Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Hledá se táta

31. 1. 2009

  To že jsem gay jsem zjistil zhruba rok po svatbě. Vzal jsem si skvělou ženu, ale pak to prostě přestalo fungovat. Tedy po sexuální stránce. Potkal jsem jednoho muže. Tehdy mě uhranul. Aby taky ne. Bylo mi jednadvacet a uvědomil jsem si, že mám jinou orientaci. A přesně v ten okamžik se objevil ON. Sestoupil z nebes jako římský bůh.

  Přiznal jsem se se svou orientací Gabi, své ženě. Nejdřív to byly samé výčitky, poté pláč a teprve pak došlo na dohodu. Gabi čekala dítě, moje dítě, byla asi ve čtvrtém měsíci. Dohodli jsme se, že zůstaneme spolu, aby to malé mělo úplnou rodinu. Souhlasil jsem. Moc jsem chtěl dítě a věděl jsem, že tohle bude moje jediné vlastní.

  O devět měsíců později jsem v náručí choval nádherného tříkilového kluka. Byl jsem hrdý jako nikdy v životě. S bohem mých snů mi to nevyšlo, ale bylo mi to fuk. Měl jsem rodinu. Na Gabi mi záleželo a na malém Felixovi jakbysmet. Miloval jsem je, rozuměli jsme si.

  Jenže uběhly dva roky a Gabi měla autonehodu. Bohužel ji nepřežila. Bylo velice těžké vysvětlit tehdy dvouletému Felixovi, že maminka odešla na moc hezké místo odkud ho bude hlídat.

  Léta pokročila, mě se blíží dvaatřicítka, malý Felix oslaví dvanácté narozeniny. Je nám spolu fajn, postavil jsem baráček, chlapec se skvěle učí. Avšak jak už to tak bývá začíná mi chybět někdo vedle koho bych se každé ráno probouzel. Jistě měl jsem za tu dobu spoustu milenců. Avšak ani jednoho jsem nepřivedl domů. Nevěděl jsem, jak bych synovi vysvětlil, že jsem homosexuál. Nechtěl jsem, aby se mu posmívali, nebo aby mě odsoudil.

  Dumal jsem nad svým životem, houpal se v houpacím křesle a čekal kdy se Felix vrátí. Sotva jsem na to pomyslel, bouchly přední dveře. „Ahoj tatííííííííí,“ zaječel syn a už mi seděl na klíně.

  „Ahoj,“ usmál jsem se a pocuchal mu vlasy. „Tak jak bylo ve škole?“

  Felix protočil oči v sloup. „Nuda jako vždycky,“ prohodil nezúčastněně.

  „Tak nuda povídáš?“ usmíval jsem se.

  Chlapec s brumláním vytáhl žákovskou knížku. Překvapeně jsem vytřeštil oči na poznámku, kterou jsem uviděl. Popral se se spolužákem. Zamračil jsem se. Felix a prát se? Stočil jsem na něj pohled. Vypadal jako nevinnost sama. „Tak o co šlo? Bránil jsi spolužačku, které tenhle dareba koukal pod sukni?“

  Zavrtěl hlavou. „Tvrdil, že jsi buzerant. Prý tě viděl muckat se s nějakým chlapem. Tak jsem mu jednu ubalil.“

  V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. „A… a co jsi mu na to řekl?“ zeptal jsem se sevřeným hrdlem.

  „Že i kdybys byl tak jemu do toho nic není. A že jeho matka je děvka, což je tady všeobecně známo. A schytal jsem taky jednu.“

  Nevěděl jsem jestli se smát nebo plakat. Zvolil jsem střední cestu. Zamračil jsem se. Felix se přikrčil. „Ať už je to pravda nebo ne, nepřeji si aby ses příště pral. Pokud se ti bude vysmívat, oplať mu výsměchem. Ale jinak děkuji, žes hájil mou čest, cvrčku,“ cvrnknul jsem ho do nosu a shodil z klína. Sám jsem se také zvedl. „Máš nějaké úkoly?“

  Zavrtěl hlavou a vyčkávavě na mě hleděl. „Dobře, půjdeme do cukrárny. I když za tu tvojí poznámku bys spíš měl mít domácí vězení,“ brblal jsem si pod vousy. Tak nějak mě udivilo, že děti jeho věku znají význam slovo buzerant. Ta dnešní mládež, hudroval jsem v duchu.

  Věděl jsem, že teď, když jsme seděli nad zmrzlinovým pohárem a mluvili o všem i o ničem, byla ta správná chvíle mu říct pravdu. S Gabi jsme se na tom dohodli, že mu řekneme pravdu, až na to bude připravený. Má žena se toho okamžiku však nedožila. A teď byla ta pravá chvíle mu vše říct. Avšak ta slova mi nešla přes rty. A tak jsem se jen usmíval, blekotal nesmysly a v duchu se proklínal.

  „Tati?“ ozval se po chvíli mlčení Felix.

  „Hm?“ zvedl jsem k němu hlavu.

  „Víš…,“ začal a rozpačitě točil prstem po stole, „mě by nevadilo kdyby… kdybys byl… no ten…“

  „Homosexuál?“ dořekl jsem za něj jemně. Hrdlo se mi přitom svíralo dojetím.

  „Jo,“ zabručel. „Chtěl bych, abys byl šťastný.“

  Překvapeně jsem zamrkal. „Ale já jsem šťastný, cvrčku. Mám přeci tebe,“ usmíval jsem se.

  „Ale ty taky potřebuješ někoho, kdo tě má rád,“ vyhrkl.

  Byl jsem překvapen jak moc do mě můj syn vidí. „Ty mě snad rád nemáš?“

  Poplašeně zvedl hlavu. „Tak jsem to nemyslel.“

  „Já vím, že ne,“ usmíval jsem se a zaplatil naši útratu.

  „Tak pojď, ty můj mudrci,“ pronesl jsem a usmál se, když mě vzal za ruku. Vraceli jsme se domů. Zrovna jsme procházeli kolem parku, když jsem uviděl na lavičce dva mladíky. Nic nedělali, jen vedle sebe seděli a drželi se za ruce. Zabolelo to.

  „Felixi?“

  „Ano?“ zadíval se na mě. I já se mu podíval do očí.

