Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Dvojí hra - Část druhá: Síla rozloučení

10. 8. 2007

  Zběsile uvažoval, co to sakra dělá s tím chlapem na sobě. Jenže ať se snažil jak chtěl, musel přiznat, že ho vzrušuje. Mike mu prohrábl vlasy, maličko mu zvrátil hlavu a zadíval se mu do očí. Olízl si rty, aby mohl promluvit. „Ještě máš stále čas couvnout,“ zašeptal s námahou. Oči mu plály vzrušením, ale byl rozhodnut se stáhnout, pokud si to bude přát.

  Anthony nad jeho návrhem uvažoval velice dlouho. Věděl, že by to měl udělat. Že by měl couvnout, říct že to nechce. Ona to však ve skutečnosti nebyla pravda. Ve skutečnosti se mu tlak jeho těla líbil, dotek jeho rtů ho vzrušoval.

  V odpověď velice pomalu, ale zřetelně, zavrtěl hlavou. „Ale já nechci,“ prohodil chraplavě s pohledem upřeným do jeho očí. Mike se zvedl, aby zamknul dveře. Cestou k nim se vítězoslavně usmál.

  Otočil se zpět na Anthonyho a vyzývavě se na něj zadíval. Svůdným pohledem přejel celého jeho tělo v rozepnuté košili. Anthony ho pozoroval skrz přivřené víčka a rozkošnicky se protáhl. Mike se ostře nadechl a stále se k němu přibližoval.

  Hrabě se na posteli začal posouvat, až narazil hlavou do pelesti. Mike se usmál. „A teď už nemáš kam utéct, hrabátko,“ prohodil provokativně. Antonymu se zablesklo v očích a rozhodně to nebylo vzrušením. „Neříkej mi tak!“ ohradil se prudce. „Já ti taky neříkám podvraťáku z ulice a…“

  Víc říct nestihl, protože Mike k němu zatím došel a vášnivě se mu přisál na rty. Nejprve měl v úmyslu se odtáhnout, ale pak si to rozmyslel a polibek opětoval. Chytil Mika za zátylek přitáhl si ho k sobě na postel.

  Ležel vedle něj na boku a jemně se probíral chloupky na Anthonyho hrudníku. Za okamžik ho to však přestalo uspokojovat, přehodil přes něj nohu, otočil k sobě jeho hlavu a vášnivě ho začal líbat.

  Anthony ani nevěděl, jak se zbavili šatů a bylo mu to celkem i jedno. Dodal si odvahy a začal bloudit po Mikově těle rukama. Palcem přejel bradavku, která okamžitě naběhla vzrušením, pokračoval přes ploché břicho až se dostal k porostu mezi jeho nohama. Tam ho však Mike zastavil. „Já bych to nedělal,“ vydechl těsně u jeho rtů.

  Hrabě se mu vyzývavě zadíval do očí. „Ale já chci,“ prohodil. Nadzvedl hlavu a políbil ho, aby odvedl jeho myšlenky jinam a rukou opět začal bloudit po těle. Prsty objal jeho vzrušené mužství a kochal se pocitem absolutní moci, protože se Mike prudce nadechl.

  Tentokrát ho však nezastavil a čekal co bude dál. Zkoumal ho jemnými doteky, což mu způsobovalo ještě větší vzrušení. Táhlými pohyby ho hladil po celé délce, lehce se dotkl vzrušené špičky.

  Když ho přestal líbat a začal se posouvat níž, pochopil Mike co chce dělat a zastavil ho. Chytil ho za ruku a otočil ho tak, že ležel zády k němu na pravém boku. Zálibně si prohlížel jeho silná záda a dobře tvarovaný zadek.

  Bylo mu jasné, že s mužem to ještě nedělal a tudíž ho bude muset připravit. Na okamžik se zarazil. Miku, ty se chováš, jako bys to s mužem už dělal!, podivil se sám nad sebou. Ať žijou Playboye, pomyslel si pobaveně.

  Opatrně do něj vnořil prst, a pak další, aby ho připravil na to co bude pak. Anthony vzrušením a trochu i bolestí stiskl rty k sobě. Mike se posunul trochu níž, aby do něj mohl vniknout. Když tak učinil, ucítil jak hrabě ztuhnul.

  Ani se nehnul, aby mu nezpůsobil bolest. „Uvolni se,“ zašeptal mu do ucha. „O co se asi snažím,“ odsekl jedovatě. Mike se usmál a nadále vyčkával. Anthony se zkusmo pohnul a Mikovi poskočilo srdce. Nevěděl totiž jak dlouho se ještě dokáže ovládat.

  Začal se pohybovat. Nejprve pomalu, ale čím větší cítil odezvu, tím rychleji přirážel. Posunul jednu ruku dopředu a uchopil Anthonyho vzrušené mužství do dlaně. Pohyboval rukou stejně jako boky.

  Cítil, že se blíží jeho vyvrcholení a ještě zrychlil pohyby rukou. Rychle z něj vyklouznul a cítil jak celým jeho tělem probíhá vlna uvolnění. Skrz prsty mu protékalo Anthonyho semeno, ale nevadilo mu to. Spíš naopak, ještě to umocnilo jeho vlastní orgasmus.

  Hrabě se o něj vysíleně opřel. Křečovitě svíral prostěradlo a snažil se uklidnit. „Měl bych ti něco říct,“ zašeptal mu do ucha Mike. Anthony sebou škubl, protože rozhodně nečekal, že potom všem budou mluvit. „Snad radši ani ne,“ vydechl. „Nemám náladu na špatné zprávy.“

  „To není, alespoň podle mě, špatná zpráva,“ předl Mike. „Chtěl jsem ti jenom říct, že v posteli jsi naprosto úžasnej. O chování mimo ni se raději nebudu šířit.“ Na Anthonyho ta slova působila jako ledová sprcha.

  Prudce se od něj odtrhl, něco prsknul a přesunul se na roh postele. Seděl tam a hleděl před sebe jako v transu. Mike ho pozoroval s pobavením v očích. Tušil co se mu nyní honí hlavou. Byl to dokonalý nástroj pomsty. Přesně jak si myslel.

  Hrabě nemohl uvěřit tomu co udělal. Ještě včera neochvějně tvrdil, že se s chlapem v životě nevyspí. Že je to proti morálce. 

  A teď tady ležel v posteli s chlápkem, kterého sotva znal a který byl navíc žebrák a možná i vrah. Na zádech cítil stopy po jeho vzrušení. Nakvašeně se zvedl, opět něco prsknul a vyrazil do koupelny. Mike se jenom rozesmál a pozoroval jak jeho vypracovaný zadek mizí za dveřmi.

  Anthony se opřel o umyvadlo. Rychle si opláchl obličej ledovou vodou, aby se trochu vzpamatoval. Pak vstoupil do sprchy a jal si zuřivě drhnout záda kartáčem s prodlouženou rukojetí. Když byl konečně spokojený namydlil si celé tělo.

  Prudce sebou trhl, když se dotkl svého penisu a uvědomil si, že je ještě stále citlivý na jakýkoliv dotek. Opřel se čelem o studené dlaždičky a zhluboka dýchal. Ozvalo se zabušení na dveře. „Hodláš tam být ještě hodně dlouho?“ dolehl k němu hlas skrz dveře. „Postel totiž čeká. A nejen ona!“

  „Trhni si!“ zařval, aby ho slyšel. I skrz tlusté dřevo k němu dolehlo Mikovo uchechtnutí. Málem z toho vyskočil z kůže. Asi po půlhodinové sprše konečně vylezl ven. Přes boky měl obtočenou osušku.

