Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Část první: Cirkusový festival

24. 5. 2007

  Kaleido Stage. Legendární akrobatický cirkus v Kalifornii, jehož největšími hvězdami byli Leila Hamilton a Juri Kilián. Až do doby, kdy se objevila Sora Naegino. Nikdo nevěřil, že dokáže být hvězdou. Jen Kalos, majitel Kaleido Stage.

  Sořino nezdolné odhodlání zapadnout nakonec najde své první oběti, mezi nimiž je i manažer Ken a dvě akrobatky, Mia a Anna. Sořin vzor, Leila, také v její schopnosti nevěří, přesto s ní začala vystupovat. Nakonec díky tomu, že Leila začala, stejně jako Sora, vidět Kejklíře-ducha jeviště, se rozhodly předvést legendární akrobatické číslo.

  Podaří se jim to, ale Leila se při tréninku zraní a je po vystoupení nucena odejít z Kaleido Stage. Teď je na Soře,a by se stala Kaleido Star. Dostává nového partnera - Leona Oswalda. Ale ti dva se nemohou shodnout.

  Na scéně se také objevuje nová soupeřka May Wong, která se stane Leonovou partnerkou na Cirkusovém festivalu v Paříži, který v minulém ročníku vyhrál Juri s Leilou. Sora rozhodnuta nevzdat se tak snadno se vydává do Paříže za Jurim. On, jako druhý z vítězné dvojice, se může festivalu zúčastnit nebo pozvánku dát jiné dvojici.

  Sora Juriho přesvědčí, aby spolu vystupovali. Nic však není tak jak se zdá. Sora nedokáže zvládnout napětí a jejich vystoupení nedotáhne do konce. A právě po tomhle představení začíná náš příběh.

 

  Věděla, že už tu nemá co dělat. Vzdala to. Nechala vítězství May a Leonovi. Přesto nemohla odejít. Cítila, že nezklamala jen Leilu, ale i Juriho, kterého tak usilovně přesvědčovala, že se s festivalem dokáže vyrovnat.

  Nyní stála nerozhodně před Kilianovo šatnou. Nakonec se odhodlala třikrát zaklepat. „Dále.“ Vešla do pokoje a zůstala stát u dveří. „Juri. Přišla jsem se omluvit. Je to jen moje vina.“ Odpověděl jí, aniž by se otočil od okna, u kterého stál. „Varoval jsem tě, Soro, ale přesto jsi se rozhodla sem jít. I když jsme nezvítězili z ničeho tě neviním.“

  „Možná byste měl,“ zašeptala a tiše vyklouzla na chodbu. Z očí jí začaly stékat slzy, když běžela chodbou, ale nedbala na ně. Juri vyběhl za ní. Viděl už jen dívčina záda. „Soro!“ zavolal, ale ani nezpomalila.

  Vyběhl ven a rozhlédl se. Spatřil Soru a chtěl se za ní vydat. V tu chvíli ho však obklíčili novináři a otázky se na něj sypaly ze všech stran. „Pane Kiliane, čím si vysvětlujete dnešní neúspěch?“

  „Domníváte se, že to byla vaše chyba?“

  „Dáváte vinu své partnerce?“

  „Jak je možné, že dokázala předvést legendární akrobatické číslo a Cirkusový festival ji tak vyvedl z míry?“

  „Bez komentáře,“ prohodil. Než se stihl vyplést z chumlu zvědavců, Sora už byla dávno pryč. Zaťal pěsti a pustil se ulicí, kde ji viděl naposledy. Našel ji v parku, kde ji potkal ten den, co ho hledala tady v Paříži. Seděla na lavičce, hlavu v dlaních a… Před ní klečel Ken a uklidňoval jí. Kolem stály Rozeta, Anna, Mia a Sára, další členové Kaleido Stage.

  Přeci sis nemyslel, že jsi jediný, kdo si všiml, že utekla, zkritizoval sám sebe a uvažoval co to s ním je, že mu na ní náhle tak záleží. Ken ho zpozoroval. Rychle se otočil, až za ním jeho dlouhý plášť zavlál, a odcházel pryč. „Juri,“ zaslechl Sořin hlas, ale neotočil se. Byl tady zbytečný. Už k nim nepatřil.

   Pomalu se vydal ke svému bytu. Poslední dobou maloval usměvavé tváře, ale nebyl si jist, zda to ještě dokáže. Za dnešní den viděl až příliš slz.