  „Jsem homosexuál.“ Se zatajeným dechem jsem čekal, co na to řekne. Jen se na mě usmál. Bylo mi tak nějak divně. Měl jsem se cítit líp, ale nebylo to tak.

  „Tati?“ ozval se Felix.

  „Hm?“ zamumlal jsem nepřítomně.

  „Stejně tě mám rád.“

  Do očí mi vhrkly slzy dojetí. Klekl jsem si a syna objal. „Děkuju, cvrčku,“ zamumlal jsem a vstal. Felix se na mě lehce usmíval, vložil mi ruku do dlaně a vyrazili jsme opět domů. Byl jsem rád, že je druhý den sobota.

  Felix zmizel ve svém pokoji a já věděl, že zase bude pár hodin na internetu. Sedl jsem si na pohovku a zavřel oči. Nebyl jsem nějak ve své kůži. Byl bych nerad, kdyby se Felixovi kvůli mně posmívali. Promnul jsem si kořen nosu. Ani jsem si neuvědomil jak a usnul jsem.

  „Tati,“ skočil na mě Felix.

  „Felixi,“ vyhekl jsem. „Tohle přeci nemůžeš dělat. Chceš mě zabít?“ ptal jsem se a popadal dech.

  „Promiň,“ pronesl ten a přitulil se ke mně.

  „Copak se děje?“ optal jsem se obezřetně. Jakmile se ke mně takhle tulil něco provedl. Čekal jsem co z něj vypadne.

  „Mno víš… Slyšel jsi o té nové soutěži? Jmenuje se Hledá se táta.“

  Přimhouřil jsem oči. „Něco jsem o ní slyšel. Tam jsou ty maminky, co hledají tatínky pro své děti, že?“

  Přikývl. „Já jsem nás tam přihlásil.“

  Málem jsem vyletěl z kůže. „COŽE?!“ moje mírná povaha se rázem vytratila. Shodil jsem Felixe z klína a hrozivě se na něj mračil. Felix se přikrčil. Takhle naštvaného mě viděl jenom jednou. Když jednou přišel domů a přinesl mrtvou myš, kterou předtím prý s kamarádem ubili k smrti. Tenkrát jsem mu poprvé namlátil. Nikdy už to neudělal. „Co myslíš tím, že jsi nás tam přihlásil?!“ zahřměl jsem. V hlavě mi poplašeně zvonilo. Další vztah se ženou bych asi psychicky nevydržel.

  „No budeme pro sebe hledat tátu,“ pronesl s dětskou nevinností. Zůstal jsem na něj zírat. Musel jsem si na to sednout. Vůbec nic jsem nechápal.

  „Copak já vypadám jako žena, která potřebuje pro své dítě tátu?“ zamumlal jsem, ale spíš pro sebe než k Felixovi.

  „Zlobíš se moc, tati?“ ozval se po chvíli dlouhého mlčení.

  Povzdechl jsem si. „Ano, zlobím. Doufám, že ti odpověděli, že to není možné.“ Nechtěl jsem aby v televizi propírali moji orientaci. Skrýval jsem ji tak dlouho.

  „Právě naopak. Vzali nás.“

  Zasténal jsem. I když možná bylo načase přestat se skrývat.

 

A tak jsem si o dva dny později sedl k počítači a začal psát svůj životopis. Jmenuji se Oskar Švehla, je mi dvaatřicet let, světle hnědé vlasy, zelenohnědé oči, 182 cm vysoký, štíhlý. Jak mám sakra vyjádřit to, co jsme měli mezi sebou s Gabi? Tohle se může jen těžko vysvětlovat. Jsem homosexuál a vychovávám dvanáctiletého syna. S jeho matkou jsme byli svoji rok, když jsem si uvědomil svou orientaci. Má žena bohužel zemřela při autonehodě. Touto cestou hledám přítele pro mě i pro mého syna.

  Skeptickým okem jsem si po sobě tu slátaninu četl. Jestli se na tohle někdo přihlásí tak jsem čínskej bůh srandy, myslel jsem si tehdy a životopis odeslal.

  Avšak za týden se mi ozvali z televize prima, že jsme je zaujal a chtějí se mnou natočit úvodní video. Prý aby přilákali potencionální partnery. Málem mě trefil šlak, za to Felix byl nadšený.

  Vzal jsem si tedy v práci na pár dní volno, koneckonců byl jsem ředitel, kluka omluvil ve škole a hurá do centra Prahy. Bydleli jsme totiž na její klidnější straně. Musím přiznat, že jsem měl půlky stažený strachy. Ale když jsme dorazili do studia, překvapilo mě jak jsou všichni přátelští.

  Natočili jsme krátký medailonek o mě a Felixovi. Zbytek jsme za týden dotočili u nás. A nezbývalo než čekat. Byl jsem nervózní jako zablešený kocour. Za to Felix si to očividně užívat. I já v koutku duše doufal, že se najde jeden… Jeden, který mě bude přitahovat, se kterým si budu rozumět já i můj syn.

 

Den D se přiblížil až moc rychle. Najednou přede mnou stálo pět mužů, kolem běžely spuštěné kamery. I Felix náhle ztratil svoje nadšení a napůl se schovával za mnou. Zhluboka jsem se nadechl. Holt musíme začít.

  „Tak vás tady všechny vítám. Jmenuji se Oskar a tohle je můj syn Felix,“ prohodil jsem a strčil syna před sebe. Nevěděl jsem, co říct dál a tak jsem čekal, až se představí oni.

  Jako první se představil hnědovlasý, s mírně prošedivělými kouty a hnědooký, robustnější muž. „Já jsem Miloš, je mi čtyřiačtyřicet. Rád vás poznávám,“ pronesl a podal jakýsi dárek Felixovi. Ten rozpačitě zamumlal díky a dárek přijal.

  Další byl blonďák, zelenooký, drobnější postavy. „Ahoj já jsem Pepa a je mi sedmatřicet. Těší mě,“ prohodil a Felix dostal další dárek.

  Tenhle byl černovlasý, asi o hlavu vyšší než já, což mě udivilo, modrozelené oči. „Ahoj, mé jméno je František a je mi čtyřicet let,“ prohodil a další dárek dostal Felix. Trochu mě zamrzelo, že si ani jeden nevzpomněl na mě. Ale asi nevěděli co dát gayovi.

