Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Milostný trojúhelník

4. 3. 2008

  Zaparkoval své černé Ferrari před jedním z klubů, kterých byla plná celá tahle ulice. Vystoupil a pohled mu padl na vývěsní štít, které měl podobu obrovského srdce. Ušklíbl se a přešel k vyhazovači. Ani se nenamáhal ukazovat svůj VIP průkaz. „Dobrý večer, pane O’Neale,“ pozdravil ho mladík u vchodu.

  Kývl a prošel kolem něj. jeho očím chvíli trvalo než si zvykly na šero té místnosti. Klasický striptýzový bar, pomyslí si. A přesto se sem stále vrací. „Pane O’Neale,“ zaslechne své jméno a otočí se. Žene se k němu majitelka s úsměvem na tváři. „Opět Marii?“ ptá se a chce dívku zavolat. „Ne, díky. Porozhlédnu se kolem,“ prohodí. „Mimochodem dnes vám to velice sluší,“ dodá ještě a odchází. Za zády slyší její koketný smích.

  Usměje se a jen tak obchází lokál. Občas se zastaví a podívá se na vlnící se dívky. Nakonec se usadí v jednom z pohodlných křesel a vyčkává, která se mu začne věnovat. Konečně se objevila štíhlá blondýnka. Pozoroval její dost vyvinuté vnady a uvědomil si, že se celkem nudí.

  Náhle ho zasvrbělo na zátylku a jemu došlo, že ho někdo upřeně pozoruje. Začal se rozhlížet, až mu pohled padl na blonďatého mladíka, který ho doslova propaloval pohledem. Ucítil v žaludku zvláštní mrazení. Jako už dlouho ne. Jakmile si neznámý všiml, že ho pozoruje rychle sklopil oči ke své sklence.

  O’Neal se usmál. Hodil blondýnce pár dolarovek a vstal. Rychle vyhledal majitelku. „Myslím, že bych přeci jen jedno přání měl,“ usměje se na ní. Pod jeho úsměvem roztaje. „Samozřejmě. Hned nechám zavolat Marii.“ Muž však zavrtí hlavou. „Nechci jí. Mám jedno speciální přání.“ Žena pozvedla obočí. „A to je?“

  Chytil jí okolo ramen a otočil směrem k baru. Seděl tam už je ten blonďák. „A to je on,“ zašeptá jí do ucha. „Ale, pane! To není možné. Není to jeden z mých chlapců. Prosím, vyberte si někoho jiného.“

  V očích mu zaplane nebezpečný oheň. „Ale já chci jen jeho!“ Žena v sebeobraně zvedne ruce. „Dobře, dobře. Pokusím se. běžte zatím do Šarlatového pokoje.“ Kývne a zářivě se na ní usměje. Pak se otočí a zmizí v jedné z chodeb.

 

  Zadívá se na dno své sklenky a znovu se napije. Ten muž ho upoutal, jakmile vešel dovnitř. Měl mírně nazrzlé vlasy asi po ramena, zelené pronikavé oči a jeho postavu by mu záviděl kdejaký kulturista. V jednom okamžiku využil toho, že sleduje striptérku a prohlédl si ho podrobněji.

  Byl si jistý, že je zaujat tou blondýnou, a proto ho víc než překvapilo, když zvedl hlavu a jejich oči se střetly. Byl to jen okamžik, možná dva. Rychle sklopil oči zpět ke své sklence. Po očku ho sledoval, a tak mohl vidět, jak se zvedl a vydal se za jakousi dámou. Hned na první pohled bylo vidět, že se jedná o majitelku. Cosi jí zašeptal a zmizel v jedné z mnoha chodeb, kterými byl celý tenhle podnik protkán.

  Ušklíbl se, když si uvědomil kde je. Kdyby to zjistila jeho matka, zřejmě by jí trefil šlak. Jenže jeho už nebavil ten nudný, konvenční život, který ho jen svazoval. Chtěl něco jiného. Chtěl žít, ne jen existovat. A ono většinu času trávit ve škole, nebo v rodinné firmě… Moc volna nemá.

  Znovu si lokl zlatavé tekutiny, když se za ním objevila pohledná brunetka. Zaměstnankyně klubu, jak jinak. „Ehm…,“ odkašlala si celkem nejistě. To ho zaujalo. „Promiňte,“ oslovila ho a on se k ní konečně otočil. „Ano?“ usměje se a čeká. „Posílá mě madam Rosmerta, prý vám, protože jste zde poprvé, jedna z děvčat poskytne své služby zadarmo.“

  Překvapeně zamrká a vzápětí se opět ušklíbne. Zřejmě vypadá velice nezkušeně. Jak by taky ne. Ve svých dvaadvaceti se spíše než o ženy zajímal o práci. Nakonec se rozhodl nabídky využít. Proč ne? Kdy zase se mu poštěstí vypadnout z domu takhle pozdě. A navíc matka už jistě šílí a volá policajty. „Proč ne?“ prohodí nakonec. „Prosím následujte mě.“

  Dívka ho zavede do prostorného pokoje. „Počkejte prosím zde,“ vyzve ho a zmizí. Chvíli nechápavě hledí na zavřené dveře, ale pak pokrčí rameny a vykročí k posteli. Proč si neužít trochu pohodlí než se objeví společnost, že?

  Náhle však ze stínu vystoupí onen muž. „Ups,“ vyklouzne mladíkovi. „Asi mejlka,“ pronese  a začne couvat ke dveřím. Ten chlap ho znervózňuje. Sám nevěděl proč. Zřejmě to bylo proto, že z něho sálalo takové charisma, až mu z toho mimoděk vyschlo v krku. „Žádná mejlka,“ pronese chraplavým hlasem a on se zaslechne, jak ve dveřích cvakne klíč.