  Sora tiše hleděla za odcházejícím mladým mužem. Proč šel za mnou?, ptala se v duchu. Musela jsem ho hrozně zklamat. Vzpomněla si, co jí řekl: nic ti nevyčítám. A proč taky? On festival vyhrál loni. Zaťala pěsti. Přeci neodejdu s tím, aby si o mě Juri myslel to nejhorší. „Soro?“ ozvala se ustaraně Mia. Dívka se na ni podívala. „O mě neměj starost,“ zamumlala a vykročila směrem, kterým odešel Juri.

  Nechtěla být u něj být dřív než on a tak schválně bezcílně bloumala ulicemi. Když se rozhodla, že otálela již dost dlouho, ráznými kroky vyrazila k bytu Juriho. Zazvonila a čekala. Nic. Zazvonila podruhé, tentokrát déle.

  Konečně jí otevřel. A Sora na něj zůstala užasle zírat. Juri totiž měl pouze ručník omotaný kolem boků. „S-Soro,“ zakoktal očividně překvapen její přítomností. „Co tu děláš?“

  „Já…“ hlas se jí ztratil. Nadechla se a pokračovala. „Já vím, že mi nic nevyčítáte, protože jste vyhrál minulý ročník. Měl byste na mě křičet, jak jsem nemožná a že nic neumím a ….“

  „Soro,“ umlčel ji v půli věty. „Nebudeme to přeci rozebírat na chodbě. Navíc jsem na společenskou konverzaci trochu nevhodně oblečen, takže pojď prosím dál,“ vyzval ji. Přikývla a proklouzla kolem něj dovnitř. Přitom se mimoděk ramenem otřela o jeho nahou hruď.

  Po očku na něj koukla. Nedal nijak najevo, že by ho to rozrušilo. Zavřel za nimi dveře a společně prošli do obývacího pokoje, kde jí kývnutím hlavy vyzval, aby se posadila. „Pokud mě omluvíš dojdu se převléct,“ prohodil a zmizel ve vedlejším místnosti.

  Vrátil se ve volných černých kalhotách a bílé, do půli hrudi rozhalené, košili. Dívka zamrkala a několik dlouhých vteřin trvalo než se dokázala pohledem odtrhnout od jeho hrudi. Co to se mnou je?, divila se v duchu. Dřív jsem ho viděla oblečeného ještě méně, tak proč mě to teď vyvádí z míry?

  Zadívala se mu do očí. „Tak,“ prohodil, „máš ještě něco na srdci nebo už mohu mluvit já?“

  Pousmála se. „Myslím, že jste na řadě.“

  „Fajn. Tak mě dobře poslouchej. Nic ti nevyčítám, naopak, obdivuji tě.“ Usmál se tomu, jak sebou trhla. „Je to pravda, netvař se tak překvapeně. Za pár dnů ses naučila, co ještě nikdo před tebou. Andělské číslo. Jiní by na to potřebovali minimálně měsíc.“

  „Ale přeci jsem to vzdala a …“ Zvedl ruku a zastavil tak proud slov, které z ní vylétly. „Nepřerušuj mě, prosím. Chtěla jsi vyhrát. Jenže sis uvědomila, že tvé místo není tady na Cirkusovém festivalu, ale v Kaleido Stage. Dokážeš kolem sebe rozdávat lásku a smích. A to by měla umět prává Kaleido Star.“

  Dívka náhle vyskočila a objala ho. „Děkuji vám, Juri. Mockrát vám děkuji.“ Trochu zdrženlivě opětoval její spontánní objetí. Nechtěl si přiznat, jaké pocity v něm vyvolalo. Odtáhla se od něj, oči plné slz. „Děkuji vám. Díky vám jsem si znovu uvědomila svůj sen. Nikdy nebudu jako Leila, protože ta je jen jedna, ale můžu, ne musím být sama sebou. Kaleido Stage je místo, kde se mají bavit děti i dospělí. A já udělám všechno proto, aby takové bylo.“

  Juri se usmál. Tohle byla ta stará Sora, kterou znal. Veselá, spontánní a tvrdě jdoucí za svým snem. „Věřím, že ho takovým uděláš,“ pronesl tiše. Usmála se na něj. Vstala  přešel ke dveřím, které otevřel dokořán. „A teď jsi za svým snem, Soro. Kaleido Stage čeká.“

  Když kolem něj procházela, stoupla si na špičky a impulsivně ho políbila na tvář. Z náhlého popudu pootočil hlavu a lehce přejel rty po jejích. Dívka na něj překvapeně hleděla. I on sám byl překvapen. Kde se náhle vzala ta přitažlivost a touha?, ptal se sám sebe.