  Zaplašil jsem tyhle myšlenky a usmál se na čtvrtého. Další blonďák s modrýma očima a štíhlou postavou. „Ahoj, jsem Roman, je mi dvaatřicet let.“

  Potlačil jsem ironický úšklebek, když dal dárek Felixovi. Na řadu přišel poslední z nich. Ty ostatní jsem si prohlédl jen zběžně, ale tenhle mě srazil na kolena. Černé vlasy, modré oči, štíhlý, vysoký a plný života. Náhle v místnosti bylo méně vzduchu. „Ahoj. Já jsem Honza, je mi sedmadvacet,“ prohodil a klekl si před Felixe. „Tohle je pro tebe, raubíři,“ pronesl a jako jediný tak opravdu Felixe zaregistroval jako osobu a ne jako odkladač na dárky. „A tohle pro tebe,“ dodal a podal mi dárkovou tašku. Pak se usmál a já si mimoděk pomyslel, že už ten úsměv je sám od sebe dar.

  „Díky,“ zamumlal jsem. A pak se ta show rozjela naplno. Ani jsem nestačil dárek rozbalit. Čekal nás totiž slavnostní oběd, kde jsme se měli vzájemně poznat.

  Bylo velice těžké věnovat se všem pěti, když můj pohled stále bloudil k usměvavému Honzovi, který se vesele bavil s Felixem. Zhypnotizoval mě těma svýma modrýma očima. Rozuměl jsem si kupodivu s Milošem, což mě drobet překvapilo.

  A ještě víc mě překvapilo, že po dvou hodinách jsem se skvěle bavil. Představovací den rychle skončil a my s Felixem odjeli domů na okraj Prahy. Unaveně jsme padli na gauč. „Někdy lituji, že jsem takový slaboch a pořádně ti nenatřískám za ty tvoje ztřeštěnosti,“ zamumlal jsem s povzdechem.

  Syn ke mně zvedl oči a zazubil se. „Ale líbí se ti nějaký, ne?“ zeptal se.

  Až moc, pomyslel jsem si. „Jo. A tobě?“

  Přemýšlivě si položil ukazovák na rty. „Nooo… Všichni jsou fajn, ale mě se nejvíc líbí Honza a pak Roman.“

  Dobrý výběr, řekl jsem si a v duchu si oddechl, že do toho výběru patří i Honza.

  „A tobě?“ připomněl se Felix.

  „Honza, Miloš je celkem fajn a Roman taky,“ usmál jsem se. Syn si začal rozbalovat dárky. Většinou to byly hračky nebo věci do školy. „Páni,“ vydechl, když rozbalil poslední dárek. Od Honzy. Bylo to nové CD jeho oblíbené skupiny. Sakra zase jsem zapomněl jak se ta skupina jmenuje. Byl jsem rád i za něj. Jen jsem přemýšlel, jak je možné, že se Honza trefil tak přesně. Za chvíli jsem to ale pustil z hlavy.

  Dumal jsem totiž nad tím, co jsem asi dostal já. Nedočkavě jsem otevřel tašku a vyndal krabičku. Byla to vůně od Bruno Bananiho. Usmál jsem se, když jsem si vzpomněl na tu co mám v koupelně.

  Zmohla mě únava a já usnul přímo na pohovce. Poslední dobou se to stávala téměř tradicí. Probudil jsem se krátce po půlnoci. Vedle mě se choulil Felix a tiskl k sobě CD. Pohladil jsem ho po vlasech, vzal ho do náruče a přenesl do postele. Zítra nás čeká dlouhý den, pomyslel jsem si. I já se odebral na kutě, ale usnout se mi nedařilo. Neustále jsem myslel na ty modré oči Honzy.

  Druhý dne přišel až moc brzy. Celou noc jsem nespal. Připravil jsem synovi snídani a kytku pro paní učitelku. Dneska je jeho poslední den ve škole a pak má prázdniny. „Dobré ráno, tati,“ usmál se na mě Felix.

  „Dobré,“ zamumlal jsem a potlačil jsem zívnutí. „Jsem zvědavý, jaký mi letos doneseš vysvědčení,“ prohodil jsem.

  Trochu se nadmul pýchou. „Přeci samý,“ pronesl, popadl kytku a se zamáváním zmizel.

Ozval se zvonek. „Tak co sis zapomněl?“ zavolal jsem a otevřel. Nestál tam Felix, nýbrž Roman.

  „Ahoj. Dnešek trávíš se mnou,“ prohodil a mrkl na mě.

  „Jasně,“ nenechal jsem se vyvést z míry, i když to vůbec nebyl pravda. „Jen se obleču.

  A tak začal můj den s Romanem. Felixe ve škole zatím vyzvedl Miloš, jak jsem se dozvěděl. S Romanem jsem si dobře rozuměl. Zajeli jsme do centra Prahy, prošmejdili památky a nakonec skončili v restauraci na večeři. Celkem fajnově jsme se bavili.

  Domů jsem se vracel poměrně pozdě, unavený ještě víc než včera. Felix, udivilo mě, že je ještě vzhůru, mě vítal se širokým úsměvem.

  „Ahoj, tati,“ lípnul mi pusu na tvář. „Jak ses měl?“ ptal se zvědavě.

  Potlačil jsem unavený povzdech. „Skvěle a ty?“

  „Fajn, byli jsme v Macdonaldovi,“ prohodil vesele. Nechápal jsem, co se mu na tom tolik líbí, ale vždycky když jsme spolu byli v centru museli jsme tam prostě jít. Začal mi vyprávět, kde všude s Milošem byli. Vnímal jsem ho jen napůl ucha. Oči se mi klížily únavou, ale statečně jsem se usmíval. „Ty skoro spíš,“ ozval se Felix.

  „Promiň, ale jsem docela utahaný,“ omlouval jsem se a zívl. I Felixovi se začaly klížit oči. „Tak pojď, ty můj Donalde, jdeme se vyspat,“ prohodil jsem a přehodil jsem si ho přes rameno. Oba jsem rozesmátí vpadli do jeho pokoje, kde jsem ho složil do postele.

  Sám jsem potom padl za vlast a usnul jako dřevo.