  Narazí zády do zdi. Neznámý se k němu skloní a opře si ruce vedle jeho hlavy. Není kam utéct. „Co to děláte?“ vyhrkne, ale cítí, že mu srdce buší kdesi v krku. „Neboj, bude se ti to líbit,“ zašeptá mu těsně u ucha a jemně skousne ušní lalůček. „COŽE?!“ vyprskne nevěřícně. Víc říct nestihne, protože ho políbí na rty.

  Položí mu ruce na hruď ve snaze ho odstrčit, ale marně. Jazykem mu pronikne do úst a jednou rukou ho začne hladit po těle. Ani se nenamáhá mu rozepínat knoflíčky u košile a rovnou ji roztrhne. Hoří touhou a nehodlá se zdržovat. Na okamžik ho přestane líbat, ale jen proto, aby se sehnul a vzal do úst jeho bradavku. Mladík zasténá. „Ne,“ vydechne. „Prosím, přestaňte.“

  Znovu se ho pokusí odstrčit, ale zase bez výsledku. „Jak se jmenuješ?“ zeptá se, když ho na chvíli přestane laskat. „Kevin,“ vydechne a vzápětí sykne. To když se skrz látku kalhot dotkne jeho vzrušeného mužství. Hladí ho jen lehce, sotva se ho dotýká a o to je to dráždivější. „Prosím,“ vydechne Kevin a sám neví, zda žádá o to, aby přestal nebo aby pokračoval.

  Cítí na své kůži, jak se jeho prosbě usmál. Krouživým pohybem jazyka ho hladí po každičkém kousku jeho těla a vnímá veškeré jeho reakce. Velice pomalu se dostává ke krku a odtud znovu ke rtům. Přisaje se k němu a celým tělem se k němu přitiskne.

  Dráždivě pomalu mu rozepne knoflík u kalhot, a pak i zip. Zajede rukou dovnitř a uchopí ho do dlaně. Kevin se prudce nadechne a on toho využije a jazykem mu vnikne do úst. Mladík se ještě jednou pokusí o odpor. V tu chvíli mu chytí ruce a přišpendlí mu je nad hlavou. Přestaně ho líbat a zadívá se mu do očí. „Proč se stále tolik bráníš, Kevine?“ zašeptá. „Jinde bys za to musel platit. Tady ti nabízím rozkoš zdarma. A že tě to vzrušuje mi nemůžeš zapřít. Tvé tělo tě zrazuje,“ šeptá a stiskne jeho úd. Mladík zasténá a on se usměje. „Vidíš?“ pronese a opět ho políbí. 

  Rty se pomalu posouvá níž a níž až se zastaví těsně u okraje jeho kalhot. Kevin se mírně prohne. Pousměje se té němé výzvě a pustí mu ruce. Velice pomalu stáhne ten kus oděvu. Pomůže mu vystoupit z nohavic a klekne si před něj. Mlsně si olízne rty, když se zahledí na jeho vztyčené mužství.

  „Ne!“ vydechne mladík ve snaze udržet si ještě kousek hrdosti, když se k němu začne sklánět. „Ale ano,“ odvětí a pro jistotu ho chytí za boky. Pak se maličko nakloní a olízne mu špičku. Očima se přitom vpíjí do těch jeho. Vezme ho do úst a sleduje každičkou jeho reakci. hraje si s ním, líže, saje, hladí.

  Kevin začne samovolně pohybovat boky. Vplete mu ruce do vlasů a chce víc. Cítí, že už nebude trvat dlouho a udělá se. když se vrchol opravdu blíží, ucítí mezi nohama náhle něco ledového. Prudce otevře oči a uvidí, že mu na vzrušené mužství přiložil led. „Ne tak rychle,“ šeptnul a vstal.

  Opět se mu přisál na rty a sundal mu košili. Nyní před ním stál nahý. Zálibně si ho prohlížel. „Přejdi k posteli!“ zašeptá svůj rozkaz a on ten hypnotický hlas poslechne. Stojí zády k lůžku a pozoruje ho. Pomalu, jako šelma na lovu, se k němu blíží. Kevin mimoděk vzrušením nasucho polkne.

  Zastaví se těsně u něj. skloní se k němu. „Otoč se,“ zašeptá mu chraplavě do ucha. Poslechne. Položí mu ruku na záda a on se předkloní, jak to naznačuje tlak dlaně. Rukama se opře o pelest a vyčkává.

  Neznámý si uhranutě prohlíží tu vyzývající pozici. Vztáhne ruku. Hladí ho po zádech a zastaví se na vypracovaných hýždích. Přistoupí blíž a přitiskne se k němu. Drobnými polibky mu začne zasypávat šíji. Pomalu se posouvá níž přes páteř. Zastaví se u rýhy jeho zadku a jazykem vklouzne dovnitř.

  Zaslechne, jak se ostře nadechl, a usměje se. Ruku posune dopředu a uchopí jeho mužství do dlaně. Ukazováčkem dráždivě přejíždí jeho špičku a zároveň ho dráždí jazykem. Začne ho hladit po celé délce a jazykem napodobuje, jak by do něj pronikal.