  „Sbohem, Soro Naegino,“ prohodil ještě tiše, počkal až bude venku a zavřel. Sora chvíli udiveně hleděla na zavřené dveře, ale pak se rázně otočila a vykročila chodbou. Na rtech jí zahrál úsměv. Ano, pomyslela si, dokážu být Kaleido Star. Ironií bylo, že si to uvědomila ve chvíli své největší prohry.

  Sotva stanula venku úsměv jí zmrzl na rtech. Uvědomila si totiž, že nemá na cestu zpátky do Kalifornie. „Ach ne,“ povzdechla si. Mohla letět s ostatními členy Kaleido Stage, ale neměla náladu na uštěpačné poznámky May a mrazivé pohledy Leona.

  To se může stát jenom mě, pomyslela si a vydala se do hotelu pro své věci. Tušila, že ostatní už budou pryč a dnes byl poslední den, kdy mohla být v hotelu. Na recepci našla vzkaz od Kena, že na ni budou čekat na letišti. Jenže ona se tam nechystala dorazit. Náhle si připadala jako vyděděnec. Sice jí Juri dokázal znovu vrátit chuť do toho stát se Kaleido Star, ale něco jí říkalo, že to nebude snadné.

  Nyní stála před hotelem s kufrem v ruce a dumala nad tím, kde bude dnešní noc spát. Zdánlivě bez cíle se vydala ulicí. Jaké bylo její zděšení, když zjistila, že stojí před domem, kde bydlel Juri. Posadila se na obrubník a prázdný pohled upřela před sebe.

  Kilian se zrovna vracel z odpolední přednášky, když zahlédl nezaměnitelné levandulové vlasy. Co tu dělá? Zastavil se těsně u ní. Ani se nepohnula, když na ni padl jeho stín. „Soro?“ zeptal se. Žádná reakce. Stoupl si před ni a pak klesl na koleno. Zvedl jí tvář, aby se na něj zadívala. Vyděsil ho její prázdný pohled. „Soro! Co tu děláš? Myslel jsem, že teď už dávno sedíš v letadle do Kalifornie.“

  „A v tom je ten problém,“ prohodila. „Nechtěla jsem letět s ostatními,“ zašeptala. „Máš kam jít?“ zeptal se. Pouze zavrtěla hlavou. Vstal, vzal její kufr a podal jí ruku. „Dneska přespíš u mě a zítra tě pošleme do Kalifornie.“

  „A-ale…“

  „Žádné odmlouvání,“ usmál se. Opětovala úsměv a chytila se nabízené ruky. Pomohl jí na nohy a společně vyrazili do jeho bytu.

  „Budeš spát v ložnici. Já se vyspím na pohovce,“ prohodil sotva se za nimi zavřely dveře. „tak to v žádném případě,“ zamítla rázně.

  Výmluvně se na ni zadíval. „Přeci si nemyslíš, že nechám dívku spát na tvrdé a nepohodlné pohovce,“ prohodil s povytaženým obočím.

  Sora z nějakého neznámého důvodu zpanikařila. „Přeci tu s vámi nemůžu zůstat,“ šeptala zmateně. „Novináři by z toho udělali aféru a …“

  „O ty čmuchali se nestarej. Ty zvládnu sám.“

  „Co se tady v Paříži stalo, že jste se tak změnil?“ zeptala se náhle. Sledovala, jak se napjal. Doufala, že ho nerazila. Zřejmě to poznal z jejího pohledu, protože prohodil: „Možná se tady v Paříži nestalo nic. Třeba to bylo už v Kalifornii.“

  Chystala se něco namítnout, ale raději svá pootevřená ústa opět zavřela. „Dobře, zůstanu tady s vámi, ale pod jednou podmínkou.“ Povytáhl tázavě obočí. „Já budu spát na pohovce!“ Rezignovaně pokrčil rameny. Bylo mu jasné, že jí nepřesvědčí. „Jistě jsi unavená. Teď si jdi odpočinout do ložnice a slibuji, že budeš spát na pohovce.“

  Spokojeně přikývla a zmizela ve vedlejší místnosti. Tam se převlékla a unaveně padla do postele. Sotva se dotkla hlavou polštáře usnula. Juri ji nechal odpočívat a podíval se do lednice. Moc velký výběr v ní nebyl. Pokrčil rameny a pustil se do vaření.