 

  Další den jsem trávil s Milošem. Felix šel s Honzou. Musím se přiznat, že jsem mu záviděl. Avšak den s Milošem byl také celkem fajn. I když jsem se vrátil mnohem dřív než včera. Ale odpolední představení v Národním divadle bylo opravdu moc hezké. Ještě, že mě na to Miloš upozornil a já si vzal oblek. V mých obvyklých džínech bych vypadal jako cvok a ani by mě tam nepustili.

  „Felixi, jsem domaaaaaa,“ zvolal jsem.

  „Ahoj, tati,“ zavolal z obýváku. Šel jsem za hlasem a zůstal stát na prahu. Na zemi vedle syna ležel Honza a hráli Člověče, nezlob se.

  „Dobrý večer, Oskare. Felix mě poprosil jestli bych tu s ním nezůstal než se vrátíš,“ omlouval se.

  Tázavě jsem se podíval na syna, včera přeci nepotřeboval hlídat a to jsem přišel mnohem později, ale ten byl nevinnost sama. „Dobrý večer. Děkuji, že jsi tu s ním zůstal. Vypadá to, že potřeboval dnes zvláštní péči,“ prohodil jsem a probodl syna pohledem. Ten se jen zazubil.

  Bože měl jsem srdce až v krku, když jsem je tam tak viděl. Vypadalo to jako domácí idylka. Felix se k němu skláněl a Honza se lehce usmíval. Nejradši bych tuhle celou šarádu s televizí ukončil.

  „Zahraješ si s námi?“ mrkl na mě Honza.

  „Jasně,“ souhlasil jsem a sedl si k nim. Hráli jsme asi do půlnoci, když se Honza rozloučil. Samozřejmě, že celou dobu všude byly kamery. Doprovodil jsem ho ke dveřím, popřál dobru noc a sám se vrátil do pokoje. Felix spokojeně spal u hry. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do postele.

  Ještě dlouho potom jsem seděl se sklenicí vína v obýváku a přemýšlel. Až skončí tyhle dny, kde se mě snaží zaujmout, budu muset dva z nich vyřadit ze hry. Jenže koho?

 

  Další den přišel Honza. Felix byl s Pepou. Když přede mnou Honza stál v džínech a košili, náhle mi vyschlo v krku. Čekal jsem, že zase půjdeme do města, ale spletl jsem se.

  „Něco ti ukážu,“ zašeptal mi do ucha v taxíku.

  „Už se těším,“ prohodil jsem a byla to pravda. Těšil jsem se. Zvědavě jsem se rozhlížel kolem, když jsme zastavili u velkého statku. Uvědomil jsem si, že jsme v jízdárně. Očarovaně jsem vystoupil a následoval Honzu.

  „Tady hledám odpočinek,“ prohodil mladík a pozdravil se s jednou z žen, co se ve stájích pracovala. Zastavil před stájí černého koně. „To je Aya, moje klisna,“ usmál se a pohladil zvíře po nozdrách. Kobylka spokojeně zafrkala.

  „Projedeme se?“ zeptal se. „Sice asi nebudu tvůj princ na bílém koni, ale i snaha se cení, ne?“ mrkl na mě lišácky a já se rozesmál.

  „Když já nikdy nejezdil na koni,“ zamumlal jsem rozpačitě a sklopil oči k zemi. Udiveně jsem zvedl obočí, když mi nadzvedl bradu, abych se mu musel podívat do očí. „Tak se to naučíš. Nebudu po tobě chtít zázraky,“ usmál se a já kývnul. Z jeho ruky proudilo příjemné mrazení.

  „Mám pánovi osedlat Kristl, Honzo?“ ozvala se ta žena, kterou předtím Honza zdravil.

  „Ano, je nejmírnější a on bohužel nemá s jízdou zkušenosti,“ usmál se tím svým neodolatelným úsměvem. „Děkuji, Jani.“

  „Půjdeme?“ drapl mě za ruku a vytáhl ven. Opatrně jsem vytáhl svou dlaň z té jeho. Doufal jsem, že pochopí, že je to kvůli kamerám, které za námi zase vytrvale slídily. Na to, abych to zjistil jsem nedostal prostor, protože nám přivedli koně.

  Znervózněl jsem. „Když.. když já to opravdu neumím,“ zamumlal jsem. Avšak Honza se jen zasmál.

  „Tak pojď,“ prohodil a z rukou mi udělal stoličku. „Musíš dát levou nohu do třmenu a pravou přehodit přes hřbet koně,“ pobízel mě. Na poprvé se mi to nepovedlo, ale druhý pokus byl úspěšný. Trochu jsem se zastyděl, když jsem viděl, jak se Honza ladně vyhoupl do sedla.

  „Jak často sem jezdíš?“ zeptal jsem se ho.

  Popojel ke mně a uchopil mého koně za uzdu. Pomalu jsme se rozjeli. Křečovitě jsem se chytil hrušky sedla. „Tak dvakrát do měsíce,“ odpověděl mi. „Dřív jsem sem jezdil i častěji, ale teď bohužel není čas,“ dodal. Jezdili jsem dokola v ohradě, protože jinak bych se asi hodně rychle ocitl na zemi.

  „Musíš ho ovládat nohama,“ upozornil mě, když si všiml, jak křečovitě se koně držím. Snažil jsem se trochu uvolnit. „Musíš se s ním sžít. Sleduj mě.“ A tak jsem to udělal. Když jsem uviděl smyslnou hru jeho boků a nohou, vyschlo mi v krku a toužil jsem být tím koněm. Pootočil ke mně hlavu a nejspíš se mi moje myšlenky odrazily v očích, protože mírně pootevřel rty. „Zkusíš to?“

  Přikývnul jsem a pokusil se ovládat koně jako on. Cítil jsem v zádech jeho pohled a slabiny mi zahořely touhou. Rychle jsem si zase sedl a nesměle jsem se usmál. Honza nasucho polkl. Popojel ke mně a naklonil se blíž. „Chtěl bych být tím koněm,“ zašeptal a přesně tak vyjádřil moje myšlenky. Naše oči se střetly. Tak moc jsem ho chtěl políbit, naše ústa byla jen milimetry od sebe. Jenže moje podvědomí si znovu uvědomilo kamery.

  Stáhl jsem se a omluvně se usmál. Moje slabiny byly napnuty k nevydržení. Abych pravdu řekl byl jsem rád, když jsem mohl z koně slézt. Bylo to poněkud… nepohodlné. Ale ve chvíli, kdy mi Honza pomáhal dolů jsem se o něj otřel. Ohromeně jsem vydechl. „Promiň,“ zašeptal, ale vůbec to omluvně neznělo. V očích mu plála touha.

