sval.

  Hladil ji po čele, tvářích, vlasech, ale dívka přesto nereagovala. Nad Inuyashou se objevil stín. Byla to Kagura, která se tvářila jako by vyhrála první cenu v loterii. „Trefila jsem se dobře, že?“ posmívala se. Inuyasha k ní vzhlédl a právě v tu chvíli byla nejvíce vidět podoba mezi ním a Sesshomaruem, přesně tak chladně se polodémon tvářil. „Možná jsi spíš měla mířit na mě,“ zasyčel a opatrně položil Kagome do trávy. Pomalu vstal a postavil se přímo naproti Kaguře. „Pokud se hodláš mstít tak do toho,“ posmívala se dál reinkarnace Naraka. Inuyasha sáhl na jílec meče a vytáhl Tessaigu, která se okamžitě proměnila. Na jeho tváři se nepohnul ani sval, pouze v jeho očích svítila nenávist a něco, co by se dalo považovat za posměch. Kaguře na rtech zahrál úsměv a hbitě uskočila před prvním úderem jeho meče, který ještě poháněla bolest a strach ze ztráty dalšího milovaného člověka.

  Jeho neustálé útoky po nějaké době unavily i hbitou Kaguru. Věděla, že se její čas krátí a nejen proto, že byla unavená, ale také proto, že Inuyashu, a tudíž i jeho meč, poháněla zuřivost a strach. Ohlédla se na Sesshomara, jediného muže, kterého kdy milovala a odevzdaně čekala na poslední úder. Ten přišel s oslepivou rychlostí, ale Kagura nelitovala. Svůj úkol tady splnila – smrtelně zranila tu dívku, zbytek už byl na Narakuovi.

  Inuyasha se ani neohlédl po místě, kde ještě před chvíli stála Kagura a vrátil se ke Kagome. Ta pomalu otevřela oči a zadívala se na něj. Inuyasha viděl v jejím pohledu bolest, ale snažil se na ni usmát. „Kagome,“ zašeptal. „Inuyasho,“ odpověděla tiše a zvedla opatrně ruku a pohladila ho po tváři. Vzápětí se jí přes tvář mihl stín bolesti a zesláble zavřela oči. Kagome, šeptal v duchu. Nemůžu tě ztratit!

  Objal ji a položil si hlavu na její prsa. Poslouchal, jak slabě a pomalu dýchá a přemýšlel, kdy přestane dýchat úplně.

  Náhle se prudce zvedl a vydal se za Narakuem. Sesshomaru, který s ním stále bojoval se náhle vznesl a nechal Inuyashu, aby se postavil před Naraka. Polodémon se však otočil a s otázkou v očích se podíval na Sesshomara. „Proč jsi přišel, Sesshomaru?“ zeptal se pak velice tiše. Démon mu však neodpověděl. Tiše na něj hleděl a přemýšlel, co je to za podivný pocit, který mu svírá srdce. 

  Lord se ohlédl k místu, kde z Kagome pomalu vyprchával život a pak zmizel. Vracel se zpět k Rin a Jakenovi, kteří jako jediní ho dokázali chápat. Vlastně se k nim nevracel, protože Rin nedávno opustil a Jakenovi nařídil, aby ji hlídal.

Inuyasha si ani nevšiml, že jeho bratr odešel. Jediné po čem toužil bylo zničit Naraka, protože věděl, že Kagura plnila pouze jeho příkazy, ačkoli se pomstil právě na ní. Aby pomsta byla úplná musel zničit ještě posledního ze svých nepřátel.

  Bitva to byla vyrovnaná a i Inuyasha utržil mnoho ran, které ošklivě krvácely. Přesto však bojoval dál. Věděl, že bude bojovat do posledního dechu. Že bude bojovat za život. Nejen za život Kikyo, kterou miloval před padesáti lety a domníval se, že ji miluje i nadále, ale také za život Kagome, kterou opravdu miloval, a kterou s největší pravděpodobností ztratí také.

 

  Naraku náhle přestal útočit i uhýbat před Inuyashovými útoky a vznesl se nad něj. Vzhlédl k němu, ale nebyl překvapen. Přeci by to nebyl Naraku, kdyby zbaběle neutekl. Sledoval jak démon mizí, ale nepokusil se ho zastavit. Věděl, že den zúčtování ještě přijde.  Inuyasha už nevěnoval žádnou pozornost ničemu kolem. Jen stál na místě a hleděl na Kagome ležící pod stromem. Neodvažoval se k ní vydat, protože měl strach, že zemřela a on jí ztratil.

  Náhle vedle něj přistála Kirara a z ní slezla Sango a pomáhala dolů Mirokovi. „Co se stalo?“ zeptal se tiše, ale nevěnoval jim pohled. „To je na dlouhé vyprávění. Kde je Naraku?“

„Naraku utekl,“ pronesl bezbarvě. Inuyasha se tiše, prosebně zadíval na Sango a ta okamžitě pochopila, co po ní žádá. Bez jakéhokoliv slova se otočila a rozběhla se ke Kagome.