  Kevin pohybuje boky a ze rtů mu unikne vzrušený sten. Muž za ním se postaví a on může slyšet, jak si rozepíná kalhoty. „To není fér,“ vydechne mladík. „Jsi oblečený.“ Místností se rozlehne smích. „A o to více je to vzrušující,“ ozve se mu těsně u ucha. Vzápětí na svém těle ucítí jeho vzrušení. „Ten kontrast mezi námi,“ šeptá.

  Opatrně do něj vnikne prstem, aby ho připravil na to, co bude a zároveň mu neublížil. Mladík na okamžik ztuhne. „Uvolni se,“ šeptne. Pomalu, rytmicky se v něm začal pohybovat. Opět se ozval sten. Po chvíli přidal i druhý prst. Postupně přidával na tempu a mladík se proti němu znovu začal pohybovat.

  Vyklouzl z něj a Kevin zklamaně zasténal. Usmál se a sáhl po lahvičce, kterou sem někdo důmyslně připravil. Rychle to použil a velice opatrně do něj pronikl, tentokrát vlastním údem. Trpělivě čekal, až si na něj zvykne. Jemně ho uchopil za vlasy a otočil ho k sobě. Vášnivě ho políbí a začne se pohybovat. V tu chvíli mu v hlavě zabliká světlo, které křičí: chceš ho!

  Jediné na co je schopný myslet je jeho vlastní uspokojení. Přestane ho líbat a chytne ho za boky, aby se nehýbal. Tvrdě přiráží a jeho steny, zda jsou bolesti či rozkoše není schopen rozeznat, ho vzrušují ještě více. Ještě jedno vniknutí a on cítí, jak do něj proudí jeho semeno.

  Ještě se chvěje dozvuky své vlastní vášně, když si něco uvědomí. Vyklouzne z něj a políbí ho na šíji. Zachvění. Rychle otře sebe i jeho. Zapne si kalhoty a otočí ho k sobě. Zadívá se mu do očí a Kevin mírně zčervená. Přejede mu rukou po hrudi. „Neudělal ses, že?“ zeptá se přímo.

  Mladík pokrčí rameny. Maličko do něj strčí a on padne na postel. Klekne si k němu a roztáhne mu nohy. Vezme ho do úst a zároveň do něj vnikne prstem. Pohybuje rty i ukazováčkem v jednom rytmu. Kevin se proti němu prohne a stačí poslední olíznutí a on vyvrcholí. Chvěje se jako osika a cítí se unavený jako nikdy. Unavený, ale naprosto ukojený.

  Ucítí na rtech ty jeho a poprvé polibek opětuje. Pronikne mu jazykem do úst a pohladí ho po hrudi. Přitáhne si ho k sobě a pánví se přitiskne k jeho vzrušení. Neznámý nedokáže odolat tak jasné výzvě. Sáhne mezi jejich těla, rozepne si kalhoty a vnikne do něj. Tentokrát je to pomalé, smyslné, ale stejně divoké jako před chvílí.

  Leželi vedle sebe a spokojeně oddechovali. „Jak se jmenuješ?“ optá se po chvíli mladík. Cítí jeho ruce, jak ho lehce hladí po těle. „Mé jméno není důležité,“ odpoví mu, znovu ho políbí. Pak vstane a se slovy: „Sbohem,“ odejde.

  Kevin překvapeně zamrká. Nechce se mu nic dělat. Ještě stále cítí jeho ruce na svém těle. Nakonec se však přece jen vyhrabe z postele, rychle se oblékne a bez ohlédnutí opustí klub. Ví že tady byl poprvé a naposledy. Kdyby sem ještě někdy přišel všude by viděl jeho a cítil dozvuky rozkoše, kterou mu způsobil.

 

*          *          *

 

  Plácl sebou na postel a rukou si překryl oči. Dnešní přednášky byly obzvlášť náročné. A nejen proto, že včera šel spát v pět ráno, protože musel vyřešit něco pro firmu, ale také proto, že stále viděl ty zelené oči. Jako by náhle cítil jeho doteky. Vzrušeně zasténal. Už to byly dva měsíce a on se nedokázal zbavit myšlenek na něj. „Keve?“ ozve se ode dveří a on se prudce vymrští.

  Zadívá se na svou o tři roky starší sestru. Slyšela mě?, ptá se sám sebe. „Ano,“ optá se mírně sevřeným hlasem. Matka by nepřežila, kdyby zjistila, co se stalo. „Musím ti něco říct.“ Vstoupí do ložnice a usadí se vedle něj. bedlivě ji pozoruje. Vypadá tak nějak zvláštně. Šťastně i smutně.

  Na rtech jí zahraje nervózní úsměv. „Jsem zasnoubená, budu se vdávat,“ vyhrkne. Usměje se na ni, ačkoliv ho to zaskočí. „To je výborné,“ ujistí ji. „Gratuluji.“ Obejme ji. „Děkuju,“ vydechne dívka. „Zítra přijde na večeři. Jsem zvědavá co na něj řekneš.“

  Uculí se. „Pokud sis ho vybrala ty, tak to určitě bude super chlap,“ pohladí ji po tváři. Kývne a vstane. Sleduje ji, jak opouští pokoj. Jakmile se za ní zavřely dveře, svalil se zpět na postel. Znovu ho uviděl jako by stál přímo před ním.

  Opět zasténá, ale tentokrát ne vzrušením. Cos to se mnou provedl, pane Neznámý?, ptá se v duchu. Od toho zážitku ho nezajímaly dívky. Pořád za ním běhali, ale on je s úsměvem odmítal. Ještě nikdy ho nikdo tak nevzrušil jako on. a stále ho nemohl dostat z hlavy.