  „To nic,“ odvětil jsem a o krok ustoupil. Čekal nás poslední hřeb dne. Piknik.

  Domů jsem se vrátil brzy, ale s hlavou v oblacích. „Ahoj, tati,“ prohodil Felix a potutelně se usmíval.

  „Ahoj,“ prohodil jsem a pocuchal mu vlasy. „Jaký jsi měl den?“

 

Další dva dny s Pepou a Františkem se jaksi ztratily v mlze. Oni vlastně všechny dny v porovnání s Honzovým byly nudné. Bylo to proto, že Honza mě jako jediný přitahoval i fyzicky.

  Přišla chvíle, kdy jsem musel rozhodnout, kteří dva opustí soutěž. Abych se přiznal věděl jsem to už dlouho. „Dnes mám vybrat dva, kteří nebudou pokračovat v soutěži. Bylo to těžké, protože jste všichni fajn chlapi,“ začal jsem a pohledem zavadil o Honzu. „Tři z vás, kteří ode mě dostanou růži postupují dál. Ti, co ji nedostanou, chci abyste věděli, že budu rád pokud zůstaneme přáteli,“ dokončil jsem.

  Jednu růži dostal Miloš, druhou Roman a třetí… Třetí jsem chvíli převracel v ruce. Věděl jsem, že ten kdo ji dostane to ví. Přistoupil jsem k Honzovi a květinu mu podal. Naše ruce se přitom lehce dotkly a mnou opět projel ten záblesk.

  S Pepou a Františkem jsem se rozloučil podáním ruky. Poté odešli. Štáb nám oznámil, co nás čeká v dalších dnech. Prý navštívím soutěžící v jejich domech či bytech. Prostě zjistím, jak žijí. Dva dny u nich zůstanu. První co mě přitom napadlo bylo: Panebože nos s Honzou. Rychle jsem se vzpamatoval. Nejdřív jsem měl jet k Milošovi, pak k Romanovi a nakonec k Honzovi.

  Nebudu tady vyprávět nudné podrobnosti z návštěv u Miloše a Romana. Jen bych podotkl, že to o nich ledacos prozradilo. A u Miloše to nebylo moc lichotivé.

  Na pobyt u Honzy jsem se moc těšil. Felix byl u mojí matky, která o mé orientaci věděla, otec bohužel už nežil, ale byl jsem rád, že syn má alespoň babičku. Rodiče Gabi se s námi po její smrti přestali stýkat. Řekl jsem Felixovi, že zemřeli.

  Setkal jsem se s Honzovou maminkou. Ne že by u ní ještě bydlel, ale chtěl mi ji prostě jen představit. Moc sympatická žena a já věděl, že by si rozuměla s mojí matkou. Odpoledne jsem se jen tak procházeli a on mi vyprávěl, co všechno se v dětství navyváděl na vesnici kde bydleli, než se odstěhoval do Prahy a později sem, kousek za Prahu.

  Večer jsme zašli na bowling, kde mi představil pár svých známých. Překvapilo mě, jak moc jsem si s nimi rozuměl a jak dobře jsem mezi ně zapadl. Bylo nás trochu víc, tak jsme utvořili dvojice a začalo se hrát. Já samozřejmě hrál s Honzou. Sice jsme se výborně bavili, ale prohráli jsme, což znamenalo, že jsme platili rundu celé partě. Ale nevadilo mi to, protože jsem se takhle nevyřádil už hezkou řádku let. Vždy to byla jen práce nebo Felix. Nechápejte mě špatně, miluji svého syna, ale i já občas potřebuji pauzu.

  Vraceli jsme se pozdě. V taxíku jsem na chvíli zapomněl na vše a položil si hlavu na Honzovo rameno. Bylo to tak příjemné. Avšak vzápětí jsem se vzpamatoval a hlavu prudce zvedl. Honza se však usmál a položil ji zpět.

  „Neděláme nic špatného,“ zašeptal pak a opřel si hlavu o tu mou.

  Přijeli jsme k Honzovi domů a padli za vlast. Doslova.

 

  Ráno jsme se probudil s nezvyklým, ale velice příjemným pocitem, že vedle mě někdo leží. Ale nebyl to Felix, soudě podle ruky, kterou jsem měl obtočenou kolem pasu. Okamžik trvalo než mi došlo, kdo jediný by to mohl být. Honza.

  Avšak nic jsem neudělal, jen vnímal jeho blízkost a dál předstíral, že spím. Cítil jsem jeho horký dech na zátylku, jeho tělo se tisklo k mému a ruka se nebezpečně posouvala stále níž. Pomalu jsem se otočil a naše oči se střetly. „Dobré ráno,“ zašeptal.

  „Dobré,“ odpověděl jsem a vlastní hlas mi zněl cize. Stačilo by jen maličko zvednout hlavu a naše rty by se dotkly v polibku. Zavřel jsem oči a skutečně to chtěl udělat. Ale cosi mě zastavilo. Zadíval jsem se mu do očí. Odrážela se v nich stejná touha, kterou jsem cítil i já.

  Usmál se, přejel mi ukazovákem po nose a vstal. Udělal jsem to samé a sledoval ho jak jen v džínech jde do koupelny. I já měl na sobě džíny, ale mě zůstalo i triko. Ještě chvíli jsem bojoval sám se sebou vnitřní bitvu. „K čertu se vším!“ zavrčel jsem a vyrazil za Honzou.

  Kdosi ze štábu se mě pokusil varovat. „Je tam…“

  „Já vím,“ prohodil jsem, bez klepání jsem vstoupil a zamkl za sebou. Honza si mě překvapeně měřil pohledem. Nic jsem neřekl, jen jsem udělal dva kroky až jsem se ocitl přímo u něj. Jemně jsem ho chytil za zátylek a přitáhl k sobě. Zblízka jsme pozorovali jeden druhého. Sklonil jsem se k němu a udělal to, co jsem chtěl udělat už ve chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděl. Políbil ho.