  Otočil se na přítele, který se opíral o kmen nedalekého stromu s vyčerpaným výrazem ve tváři. Inuyasha k němu přešel. „Miroku,“ oslovil ho. Mnich otevřel oči a zadíval se na přítele. „Inuyasho! Co se stalo? Kde je Naraku?“

  Inuyasha mu tedy zopakoval to samé jako před chvíli Sango. „Jak vážné je tvoje zranění?“ zeptal se Miroka.

„Vypadá to, že se to už zlepšilo,“ prohodil mnich a pokusil se na něj usmát, ale Inuyasha si všiml, že mu přes tvář přeběhla bolest. „Kdo tě zranil?“

„Sango,“ vydechl. „Sango?!“ opakoval nevěřícně polodémon. „Nemohla za to! Naraku jí ovládal pomocí Střípku, který jí nějakým způsobem dostal do těla při našem posledním setkání.“

„Čím tě zranila?“ zeptal se náhle vážně Inuyasha, protože si všiml, že ačkoli rána na rameni nebude tak vážná, rána na tváři začínala mokvat a Inuyasha měl zlé tušení. „Myslím na tváři.“

„Dýkou, kterou má zabudovanou v chrániči na ruce. Proč? A kde je vlastně Kagome?“

  Inuyasha v sobě nenašel dost odvahy, aby mu odpověděl na druhou otázku, protože sám se tomu zdráhal uvěřit,  a rozběhl se k Sango. Ta seděla u zraněné Kagome. Miroku, který je sledoval ze svého útočiště okamžitě poznal, že něco není v pořádku. Že se Kagome nehýbe.

„Sango,“ oslovil ji tiše Inuyasha. Ta k němu otočila tvář. „Stále žije,“ odpověděla na jeho nevyřčenou otázku. „Musíš mi půjčit Kiraru.“ Nad nimi se objevil Mirokův stín, otočili se a uviděli Miroka, jak se ztěžka opírá o hůl a vytřeštěně hledí na nehybnou Kagome. Vzápětí se mnichovi podlomila kolena a on padl v bezvědomí na zem. „Miroku!“ vykřikla Sango a Inuyasha si všiml, že dívce z očí kanou slzy. Nesnáším ženské slzy, pomyslel si. Klekl si vedle ní a svým nevybíravým způsobem, protože to jinak ani neuměl, pronesl: „Bude v pořádku!“ Sango k němu vzhlédla. „Jak si tím můžeš být tak jistý? Kdo ho může zachránit?“

„Sesshomaru!“

„Cože?!“

  Polodémon pouze přikývl, netušil sice jak pracuje Tensseiga Sesshomara, ale když mohla léčit jistě může pomoci i Mirokovi. A možná i Kagome. Když se však ohlédl na její pomalu se ztrácející dech, tušil že to zřejmě není pravda. Chtěl ji vzít sebou. Přešel k ní a opatrně jí chtěl vzít do náruče. Dívka však tlumeně vykřikla a tvář se jí zkřivila bolestí. Nechtěl, aby trpěla ještě víc, a tak ji opět položil zpět a rozhodl se, že se pokusí aspoň zachránit přítele.

  Sklonil se nad Mirokem a zvedl ho. Přehodil si mnicha přes rameno, když se nedočkal mnichovi reakce, tiše zvolal: „Kiraro!“ Kočka přiběhla a rychle se proměnila. „Sango.“

Dívka rychle přiběhla. „Ano?“

„Zůstaň s Kagome, prosím.“

„Jistě,“ přikývla rázně. 

Sango mu pomohla dostat Miroka na Kiraru a ještě naposledy se na mnicha podívala. „Zachraň ho, Inuyasho,“ zaprosila tiše a rychle se odvrátila, aby nemohl vidět další slzy, které jí začaly téct z očí. Rozběhla se zpět ke Kagome.

 

  Když konečně dorazili ke skále, na jejíž mýtině obvykle tábořil Sesshomaru se svými společníky, Inyuasha zjistil, že celé její okolí je chráněno silnou bariérou.  Postavil se s Kirarou na zem a nechal ji u Miroka, aby ho hlídala a sám se snažil prorazit bariérou. Jenže ať zkoušel, co chtěl nic nezabralo. Po dlouhém a marném boji nakonec usoudil, že mu nezbývá nic jiného než se vrátit k Sango a Kagome. Sledoval jak se na Mirokově čele objevily krůpěje potu a jak mnich zatíná pěsti. Polodémon náhle začínal pociťovat paniku. Přeci nemůže ztratit přítele i ženu, kterou miluje v jednom dni. Bezmocně zaťal ruce v pěst. Nasedl opět na Kiraru a chystal se vzlétnout, ale náhle si na obzoru všiml tmavé tečky, kolem které občas zavlálo něco bílého. Věděl, že je to Sesshomaru. „Sesshomaru!“ zaječel jak nejvíce mohl. Zdálo se, že si ho jeho bratr všiml, protože se na okamžik zarazil, ale vzápětí zmizel. Inuyasha se ani nenamáhal za ním vydat, protože věděl, že by ho stejně nedostihl. Místo toho konečně s Kirarou vzlétl a vracel se zpět k dívkám. Zpět na místo, kde tušil nešťastné zprávy. 