  Dívka se probudila o dvě hodiny později. Vyhrabala se z přikrývek a vydala se do kuchyně a tam … zůstala udiveně, jako už nejednou za dnešní den, stát. Juri k ní byl otočen zády a něco vařil. Kolem pasu měl zavázanou žlutou zástěru. Náhle Soru zaštípal v nose pach spáleniny.

  Zaslechla, jak Juri přidušeně zaklel. Otočil se k ní s tak ublíženým výrazem až to nevydržela a rozesmála se. Chvíli na ni hleděl, ale nakonec i on podlehl nakažlivosti jejího smíchu. Sora se zarazila. Vypadá to, že mu život v Paříži opravdu svědčí, pomyslela si. Co si pamatovala tak, když byl v Kaleido Stage nikdy se nesmál.

  Juri si všiml, že už se nesměje a zarazil se. „Asi si budeme muset objednat pizzu,“ prohodil vesele. „Hm,“ souhlasila. Přešel k telefonu a plynule do něj hovořil francouzsky. Sora vytřeštila oči na jeho záda. Jak se mohl naučit tak těžký jazyk?, divila se v duchu. „Doufám, že máš ráda ančovičky,“ optal se když zavěsil. Zavrtěla hlavou. „Nesnáším je.“ Podívala se mu do očí, ve kterých šibalsky jiskřilo. „Tak to máme velký problém.“

  „To tedy máme,“ odvětila vesele. Zazvonil zvonek a Juri šel otevřít. Sora se podivila nad rychlostí dodávky. Zřejmě to není poprvé, co sem doručili pizzu. Uvažovala s kolika ženami už asi takhle večeřel. Vlastní myšlenky ji vyděsily. Co to proboha dělám?, pomyslela si.

  Vrátil se i s jídlem a společně se usadili v kuchyni. Během večeře mlčeli. „Pokud mě omluvíš půjdu si lehnout. Zítra mám přednášky od rána.“

  „Nezapomeňte, že spíte v ložnici,“ prohodila vesele. Zamračil se na ní. „Přinesu ti přikrývky. Na letišti budeš mít letenku do Kalifornie na své jméno,“ pronesl a vstal. „Nechci abyste mi tu letenku platil, Juri,“ zašeptala. Otočil se na podpatku a vrátil se k ní. „Kdybych nechtěl tak bych ti tu letenku neplatil! Jasné Soro? Takže teď laskavě zalez do postele, nebo spíš na pohovku,“ ušklíbl se, „hezky se vyspi a…“ odmlčel se.

  Sora pozorovala, jak se mu v očích cosi neidentifikovatelného blýsklo. Bleskově se k ní sklonil a lehce jí přejel rty po čele. Pak se otočil a rychle odešel z kuchyně. Slyšela jak chodí po obýváku. Bylo jí jasné, že jí připravil přikrývky. Sora ještě pořádně zmatená se došourala k pohovce, na kterou padla, ale spát se jí nechtělo ani trochu.

  Konečně mohla dát průchod svým opravdovým pocitům. Uvědomovala si, co jí řekla Leila: Když jsme s Jurim dostali pozvánku na Cirkusový festival, nechal si nás zavolat Kalos. Tehdy nám řekl, že pokud nevyhrajeme nemusíme se vracet.

  Sora si až bolestně uvědomovala, že i pro ni už v Kaleido Stage není místo. Z očí jí začaly téct slzy. Vůbec si nevšimla Juriho, který tiše stál ve dveřích ložnice a hleděl na ni. „Soro?“ zašeptal. „Děje se něco?“ Pevně zavřela oči a neodpovídala. Dveře se zase zavřely. Dívce opět začaly stékat slzy. Jediné, co v té chvíli věděla bylo to, že se do Kaleido Stage nikdy nevrátí.

  Sora konečně vyčerpáním usnula. Juri vyklouzl z ložnice a nyní tiše stál nad dívkou. Ve spánku se zaschlými potůčky po slzách vypadala jako anděl. Sklonil se k ní a opatrně, aby ji neprobudil, ji vzal do náruče. Usmál se sám pro sebe. Ona vážně uvěřila, že ji nechám spát na pohovce, pomyslel si pobaveně.