  Všiml si, že Mike ještě stále leží v posteli, přes sebe přehozený jen prostěradlo. Sjel ho tvrdým pohledem a mračil se na něj. Mike mu oplatil lakonickým mrknutím. Hrabě se šel obléknout.

  Nepočítal však s tím, že Mike vstane z postele a zezadu ho obejme. „Copak, copak. Pan hrabě je nespokojený? To se mu to ani trochu nelíbilo?“

  „Dej mi pokoj!“ zavrčel. Tmavovlasý muž se jen zasmál. „Takže líbilo až moc a my se to teď bojíme přiznat, že?“

  Anthony ze sebe sundal jeho ruce, dooblékl se a pak bez jediného slova odešel z pokoje. Mike to vyvedlo natolik z míry, že několik vteřin jen stál a nevěřícně hleděl na zavřené dveře. Pak se však zvedl, oblékl se a znovu se usadil na posteli, protože se mu zalíbilo v těch saténových přikrývkách.

  Docela ho zajímalo kam hrabě šel, ale rozhodl se ho nehledat, mohlo by to mít špatné následky. Měl chuť mu to říct, ale z nějakého důvodu se zarazil. Proč? Vždyť to byla jeho pomsta. Chce ho přeci zničit.

  Něco mu v tom však zabránilo. Ani sám nevěděl co. Byl to takový neurčitý pocit okolo srdce. Jako by mu ho někdo svíral v pevných kleštích. Znechuceně se nad sebou ušklíbl. Vzpamatuj se, Miku!, přikázal si nekompromisně.

  Už jsi to rozjel, takže se nezajímej o nějaký kleště kolem srdce a koukej to dojet do konce. Poslouchej mozek!

  Nad tím se dobře přemýšlelo, ale hůř se to provádělo, protože v tu chvíli bylo hodně těžké se řídit něčím jiným, než tím co mu v hrudi dělalo buch, buch, buch, buch. Podrážděně se nadechl. Anthony řekl týden. Až uběhne týden řeknu mu to, co chci a pomsta bude dokonána, pomyslel si s konečnou platností. Proč do té doby nevyužít jeho pohostinnosti a možná i něčeho víc.

  Chtěl sice vstát, ale rozmyslel si to, praštil sebou zpět do polštářů a založil si ruce za hlavu. Ani nevěděl jak a usnul jako malé děcko.

  Anthony se vrátil po hodině. Byl se jen tak projít po okolí, aby si pročistil mozek. Když však našel Mika ve své posteli spícího jako andílka, byla mu celá procházka na nic. Touha se vrátila s ještě větší intenzitou než předtím.

  Povzdechl si a přešel k posteli. Chvíli si muže prohlížel a nakonec si sedl vedle něj. Nechal ho spát, i když tušil, že by ho měl spíš okamžitě vyhodit. Jenže něco se změnilo. Něco v něm se zlomilo a on teď vůbec nevěděl, co si myslet. Jeho pevná rozhodnutí vzala za své.

  Byl celkem zvědavý jak na tom bude za týden až Mike odejde. Natáhl ruku, aby ho pohladil po tváři, ale nakonec se zarazil. Vstal a raději opustil pokoj, protože si nebyl jist, co by vlastně udělal.

  Došoural se do pracovny a tam na stole našel horu pozvánek na večírky a jiné pitomosti. Ach bože, pomyslel si a prohrábl si vlasy. To se může stát jenom mě. Jak se může vydat na večírek, když má doma Mika.

  Sám nad sebou se zarazil. Proč mě to vlastně zajímá? Vždyť jemu může být úplně jedno, co dělá a s kým. Ještě jednou probral pozvánky a nakonec se rozhodl, že zajde k lady Denverové, protože nepochyboval o tom, že tam bude dost dívek, které by ho mohli uspokojit v jeho samotě.

  Spokojeně přikývl a nechal si přinést kávu. Opět mu jí donesli v té titěrné věci, které snad říkali hrnek. Jelikož ale byl od jeho matky, rozhodl se že to tentokrát nebude řešit a chystal se napít.

  Mike pobaveně sledoval, jak Anthony v ruce opatrně svírá titěrné ouško maličkého hrnku. „Nehodláš si dávat čaj o páté, že ne?“ zeptal se a málem vyprskl smíchy, když sebou hrabě trhl a vylil na sebe celý obsah hrnku.

  Anthony po něm vrhl tak naježený pohled, že to nevydržel a dal se do smíchu. Muž sedící v křesle podrážděně sledoval, jak na jeho bílé košili pomalu zasychá černá skvrna od kávy. Rychle ze sebe svršek sundal a zavolal služebnou, aby to okamžitě dala vyprat.

  Jakmile se za ní zavřely dveře, uvědomil si, že zřejmě udělal chybu, když se rozhodl neriskovat košili. Mike ho totiž pozoroval nyní velice vážným pohledem.  V očích mu hořely černé plameny vášně.

  Hrabě polkl a neohroženě se mu zadíval do očí. Mike se spokojeně ušklíbl a pomalu se k němu vydal. „Jestli jsi mě chtěl provokovat, tak tě mohu ujistit, že se ti to dokonale povedlo,“ pronesl ochraptěle s pohledem stále ještě upřeným na jeho hruď.

  Anthony začal pomalu couvat, až narazil stehny do stolu. „Nepřibližuj se ke mně,“ prohodil, ale jemu samotnému to neznělo moc přesvědčivě. Mike se k němu začal sklánět, ale pak jeho pozornost zaujalo něco docela jiného. Natáhl se přes jeho rameno a vzal do ruky pozvánku, kterou nechal neopatrně ležet na stole.

  Začetl se do ní, a pak k němu tázavě vzhlédl. „Ale, ale hrabátko se chystá večer užívat a mě by nepřizval?“ ptal se. „To teda nepozval. Přeci bych nemohl na večírek přivést nějakého trhana. Co by si o mě pomysleli?“ Co na tom, že je ten trhan vzrušující natolik, že zapomněl jak se vlastně jmenuje.

  Vrhl po něm vyčítavý pohled. „Teda tohle zabolelo. Náhodou jsem byl dneska nakupovat!“ prohodil pyšně. „Náhodou!“ usadil ho Anthony.

  Jen se na něj usmál. „Však by ses divil, co jsem si všechno koupil. Bohužel jsem zapomněl na pořádné sexy prádlo. Netušil jsem, že se to mezi námi vyvine tak rychle.“

  „Grázle,“ zasyčel a věděl, že přesně tohle Mike chtěl, protože ho provokoval. Pokrčil rameny. „Jsem jaký jsem, Anthony. Buď to respektuj, nebo ignoruj. Volba je na tobě.“

  Opět se k němu začal sklánět a hrabě si pomyslel, že mu zřejmě nezbyde nic jiného než to ignorovat. Alespoň pro tuhle chvíli. „Drahoušku…,“ otevřely se náhle prudce dveře a v nich stála jeho matka.