 

  Sesshomaru chvíli hleděl za mizícím Inuyashou. Pak se i přes všechny logické protesty snesl na zem a zůstal stát před bariérou. Mohl vidět Rin sedící na jednom z kamenů a hledící na oblohu, jako by ho vyhlížela. Věděl, že od něj nebylo fér, že odešel bez rozloučení, ale nebyl si jistý zda by pak odejít dokázal. Srdce ho zrazovalo a nepomohla už ani démonská stránka, která na něj pořád křičela, že se tak chovat nemůže.

  Jen se s ní rozloučím, prohodil v duchu jako by se chtěl omluvit. Bez problémů prošel zábranou a tiše se blížil k Rin. Ta se však zvedla a odešla k jezeru. Démon byl v pokušení jít za ní, ale silou své pevné vůle se ovládl a otočil se k odchodu. Od doby, kdy vztyčil bariéru se sice nehnul od Rin téměř ani na krok, ale také se postaral o to, aby o něm nevěděla.

  Dívka ho nemohla vidět, ale on sledoval každý její pohyb. Ze svého zranění se zotavovala poměrně rychle, ale její krásnou tvář neopouštěl smutný výraz ani ve spánku. Věděl, že to způsobil on, ale bylo by horší pro ně oba kdyby s ní zůstal. Usadil se na své obvyklé místo, kde měl dobrý přehled o všem a zavřel oči. Chvíli se nechal unášet tichostí kolem sebe.

  S povzdechem otevřel oči a zjistil, že nad ním stojí Jaken. Jen se na něj podíval a stočil pohled zpět k místu, kde předtím seděla Rin. Místo nyní bylo prázdné a Sesshomaru si dovedl živě představit, jak dívka plave v jezeře jako rybka.

  Viděl před sebou její štíhlé tělo plující v průzračné vodě, její ruce a nohy dělající pravidelná tempa. Její smích, když doplave na druhou stranu. Prudce zavrtěl hlavou, aby zahnal představy, které ho jen sváděly k tomu, aby se rozběhl k jezeru.

  S podivem zjistil, že se Rin již vrátila a rozdělává malý ohníček, aby jí v noci nebyla zima. Démon se prudce zvedl a vyrazil ke koním. Musím pryč, táhlo mu myslí. „Sesshomaru-sama?“ zavolal za ním bojácně Jaken. „Co je?“ odsekl ten. „Vy tu nezůstanete?“

Lord se na okamžik zastavil. „Ne,“ řek velice tiše. Dorazil ke koním, vyhoupl se nahoru a zmizel. Jaken jen sledoval černou tečku na obloze, která se rychle vzdalovala. Nebyl však jediný. I Rin vzhlížela vzhůru a sledovala, jak bílá kožešina a stříbrné vlasy vlající ve větru pomalu mizí v dáli.

  S povzdechem poodešla ke kožešinám, do kterých se zavrtala a za několik minut usnula. Její rozjitřenou mysl hřálo vědomí, že Sesshomaru se na ni přišel podívat, že ji neopustil navždy jak si myslela. 

 

  Sango tiše pozorovala Kagome. Ta náhle otevřela oči a zadívala se na ni. „S-Sango,“ vydechla. „Ano?“ zeptala se ta. „Kde je Inuyasha?“ vyrážela ze sebe namáhavě. „Odjel za Sesshomarem.“

„Sesshomarem?“

„Miroku byl zraněný a tak se Inuyasha rozhodl požádat o pomoc právě jeho.“

Kagome unaveně zavřela oči, ale vzápětí je zase otevřela. „Sango, prosím tě…“ hlas se jí zlomil. Sango se nad ní sklonila, aby jí slyšela.

„Prosím, řekni Inuyashovi, ať si nic nevyčítá. Mám vás všechny moc ráda,“ zašeptala ještě tiše a pokojně zavřela oči. „Kagome!“ Sango však už věděla, že ji dívka dávno neslyší, že už dávno nevnímá její slova. Na její tváři se uhnízdil klidný výraz. Sango věděla, že Kagomina poslední myšlenka patřila Inuyashovi, ačkoli svá slova o tom, že je má ráda myslela obecně.