  Nebyl to obyčejný, jemný polibek, který by byl jako první nejvhodnější. Tenhle dobýval, lačnil, toužil. Jazykem jsem mu pronikl skrz rty a vydal se na průzkum. Ani Honza nezůstal pozadu. Objal mě kolem krku, přitiskl se ke mně a polibek ještě prohloubil. Polaskal jsem mu dolní ret, špičkou jazyk přeběhl po rtech. Toužebně zasténal a já opět jazykem vklouzl dovnitř.

  Začal jsem dlaněmi zkoumat jeho tělo. Přejel jsem po ramenou, přes záda až k mírné prohlubni nad jeho nádherným vypracovaným zadkem. I moje rty se daly na průzkum. Polaskaly hrdlo, obkroužily bradavku, provokativně se zastavily u lemu kalhot. Narovnal jsem se a naše oči se do sebe vpily. „Sedni si,“ zašeptal jsem chraptivě a on poslechl a opřel se o vanu.

  Vpletl mi ruce do vlasů a znovu se na mě vrhl v polibku. Byli jsme jako smyslů zbavení. Moje ruce zabloudily k lemu jeho džínů. Na okamžik jsem se od něj odtáhl, uvažoval jsem jestli je to správné. Když jsem ale viděl jeho touhou přivřené oči a pootevřené rty, zábrany ze mě spadly.

  Znovu jsem se k němu přisál a rozepnul mu kalhoty. Ruku jsem pak vsunul dovnitř a vysvobodil jeho vzrušené mužství ze sevření těsných džínů. Aniž bych ho přestal , dal jsem do laskání jeho vzrušení dlaní. Pomalu jsem přejížděl po celé jeho délce, ukazovákem lehce klepl do růžového žaludu. Pohyboval se proti mé ruce stále rychleji a sténal mi do rtů. Byl jsem stejně vzrušený jako on.

  Odtáhl jsem se od něj a on otevřel zamžené oči. Usmál jsem se a klekl si před něj. Ani na okamžik jsme na sebe nepřestali zírat. Stáhl jsem mu kalhoty až ke kotníkům a on se pohodlněji opřel o vanu. Sklonil jsem se k němu a nejprve mu na vzrušené mužství lehce dýchnul. Sledoval jsem jeho reakci, pevně zaťal ruce do okrajů vany. Olízl jsem špičku jeho penisu a jeho sténání mi znělo jako rajská hudba.

  Vzal jsem ho celého do úst a přitom si jemně hrál s jeho varlaty. Zapletl mi ruce do vlasů a naléhavými pohyby boků určoval tempo. Nevadilo mi to. Přizpůsobil jsem se jeho tempu. Jen jednou jsem na okamžik přestal, to proto, abych si naslinil prst a něžně do něj pronikl. Dál jsem ho laskal ústy a zároveň prstem. Sladil jsem pohyby úst i prstu v jeho sevřené dírce a vedl ho k vrcholu.

  Zasténal, prohnul se proti mně a nechal mě ochutnat jeho touhu. Slastně jsem vše spolykal a jemně slízal zbytky z jeho nyní již ochablého penisu.

  Poté jsem se zvedl a znovu ho políbil. „Chci tě,“ vydechl jsem mu do ucha. Honza kývl, na okamžik se odtáhl, otočil se, maličko se přehnul přes vanu a nestydatě se mi nabídl. Z hrdla se mi vydral sten pod tou lákavou nabídkou. Avšak jen jsem se k němu přitiskl, narovnal ho a rukou zajel dopředu, abych si znovu začal hrát s jeho vzrušením, které znovu začínalo nabíhat.

  „Ale ne takhle, i když je to lákavé, ani nevíš jak. Jako by Eva lákala Adama do ráje,“ šeptal jsem mu do ucha a přitom ho pomalými tahy přiváděl k dalšímu vrcholu. Opíral se mi o rameno, oči zavřené, rty otevřené v bezhlesém sténání. Vypadal v tu chvíli tak neuvěřitelně sexy. Ucítil jsem jak sebou maličko škubl a znovu se udělal. Tentokrát však do mé dlaně.

  Zvedl jsem ruku a okamžik se na ni díval. Pak jsem mu ukazováčkem s jeho spermatem přejel po dolním rtu. Otevřel oči a s pohledem upřeným do mým ten prst vtáhl do úst a začal sát. Měl jsem v tu chvíli pocit, že prasknu.

  Strčil jsem ruku mezi naše těla, rozepnul si džíny a pár rychlými tahy se udělal. Pak jsem ho znovu políbil, otřel jsem zbytky své touhy z jeho nádherného zadku, zlikvidoval důkazy v koupelně a oba nás upravil.

  Pak jsem se k němu sklonil v posledním polibku. „Jak jsem řekl,“ zašeptal jsem mu do ucha, „chci tě.“ S těmito slovy jsem prudce otevřel dveře právě ve chvíli, kdy na ně chtěl zabušit naprosto vzteky brunátný režisér. Okamžitě spustil, že si nemůžu dovolit vzdálit se na tak dlouho z dosahu kamer.

  Co nejkajícněji jsem se omluvil, ale bylo mi to úplně jedno. A stejně tak Honzovi, který se objevil o několik minut později s naprosto blaženým výrazem. No myslím, že v tuhle chvíli je asi jasné, koho jsem se rozhodl vybrat.

 

  Druhý den jsem se vrátil k Felixovi domů. Ten se vyptával na podrobnosti a já mu je říkal. Tedy… ehm… Samozřejmě jsem vynechal scénu u Honzy v koupelně. Při té vzpomínce mě zabrnělo ve slabinách.

  „Felixi, chci vědět pravdu, kdo by se ti líbil nejvíc?“ zeptal jsem se ho přímo.

  „Honza,“ vyhrkl naprosto bez přemýšlení. „Je fajn, je s ním zábava a skvěle si spolu rozumíte. A navíc je mezi vámi… No… Ta jiskra, která tam má být,“ prohodil a trochu se začervenal. Bože, zasténal jsem v duchu, ten kluk je vyspělejší než jsem si myslel. „A já ho mám rád,“ dodal a zazubil se.

  „To jsem rád,“ odvětil jsem a pocuchal mu vlasy. „Takže ti nebude vadit, když si vyberu jeho?“ zeptal jsem se.

  Vypískl a zavrtěl hlavou. Rychle jsem jeho dovádění zase zastavil.