  Mike od něj klidně odstoupil a nepokrytě se na Kristin zazubil. Přešel k ní a políbil jí ruku. „Zdravím vás, má lady,“ prohodil se svůdným úsměvem. Žena se mírně začervenala, přesto bedlivým okem sledovala co se děje.

  Anthony, její dokonalý syn, se začervenal. Měla co dělat, aby tázavě nezdvihla obočí. „Vidím, že jste zřejmě zrovna o něčem debatovali, nebudu vás rušit,“ prohodila a chystala se odejít. „Nikam nechoďte, my to můžeme probrat i později,“ vrhl po hraběti vilný pohled.

  Ten se na něj jen zamračil. „Chtěla jsi něco, matko?“

  Zavrtěla hlavou. „Jen jsem tě chtěla vidět a zjistit, jak se máš. Kolik je vám vlastně let, Miku?“ optala se náhle a na okamžik oba vyvedla z míry. Anthony si vynadal, že se ho na to nezeptal sám. „Osmadvacet,“ prohodil udiveně.

  Ženě se v očích cosi zablesklo, ale hned to zmizelo, takže to také mohl být výplod jeho fantazie. „Tak to jste o dva roky starší než můj Anthony.“

  „Mami!“ okřikl ji prudce. „Ale nepovídejte. Tak to mě zaujalo. Jaký byl, když byl malý?“

  Za chvíli si spolu povídali o Anthonyho dětství a vůbec je nezajímalo, že stojí vedle nich a doslova tiše pění. Nakonec to nevydržel a když se matka chystala vyžvanit, jak se ještě v sedmi letech počůrával, rázně ji zastavil. „Myslím, že to už stačilo, ne? Matko! Neopovažuj se mu už víc říct,“ vrhl po ní vražedný pohled. „Pokud mě teď omluvíte!“

  Jediné co po něm zbylo byla ozvěna prásknutí dveří. Mike s Kristin na sebe šibalsky mrkli. „Musíte ho omluvit. Jeho otec ho bohužel až příliš rozmazlil,“ prohodila. Bedlivě přitom sledovala jeho reakci. Nehnul ani brvou. „To jsem si stihl všimnout,“ odvětil sarkasticky. „Zdá se však, že ani to vás neodradilo ho ten večer zachránit.“

  Pokrčil rameny. „Neodradilo, ale možná mělo,“ odmlčel se. Do srdce se mu opět začal vkrádat ten podivný pocit. Co to sakra je?, ptal se sám sebe.

  Mlčky sledovala jeho vnitřní boj. Tušila, že má nějaké tajemství a tušila také jaké. Jenže se neodvažovala ho na to zeptat. Nevěděla, jak by reagoval. „Co skrýváte, Miku?“ pronesla dřív než se stihla zastavit.

  Pronikavě se na ní zadíval. Byla to inteligentní žena. „Nic, co bych měl podle vás skrývat?“ optal se s pohledem upřeným do jejích očí. „To nevím, ale ve vašich očích jsou stíny, které se jen tak nesmažou.“

  „Víte, já byl vždycky sám. Nemyslete si, že se teď lituju, ani náhodou. Vyhovovalo mi to, ale občas člověku a obzvlášť dítěti chybělo trochu lásky. Proč vám to vlastně říkám?!“ optal se, ale nečekal odpověď. Ironicky se ušklíbl, vstal a odešel. Kristin nezbylo než si v klidu dopít skleničku a též odejít. Její syn totiž opět nebyl k nalezení, což se poslední dobou stávalo dost často. Jen nevěděla zda je to kvůli přítomnosti Mika, nebo kvůli něčemu zcela jinému.

  Anthony se procházel po stájích a hladil po nozdrách své koně. Bloumal tady už minimálně dvě hodiny, ale bylo mu tady dobře. Byl v pokušení vyjet si na projížďku, ale nikdy ho to samotného nebavilo. Vždycky s ním jezdil otec. Bylo to staromódní, ale odmítal se vzdát koní, které v tomto domě chovali již po staletí.

  Navíc bydleli celkem na okraji města, takže nebyl problém si občas vyjet do přírody. „Chystáš se ujet?“ ozval se za ním pobavený hlas a on málem nadskočil. Prudce se k němu otočil. „Co je ti ksakru do toho? Co to do tebe dneska vjelo? Chceš mi přivodit infarkt, nebo co?“ spílal mu.

  Zavrtěl hlavou. „Věř mi, že infarkt je to poslední, co bych ti chtěl způsobit,“ zamumlal a smyslně si přejel jazykem přes rty. „Umíš jezdit?“ zeptal se ho raději hrabě, aby nemusel čelit jeho touze.

  Kývl. „Umím. Kdysi mě to naučili. Proč?“

  „To je výborné, zítra si vyjedeme. Dnes už je na to moc pozdě, ale zítra ráno si někam vyrazíme na koních.“

  „Copak se milostpán nebojí, že by byl viděn jen s obyčejným trhanem?“

  Zpražil ho pohledem. „Sklapni a zmiz!“

  Mike musel přiznat, že byl jeho návrhem velice překvapený. Co ho tak změnilo? To dnešní milování? Nebo v tom bylo ještě něco? Třeba nakonec nebyl tak rozmazlený a jen si tím vytvářel jakousi ochranu kolem sebe.

  Pokrčil rameny a dál nad tím neuvažoval. Ani si neuvědomil, že je nějakých deset hodin večer a že má pořádný hlad. Zašel tedy do kuchyně a pořádně tam vyraboval ledničku. Z jeho kapsy to přeci nešlo, takže mu to mohlo být jedno.

  Vydal se do svého pokoje a tam se zaraženě zastavil. Na posteli tam seděl Anthony a hleděl do prázdna. „Co se děje?“ zeptal se ho tiše. Trhl sebou a vzhlédl k němu. V očích mu tančily podivné stíny a Mike z toho začínal být nervózní.

  Hrabě vstal a vyrazil k němu. Mike začal couvat, protože v jeho očích bylo něco prazvláštního. „Co se sakra stalo?“ zopakoval svou otázku znovu. „Proč jsi to dneska udělal? Proč ses se mnou vyspal?“ vypálil na něj a tmavovlasý muž jen překvapeně zamrkal.

  „Co to do tebe najednou vjelo?“ ptal se zmateně, naprosto vyveden z míry. „Nechal jsem si to proležet v hlavě a nechce se mi uvěřit, že někdo jako ty, kdo pohrdá aristokracií by se jen tak vyspal s hrabětem. Tak proč?!“

  Anthony ho chytil za ramena a prudce s ním zatřásl. Vypadal naprosto nepříčetně a zoufale. Mikovi nešlo do hlavy, co se vlastně děje. „Když ti řeknu, že to bylo čistě z touhy po tobě a z nehynoucí lásky asi mi to neuvěříš, co?“ prohodil ironicky.

