Ačkoliv je to neuvěřitelné, tak přesně dnes uplynulo deset let od založení těchto stránek. Od té doby se toho mnoho událo, od plodného období až po krizi, která bohužel přetrvala až do současnosti. Věřte mi ovšem, že bez vaší přízně, komentářů a povzbuzování by k onomu plodnému období nedošlo. Vím, že se moc neprojevuju, co se povídek týká, ale není den, kdybych nepřemýšlela o tom, jak je mi líto, že už nepíšu tolik jako dřív. Že nemůžu vnést kousek fantazie do Vašich životů a na chvilku Vás odvést od reality, ať už je pro Vás šťastná nebo z nějakých důvodů nepříznivá. 

Vážím si Vás moc, jen těžko se to dá vyjádřit slovy. Nejlépe by to vyjádřila povídka, já vím, ale bohužel se mi nahromadila práce a pár jiných věcí (ach, ano byla to i zábava) a já nestihla napsat nic. V hlavě to všechno mám, ale do počítače to prostě ne a ne přenést. 

Nepomáhá tomu ani to, že se doma pořád něco děje, takže nemám dostatečný klid a neustále mi někdo nahlíží přes rameno, což mě tedy dost vadí. Proto nejraději píšu v noci, když už se mi to podaří a to kvůli práci nejde až tak často. 

Nicméně Vám chci moc poděkovat za Vaši podporu i za nepříznivých podmínek, znamená to pro mě opravdu moc.