  Vstal a rozhodl se, že ledová sprcha to vyřeší. V hlavě mu začalo hlodat, jak je možné, že se Kristine tak náhle bude vdávat. Slyšel sice asi před třemi měsíci, že s někým chodí, ale že by se hned chystali na svatbu? Musí do něj být hodně zamilovaná. Asi přede dvěma lety chodila s klukem, se kterým byla rok a brát se nechystali.

  Nechá na sebe proudit vodu a zavře oči. Nakonec si nepustil ledovou, ale příjemně vlažnou. Náhle na sobě ucítí čísi ruce. Jemně ho krouživými pohyby hladí po hrudi. Nejprve se domnívá, že je to jen sen, ale když se silné prsty obtočí kolem jeho penisu, prudce otevře oči. A zjistí, že hledí do těch zelených hloubek.

  Překvapeně zamrká. „Co-co tu děláš?“ vykoktá. Jen zavrtí hlavou a políbí ho. Otočí se mu v náručí a obtočí mu ruce kolem krku. Uvědomí si, že je nahý také. Vzrušeně vydechne a rukama mu začne bloudit po těle. Cítí jeho ztopořené mužství na svém břiše.

  „Otoč se!“ zachraptí mu do ucha a Kevin se zachvěje. Snaží se ještě odolat, ale on ho jemně otočí a rukama ho opře o kachličky. Přejíždí mu rukou po zádech a zastaví se u rýhy jeho zadku. Kevinovi se podlomí kolena. Cítí jeho rty na svém těle a kouše se do rtu, aby nesténal nahlas. Jakmile do něj pronikne jazykem už to nevydrží a z hrdla se mu vydere sten.

  Téměř klesne na zem, ale on ho chytí za boky a pokračuje ve smyslném dráždění. Náhle se zvedne a přitiskne se k němu. Skloní se těsně k jeho uchu. „Chci tě,“ zašeptá mu vzrušeně. Kevin jen polkne. Je vzrušený na nejvyšší míru a kapky dopadající na jeho tělo tento pocit jen umocňují.

  Neznámý se pousměje, když ucítí, jak se pod jeho doteky chvěje. Otočí si k sobě jeho hlavu a vášnivě ho políbí. Jednou rukou vklouzne dopředu a hladí ho po celé délce. „Ne…,“ zaslechne vydechnutí. „Nepřestávej,“ dopoví. Usměje se a začne do něj pronikat. A právě v tu chvíli se ozve ostrý zvuk smsky. Oba zklamaně zasténají.

  Ještě jednou se k němu skloní a přisaje se k němu. „Ještě jsme neskončili,“ zašeptá, vyklouzne z něj a odejde ze sprchy. Kevin se ještě stále otvírá o kachličky a prudce oddechuje. Pořád je vzrušený. Nakonec uchopí své mužství do dlaně a rychle se udělá. Pak se sveze na zem, opře se o chladnou zeď a zavře oči.

  Zdálo se mu to všechno? Nebo to byla skutečnost? Přestane nad tím dumat, vyjde ze sprchy a rychle se osuší. Pak vejde do pokoje, kde sebou plácne na postel a unaveně se zavrtá do peřin. Za chvíli už spí jako když ho do vody hodí.

 

  Ráno se probudil se zvláštním pocitem. Byl rád, že je víkend a on nemusí do školy. O to víc ho však čeká práce pro firmu. Někdy si připadá jako otrok. Zrovna jako teď. A to večer má přijít ten snoubenec jeho sestry.

  Otočí hlavu a zadívá se na budík. 7:00 bliká na něj provokativně. Zasténá a převalí se na bok. Přece ho nemůžou donutit vstát tak brzy. „Kevine?!“ ozve se hlas jeho matky a vzápětí zabuší na dveře. „Vstávej! Máš práci!“

  Je v pokušení přetáhnout si přes hlavu polštář, ale nakonec odolá. Poslušně vstane a rychle se oblékne. Bude muset do firmy, takže si vezme oblek. Jak příhodné, pomyslí si, když si zavazuje kravatu. Je to jako smyčka, která se kolem mě pomalu uzavírá. S povzdechem vyjde z pokoje.

  Ani se nezastaví, aby se něčeho nasnídal a rovnou se vydá do firmy. Je rád, že má řidičák, protože pěšky se mu rozhodně nechtělo. Konečně dojede na místo a vystoupí. Vyjede výtahem do pátého patra budovy, kde se nachází kancelář jejich společnosti. Občas chápe proč od nich otec odešel, ne on utekl. To on založil tuhle společnost, ale jeho manželka a Kevinova matka rychle vzala otěže do svých rukou. A teď, když byl její syn dospělý předpokládala, že to bude on, kdo bude firmu řídit. Vůbec se nezajímala o jeho pocity.

  „Dobrý den, pane,“ zaslechne hlas své sekretářky. Rychle se probere a usměje se na ní. „Dobré ráno, Lucy,“ prohodí a zmizí v kanceláři. Prohrábne si rukou vlasy a zapne počítač. Za dvě hodiny má pocit, že mu snad prasknou oči, jak ho pálí. Jenže je mu jasné, že kdyby se objevil doma za tak krátkou dobu matka by ho hnala zpět.

  Sice byla sobota, ale to nic neměnilo na tom, že on musel pracovat. Jen ho udivilo, že je tady Lucy. Zřejmě jí volala matka, aby to nevypadalo, že do práce žene jen Kevina. Ozve se zaklepání na dveře. „Ano?“ zvolá. „Pane Kevine? Tak já už jdu domů. Měl byste jít taky,“ prohodí. Usměje se na ní. „Jistě, nebojte se. Nashledanou. A pozdravujte doma.“ Dívka se na něj usměje a  zmizí.