  Sledoval jak se hrabě trochu vzpamatoval a na rtech se mu usídlil úšklebek. „To máš tedy pravda. Neuvěřím. Ven s tím!“

  Mike zvedl v obraně ruce. „Dobře, dobře. Chceš to vědět? Řeknu ti to, ale pak si nestěžuj. Stejně jsem měl v úmyslu ti to říct. Vyspal jsem se s tebou kvůli pomstě. Vyspal jsem se s tebou, protože máme stejného otce a já chtěl vidět, jak se budeš tvářit až se dozvíš, že jsi spal s nevlastním bratrem!“

  Anthony prudce couvl až málem spadl na zem. Mike k němu natáhl ruku, aby ho zachytil, ale hrabě se mu vytrhl. „Bratr,“ zašeptal. „Ty podvraťáku!“ zavrčel a vrhl se na něj. Vrazil mu jednu do zubů a chtěl uhodit znovu, ale nakonec se zarazil. „Sbalíš si věci a do týdne vypadneš, je ti to jasný?! Nevěřím ti ani slovo a jestli si myslíš, že ze mě takhle dostaneš prachy jsi na omylu.“

  Mike se jen uchechtl. „Jestli mi nevěříš zeptej se své matky. Té to určitě již došlo. Přeci jenom jsem hraběti trochu podobný!“ vyprskl, otočil se na podpatku a odešel. Anthony se svezl podél zdi a nemohl tomu uvěřit. Ačkoliv nechtěl, musel přiznat, že Mike má pravdu.

  Teď když mu řekl, že mají stejného otce viděl v jeho tváři celkem jasné rysy. Prohrábl si vlasy. Když si uvědomil, že mu na Mikovi začínalo záležet úplně jiným způsobem, povzdechl si. Bylo mu jasné, že se dostal do pěkné šlamastyky, protože srdce odmítalo poslouchat rozum.

  Vstal, vyrazil do svého pokoje a tam padl na postel. Ještě dlouho nemohl usnout a podvědomě poslouchal, jestli se otevírají dveře druhého pokoje. Když ani ve čtyři ráno Mike nepřišel začal mít podezření, že odešel. Nechtěl si připustit bolest, která mu sevřela srdce.

  Po dvou hodinách, kdy se stále nevracel, už to nevydržel a vydal se do jeho pokoje. Zrovna začínalo svítat. Potichu otevřel dveře. Bylo možné, že třeba na okamžik usnul a ani si to sám neuvědomil.

  Místnost však byla prázdná, postel ustlaná, takže bylo jasné, že na ní nikdo nespal. Zřejmě trucuje, pomyslel si. Chystal se odejít, ale náhle jeho pozornost upoutala obálka ležící na pokrývkách. Co to je?

  Přešel k posteli a zvedl si obálku k očím. Hrabě, stálo na ní napsáno. Rychle ji roztrhl a přečetl si jednoduchý vzkaz. Máme Mikea, jestli ho chcete ještě někdy vidět přijďte do ulice, kde vás přepadli.  

  Nevěřícně hleděl na ten kus papíru. Pak se vrátil do pokoje, oblékl se a tiše se vytratil do svítání. Snažil se sám sebe přesvědčit, že mu jde pomoci pouze proto, že je to jeho starší bratr. Jenže někde v koutku srdce mu bila jasná zpráva: miluješ ho. Dorazil na místo určení celkem rychle. Čekal tam na něj jakýsi otrhanec, který se na něj odporně zubil. „Žádám vás, abyste mi okamžitě řekl, kde je Mike,“ prohodil uhlazeně.

  Chlápek se jen uchechtl. „Proč bych to měl dělat? Musíš si ho najít sám. Aspoň to bude zajímavější. Pozorovat hraběte, jak se honí za tím ubohým grázlem a zlodějem.“

  Rozhodl se, že je načase přestat si hrát na uhlazeného aristokrata, chytil ho pod krkem a přirazil ho ke zdi. „Kde je Mike?!“ zavrčel těsně u něj. Chlápek se ušklíbl. „Co bych měl z toho kdybych ti to řekl?“ zeptal se.

  Anthony se zlověstně usmál. „Život,“ odvětil klidně, ale smrtelně vážně. Chlápek mu chtěl odseknout ať táhne k čertu, ale něco v jeho pohledu ho zarazilo. Plálo v něm totiž odhodlání zabíjet. „Zeptejte se Cormala, on to všechno zorganizoval,“ vyhrkl.

  Pustil ho a klidně odešel. Na konci ulice se však zastavil. Ani se nenamáhal otočit, protože tušil, že pochopil co po něm chce. „Najdete ho v knajpě, která se jmenuje U Chcíplého vlka.“

  Kuse kývl a vyrazil. Ještě před týdnem by do takové hospody nevlezl. Sotva za sebou zavřel dveře, veškerá pozornost se přesunula k němu, o což mu vlastně šlo. „Hledám muže, který si říká Cormal!“

  Od jednoho stolu vstal mohutný chlap. Anthony nedal ani mrknutím oka najevo, že by ho nějakým způsobem vyvedl z míry. Chladně hleděl na to, jak se k němu ten hromotluk přibližuje. „Já si říkám Cormal,“ prohodil a ukázal na sebe prstem.

  Okázala si ho prohlédl od hlavy k patě. „Zeptám se jen jednou, takže mi koukej odpovědět. Kde je Mike?“

  Pokrčil rameny. „Nemám tucha, o čem to tady blábolíte.“

  Antonymu došla trpělivost. „Teď mě dobře poslouchej, ty parchante! Okamžitě mi řekneš, kde je nebo něco zažiješ!“

  „Ale, ale na koho si myslíš, že si vyskakuješ?“ prohodil a chystal se ho praštit. „Přestaň, Cormale!“ ozval se prostorem, pro Anthonyho, tak známý hlas. Prudce se otočil a hleděl do Mikových temných očí.

  To snad není pravda, pomyslel si. Takže já ho tady hledám, málem jsem tady jednu líznul a on si tu teď přede mnou stojí jako by nic. Nerozmýšlel se, poháněn náhlým hněvem vyrazil proti němu. Mike nestihl zareagovat a rovnou chytil jednu do zubů.

  Po Anthonym skočili tři muži a chytili ho. Dostal pěstí do břicha a předklonil se. Vyplivl krev, ale pak se nenávistnýma očima zadíval na Mika, který si třel čelist a pozoroval ho. „Je mi to líto, hrabě,“ prohodil bez špetky lítosti, kterou vyjadřoval.

  V očích se mu neodrážela žádná emoce, když kýval na ty tři muže a ti Anthonyho vyvedli ven. Bylo jasné, že to rozhodně nebude příjemné povídání. Neměl šanci se moc bránit, protože byli v přesile, ale pár ran také rozdal.

  Když ti tři skončili nechali ho ležet na ulici v bezvědomí. Mike nenápadně vyklouzl ven. Zadíval se na jeho bezvládné tělo. Poklekl vedle něj. „Odpusť mi to, Anthony. Nebyla jiná možnost,“ zašeptal. Pohladil ho po tváři a vstal.

  Vykročil pryč, ale zase se vrátil a zvedl si ho do náruče. Nedokázal ho tam nechat napospas osudu. Donesl ho před jeho dům a opatrně položil na práh. Ještě chvíli nad ním stál, pak zazvonil a bez jediného slova na rozloučenou odešel.

  Zahnul za roh a mále vrazil do Kristin. „Proč jste to udělal?“ optala se ho chladně. Nebyla ani stopa po té milé paní, kterou si pamatoval. „Prostě nebyla jiná možnost,“ odvětil klidně, obešel ji a chystal se odejít.