  Konečně se dostali na místo, kde opustili Kagome a Sango. Sotva pomohl Inuyasha Mirokovi na zem a pohodlně ho opřel okamžitě se rozběhl k Sango, která seděla nad Kagome se svěšenými rameny. Ještě než  k němu otočila svou uslzenou tvář věděl, co mu řekne. Ačkoli to věděl předem, nechtěl uvěřit téhle prosté pravdě. „Je mi to líto,“ zašeptala Sango. Inuyasha se poprvé od doby, kdy k nim přišel podíval na Kagome.  Její krásná tvář byla křídově bílá a naprosto klidná, hrudník se již nezdvíhal. Z oka mu ukápla osamělá slza. Vzápětí padl na kolena. „Kagome, Kagome,“ šeptal jako v transu. To nemůže být pravda, myslel si v duchu. Nemohl jsem tě ztratit, ne tebe, ne kvůli pomstě Narakovi. 

  Sango se rozhodla nechat ho o samotě. Tiše přešla k Mirokovi, který se opíral o strom. „Miroku,“ zašeptala. Mnich otevřel oči a zadíval se na ni. Pokusil se na ni usmát, ale vůbec se mu to nepovedlo. Byl celý bledý a po tvářích mu stékaly krůpěje potu. Sango věděla, že stačí jen chvilka a Miroku může dopadnout jako Kagome. „Ne!“ pronesla rázně a pohladila ho po tváři. Muž se na ni opět zadíval. Ačkoli se jí nechtělo rušit Inuyashu přesto k němu musela jít. Chtěla mu dát najevo, že je tu s ním. „Inuyasho,“ oslovila ho. Polodémon pouze mírně zvedl hlavu, aby jí tak dal najevo, že ji poslouchá. Jenže dívka nic neřekla. Jen tam stála a dávala mu tak najevo, že je tady, že už  není sám, jak tomu v minulosti často bývalo. Nakonec promluvil Inuyasha: „Odjeď s Mirokem ke Kaede. Musí se pokusit mu pomoci.“ Sango pouze přikývla a otočila se k odchodu. „Sango?“ oslovil dívku, která už byla na dva kroky od něj. Při zvuku jeho hlasu se však zastavila. „Neříkala něco předtím…?“ zeptal se zlomeně. Dívka na chvíli zaváhala. „Chci abys věděl, že poslední její myšlenka patřila tobě.“ Polodémon prudce zvedl hlavu a zadíval se na ni. „Řekla mi, že si nemáš nic vyčítat. A že nás má moc ráda, ale myslím si, že myslela spíše tebe.“

„Teď už jdi!“ poručil jí. Sklonil se nad Kagome a políbil ji na čelo.

  Sango už se neohlížela a rozběhla se k Mirokovi. Dostala ho na Kiraru jak nejrychleji to šlo a ještě rychleji se vydala do chalupy, kde bydlela Kaede. Sotva přistáli Sango se rychle vydala do domu. „Kaede!“ zvolala a žena vyšla ven byl s ní i Shippo, kterého teď často nechávali u ní kvůli nebezpečí, které jim mnohdy hrozilo. „Co se děje?“ ptal se nyní. „Miroku, byl zraněný.“

„Čím?“ vložila se do toho Kaede.

„Jedem démonobijce. Mým jedem,“ upřesnila a oči se jí zalily slzami. Kaede však nic nenamítla, jen Shippo byl mírně vyveden z míry, ale pak si uvědomil, jaké prostředky Naraku používá. Společně odnesli mnicha dovnitř. Kněžka začala míchat různé lektvary, na které byli zvyklí od jejího ošetřování Inuyashi. Sango i Shippo jí pomáhali jak mohli. Dívka začínala panikařit, protože to nevypadalo, že by se Mirokův stav začínal lepšit. Dlouhá procedura ošetřování konečně skončila a Sango se napjatě podívala na Kaede. Ta pouze beze slova přikývla. „Bude to sice chvíli trvat, ale měl by se z toho dostat. Co se ale ještě stalo? Netvrď mi, že jsi tak smutná jen kvůli Mirokovu stavu.“

„Kagome,“ vydechla Sango. „Ona… zemřela.“

  Kaede na ni zůstala šokovaně zírat. „Sango,“ ozval se tichý hlas Miroka. Dívka se k němu okamžitě sklonila a prudce ho objala. Pohladil ji po zádech. Odtáhla se od něj a pohladila ho po tváři. Mladík se na ni tázavě díval a Sango věděla na co se chce zeptat. „Je mrtvá, hoch-sama,“ pronesla naprosto bez emocí, ale oči ji prozradily. Ty měla zalité slzami, ale nedovolila ani jediné sklouznout po tváři.  Miroku si ji beze slova  přitáhl k sobě a políbil ji na čelo. „Myslela jsem, že jsi mrtvý. Že jsme ztratili i tebe,“ přiznala zlomeně. Kaede se mezitím vytratila ven a s ní i Shippo.