  Po několika hodinách stočí pohled na hodinky. Tři odpoledne. Zaúpí. Skvělé a to se měl ještě dnes učit. Protáhne si svoje ztuhlé tělo a vyjde z kanceláře. Zamkne, zkontroluje zda je vše vypnuté a sjede výtahem do podzemních garáží. Musím vypadat jako angorák, pomyslí si ironicky, když mu začnou slzet oči.

  Nakonec se rozhodne nechat auto tady a stopne si taxíka. Přeci jen není hazardér. Sotva zastaví před domem a on vystoupí upoutá jeho pozornost černé Ferrari, které u nich parkuje. Že by to byl ten přítel Kristine? Ten měl přeci přijet až na večeři, ne? No co, pokrčí rameny. Stejně se zašije v pokoji a bude se učit.

  Snaží se tiše proklouznout po schodech, ale zastaví ho hlas matky. „Kevine. Tak jak to dnes šlo?“ ptá se. Nejraději by jí odsekl, že na nic, ale ovládne se a s nuceným úsměvem se otočí. A ve stejnou chvíli ztuhne. Jeho pohled se totiž střetne se zelenýma očima, které ho provází ve snech. Co tu dělá?, buší mu zběsile v hlavě. „Kristine ti chce představit svého snoubence.“

  Snoubenec, pomyslí si. On se se mnou vyspal, už když chodil s mojí sestrou! Za každou cenu se snaží udržet si kamennou tvář, i když žaludek se mu svírá. „Kevine. Tak to je Craig O’Neale, můj snoubenec,“ představí ho Kristine. „A to je můj bratr Kevin, Craigu.“

  Muž k němu natáhne ruku a ani mrknutím oka nedá najevo, že by se znali. Kevin mu ruku stiskne a ignoruje chvění, které mu projede až k rameni. „Těší mě,“ zamumlá tiše. „I mě těší,“ zaslechne jeho podmanivý hlas a má pocit, že se neudrží a jednu mu vrazí. Vzhlédne a spatří na jeho tváři lehký úsměv a v jeho očích… Ne! Raději se odvrátí, aby nemusel sledovat tou toužebnou mlhou zastřený pohled.

  Po formalitě představování se rychle zdekuje do svého pokoje a tam se zavře. Jak se mám teď soustředit na učení?! Má vztek. Jak na něj, tak sám na sebe! Jak to mohl udělat. Vyspal se s ním s vědomím, že na něj doma čeká snoubenka. Co na tom, že zřejmě nevěděl, že je její bratr. I když popravdě ho to moc nepřekvapilo, když ho uviděl.

  Prohrábne si vlasy a raději se pustí do učení. Sice se na to nemůže soustředit, ale přesto se přinutí pokračovat dál. Nakonec ho však přemůže únava a on si položí hlavu na ruce. Za chvíli usne spánkem spravedlivých.

 

  Craig se usmívá na svou budoucí tchýni a na půl ucha poslouchá její vyprávění. Mele něco o tom, jak to měla po odchodu manžela těžké vychovávat dvě děti. Je mu to celkem jedno. jediné na co dokáže myslet je Kevin a jeho smutný pohled, když zjistil, že je snoubenec jeho sestry. „Děje se něco, Craigu?“ optá se Kristine. Stočí k ní oči a usměje se. „Vůbec nic, zlato,“ prohodí. Jen velice těžko by jí vysvětloval, že se miloval s jejím bratrem.

  Uběhnou dvě hodiny a má se podávat večeře. „Dojdu pro Kevina,“ ozve se dívka. „Mohu to prosím udělat já?“ ptá se Craig. „Zdá se, že ho dost vyvedlo z míry, když mě poznal. Zřejmě je zvyklý, že tě má stále pro sebe.“ Lhal jako, když tiskne a věděl to, ale nemohl si pomoci. Potřeboval ho vidět o samotě.

  Rychle vyběhne schody a namátkou otevře nějaké dveře. Uvidí ho ležet na stole a srdce se mu na chvilku zastaví. Vypadal tak unaveně, když přišel domů. Slyšel od Kristine, že studuje práva a ještě k tomu se stará o chod firmy. Tiše k němu přejde a pohladí ho po hlavě. Mladík jen cosi zamumlá. 

  Nedokáže odolat a skloní se k němu. Lehce ho políbí do vlasů. Kevin se okamžitě napřímí a Craig schytá jednu do zubů. „Au!“ zasténá. Zadívá se na něj. „Co tu děláš?“ zašeptá vysíleně. Craigovi se stáhne hrdlo. „Mám tady zůstat na večeři, vzpomínáš?“ odvětí a pousměje se na něj. „To vím. Moc dobře víš, co myslím.“

  Pokrčí rameny. „Jsem snoubenec tvé sestry.“ Kevin se snaží nevnímat bodnutí u srdce. „Věděl jsi, že jsem to já. Tenkrát v tom bordelu?“ optá se. Jen zavrtí hlavou. Mladík se musel hodně ovládat, aby mu nevletěl do náruče a nechtěl se v ní rozplynout. „Bude se podávat večeře, měli bychom jít dolu,“ ozve se Craig.

  Kevin kývne. „Jen se dám trochu dohromady,“ prohodí a zmizí v koupelně. Doufá, že muž mezitím odejde dolů, aby si mohl trochu utřídit své myšlenky. Jakmile vyjde ven, zjistí, že jeho přání bylo marné. „Můžeme jít?“ optá se. Pokusí se na něj pousmát, ale moc se mu to nepovedlo.