  „Nemáte stejného otce, Miku.“ Zastavil se, ale neotočil. „Je to pravda. To vy byste měl být podle práva hrabě.“

  „Jenže já nestojím o titul. Jediné o co jsem stál, jsem před chvílí ztratil.“

  Položila mu ruku na rameno. „A co když neztratil?“ optal se tiše. Konečně sek ní otočil. Jeho oči vyzařovaly smutek, ale i pevné rozhodnutí. „Nepatřím do jeho světa, stejně jako on nepatří do toho mýho. Je to nejlepší řešení, věřte mi.“

  „Jednou jste se mi zmínil, že jste byl celý život sám. Proč teď dobrovolně odcházíte od někoho kdo vás má rád?“

  Neodpověděl. Jen na ní upíral oči. Pak se otočil a odešel. „Bude vás hledat,“ zavolala za ním. „Nenajde nic,“ odvětil a pokračoval dál. Ještě chvíli za ním hleděla. Nakonec se vydala do domu svého syna.

  Ten ležel v posteli a hleděl z okna. „Odešel, že?“ optal se. Netušila, jak ví, že s Mikem mluvila, ale věděla, že nemá cenu mu lhát. Přikývla tedy. Na okamžik zavřel oči. „Anthony, chci ti něco říct. Týká se to otce.“

  „Mami, mě nezajímá, že máme stejného otce,“ skočil jí do řeči. „Já to vím, drahoušku, ale stejně ti to musím říct. Vy totiž stejného otce nemáte.“

  Prudce se vymrštil na posteli a zasténal, protože ho zabolela žebra. „Cože?!“

  „Je to tak. Mrzí mě to. Ale stejně jako tvůj otec nedokázal odolat půvabu Mikovy matky i za cenu znásilnění, já neodolala šarmu vikomta Ensberyho.“ Provinile sklopila oči.

  Anthony se snažil vstřebat její slova. Byl z toho úplně omráčený. Takže mu vlastně celý život lhala. Celý jeho zpackaný život věřil tomu, že je hrabě a aristokrat a on byl… Jistě kolovala v něm aristokratická krev, ale…

  „Takže Mikovi patří celý majetek i titul. Musím ho najít,“ vyhrkl a opět se chtěl zvednout z postele. A opět mu vtom zabránila ostrá bolest žeber. „Do prdele,“ zaklel, úplně zapomněl na matku. Ta k němu rychle přešla a položila ho zpět do polštářů. Mírně sebou trhl při jejím doteku. Odstoupila od něj. „Říkal že ho nenajdeš,“ pronesla tiše.

  Hleděl na ní. Věděl, že se chová krutě, ale potřeboval si to urovnat v hlavě. A hlavně potřeboval najít Mika. „Jsem ochotný prohledat každej kout. Zřeknu se titulu, to Mikovi právem patří. A já zařídím, aby vše co mu náleží také dostal!“

  Věděla, že její syn je tvrdohlavý a když se pro něco rozhodně nic ho nezastaví. „Tvrdí, že nechce titul. Prý to jediné o co stál právě ztratil.“

  Potemněly mu oči. Vstal z postele ignorujíc bolest. „Kam jdeš?“ optala se jeho matka. nepřipadalo mu nutné jí odpovídat. Prostě šel za hlasem svého srdce. Jediný háček nastal ve chvíli, kdy ho nenašel na žádném místě, o kterém mu vyprávěl.

  Kde ho hledat teď? Nevěděl. Prošel i ulicí, kde ho poprvé potkal. Nic. Odvážil se jít na místo, kde ho přepadli, ale opět nic nenašel. Domů se vrátil velice pozdě. K jeho překvapení na něj čekal majordomus. „Byl tady nějaký ušmudlanec, pane, a nechal vám tady tohle,“ podával mu dopis s rozmáchlým, energickým písmem.

  Sice nikdy neviděl, jak Mike píše, ale okamžitě poznal, že ho psal  on. „Díky,“ prohodil a vzal si obálku. Vyšel do svého pokoje a tam dopis netrpělivě roztrhl a začetl se do něj.

 

  Milý Anthony,

  je mi to všechno moc líto, ale nebyla jiná možnost a vím že ty si to taky uvědomuješ. Předpokládám, že Kristin ti řekla o tom, že nemáme stejného otce. Situaci to však nemění. Chci ale abys věděl jedno. To co se mezi námi odehrálo nebylo součástí pomsty. Vím, že to zní jako kliše, ale moje svědomí je čisté. I když skvrna na něm přeci jen zůstala. Nebudu tvrdit, že jsem ti o našem (teď již vlastně ne) otci řekl, abych tě ranil, zkompromitoval, zničil. Byl jsi v šoku a přesto jsi mě šel hledat, když ti napsali, že mě unesli. Ještě nikdo tohle pro mě neudělal. Věř mi, že s tím únosem to nebyl můj nápad, ale abych si udržel respekt nesměl jsem, dát najevo slabinu. Věřím, že se brzy uzdravíš a zapomeneš.

  Nikdy jsem nikoho o nic neprosil, protože když jsem se o to poprvé pokusil u svého otce, byl jsem tvrdě odmítnut. Přesto tě teď o něco požádám. Nehledej mě. Nic nenajdeš. Po Mikovi O´Harrovi nezbude vůbec nic. Jen vzpomínka. Sbohem.

S láskou

Mike

  Nevěřícně hleděl na ten kus papíru a přemýšlel, jestli ho zabije hned, jak ho najde, nebo jestli se s ním pomiluje a teprve potom ho zabije. Ještě jednou si přečetl dopis, pak se rychle svléknul, umyl a šel spát. Na hledání měl čas i zítra. Nevěřil totiž tomu, že by Mike opustil město. Sotva položil hlavu na polštář usnul.

  Ráno se vzbudil velice brzy, protože se v noci často probouzel. Vstal z postele, přehodil si přes sebe župan a přešel k oknu. Tam ho to doslova přimrazilo na místo. Dole pod ním stál Mike a hleděl nahoru.

  Když zaregistroval jeho přítomnost, trhl sebou a rychle se otočil k odchodu. Anthony se vzpamatoval a jen v županu vyběhl na ulici. „Miku!“ vykřikl. Muž ani nezpomalil krok. „Miku, počkej!“

  Mikovi však stačila jedna klička, aby se mu ztratil z dohledu. Zůstal stát uprostřed ulice, pranic nedbaje, že je jen v županu. Zaťal pěsti, nechtěl se vzdát. Nakonec si povzdychl a vyrazil zpět domů.

  Tam se rychle oblékl a opět vyšel na ulici. Tentokrát byl rozhodnut ho najít. Po několika neúspěšných hodinách byl nucen se opět vrátit.

  Doma na něj čekala matka. Neměl zrovna náladu se s ní bavit. Ještě stále se nemohl vzpamatovat z šoku z toho, co mu řekla. Stála uprostřed haly a dívala se na něj s menší obavou v očích. „Našel jsi ho?“ optala se tiše.

  Zavrtěl hlavou. „Dneska jsem ho viděl, ale utekl mi. Proč jsi mi to neřekla dřív?“ zeptal se sotva slyšitelně, až bylo neuvěřitelné uvěřit tomu, že je to ten samý muž jako před týdnem. „Chtěla jsem,“ vydechla. „Tvůj…,“ zarazila se a pátravě se na něj zadívala. Přikývl, aby pokračovala. Hrabě mi to nedovolil.“

  Cosi mu zablesklo v očích. Možná vztek, nenávist nebo jen lítost, nedalo se to nijak specifikovat. „Svolám tiskovku a oznámím všem, kdo je právoplatným dědicem titulu hraběte z Ardenu.“ Matka mu chtěla něco říct, ale neměla slova.