  Přes palouk se k nim blížil Inuyasha, který něžně držel Kagome v náručí. Přiblížil se natolik blízko, že mohli vidět, jak zoufale k sobě dívku tiskne, jako by doufal, že pouhá jeho blízkost jí dokáže vrátit život. Zastavil se těsně před kněžkou a démonkem, ale nevěnoval jim pozornost. Pouze láskyplně hleděl na milovaný obličej. „Inuyasho?“ ozval se tiše Shippo. „Co se stalo Kagome?“

  Polodémon na něj shlédl. „Je mrtvá,“ pronesl tiše. Malému chlapci začaly z očí stékat slzy, které nemohl zastavit.  „Miroku,“ zavolal Inuyasha na přítele, který se okamžitě objevil ve dveřích. Ačkoli ho podpírala Sango, v jeho tváři byl odhodlaný výraz. Když se ujistil, že ho Miroku slyšel vrátil se i s Kagome doprostřed mýtiny a položil ji do trávy.

   Miroku se Sango ho následovali. „Vykopeme pro ni hrob, abychom ji mohli alespoň důstojně pohřbít,“ pronesl tiše a podal příteli lopatu. Ten pouze přikývl a pustil se do práce. Sango ho pustila a posadila se nedaleko od nich. I Shippo se snažil pomáhat, ale nebylo to moc efektní vzhledem k tomu, že lopata byla větší než on. Dívka je tiše pozorovala při práci a částečně cítila i vinu. Kdyby se Inuyasha nesnažil zachránit Miroka, možná by mohl zachránit Kagome.

  Oba muži pracovali mlčky a i Sango, která je pozorovala neřekla ani slovo. Pouze v duchu děkovala za Mirokův život. Inuyasha udělal vše proto, aby ho zachránil a to se nakonec podařilo a za to mu byla vděčná.

  Inuyasha kopal rychle, ale myšlenkami byl úplně jinde. Měl jsem to být já, Kagome. To já měl ležet místo tebe bezvládně v trávě. Já měl zemřít rukou Kagury a ne ty. Zaťal zuby a pokračoval v práci. Nedokázal se ohlédnout, protože tušil, že by nedokázal pokračovat. Chtěl být hotový do večera, neboť dnes byl den, kdy se měnil v člověka a on věděl, že by nad ním zase převzaly vládu lidské city a nemohl si být jistý co by udělal.

  Miroku se ohlédl na Sango a na chvíli přestal pracovat. Hleděl na její půvabný obličej a věděl, že konečně našel to co tak dlouho hledal. Ten pocit byl neznámý, ale uvědomil si ho ve chvíli, kdy hleděl smrti do tváře. Nevěděl, zda je to láska nebo něco jiného, ale byl si jistý, že jí už nikdy nechce, byť jen na malou chvíli, opustit. Od Kagome věděl, že Sango na něm záleží. Ostatně to poznal i dnes, kdy se ho tak nekompromisně snažila zachránit, ačkoliv jí myšlenka na jeho smrt musela činit bolest. Děkuji, Kagome, vzdal památku mrtvé přítelkyni. Sango si v tu chvíli všimla jeho pohledu a zadívala se na něj, jako by se chtěla přesvědčit, že je opravdu tady.

  Inuyasha náhle přestal kopat, upustil lopatu a beze slova opustil mýtinu na všech čtyřech. Vydal se za stopou Sesshomara, kterou zavětřil. Našel ho poměrně rychle a poníženě před něj poklekl. Ačkoli ztratil veškerou naději přesto byl ochoten zahodit svou čest, aby se pokusil, alespoň o poslední pokus na záchranu Kagome. „Co chceš?“ zeptal se ho bratr chladně. „Nabízím ti to jediné po čem prahneš – svůj vlastní život.“ „A co za něj požaduješ?“

„Nevím, jak funguje Tenseiga, ale jestli s ní dokážeš zachránit život tak to udělej. Zachraň Kagome.“

Sesshomaru neodpověděl jen na Inuyashu nadále hleděl spatra. Polodémon si jeho mlčení vyložil jako odmítnutí a pomalu vstal. „Buď proklet, bratře. Kéž bys někdy ztratil někoho na kom ti opravdu záleží!“ vyhrkl ještě a vrátil se zpět ke Kaede.

 

  Sesshomaru stál nehybně a tiše nad mrtvou dívkou. Sám nevěděl, co ho sem přivedlo. Tak kvůli tobě byl Inuyasha ochoten položit svůj život přede mne jako na servírovacím talíři, pomyslel si. Kvůli tobě se ponížil natolik, že doslova žebral na kolenou u bratra, kterým vždy opovrhoval. Věděl, že Inuyashu vždy doprovázela, ale nikdy se nezdálo, že by k ní choval nějaké city. Jen jednou. V době, kdy se Sesshomaru nečekaně objevil a byl připraven bojovat. Ta dívka stála za Inuyashou a on se k ní otočil a zvolal: „Kagome, ustup!“ To byla jediná chvíle, kdy Inuyasha dal najevo, že mu na té dívce záleží. Ostatně bylo mu to vidět i na očích.