  U večeře vůbec nevnímá rozhovor kolem stolu. Ani jídlo mu nechutná. Jediné co je schopen vnímat je Craig sedící vedle jeho sestry a jejich kradmé doteky. „Kevine! Posloucháš mě vůbec?!“ zaslechne hlas matky. Trhne sebou a otočí se k ní. „Co se děje? Jsi nějaký roztržitý. Stalo se snad něco ve firmě?“ Píchne ho u srdce. Jistě. Jeho matku nikdy ani nenapadlo, že on by mohl mít svoje soukromé problémy. Na prvním místě je vždy firma. On je až na tom posledním. Před ním jsou ještě nákupy, klábosení s kamarádkami a čaj o páté. Někde za tím je možná on.

  „Nic se neděje, mami. Jsem jen trochu unavený,“ prohodí. A taky pořádně zmatený. Zvedne hlavu a jejich oči se na okamžik střetnou. Kevin pak rychle uhne, protože nechce vyvolat žádné podezření. Opět se začne věnovat jídlu. „… u nás bude bydlet,“ dolehne k němu necelá věta.

  Prudce zvedne hlavu. „Kdo u nás bude bydlet?“ optá se. Kristine k němu stočí pohled. „Craig, samozřejmě. Až do svatby bude bydlet u nás.“ Do svatby! Buší mu ve spáncích. „A kdy se berete?“ vysouká ze svého staženého hrdla. „Za měsíc,“ promluví poprvé Craig. Stočí na něj svou pozornost. „Doufám, že to s mojí sestrou myslíte vážně, Craigu. Pokud ne, mohlo by to mít následky,“ zavrčí výhružně.

  Kristine se zasměje. „Nevšímej si ho, miláčku. I když je o tři roky mladší, má vůči mě ochranitelské pudy. Zřejmě to bude tím, že otec od nás odešel celkem brzy,“ posmutní. Kevin sleduje, jak jí lehce stiskne ruku. „Neboj se. Bude-li to nutné poperu se o tebe třeba i s drakem.“ Světlovlasý mladík už to nevydrží poslouchat a vstane od stolu. „Kevine?!“ ozve se matka. „Budete mě muset omluvit. Mám ještě nějakou práci,“ prohodí a bez dalšího otálení odejde. Cítí v zádech jeho pohled, ale neotočí se.

 

  Kristine si vedle něj povzdychne. Otočí se k ní. „Co se děje?“ optá se. „Víš. Kevin se poslední dobou chová zvláštně. Asi je toho na něj moc. Musí zvládat školu, firmu, osobní život. Ani slovem si nepostěžuje, ale přesto si myslím, že by si měl dát trochu oraz.“

  „Možná bych s ním mohl zkusit promluvit,“ prohodí. Koneckonců už je tady týden. Kevin se mu sice vyhýbá jak jen může, ale přeci jen se stane, že na sebe narazí. A aspoň bude mít důvod ho vidět. Samotného ho překvapilo, jak často na mladíka myslí. „To bys opravdu udělal?“ rozsvítí se jí oči. „Jistě,“ usměje se na ní. Musí přiznat, že se sám diví, jak snadno ho tahle dívka dokáže přesvědčit. „A můžu to udělat teď hned,“ prohodí a vstane.

  Chce jít k němu do pokoje, ale zastihne ho zrovna v okamžik, kdy se chystá odejít. „Mohl bych si s tebou promluvit?“ optá se. „Nezlob se, ale zrovna nemám čas. Musím do firmy,“ prohodí a rychle zmizí venku.

  Craig za ním chvilku hledí, a pak rychle vyběhne za ním. Nikde už ho nevidí. Pokrčí tedy rameny a vrátí se zpět. Počká až se vrátí. Jenže ač čekal až do půlnoci, Kevin nikde. Začal si o něj dělat starosti. A nejen on. Kristine běhala po domě a už chtěla volat i na policii. Jen jejich matka byla ledově klidná. „Půjdu se po něm podívat,“ navrhne Craig a oni souhlasí.

  Popíšou mu podrobně cestu do firmy a on vyrazí. Dívá se do každé zapadlé uličky, do každého koutu. Jenže ho nemůže nikde najít. Nakonec dojde i do firmy. A tam ho najde. V bezvědomí na chodbě. „Kevine!“ vykřikne a rozběhne se k němu. Klekne si vedle něj a otočí ho k sobě.

  Zatne pěsti. Pod očima má obrovské tmavé kruhy, je bledý jako čistý papír. Je mu jasné, že je přepracovaný. Je to vina jeho matky, ale v životě by to neřekl nahlas. Opatrně ho vezme do náruče a sjede i s ním do podzemních garáží. Vezme si jeho klíčky a odemkne auto. Posadí ho na pozici spolujezdce a přehodí přes něj svůj kabát.

  Tiše a s rozvahou vyjede na silnici. Nehodlá se s ním vracet do domu jeho matky. Potřebuje si odpočnout a on mu ten odpočinek dopřeje. Kousek odtud má chatu, takže to nebude problém. Jedou už hodinu, když mu zazvoní mobil. Zakleje, když si uvědomí, že by ho tím mohl probudit.