  Pokrčila rameny. „V tom případě ti v tom nemůžu zabránit, synu. Je to jen tvoje svobodná volba. Nikdy ses to neměl dozvědět, ale v tomhle případě jsem si myslela, že by to bylo dobré.“ Do hlasu se jí opět vrátila její obvyklá ráznost a trochu sarkasmu.

  Anthony se proti své vůli usmál. Měl matku rád pro její svéráznou povahu a v posledních dvou dnech mu připadala jako by jí vyměnili. Přešel k ní a políbil ji na tvář. „Mám tě rád, mami. Sice to zjištění bolí, ale přesto tě mám moc rád.“

  Kristin si zamáčkla slzu a prudce ho od sebe odstrčila. „Já vím, že jsem ti řekla, aby sis našel ženu, ale je-li tvá volba muž, prosím. Přesto si myslím, že byste měli žít jako spořádaní lidé a pěkně spolu. Takže koukej ten svůj aristokratickej zadek vykopat z baráku a jdi ho najít, i kdyby to znamenalo, že převrátíš kámen po kameni v tomhle zatraceném městě.“

  Tentokrát už to nevydržel a rozesmál se. Opět to byla ta žena, kterou znal. Energická, rázná a on přemýšlel jestli v minulém životě nebyla náhodou generálem. Přikývl a opět vyrazil do ulic. Byl rozhodnutý najít ho za každou cenu.

  Jenže další neúspěšný den hledání a Anthony se začal obávat, že ho opravdu nenajde.

  Druhý den opravdu svolal tiskovou konferenci, jak slíbil matce. „Děkuji, že jste přišli,“ začal úvodem. „Tuto tiskovku jsem svolal, abych udělal velice důležité rozhodnutí. Nebylo to nic lehkého, když si vzpomenu  na všechny ty roky, kdy jsem si žil v blahobytu, zatímco pravý dědic mého otce živořil ve stoce. Ano, slyšíte dobře. Nejsem synem hraběte z Ardenu. Tím je Mike O’Harra a jemu tudíž náleží titul hraběte z Ardenu. Tvrdí, že titul nechce, ale věřím, že se umoudří, protože jinak se zřejmě rodová linie ztratí v nenávratnu, protože já se tímto vzdávám svého titulu, protože mi nenáleží. Děkuji vám za pozornost!“ ukončil.

  Okamžitě se strhla palba otázek, ale on se dostal zadním vchodem pryč. Nechtěl odpovídat těm dotěrným pisálkům. Stačilo, že zahodil svou čest. A proč vlastně? Bylo by sobecké tvrdit, že to bylo z čestnosti, protože věděl, že to není pravda.

  Padl před něj stín. Zvedl hlavu a překvapeně zamrkal. „Takže pravý dědic, hm?“ prohodil Mike a zadíval se mu do očí. „To je celkem slušný, ne? Z žebráka je hrabě a z hraběte žebrák. Co s tím hodláš udělat?“

  Pokrčil rameny. „Zřejmě se vypařím z města možná i z Anglie. Jak jsi řekl mé matce, nepatřím do tvého světa stejně tak jako ty nepatříš do mého. Oba víme, že je to pravda. Užívej si nově nabytého bohatství i přízně. Nikdy jsem nevěřil, že to kdy řeknu, ale jsi dobrý chlap a zasloužíš si to,“ prohodil, donutil se kolem něho projít a pokračovat. „Tak dlouho jsi mě hledal a teď odcházíš?“ zastavil ho jeho tichý hlas.

  „Pouze ustupuji pravému dědici titulu. To je rozdíl.“

  „Ale já ho přeci nechci!“ vykřikl zoufale. „Je spousta věcí, které nechceme a přesto je musíme přijmout, Miku.“ Opět se otočil a odcházel. „Neopouštěj mě,“ zašeptal. „Já vím, že jsem ti ublížil, ale nesmíš mě tu nechat napospas těm žralokům.“

  Anthony se pousmál. „Víš jak se nejlíp naučíš plavat, Miku? Když tě někdo hodí do vody. Ty to zvládneš i beze mě.“ Srdce mu přitom pukalo, ale nakonec přeci jen odešel.

  Mike za ním hleděl a přemýšlel co má udělat. Když se to vzalo kolem a kolem, během několika málo dní připravil Anthonyho o všechno. Měl by z toho mít radost. Byla to součást pomsty, ale jeho bolela duše. Vykročil za ním, ale objevila se Kristin. „Měl byste jít na tu tiskovku. Čekají na vás.“

  Otočil se k ní. „Nechápu proč jsem vás poslouchal a šel sem,“ odsekl. „A jak se vám vlastně podařilo mě najít? On po mě pátral tak dlouho a vy jste mě našla tak snadno.“

  „Znáte přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš? Nějak jsem si domyslela, že to zřejmě bude platit i o vás,“ mrkla na něj. Ještě jednou se ohlédl, ale po Anthonym jako by se slehla zem. Nezbylo mu nic jiného než vyrazit do jámy lvové.

  Ve chvíli, kdy končil tiskovou konferenci bývalý hrabě z Ardenu nasedal do letadla a odlétal směr Spojené státy americké.

 

  „Mike O’Harra, hrabě z Ardenu,“ uvedl ho majordomus do víru večírku, na který byl pozván. Na takovýchto bálech byl za poslední měsíc již nespočetněkrát. Byl opředen skandálem a to znuděnou anglickou smetánku přitahovalo nejvíc.

  Měl by být šťastný, dostal co chtěl, ale on místo toho cítil okolo srdce jakousi obruč, která mu nedovolovala se volně nadechnout. Věděl, co je příčinou toho pocitu. Anthony. Několik dní po jeho zmizení si uvědomil, co by nepřiznal za celý svůj minulý život.

  Miloval toho nafoukaného floutka. Miloval ho proto, že ve chvíli kdy se měl zachovat jako grázl, raději šel s pravdou ven a přenechal mu všechno v co dosud věřil. Miloval ho proto, že se k němu neotočil zády ve chvíli, kdy vymysleli tu boudu s jeho únosem.

  „Nějak jste se zasnil, hrabě,“ prohodila vedle něj Kristin. „Copak vás vůbec nezajímá, kde je váš syn?“ vyjel na ni podrážděně. Zadívala se na něj. „Mě ano, ale vás zřejmě ne, drahý.“

  Nevěřícně na ní hleděl. Co to tady ta baba plácá?, divil se v duchu. „Vy víte, kde je, že ano?“ zeptal se. Pouze přikývla. „Tak kde?“ téměř vykřikl. Pár lidí se po nich ohlédlo. „Možná by vám to mohl říct sám.“

  Nechápavě na ní hleděl. „Já vám nic neřeknu, drahý hrabě. Jen vám mohu připomenout, že tento večírek není jediný, na který jste byl dnes pozván.“

  Chvíli mu trvalo než si uvědomil, že ho pozvali ještě na jeden. Ne maškarní ples. Co má na mysli? Je snad tam Anthony? Měl za to, že byl někde za mořem. Je opravdu možné, že je zpět v Anglii?