  Jemně ji položil na postel. Dívka se probudila. „Co se děje?“ zeptala se ospale. „Nic, vůbec nic. Všechno je v pořádku,“ zašeptal jí do vlasů „Spi, anděli.“ Usmála se a opět usnula. Vyklouzl z pokoje a ulehl na pohovku. Se vzpomínkou na Sořin úsměv mu v tu chvíli nepřipadala tolik tvrdá a nepohodlná.

  Probudila se brzy ráno a první co si uvědomila bylo to, že leží v Juriho posteli. Prudce se posadila. On mě sem přenesl!, rozčilovala se. A to jsem tak bojovala, abych spala na pohovce. Nakonec však opět klesla do polštářů. Poslouchala, jak se bytem rozléhají Juriho tiché ohleduplné kroky. Pousmála se. Právě když se chystala vstát a jít ho pozdravit uslyšela bouchnutí dveří. Juri právě odešel do školy.

  Došourala se do pokoje a pak do kuchyně. Udiveně zamrkala na vzkaz na lednice. Milá Soro, četla, snídani máš v lednici. Letadlo ti letí v 10:00. Tentokrát již  opravdu sbohem Soro Naegino. Juri

  Tiše se najedla. Pohledem zalétla zpět ke vzkazu na lednici. Co by asi Juri řekl kdyby věděl, co se chystám udělat, pomyslela si a hořce se usmála. Očima zabloudila k hodinám. Prudce vyskočila ze židle. Čtvrt na deset. Rychle popadla svůj kufr a běžela se obout.

  Skláněla se nad tkaničkami, když v tom se zarazila. Na botníku ležely peníze. Byla si jistá, že se začervenala až ke kořínkům vlasů. Pod penězi byl ještě vzkaz: Na taxíka. Zamračila se, ale pak se usmála, aby se znovu zamračila při pohledu na hodinky. Vyběhla s kufrem na ulici a zarazila se. Venku totiž stálo taxi. Jakmile ji řidič uviděl, vyskočil a otevřel jí dveře. Usadila se na zadní sedadlo a nadechla se, aby řidiči oznámila kam chce jet. „Na letiště, že?“ zeptal se ten. „Ano,“ přikývla zmateně.

  Bez otálení se rozjeli. Za dvacet minut byli na letišti. Sora dala taxikáři peníze, které jí nechal Juri, ačkoliv si byla jistá, že muž již zaplaceno dostal. „Dobrý den,“ pozdravila ženu za přepážkou. „Měla bych tu mít letenku na jméno Sora Naegino.“

  Žena přikývla. „Jistě.“ Usmála se. „Mohu vidět váš pas prosím?“ Sora přikývla a podala jí doklad. Žena si ho prohlédla a podala jí letenku. „Let číslo 724, odbavována 5. Přeji příjemný let.“ Sora jí poděkovala. A vydala se napříč halou k odbavovně. Nemohla proto vidět Juriho stojícího venku a tiše se s ní loučícího.

  Nastoupila do letadla a překvapeně zjistila, že letí první třídou. Pohodlně se usadila a zavřela oči. „Budete si něco přát, slečno?“ ozval se nad ní příjemný hlas letušky. „Ne, děkuji,“ odvětila, aniž by zvedla víčka. Stále měla před očima rozesmátou tvář Juriho. Tuto myšlenku vzápětí vystřídala vzpomínka na jeho rty na svém čele. Zakázala si na to myslet. Přesto se jí vrátil obraz rozesmátého mladíka. S tímto obrazem před vnitřním zrakem usnula.

  Probudila se teprve, když přistávali v Kalifornii. Jak jsem mohla spát tak dlouho?, podivila se. Po nezbytných formalitách v hale letiště vyšla ven a zamrkala do oslnivého slunce, které ji na okamžik úplně oslnilo. Nikdo mě nevítá, pomyslela si smutně. Jak by taky mohli? Vždy´t nikdo neví, že jsi tady.

  Zavolala si taxík. Sotva se rozjeli uvědomila si, že nemá peníze. Prohledala si kapsy a vytáhla ještě nějaké drobné. Uvažovala, jak se jí tam dostaly. Plácla se do čela. Nenechala jsem Jurimu ani vzkaz, jak moc jsem mu vděčná, pomyslela si. Rozhodla se to napravit hned, jak se dostane do Kaleido Stage.

  Konečně zastavili před Kaleido Stage. Zaplatila taxikáři a s hlubokým nádechem vystoupila. Tak vzhůru do jámy lvové, pomyslela si odhodlaně. Nejprve si dala kufr do pokoje a pak se vydala do kanceláře Kalose. Zaklepala. „Dále?“ ozval se jeho hluboký hlas. Sora se pomodlila ať tam není Leon a May.