  Zastaví u krajnice a rychle ho zvedne. „Ano, zlato?“ prohodí. Kevin se vedle něj zavrtí a otevře oči. Craig si položí ukazováček na rty, aby mu naznačil, ať mlčí. „Ne, ještě jsem ho nenašel, ale vím, kde je. Jedu za ním, neboj. Vypadá to, že si uvědomil, že si potřebuje dát oraz. Samozřejmě, že tam s ním zůstanu. Probereme chlapské záležitosti a za den či dva se vrátíme, ano?“ na chvíli se odmlčí a poslouchá odpověď. „Dobře. Tak ty zajeď za otcem a já dohlédnu na Keva. Dobře. Já tebe taky, pa.“

  Kevin cítí jak ho bodlo u srdce. „Tak kde jsem?“ optá se kuse. „Na jedné chatě, která je ještě tak hodinu vzdálená od tohoto místa.“ Zaslechne jak se zasmál. Neznělo to vůbec vesele. „Matka bude šílet, že firma zkrachuje,“ prohodí tiše. craig se k němu prudce otočí a uchopí ho za ramena. „Kevine! Našel jsem tě v bezvědomí na chodbě té vaší pověstný firmy. Myslíš si, že je jí firma přednější než ty?“

  „Jo,“ zazní suše. Tak na to ho odpověď nenapadá. „Odpočiň si,“ prohodí a opět nastartuje. Za chvíli už zase uhánějí krajinou. Mladík se zavrtá do jeho kabátu. Voní po drahé kolínské a typickým pánským pižmem. Voní jako on. Rychle se zadívá z okna. Je to špatný nápad. Ví to. Strávit několik dní jen s ním, ale přesto se nemůže donutit říci mu, aby to otočil a jel zpět. Vidina několika dní volna to vše vyvrací. Jsem tak unavený, pomyslí si a zavře oči.

  Konečně zastaví před určeným cílem. Craig se k němu otočí a usměje se. Je opravdu hodně unavený, pomyslí si. Potichu vystoupí a otevře dveře u spolujezdce. Vezme ho do náruče a zachvěje se, když mu automaticky ovine ruce kolem krku. Vejde i s ním do chaty a položí ho na postel v ložnici. Až teď si uvědomil, jaký to byl hloupý nápad. Ten kluk ho přitahoval. Tehdy i teď. Ale on si nemohl dovolit podlehnout jeho kouzlu. Věděl, že by s tím Kevin nedokázal žít. A on sám koneckonců také ne. Ale to pokušení…

  Zasténal a raději z pokoje zmizel. Vyrazil do kuchyně a dal se do vaření. Přeci jenom ho musí něčím nakrmit. Ještěže cestou sem zastavil v tom obchodě. Tady totiž nebylo absolutně nic. Aby si ukrátil chvíli, zapnul si rádio. A právě kvůli tomu neslyšel asi o hodinu později, že Kevin vstoupil do místnosti.

  Ten se opíral o veřeje a zálibně si ho prohlížel. Už dávno věděl, že je ztracený, že si Craig získal jeho duši a.. raději nedomyslel. Jenže také věděl, že to nikdy nebude možné, že nemají budoucnost. Milovala ho jeho sestra a to pro něj bylo svaté. Nikdy by jí to nedokázal udělat, ať to jemu samotnému sebevíc ublíží. Udělal krok dopředu a prudce se zastavil. Vynadal si za to co chtěl udělat. Očima zabloudil k oknu. Muselo být už pozdě večer, protože venku byla celkem tma.

  Zaťal ruce v pěst, aby dokázal odolat. Nakonec však opět vykročil a zezadu ho objal. Nedokázal se ovládnout a přitiskl se k němu blíž. Ucítil jak ztuhl, ale nic na to neřekl.

  Craig rozvážně vypnul plyn u sporáku a otočil se. Obtočil kolem něj ruce a přitáhl si ho k sobě. Pomalu se k němu sklonil a jejich rty se střetly. A jako by to byla pomyslná hráz. Najednou v nich vybuchly ty potlačované touhy a oni se začali zběsile líbat. Craig ho zvedl a přenesl do ložnice.

  Tam ho položil na postel a lehl si na něj. Rychle ho svlékl a zlíbal každičký odhalený kousek jeho těla. „Craigu,“ zasténal Kevin a přitáhl si jeho rty znovu k sobě. I on ho rychle svlékl a začal ho líbat na nahé tělo. Craig ho však zastavil a znovu se zmocnil jeho rtů. Rukou přitom hladil jeho kůži, pomalu se posouval přes hrudník. Uchopil ho do dlaně a Kevin opět zasténal.

  Cítil, jak do něj opatrně proniká prstem a prohnul se mu vstříc. A právě v tu chvíli před sebou uviděl usmívající se obličej své sestry. Panebože!, je to snoubenec mojí sestry. Co na tom, že já ho chci tak moc až to bolí. „Ne!“ zasténá znovu a Craig v tom zaslechne bolest. Okamžitě přestane a zadívá se mu do očí. Vidí v nich smutek. „Tohle přeci nemůžeme,“ šeptá a snaží se ho odstrčit.

  Sám se skulí na stranu a dál na něj mlčky hledí. „Jsi snoubenec mojí sestry. Jak bych se jí potom mohl podívat do očí? Jak bys mohl ty?“ vykřikne a vyskočí z postele. „Kevine! Počkej!“ To už však zaslechne, jak prásknout dveře. Ani si nevšiml, že se stihl obléknout. Po deseti minutách se vydá za ním. Najde ho na terase, jak sedí na schodech s hlavou v dlaních.