  Okamžitě potlačil pocit štěstí, který ho na okamžik ovládl. Ještě jednou se zadíval na Kristin a pak bez zaváhání opustil večírek. Věděl, že je to neslušné. Sotva přišel a ani se neomluvil hostiteli. Jenže představa, že znovu může vidět Anthonyho byla silnější než nějaká pravidla.

  Maškarní se konal až na druhém konci města, takže mu nezbývalo než si vzít taxíka. Jakmile tam dorazil zaraženě zůstal stát na prahu. Sakra, zaklel v duchu. Jak tady mám poznat toho koho hledám? Všichni na sobě totiž měli stejná jednoduchá domina a obličej, kromě rtů, zakrytý maskou.

  Obcházel všechny muže, které viděl a že jich nebylo málo, ale v žádném z nich nepoznal Anthonyho. Bylo taky možné, že tady vůbec nebyl. Když po něm pátral asi hodinu, vzdal to a raději šel na terasu. Sám netušil proč ples okamžitě neopustil, když zjistil, že honil bílého králíka. Opřel se o zábradlí a zasnil se.

  Vzpomínal na to jediné milování, které spolu prožili. Jak rád by nyní cítil jeho ruce, rty, dech. Kolem pasu ho náhle objaly nějaké paže. „Co si to sakra…,“ otočil se a náhle zmlkl. Tu křivku úst a zelené oči by poznal kdekoliv. Byl to Anthony. Střetli se pohledem.

  Černý se zaklesl do zeleného. Nebyl schopen mluvit. Tak dlouho si představoval tuhle chvíli, že si nebyl jist zda to teď není fata morgana. „Ztratil jste řeč, hrabě?“ zeptal se pobaveně a Mike se konečně probral.

  Místo odpovědi se jednoduše naklonil trochu blíž a políbil ho. Anthonyho to zřejmě nepřekvapilo, protože se k němu zezadu přitiskl a vášnivě polibek opětoval. Mike se otočil a objal ho kolem pasu, aby mu byl co nejblíž.

  Odtrhl se od něj a prohlédl si ho. Překvapeně zamrkal, když ho viděl v sepraných džínech, které dokonale zdůrazňovaly jeho tělo a bílém triku. Pouze přes tvář měl masku. To bych ho tu hledal opravdu dlouho, pomyslel si s úšklebkem. „Kde jsi ksakru byl?“ vyjel na něj potom.

  Anthony překvapeně zamrkal. „V New Yorku.“

  „A cos tam jako dělal?“

  Pousmál se. „Nebudeš tomu věřit, ale pracoval.“

  Mike se rozesmál, ale nebyl to veselý smích. „A to chceš namluvit komu? Mě nebo sám sobě?“

Neodpověděl, jen natáhl ruku a chytil ho za bradu. Pomalu mu sundal masku a okamžik si ho prohlížel jako by si chtěl jeho rysy vtisknout do paměti. Hrabě nebyl schopen slova, protože byl doslova hypnotizován jeho zeleným pohledem a ten pocit ještě umocňovala ruka, která ho držela.

  Anthony se k němu pomalu začal sklánět, ale zadržel ho. Chtěl aby taky odkryl karty a proto mu sundal masku. Hleděl do jeho černých očí, ve kterých se zračila vina. Mike se vyvlékl z jeho sevření a natáhl ruku k jeho teď již odhalené. „Ublížil jsem ti,“ vydechl. Anthony mlčel. Chtěl slyšet co má na srdci. „Měl jsem tomu zabránit. Neměl jsem dovolit, aby se tě vůbec dotkli. Měl jsem tomu zabránit. Měl jsem tě bránit tělem i duší. Nechápu proč tady vlastně jsi. Neměl ses vracet,“ šeptal.

  Světlovlasý muž jen užasle hleděl na to, jak mu z očí začaly stékat slzy. „Ne, Miku, prosím tě nedělej to. Nemá smysl, abys…“ Mike mu přiložil ukazováček na rty. „Nejsem tě hoden, Anthony. Jsi lepší člověk než já.“ Anthony mu neodpověděl jen se k němu sklonil a palcem mu setřel slzy, které mu stále proudily z očí. Nyní je nic nedělilo, vše bylo vysvětleno, už nebyla žádná tajemství. I když mu Mike opravdu ublížil jeho city k němu byly silnější. Navíc si byl jistý tím, že už nikdy nedovolí, aby se k němu někdo přiblížil.

 Jejich rty splynuly. Líbali se dlouho, protože do toho vložili všechny potlačované city, které se báli říct. Všechnu tu bolest, tajemství a minulost nechali za sebou. Nyní chtěli žít jen budoucností, i když věděli, že to nebude snadné. Přesto se o to pokusí…

  Polibek se prohloubil a Mike zkusmo pohnul boky a usmál se, když se Anthony zhluboka nadechl, jak se musel ovládat. „Kde teď bydlíš, hrabátko?“ zašeptal mu do rtů. „Neříkej mi tak,“ vydechl celý vzrušený. „Já už nejsem hrabě. A momentálně bydlím u matky.“

  „Výborně. Ta se hned tak nevrátí. Jdeme.“

  Zavolal si svého řidiče. Když přijel, sedli si oba dozadu a Mike zatáhl zástěnu mezi řidičem a zadním sedadlem. Sotva sklo doklaplo vrhl se na Anthonyho. Vášnivě ho políbil, ale za chvíli mu to nestačilo. Zajel mu rukou do rozkroku, rozepnul poklopec a uchopil ho do ruky. Přejížděl mu jazykem po tváři až na krk a níž, kde se zarazil o tričko. Nesouhlasně zavrčel, ale nakonec se vrátil k jeho rtům.

  Anthony mu hleděl do očí, ale nepokusil se odvrátit nebo odtáhnout. Mike si klekl na zem a uvelebil se mu mezi nohama. To už se mladík nad ním trochu ošil. „Copak? Bojíš se, že nás uvidí můj řidič?“

  Sklonil se těsně k němu. „Bojím se, že bychom ti mohli zašpinit to luxusní auto,“ zašeptal a málem vyletěl z kůže, protože si ho Mike vzal do úst. Hleděli si do očí a Anthony pozoroval jeho pohyby. Nakonec to nevydržel a opřel se do sedačky. „Myslím,“ vydechl tmavovlasý muž, „že si nemusíš dělat obavy. Ten vůz nezašpiníš ty, ale já protože jestli nebudeme rychle u tebe v posteli tak bouchnu a budeš mě muset seškrabávat z okýnek.“

  Anthony se zasmál a vytáhl ho k sobě. Opět se políbili, ale víc nestihli, protože auto začalo brzdit. Rychle se oba upravili a vystoupili. Dostali se do Anthonyho pokoje a nějakým způsobem ze sebe strhali oblečení.

  Mike na nic nečekal a prudce do něj vnikl. Prohnul se a skousl si rty tak silně, až mu začal stékat pramínek krve. „Promiň,“ šeptal mu do ucha. „Nemohl jsem čekat,“ konejšil ho a začal ho líbat na ramena, šíji, pootočil mu hlavu k sobě, aby ho políbil na rty. Jemně jazykem ošetřoval zraněný ret.