  „Felixi, víš, já bych byl nerad, aby ses za mě později styděl nebo aby se ti posmívali. Ještě pořád můžeme skončit a ty můžeš říct tomu, co mi řekl, že jsem buzerant, že se spletl. Klidně si můžu najít ženu, abys měl i maminku, tak jak to má být.“

  „Jenže já chci dva tatínky,“ mrkl na mě lišácky. „Možná se mi budou posmívat, ale jsem dost velkej a chytrej, abych jim jednu ubalil nebo se jim vysmál taky. A nikdy, nikdy se za tebe nebudu stydět. Pamatuješ, já jsem nás přihlásil do soutěže Hledá se táta,“ usmíval se a já měl v tu chvíli pocit, že se asi rozplynu radostí.

  Šťastně jsem ho objal a oba jsme se rozesmáli.

 

  Za dva dny mi zavolali z televize Prima, že se velice omlouvají, ale že nebudou moci můj příběh, co se týče hledání tatínka zveřejnit, kvůli mému porušení smlouvy. A také, že se velice omlouvají, ale že veškeré výdaje budu muset zaplatit. Ani mi to moc nevadilo. Nebyla to sice nízká částka, ale díky mému dlouholetému podnikání s podílovými fondy a jinými cennými papíry jsem si mohl dovolit jí zaplatit.

  Hodinu po tom, co mi volali u mě zvonili Miloš, Roman a Honza. Dlouho do noci jsme se skvěle bavili. Navíc jsem zjistil, že se jim ulevilo, že se to vlastně nebude vysílat. Celou dobu jsem pohledem těkal k Honzovi. Něco málo po půlnoci se rozloučili a odešli. Honza u mě samozřejmě zůstal.

  Stáli jsem naproti sobě u dveří, odkud jsme vyprovázeli Miloše s Romanem. Sklonil jsem se k němu a vychutnával ten pocit, že ho mohu políbit, aniž by za námi bzučely kamery. Taky to byl o dost vášnivější a náruživější polibek, než v koupelně, protože už jsme oba ochutnali, co nás spolu čeká.

  „Můžu se u tebe vysprchovat?“ zeptal se mě Honza mezi polibky. Kývl jsem a ukázal mu kde je koupelna. Začal se svlékat ještě, když jsem tam byl. Uchváceně jsem sledoval jak kousek po kousku odhaluje to nádherné tělo a vnímal jsem ho všemi smysly.

  Přešel jsem ke dveřím, zamknul a vrátil se zpět. Honza zatím dokončil svlékání. Přešel jsem k němu a objal ho. „Můžu se k tobě přidat?“ zašeptal jsem mu do ucha a lehce ho kousl do ramene, až se zachvěl. Souhlasil a vstoupil pod proud teplé vody.

  Rychle jsem se svléknul a vlezl k němu. Uchváceně jsem se prohlíželi v záři vodních kapek, zkoumali se rukama. Oba jsme byli vzrušení až to téměř hraničilo s bolestí. Sklonil jsem se k němu a začal ho líbat. Objal mě kolem krku a jednu nohu si obtočil kolem mého boku. Naše vzrušené penisy se o sebe začali třít a oba nás to dovádělo k šílenství.

  „Chci tě,“ vydechl mi do úst. „Chci tě cítit v sobě, Oskare,“ šeptal. Objal jsem ho kolem pasu, nadzvedl a on obtočil nohy kolem mých boků. Sáhl jsem po sprchovém gelu a jemně ho připravil. Pak jsem ho opřel o sklo sprchy a vnikl do něj.

  Slastně zasténal a znovu se ke mně přisál. Nejprve jsem přirážel pomalu, abychom si oba co nejdéle vychutnali to nádherné spojení. Pak se však pohyby našich boků prudce zrychlily. Jednou rukou jsem vklouzl mezi naše těla a vzal ho do dlaní.

  Poslední příraz a já se proti němu vzepjal. Cítil jsem jak ho zaplňuji horkým semenem. Opřel si o mě hlavu a slastně vzdychal. Já ho přitom znovu vedl k vrcholu, lehkými, krouživými pohyby své dlaně.

  Vyklouzl jsem z něj a vzájemně jsme se umyli a osušili. Pak jsem ho přenesl do ložnice, kde jsme si naše první milování zopakovali.

 

  „Honzo! Tati!“ zavolal Felix a čímsi mi začal mávat před očima. Já seděl na pohovce a Honza zrovna něco kuchtil v kuchyni. „Víte, že se Miloš s Romanem vzali?“ ptal se bez dechu a zubil se na nás.

  „Už bylo načase, po šesti letech,“ utrousil Honza z kuchyně a já se na něj lehce usmál. Felix sebou plácl na pohovku vedle mě. „Tak co bylo ve škole?“ zeptal jsem se.

  Felix protočil oči v sloup. „Jeden kluk prohlásil, že jsem buzerant jako mí dva fotrové. Tak jsem mu jednu ubalil,“ zubil se. Teď jsem to byl pro změnu já, kdo protočil oči v sloup.

  Ach ano věřte tomu nebo ne, ale od našeho prvního setkání s Honzou uběhlo již přes šest let. Felix vyrostl, dostal se na střední školu, na které měl letos maturovat a byl heterosexuální. Neuvěřitelné, že? Ale pravdivé. Právě včera nám představil svou novou přítelkyni. Byla moc milá a vůbec jí nevadilo, že její nový miláček má dva otce. Prý je to strašně kůl, tvrdila.

  Honza se posadil vedle mě na pohovku a přitulil se ke mně. Objal jsem ho kolem pasu. „A to tě nevyhodili?“ zeptal se.

  Felix pokrčil rameny. „Když říďa se bojí, že by ho táta mohl žalovat za diskriminaci v jeho škole,“ prohodil. Honza se na mě tázavě podíval a já se zazubil stejně jako můj syn předtím. Jen pokrčil rameny a se slovy „Vy jste nenapravitelní,“ se uculil. Prostě se k nám do rodiny dokonale hodil.

  Nepřítomně jsem otočil prstýnkem na svém levém prsteníčku. Ach ano, vzali jsme se. To jsem neříkal? Po třech letech našeho vztahu. Byla to jen malá svatba, na které byly jako svědci naše matky. Pozvali jsem i Romana s Milošem, kteří spolu chodili. Samozřejmě nesměl chybět tehdy patnáctiletý Felix.