  Otevřela dveře a okamžitě viděla, že se její přání nesplnilo. Leon stál u okna a May seděla na pohovce. „Dobrý den, šéfe,“ pozdravila. „Soro. Proč jsi nepřijela s ostatními?“ optal se. Pokrčila rameny. „Já…“ hlas se jí zlomil, ale pak odhodlaně pokračovala. „Chci dát výpověď.“ May se zajíkla, Leon se otočil od okna a Kalos se na okamžik zatvářil překvapeně. „Jsem tu zbytečná. Nedokázala jsem ani vystupovat na Cirkusovém festivalu,“ pokračovala dokud neztratila odvahu. „Kaleido Stage už své hvězdy našlo,“ dodala tiše.

  „Vidím, že ses již pevně rozhodla, Soro. Nebudu tu ztrácet čas dlouhým proslovem. Jediné, co ti chci říct je to, že Kaleido Stage ztrácí jednu z nejlepší akrobatek jakou kdy mělo.

  „Děkuju, šéfe. Nashledanou,“ zašeptala s očima plnýma slz a odešla s hrdě vztyčenou bradou. Slyšela, že někdo vyšel za ní. „Proč se vzdáváš, Soro?“ uslyšela posměšný hlas May. „Dáváš mi volné pole působnosti?“ vysmívala se dál. Dívka se k ní otočila. „Věř mi, May, že neodcházím kvůli tobě. Dělej si co chceš,“ odvětila.  Chtěla pokračovat v chůzi, ale May ji opět zastavila. „Přeci nemůžeš odejít. S kým budu soutěžit?“

  „Vždyť tohle jsi chtěla, ne? Být Kaleido Star. Máš jedinečnou možnost. Já ti jen usnadňuji cestu na vrchol.“ Otočila se a nechala tam dívku stát s otevřenou pusou.

  Vydala se k tělocvičně, kde předpokládala, že budou její přátelé. Otevřela dveře a na okamžik se zarazila. Byli tam všichni, jak předpokládala. Ken, Anna, Mia, Sára i Rozeta. Ponesou to těžce, pomyslela si, ale už není cesta zpátky. „Ahoj,“ zavolala vesele. Všichni ustali v tom, co právě dělali. „Sora, Sora se vrátila,“ slyšela ze všech stran. „Soro,“ rozběhla se k ní Rozeta a skočila jí kolem krku. Tak tohle bude obzvlášť těžké, pomyslela si, když od sebe dívku odstrčila. „Kam jsi včera zmizela?“

  „Proč jsi neodletěla s námi?“ ptal se Ken.

  „A jak ses dostala až sem? Myslela jsem, že jsi totálně švorc,“ přidala se Anna.

  „Cestu mi zaplatil Juri.“

  „Juri?“ ozvalo se několikanásobně. Dívka jen přikývla. „Vlastně jsem se s vámi přišla rozloučit.“

  „Rozloučit?“

  „O čem to mluvíš?“

Sora se ušklíbla. „Dala jsem výpověď. Právě jsem mluvila se šéfem. Souhlasil. Už tady nemám, co dělat.“

  „Ale Soro,“ zašeptala Rozeta plačtivě. „Je mi to líto, Rozeto. Musíš mi něco slíbit. I když odcházím, ty nepřestaneš trénovat, ano?“ Dívka jen přikývla a Sora se se všemi objala. „Nedělejte mi to ještě těžší,“ zašeptala smutně. Otočila se a vydala se do svého pokoje. Tam si sbalila zbytek svých věcí a rozhlédla se kolem.

  Vzpomněla si, že Juráku ještě nepoděkoval a vrhla se k telefonu. Jeho telefonní číslo si obstarala celkem snadno. Ozval se jí pouze záznamník. Povzdechla si, ale poslušně vyčkala až se ozve pípnutí. „Pane Juri, tady Sora. Chtěla jsem vám jen poděkovat za všechno, co jste pro mě udělal. Jakmile to půjde, pošlu vám peníze za tu letenku. Sbohem.“ Zavěsila právě ve chvíli, kdy se Juri vrhl po sluchátku přidušeně zaklel. Chtěl s ní mluvit, ale zároveň se toho bál. Oblékl si kabát a šel se provětrat ven. doufal, že se mu pročistí zmatený mozek.