  Lord Sesshomaru neslyšně vytáhl Tenseigu a jediným pohybem zápěstí zabil démony podsvětí, kteří se již po dívce sápaly. Ta vzápětí otevřela oči a překvapeně se na něj zadívala. „Řekni Inuyashovi, že mi nic nedluží,“ pronesl démon tiše a zmizel. Vracel se na jediné místo, kde nyní chtěl být. K Rin, kterou před nedávnem opustil. Nemohl se zbavit neodbytného pocitu, že něco není v pořádku.

Kagome udiveně hleděla na místo, kde předtím stál Sesshomaru. Co se stalo?, pomyslela si. Vůbec na nic si nevzpomínala. Kde je Naraku? A Inuyasha? Rychle vstala a rozhlédla se kolem. Zmateně se zamračila, když viděla, že Miroku s Inuyashou kopou jakýsi hrob a Sango to všechno smutně pozoruje. Tiše k nim přišla a pak se svým obvyklým způsobem zeptala: „Někdo snad zemřel?“

  Oběma mužům vypadly lopaty z rukou a otočili se k ní. I Sango jí sledovala s udiveným pohledem. Kagome ale v tu chvíli zajímal pouze Inuyasha, který vypadal, jako by viděl ducha. Hleděl na ni jako na posvátnou modlu. Na zem se snesl soumrak a Inuyasha se přímo před jejíma očima proměnil v člověka. Pomalu k ní vykročil a než stačila jakkoliv zareagovat strhl si ji do náruče a tiskl k sobě tak pevně že téměř nemohla dýchat. „Kagome,“ vydechl. „Kagome,“ opakoval. Kagome viděla, jak Miroku přešel k Sango a zezadu ji objal. Oba se na sebe šťastně usmáli. Proč byli předtím všichni tak smutní, divila se v duchu.

„Inuyasho,“ pronesla tiše a snažila se od něj odtáhnout, ale on jí to nedovolil. Měl zabořený obličej v jejích vlasech a Kagome s údivem zjistila, že jí na hrdlo stékají horké slzy. Nic už neřekla a ani Inuyasha nemluvil. Konečně se od ní odtáhl a zadíval se na ni. Pranic nedbal, že má tváře mokré.

  Musel vidět, že je živá. Že vidí její oči, její rudé rty, její zdravě růžové tváře. Pohladil ji po líčku a pousmál se. „Inuyasho. Co se stalo?“ zeptala se tiše. „Mysleli jsme si, že jsi mrtvá, Kagome,“ odpověděl jí Miroku, protože Inuyasha se neměl k odpovědi. Stále na ni tiše hleděl. „Mrtvá?“ vyjekla dívka. A pak si to uvědomila. Sesshomaru jí pomocí Tenseigy zachránil život. Natáhla se a pohladila polodémona, nyní proměněného v člověka, před sebou po tváři. Ten se konečně vzpamatoval na tolik, aby se jí zeptal: „Ale jak je to možné? Vždyť jsi nedýchala.“

„To Sesshomaru. On mě zachránil pomocí Tenseigy.“

„Sesshomaru?“ ozvalo se sborově hned třemi různými hlasy. Kagome přikývla. „Ano. A mám ti říct, že mu nic nedlužíš, Inuyasho. Vypadal tak nějak zvláštně. Smutně i šťastně.“

  Inuyasha už na nic nedbal a sklonil se ke Kagome. Lehce jí políbil na rty a pak si jí k sobě znovu přitiskl. Později Sesshomarovi poděkuje, ale až později.

  Miroku se otočil k Sango a s úsměvem se na ni zadíval. Ta pochopila i beze slov a přešla k němu a nechala se obejmout. Společně pozorovali tu dvojici. Bylo jasné, že Inuyasha Kagome miluje. Ostatně to poznali, když si myslel, že Kagome zemřela. Miroku se sklonil k jejímu uchu a zašeptal: „Miluji tě.“

Sango se k němu překvapeně otočila a v očích jí svitly hvězdy. „A jsi si jistý? Víš určitě, že nejsem další z těch, se kterými bys chtěl povít děti?“

  Miroku na ni vážně hleděl. „Vím jistě, že ty jsi jediná žena, na které mi kdy záleželo. Nikdy jsem nikoho nemiloval kromě otce. Láska je pro mě docela nový pocit. Ostatně pro Inuyashu také. Vím jistě, že ty jsi ta, se kterou chci být do té doby než zničíme Naraka, nebo do té doby než mě větrný tunel po…“ Více říci nestihl, protože se dívka vytáhla na špičky a umlčela ho polibkem.