  Anthony se zkusmo pohnul. To bylo pro Mika moc. Už se nedokázal ovládat a zrychlil tempo. Konečně oba došli k vrcholu a on se na něj svalil. Těžce mu oddechoval do ucha. Pak ho otočil a objal.

    Leželi si v náruči a jen si užívali blízkost toho druhého. „Proč jsi na ten ples vlastně přišel, Miku?“ optal se tiše. Zvedl k němu oči. „Protože jsem neměl koho provokovat. A proto,“ dodal, když viděl, jak se tváří, „že mi prostě scházela ta tvoje rozmazlenost,“ prohodil se šibalskými plamínky v očích. „A také proto…,“ zbytek mu zašeptal a mohl by přísahat, že se Anthony začervenal až ke kořínkům vlasů.

  Spokojeně se usmál a něžně, jak jen toho byl schopen, ho políbil. „Neměl byste se vrátit na své panství, hrabě?“ optal se ho Anthony s mírným úsměvem. „Později,“ zašeptal. „Mnohem později…“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ííp

(Mia, 30. 12. 2011 16:49)

Naprosto mi tenhle příběh spravil náladu. Arigaaatooo :DD

wow

(Jasalia, 6. 1. 2011 0:09)

Niečo nové a zaujímavé. Som rada, že som ťa našla. Už sa teším na ďalšie tvoje práce!

=)

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 18. 3. 2009 18:20)

Pěkné velmi velmi pěkné...

Musím se nadechnout...

(Wendy, 18. 2. 2009 22:05)

tak tohle byla nasprostá bomba....naprosto úžasná povídka....a ty jsi úžasná spisovatelka...vrhám se na další tvou povídku...;-)...jestli teda ještě pod těma slzama něco přečtu *úsměv*...

....

(akyra, 8. 2. 2009 22:07)

někdy se pomsta vyplatí:)) v tomhle případě rozhodně nádherný příběh

Uááá...!

(Nex, 8. 7. 2008 23:52)

Jsem naměkko! *smrk* No vážně, to bylo táák krááásnnýýý! *má neodolatelné nutkání tě drtit v objetí* *což by byla katastrofa, protože co kdyby se ti něco stalo s rukama a tys už nemohla psát!* *hrůza!*

Piš dál, piš takhle a piš takhle častěji! To není vyloženě šťastnej konec, to je "zeživotnej" konec. Takže tohle by mohl být ten správný kompromis.

Piš piš piš piiiš! Takhle! Takhle laskavě! Ano ano ano, takhle! *raduje se z toho objevu, téhle povídky, jako...malá i velká holka zároveŇ /yřešila to/*

A další super povídka

(Yuiko, 26. 3. 2008 18:34)

A nebyla to další skvělá povídka od naší suprové autorky?Jak říkám,musíš prostě vydat knížku!!!!!! XD

Fíííííííha

(Karin, 17. 1. 2008 13:08)

Fakt supersupersupersupersupersuper!!!!!!!!!!!!

sugoii!

(E..., 11. 10. 2007 21:26)

to bylo vážně krásný! úplně celkově, nevim co napsat, byla by to stejně jen chvála :D

bezvadné

(Tigie, 24. 9. 2007 13:31)

Ty máš asi v oblibě napjaté konce, co? Jednou jsou spolu, pak zase ne... (to první je mnooooohem lepší). Jen nevím, jak to spolu ti dva vydrží. Jsou sice féroví, ale jeden je sarkastický, druhý rozmazlený... To bude legrace! :-)

***

(misako, 14. 9. 2007 20:15)

Musím souhlasit úplně se vším co tu už minimálně jednou zaznělo. Nechci se opakovat, ale je to hrozně pěkný a Anthony není nakonec tak špatný jak mi přišel :) A na Mikea samozřejmě nesmím zapomenout - bezva postava. A ani Kristin není k zahození ;)
Sečteno a podtrženo = skvělý *hluboká poklona* *au! přiblblá klávesnice XD*

*****

(Bea, 25. 8. 2007 17:51)

Tak sedím u počítače, popíjím švestkový džusík, pokojem mi duní střídavě soundtrack z Lvího krále a střídavě My Chemical Romance a já se znovu tak nějak probírám tvými stránkami...

K prvnímu dílu jsem ti napsala, že na téhle povídce závisí jedno z mých velmi důležitých rozhodnutí a že se máš snažit, abych toho nemusela litovat. Nuže, povídka je skončena a s ní dozrálo i mé rozhodnutí? A chceš vědět jak zní odpověd na konečnou otázku? Zní: NE! Tak lehce se mně nezbavíš! :D Takže jsem stále tady, v plné síle a nabitá energií:D Což je důkaz, že povídka se povedla na jedničku:-)) Nezklamala jsi.

A co jinak říci? Nic. Protože cokoliv napíšu, už jednou bylo řečeno a já se opakovat nechci... Ale příběh je moc pěkný, mírně realistický (což po všech těch kouzlech, křídlech a upírech nemůže škodit:-)) a navíc je tu "happyend" (to slovo je strašné, ale šťastný konec mě irituje ještě více), což je u tebe strašná vzácnost. Někdy ti někam napíšu statistiku "happyendů" na tvých stránkách. Budeš se divit:D

Mike nezklamal a je stále tak pěkně sarkastický, jako na začátku. Anthony taky nezklamal a ukázal, že není takový aristokratický spratek, jako se prezentoval. Takže co víc si může obyčejný čtenář jako já, přát?? :D

sugoii^^

(Nime, 22. 8. 2007 20:12)

téééda super povídka,ikdyž některé scény byly na mě moc,asi musím ještě vyrůst,le 15 není zlý věk ne??xD kecám paráda!!!

krása

(mája, 14. 8. 2007 11:24)

Nádherná povídka. Jsem ráda, že jsou spolu.Nevím, co bych dělala, kdybys je od sebe oddělila. Moc se těším na tvé další úžasné povídky.

*-* Yu

(ki °-°, 11. 8. 2007 23:43)

mmm....vzrušující, zábavný, skvělá kombinace ^__^

krasne

(Leia, 11. 8. 2007 17:39)

nadherna kapitolovka :)

Sugoii

(Devilsing.., Nakamura ASuka, 11. 8. 2007 13:50)

Nádhera Keiro "aplaus se rozlehá zatmělou místností"

Tak takovýhle příběh jsem přesně potřebovala...Emotivní, ale i tak trochu reálný..Člověk nikdy neví co se přihodí , že???
Arigatou gasai masu..."poklona až k zemi. au teď sem se praštila o dlaždičky"

Supperr

(Janule, 10. 8. 2007 19:35)

Bylo to fakt moc pekny trochu jsem se bala ze nebudou spolu ale nakonec jsou vazne moc dobry =)

*25*

(LowE, 10. 8. 2007 14:37)

jaK bYs řEkLa tY, ProStě PeCQa DěCka 8D 8) MiKe FoRewEr aNd ewEr, i kDyž w ToMhle DíLe tRoCHu wíC StoUpnuL i aNthoNy 8) Já prOStě toLiK neMáM ráD NaFouKáNkY 8D

a HlaWně, DěKuJu za TeN PeCka doBreY koNec 8) 8* ProStě kRáSNý, tAlEnT, ZlaTi 8) BEy, Už nEwiiM co DáL 8D