  „Soro?“ ozval se za ní Kejklíř. Snažila se nedat najevo, jak se lekla. Úplně zapomněla, že tady je. „Ano?“ otočila se k němu s vyrovnaným výrazem ve tváři. „Přestáváš mě vidět, že Soro?“ zeptal se Duch jeviště. „Ne, Kejklíři. Vidím tě stále dokonale. Přála bych si ale abych tě neviděla. Pak bych se s tímhle loučila snadněji.“

  „Loučila?“ vyhrkl. „Ale Soro, ty přeci nemůžeš odejít. Ne teď. Jsi téměř na vrcholu. Nemůžeš odejít.“

  „V tom se pleteš Kejklíři. Právě teď odejít musím. Už pro mě v Kaleido Stage není místo.“ Duch na ni udiveně hleděl. „Co na to říkal Kalos?“ optal se. „Souhlasil. Hvězdami Kaleido Stage jsou teď Leon a May.“ Sáhla po svém kufru a odcházela z místnosti. V tom jí pohled padl na bílou obálku na stole. Tázavě se otočila k duchovi jeviště. „To tady nechal Kalos. Zřejmě to bude výplata.“

  Sora si beze slova vzala obálku, zastrčila ji do kapsy a pokračovala v cestě. „A co bude s Rozetou?“ zeptal se Kejklíř v poslední snaze ji zastavit. Dívka opravdu zůstala stát, ale neotočila se. „Ken se o ní postará. Vím že ano.“ S těmito slovy odešla zanechala Kejklíře jeho vlastním myšlenkám.

  Před vchodem na ni čekali všichni přátelé. „Kam půjdeš?“ zeptala se Sára. „Nevím,“ odpověděla po pravdě. „Asi si pronajmu byt, kde jsem bydleli, když Kaleido Stage vlastnil Juri. Tedy jestli je ještě volný.“

  „Je volný,“ potvrdila jí Sára. „Bez tebe už to nebude Kaleido Stage,“ prohodil Ken. Dívka k němu přešla, objala ho a zašeptala mu, aby to neslyšeli ostatní. „Postarej se o Rozetu, prosím.“

  „Spolehni se. Dávej na sebe pozor.“

Přikývla a nastoupila do taxíku, který na ni čekal.  Na všechny se ještě usmála a pak se pomalu rozjeli. Všichni běželi za ní. Sora je pozorovala a z očí jí tekly slzy. Sbohem, můj sne, pomyslela si, když se odvracela.

 

  Juri stál u plátna a maloval. Dokončil obraz andělů, který se tolik líbil Soře a pracoval na dalším. Udiveně zjistil, že maluje Soru. Neusmívala se. po tvářích jí tekly slzy, které u ní viděl ten den po vystoupení na festivalu.

  Co to se mnou je?, ptal se jako už tolikrát. Proč na ní musím stále myslet? Nedokázal se zbavit myšlenek na ni. Už ani studium ho nebavilo. Probudila v něm touhu, o které si myslel, že už ho dávno opustila. Touhu po potlesku a po tom znovu vystupovat.

  Uplynul už měsíc, co se konal festival. Sora mu opravdu poslala peníze za letenku do posledního dolaru. V tu chvíli ho popadl až neuvěřitelný vztek, ale vzápětí zjihl. uvažoval jak se mají. Ne jen Sora, ale i ostatní. Jaké by to asi bylo stát se znovu jejich součástí?

  Tyhle otázky řešil poslední dobou velice často. Jenže odpovědi na ně neznal. Někde v hloubi jeho srdce však byly, ale on je potlačoval. Znovu se vrátil k malování. dokončil obraz Sory a zakryl ho čistým ubrusem. Netušil proč to udělal, ale netoužil po tom mít ji stále na očích. Probouzela v něm něco, pro něj dosud neznámého, co zažil jen v dětství.

  Po dvou měsících po festivalu už to nemohl sám se sebou a s vlastními myšlenkami vydržet. Rozum ho od toho zrazoval, ale srdce přímo křičelo Vrať se do Kaleido Stage. Zkus podstoupit to riziko. A z nejniternějšího koutku jeho duše se ozval tenoučký hlásek: Uvidíš Soru.

  V rychlosti si sbalil věci a vyrazil na letiště. Odtud se pak letadlem, on sám se v tu chvíli po dlouhé době cítil volný jako pták, vznesl k obloze směr Kalifornie.