„Nemluv o tom. Cítím, že Naraka zničíme. Taky tě miluji, ale to už zřejmě víš, že?“

  Mnich přikývl a sklonil se k ní jako před chvíli Inuyasha ke Kagome. Políbil ji něžně a dlouze. Nyní všechno mohlo počkat. Sango z náhlého popudu sjela rukou na mnichův zadek. Ten se od ní odtáhl a oči vykulil tak moc až měla strach, že mu vypadnou. Usmála se, vytáhla se na špičky a znovu ho políbila.

  Polodémon se od dívky odtáhl a pousmál se. „Naše bitva ještě neskončila,“ zašeptal.

„Jak to?“

„Narakovi se podařilo utéct. A Sesshomaru nic nedělá zadarmo. Jen by mě zajímalo, jak to že tak najednou změnil názor.“

„Co se stalo?“ ptala se Kagome zmateně.

„Nabídl jsem mu za tvou záchranu svůj vlastní život.“

  Dívka, a stejně tak ostatní, na něj zůstali tiše hledět. „Jak jsi to proboha mohl udělat?!“ křičela na něj Kagome. „Proč asi myslíš?!“ řval na oplátku. „Inuyasho, OSUWARI!“

  Inuyasha se rozplácl jak dlouhý tak široký, ale vzápětí se opět vyškrábal do sedu. „Chceš vědět, proč jsem to udělal?“ Když Kagome pouze přikývla, zadíval se s něhou vzhůru do jejího obličeje. „Protože tě miluji, Kagome. Nedokázal jsem snést pomyšlení na to, že bych tě mohl ztratit.“

  Kagome se rozhlédla a všimla si, že ostatní zmizeli uvnitř domu. Dívka klesla na kolena před Inuyashu a položila mu ruce na ramena, aby se vzápětí o sebe opřeli čely. „Taky tě miluji,“ zašeptala a nechala se k němu přitisknout.

  Sango s Mirokem stáli mezi zárubní dveří a dívka se mu opírala o hruď. „Konečně je to za námi, že?“ řekla tiše. „Ještě ne zcela, ale řekněme, že jsme na dobré cestě být šťastní.“

„Konečně,“ vydechla a pootočila k němu hlavu, aby ji mohl políbit.

 


O měsíc později

 

  Rozhodující bitva s Narakem přišla rychleji než předpokládali. Vedle Inuyashi bojoval i Sesshomaru, který měl s démonem nevyřízené účty. Polodémon čirou náhodou věděl, jaké účty to jsou. Vždyť mu pomáhal před necelým měsícem najít tu dívku. Nebo spíše určit, kde je Narakův hrad, aby jí mohl démon najít. Inuyasha to ale dále nerozebíral. To bylo mezi jeho bratrem a tou dívkou. A Narakem, samozřejmě. Nyní ale Inuyasha toužil jen po jediném. Konečně se zbavit Narakovy hrozby, protože věděl, že by nikdy nebyli v bezpečí. A poté co málem ztratil Kagome už nechtěl riskovat. Proto byl rozhodnut bojovat do posledního dechu. Po boku bratrů se náhle objevil Miroku. „Miroku!“ Mnich se na něj jen tiše podíval a začal útočit také. Dokázali tak ještě více unavit svého nepřítele. Jejich útoky byly přesné a naprosto dokonale sladěné, takže Naraku nemohl skoro nikam uhýbat. Nakonec jim na pomoc přišla i Sango. Objevil se i ten vlčí grázlík Kouga, ale Inuyashu ani nenapadlo protestovat, protože věděl, jak moc pro něj znamenali vlci, kteří přišli o život právě díky Narakovi.

  Chtěla se přidat i Kagome, ale stačil jediný Inuyashův tichý pohled a dívka strnula na místě. Věděla, že jí tím polodémon naznačuje, aby se držela v bezpečí. Než jim mohl Naraku utéct vyvolal Inuyasha zpětnou vlnu a vrhl jí po démonovi. Ten se zatvářil udiveně, protože do poslední chvíle věřil, že se ráně dokáže vyhnout. Nedokázal. Dostal plný zásah od Tessaigy. Nejprve se zadíval na Miroka, kterému se pomalu začal zacelovat větrný tunel a který na něj hleděl s opovržením a nenávistí. Poté stočil pohled k Sango, která se tvářila podobně jako Miroku. Zadíval se i na Sesshomarua, který na něj hleděl svým klidným a chladným pohledem. Nakonec se zadíval na Inuyashu, který před ním stál naprosto klidně. V polodémonových očích nesvítila ani radost ani zadostiučinění, ale pouze chlad. Naraku věděl, že jeho čas skončil, ale pranic se tím nezabýval. Ještě než nadobro zmizel pousmál se a zalétl pohledem k dívce, kterou nechal před měsícem smrtelně zranit. Nějakým způsobem však přežila a byla to vlastně ona, kdo zapříčinil jeho pád a chtě nechtě ji musel obdivovat. Pak po obávaném démonovi Narakovi nezbylo nic než bolestné vzpomínky na jeho zákeřné plány a intriky.