  Honza mě přejel zkoumavým pohledem. „Dal bych nevím co za to, abych věděl, co se ti honí hlavou,“ pronesl. Felix se s hraným pohoršením zvedl a milostivě odkráčel do svého pokoje. Oba jsme, ale mohli vidět, že se usmívá.

  „Přeci ty,“ odpověděl jsem mu na otázku a jemně ho políbil.

  „Tak to jsem rád,“ zamumlal a pohodlně se mi zavrtal do náruče. Takhle nějak jsem si představoval rodinnou idylku.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

krásna

(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 26. 2. 2011 23:08)

fakt by som si to kvôli nim aj kukla :D dúfam, že môj syn nič také nevyvedie keď bude mať dvanásť...asi by ma kleplo :D

...

(Profesor, 27. 1. 2010 20:47)

Vtipné, idylické, možná až moc.
Jednání Gabi bylo pochopitelné, já sama bych také manželství asi nerozbíjela (ale nějaké zařízení by to odneslo). Ovšem Felix mi přijde až moc úžasný. Že by to dvanáctiletý kluk tak rychle přijal? Ačkoli, když vyrůstal bez matky, tak mohl býr rozumější a vyspělejší než typičtí hoši jeho věku.

škoda

(Zuzane, 28. 8. 2009 20:33)

škoda, že to nebylo napsaný podle skutečnosti, protože Felix je fakt třída(kdyby to bylo podle skutečti poprosila bych tě o jeho číslo)
A ten příběh je fakt super úžasnej a dost originální

OMG..

(Talí, 6. 5. 2009 17:40)

..kurva já tu nedala koment :o(
A jajajajajajaj, asi si tu povídku za ten hřích přečtu znovu, protože ONA za to STOJÍ! a že opravdu :o)
Je to nádherný, Felix je to nejbožejší a nejroztomilejší co jsem tu objevila :o)
Takovéhle příběhy úplně žeru všema zubama XD

Děkuji za tu krásnou povídku :o) Zaryla se u mě hodně hluboko. P.

jeeeee

(arya, 7. 3. 2009 16:23)

jezis to je krasny fakt nadherna povidka bozi

Omg

(Minnie, 23. 2. 2009 17:42)

Dokonalý, krásný ... kawaii!
*došly jí slova*
:*

*zásek*

(Wendy, 22. 2. 2009 11:55)

po půl hodině*SMÍCH*....tohle je vážně naprosto super;-)...už ten název zní fakt zajímavě, ale ten obsah :D....vážně super...hlavně to téma je dost neobvyklé a tím je to krásné..a navíc to ani nemohlo líp skončit *zasní se*..

Jooooooooooo

(sisi/ctenar, 6. 2. 2009 19:51)

Mít já takovýho synátora doma tyvogo a provést to mě tak už je asi mrtvej!To teda jako že jo tyvo ale tohle byla parááááááááda!Jako že jo a joooo

---

(Snow, 5. 2. 2009 11:38)

Dokonalé, super povídka ......

^_^

(Sax, 4. 2. 2009 22:00)

To bylo tak krásný... "normálně se debilně culím a všichni na mě divně koukají O.o" Dokonalý nápad... a to jsem ten pořad vždycky nesnášela. Na tohle bych se dívala ráda... ^_^

super nápad

(Lenča, 3. 2. 2009 14:57)

moc se mi líbil jako celá povídka. Mohl by si to přečíst někdo od Hledá se táta a inspirovat se :-)

P.P.S.

(Nex, 2. 2. 2009 21:02)

Teď jsem koukala na komentáře a vykoukala, že nikdo nevyzdvihl, jak se pěkně pral za svého tátu. Tak se to má! :))) (ředitelé, oba....*ROFL*)

Tohle bylo celé

(Nex, 2. 2. 2009 20:59)

takové raráškovské. :) Felix jasně, ale i táta a pak ten závěr - že se ti dva taky vzali. Stejně se mi nejvíc (kromě pana s x faktorem ;) )líbily ty jejich rošŤárny. Ano ano, rodinná idylka. *podezírá se z VELMI připitomělého úsměvu*

P.S. Post přítulkyně bych taky brala. Dokonce bych byla ochotná kvůli tomu vyslovit i to strašlivý ká-slovo, abych zapadla do popisu. :D

nádhera

(tess, 1. 2. 2009 21:31)

souhlasím s teressou. tahle povídky je super. svělej nápad.

=0)

(Teressa, 1. 2. 2009 15:38)

PARADA!!! co viac dodat?? =3

= )

(Neli, 1. 2. 2009 14:34)

Tak tohle se mi vážně moc líbilo! Nápadité!

Tedy nemám

(Kat, 1. 2. 2009 13:36)

co říct. Naprosto perfektní příběh. Povedlo se ti to a dobrý nápad. Myslím, že z maratonu to u mně vede? ne nevím, všechno se mi to líbílo, ale tohle je tak reální. Klidně se to mohlo stát a ani nemusíme to vědět. Jednička

O.x____o

(Shagua, 31. 1. 2009 23:12)

vypadli jí oči a oči bez očí se hledaj blběXD...*kam se zase sakra zakutálelo*....Milášku....bylo to Kawaii...hrozně se mi to líbilo a měli by něco takovýho natočit!...MucíQa posíla Shagau-san!

Teda...

(Tobari-chan, 31. 1. 2009 22:31)

...toto bolo fakt úžasné!! xD Úplne geniálne, dokonalé xD Ach, súhlasím. Felix je dokonalý syn...skoro ma trafil šľak, keď som prečítala to, že ich prohlásil do tej súťaže xD. A tiež som šťastná z Miloša a Romana ^^ Fakt úžasné!! Aj ja chcem mať dvoch ocinkov xD

*omdlela*

(Yuiko, 31. 1. 2009 21:44)

Tak já chytrá si už přes půl hodiny myslím, že jsem ten podělanej komentář odeslala a ono nic xD Čili neodeslala. Mno takže: Nádherný! Uchvancancující!! Kouzelný!!! Čučím tu na Hellsing a nevěděla jsem co dělat dřív. Jestli koukat na film bo číct. Mno ještě že jsou u toho reklami xD Ale povídka fakt nádherná, taky bych chtěla takový tatíky xD