 

  Sora si opravdu pronajala byt odkud měla dobrý výhled na Kaleido Stage. A kde bydlela s Miou a Annou v době, kdy Kaleido Stage, byť jen na malou chvíli, Jurimu. Uvažovala proč ji při té vzpomínce píchlo u srdce. Nezpůsobila to však vzpomínka na Kaleido Stage, ale naprosto nesmyslně myšlenka na Juriho. Za tu dobu, co nebyla v Kaleidu si stihla trochu zvyknout na normální život.

  Našla si dobrou práci, chodila na každé (skoro) představení Rozety s diabolem a pravidelně chodila do tělocvičny cvičit. Čistě proto, aby se udržela v kondici, ne protože se jednou chtěla vrátit do Kaleida. Každý den za ní přišel někdo z jejích přátel. Jednou to byla Mia, podruhé Anna, pak zas Rozeta a Ken. Zdálo se, že ti dva si spolu skvěle rozumí a mladík, že bere svou roli ochraňovatele velice vážně.

  Někdo zazvonil a už skrz dveře mohla slyšet veselý hlas Rozety. „Ahoj Soro!“ Pousmála se a šla otevřít. Cestou uvažovala z čeho pramení ten pocit prázdnoty. Po Kaleido Stage se jí stýskalo, to nepochybně, ale tenhle pocit pramenil odněkud z hloubi její duše. Jakmile otevřela dveře, Rozeta se jí vrhla kolem krku. „Rozeto. Proč to bouřlivé přivítání? Viděli jsme se včera. A kde je Ken?“ zeptala se, když přítel neviděla. Dívka se roztomile začervenala a pokrčila rameny. „Musel zůstat v Kaleidu.“

  Sora povytáhla obočí s otázkou v očích. „Kvůli tomu jsem vlastně dneska přišla, Soro,“ pokračovala. „Kvůli Kaleido Stage?“ optala se ta. Rozeta přikývla. „Máme nového člena, Soro. Je to hvězda. Akrobat, možná lepší než Leon. Má to ale jeden problém.“

  „Jaký?“ nedokázala se nezeptat zvědavá Sora. Kdo je ten tajemný akrobat?, ptala se v duchu. „Nemáme pro něj partnerku.“

  „Cože?! To přeci není možné. Přeci je tam Anna a M…“

  „On chce jedině tebe, Soro!“ přerušila ji kamarádka a sledovala, jak jí údivem spadla čelist. „Mě?“ zašeptala. „Ale jak mě může znát? V Kaleido Stage přeci už dlouho nevystupuji.“

  „Jak by mohl neznat Soru Naegino, která předvedla legendární akrobatické číslo,“ mrkla na ni Rozeta a záhadně se usmála. „Šéf tě čeká v pět v pracovně. Musím letět.“ Rychle ji objala a vyběhla ven. Sora za ní jen tiše hleděla. Kdo může být ten akrobat?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

užasnéé

(Aja alias Sora, 11. 11. 2009 11:40)

diky moc maš to tu važně pěkne a moc se mi to líbilo kdyby si měla nějake novinky pisni mi na vvaneta12@seznam.cz

Skvelé

(Rikku, 26. 9. 2008 8:12)

Je to fantastické,lepšie ako normálny Kaleido Star..x)

drsné

(Dante, 15. 8. 2008 4:12)

http://s13.gladiatus.cz/game/c.php?uid=49444


Tohle je fakt drsné

SUPEEER

(Katinka, 31. 12. 2007 12:30)

Páni je to lepší než opravdový Kaleido Star.Faktycky moc se ti to povedlo :o)

Blog

(Monika, 9. 7. 2007 20:37)

Ďakujem za tvoje pekné slová...a neabudi si u mňa potom vyzdvihnúť cenku za spriatelenie. :-)

užasnyyyyyy

(WongfMay, 9. 6. 2007 22:30)

uplne suuuuugoooooiiiiii..........je to nadherny

:-)

(Zuzz, 7. 6. 2007 16:55)

Je to krasny...takze pokracko by neuskodilo :p

*****

(Bea, 5. 6. 2007 12:07)

Tak jsem se konečně dokopala...:D
Hele, jednou větou (i když možná ne deseti slovy):
Kde je sakra pokračování?!

Závěrečné vyjádření si nechám na konečnou část, abys věděla:)

bvj

(mája, 29. 5. 2007 15:04)

krása,pokračuj,pokračuj.Je to hezká povídka.Jsem zvědavá, jak bude Sora reagovat,až zjistí,kdo je ten akrobat.