  Sesshomaru se opět vytratil stejně nepozorovaně jako se objevil, ale na to už byli všichni zvyklí. Inuyasha tušil kam se vrací. K Rin. Polodémon se otočil a pohledem se střetl s Kagome, která se na něj usmívala. Opětoval úsměv a vykročil k ní. Nebyl však dostatečně rychlý a jako první se k ní dostal Kouga. „Kagome!“ pronesl tiše. „Nejsi zraněná? Vím, že se o tebe ten podvraťák nestará tak jak by měl. Pořád ještě nechápu proč jsi pořád s ním, když se mnou by ses měla líp.“ Nadechl se, aby pokračoval, ale to už mu Inuyasha nedovolil. Postavil se mezi ně jemně Kagome objal a přitiskl k sobě. Vrhl na Kougu vítězoslavný pohled. Ten mu však nevěnoval pozornost.

  Pozoroval Kagome, která objímala toho psího ňoumu kolem ramen a tiskla se k němu. Pak se k němu otočila zády a opřela se o něho. Kouga je oba pozoroval a pochopil – ač nerad – že boj o Kagominu lásku prohrál. „Starej se o ní dobře, nekňubo. Jestli se dovím, že s tebou není šťastná přijdu si pro ní.“ Pak se kolem nich zvířil vítr, objevilo se Kougovo osobní taxi v podobě tornáda a vlk byl pryč.  Inuyasha za ním hleděl a věděl, že svou hrozbu myslí vážně. Ale také věděl, že se nikdy nebude muset bát toho, že by se Kouga objevil, aby si Kagome odvedl. Byl rozhodnutý udělat ji šťastnou za každou cenu. Zadíval se na nebe, kde předtím zmizel jeho bratr. Myslí mu projela myšlenka na den, který mu navždy utkvěl v paměti.

  Sesshomaru blížící sek němu a on sám odhodlaný dát mu svůj život. Živě si vzpomínal na tu hrůzu, když si před něj klekla Kagome a pronesla: „Jestli chceš dnes vzít něčí život, tak si vezmi můj!“ Pak vypukla všeobecná hádka, do které se samozřejmě nezapomněli připojit i Miroku se Sango. Nakonec to vyřešil Sesshomaru, když pronesl něco, co ohromilo celou skupinku natolik, že nebyl nikdo z nich schopen dobrou minutu promluvit. „Inuyasho, potřebuji tvoji pomoc.“ Polodémona by nikdy nenapadlo, že se k tomu Sesshomaru někdy sníží, ale bylo tomu tak. Jeho vznešený bratr, velký lord Sesshomaru, žádal o pomoc bratra, kterého nepovažoval za nic víc než špínu u svých nohou. Inuyasha tehdy tušil, co způsobilo tuhle proměnu, ale nahlas by to nikdy nepřiznal. Vždyť i on sám byl ochoten ponížit se na nejvyšší míru jen aby zachránil Kagomin život.

  Nyní tiše sledovali jak Miroku a Sango sedí pod stromem. Sango se tulila Mirokovi k boku a ten ji objímal jednou rukou.

Teď už konečně můžeme být šťastní, pomyslela si Kagome a na tváři se jí rozprostřel zářivý úsměv.



* * *
Volné pokračování naleznete zde
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

supeeeeeeeeeeeer ...

(SueInuYash, 28. 2. 2008 18:27)

ahoj mas uzas pribeh .. mohla by si si kuknut http://rakuen.blog.cz/0802/zbierka-fanfiction je to nieco pre tvoj pribeh...

Dobry

(Kiki, 31. 12. 2007 18:14)

Páni bylo to fakticky pěkný.....Ses rozená spisovatelka a nejlepší bylo že jsi nenechala Kagome umřít :-)

:)))).... (dagmar.blog.sk)

(Dagmar, 19. 10. 2007 22:23)

jaaj boze , mája a misako tak už sme tri rovnaké...budem asi potrebovat novuu klaavesnicu lebo taato je teraz total celaa zmaacanaa.,...:o)))..."hlbokaa poklona" autorke...:)

.......

(Jane -www.zivotni-sen.estranky.cz, 12. 10. 2007 20:29)

chjo opravdu moc krásná povídka povedla se ti jako vždy :)

.......

(misako, 9. 10. 2007 15:54)

májo, tak to jsme na tom stejně... je to fakticky krásný, nádherný

..............

(mája-www.majuscinaskrinka.estranky.cz, 7. 10. 2007 11:09)

Nádherné,opravdu překrásné. Skoro celou povídku jsem probrečela,ale to už jsem holt já.