  Posadí se vedle něj. „Už se to nestane, že?“ optá se ho tiše Kevin. „Samozřejmě, že ne.“ Mladík jen kývne a ani se na něj nepodívá. „Jestli chceš můžeme se vrátit,“ prohodí. „Ne. To nechci. Zůstaňme alespoň do rána, ano?“

  „Fajn, ale pojď dovnitř, nebo se tady v těch kalhotách nastydneš.“ Oba vstanou a vejdou dovnitř. Až bolestně si uvědomují, že je tady jen jedna postel. „Vyspím se na křesle,“ prohodí Craig. „Ne. Musíme se naučit vedle sebe žít,“ prohodí. Nebo spíš já vedle tebe, dodá v duchu. Oba si tedy lehnou. Připadají si jako v rakvi. Leží prkenně, bojí se pohnout.

  Nakonec to Craig vzdá, obejme ho kolem pasu a přitáhne si ho k sobě. Cítí jak ztuhl. „Jen tě budu držet, slibuji,“ zašeptá mu do vlasů. Mladík se trochu uvolní. Za chvíli oba spí.

 

  Kevina probudí melodie jedné písničky. Craig zřejmě zapomněl včera vypnout to rádio. Zaposlouchá se do textu a uvědomí si, že ji zná.

 

Gonna be enough to last

 

If tomorrow never comes

 

So tell that someone that you love

 

Just what you’re thinking of

 

If tomorrow never comes

 

  Když zítřek nikdy nepřijde, pomyslí si. Maličko nadzvedne hlavu a zadívá se na muže vedle sebe. Klidně spí a on si uvědomí, že souhlasí s tou písničkou. Také by si přál, aby zítřek nikdy nepřišel. Jenže sny jsou jen sny a on se musí vrátit do tvrdé reality. Opatrně vstane a jde se osprchovat. Když vyjde z koupelny, zjistí, že postel je prázdná.

  Vydá se tedy do kuchyně, kde na něj čeká snídaně a Craig. „Vrátíme se tedy?“ optá se ho než si sedne. Mladík kývne. „Nic jiného nám nezbývá, pokud nechceme, aby to skončilo katastrofou.“ Craig si uvědomuje, že má pravdu. Jenže jak to bude dál? „Prostě se vrátíme do starých kolejí,“ prohodí Kevin, jako by mu četl myšlenky.

  Muž sebou mírně trhne. „To znamená, že se budeš zase snažit zvládnout tolik věcí najednou?“ optá se tiše. Kevin k němu zvedne pohled. „Žiju takhle už dva roky. Myslím, že to ještě zvládnu,“ prohodí neurčitě. „To proto jsi byl tehdy u Rosmerty, že? Protože ses chtěl vymanit z rutiny svého života.“

  Přejde tu otázku, nebo spíš konstatování, mlčením. Za půl hodiny už sedí v autě. „Kam vlastně jela Kristine?“ optá se po několika minutách. „Vydala se požádat vašeho otce, zda by ji dovedl k oltáři.“ Jen kývne, protože se mu na to nechce odpovídat. Začínal si uvědomovat, že už uběhlo téměř čtrnáct dní, co u nich Craig bydlí. A čím déle u nich byl, tím více se přibližovalo datum jejich svatby.

  Domů dojeli mlčky. Kevin si okamžitě vyslechnul kázání od matky o tom, jak nezodpovědně se chová. Musel se hodně ovládat, aby nevybuchl jak přetlakovaný hrnec. Když konečně skončila vyrazil do svého pokoje.  Co bude dělat Craig mu bylo jedno.

   Uplynul týden, kdy se jeden druhému vzájemně vyhýbali. Nešlo to samozřejmě věčně, ale snažili se spolu nezůstávat o samotě. Craig si moc dobře uvědomoval Kevinovy postranní pohledy a také tušil co to znamená. Proto se o to usilovněji věnoval Kristine. Chodil s ní na večeře, do kina, do divadla. Začal se angažovat v dění kolem svatby. Jenže myšlenky na Kevina mu to z hlavy vyhnat nedokázalo.

 

  Protáhl si ztuhlá ramena a zadíval se z okna. Pokojem se tiše nesla hudba. Kvůli tomu jednomu jedinému dnu na chatě, kde slyšel tu písničku si koupil celé album. Přesunul si na několik dní kancelář domů, protože už ho nebavilo pořád jezdit sem tam. Poslední dobou pracoval víc než dřív a věděl, že si o něj Kristine dělá starosti. Jenže on tím jen toužil zahnat myšlenky na něj. Na to co se stalo na té chatě. Na to co to v něm vyvolalo. Už si nic nenamlouval, miloval snoubence své sestry, ale rozhodně to nehodlal nikomu říkat.

  Chtěl aby byla šťastná. A byl rozhodnutý jí k tomu štěstí pomoci. I kdyby to znamenalo, že úplně vypadne ze hry. Nikdy by jí záměrně neublížil, a proto se rozhodl, že hned po jejich svatbě odjede. Je jedno kam, hlavně daleko. Povzdechl si. Bude to těžké ho nevidět. Zvykl si na něj. Na to, že ho potkává na každém kroku, i když se mu snaží vyhnout. Je sice bolestivé vidět ho s Kristine, ale musí si na to zvyknout. Alespoň dočasně.

  Zaslechne otevření dveří, a pak jak v zámku cvakne klíč. Zezadu ho obejmou čísi ruce. Poznal ho, byl to ten na něhož právě myslel. Craig. Na okamžik podlehl tomu objetí, ale pak se z něj rychle vyvlékl. Ještě dobře si pamatoval, jak to dopadlo na té chatě.

 

Sometimes late at night

 

I lie awake and watch her sleeping

 

She’s lost in peaceful dreams

 

So I turn out the lights and lay there in the dark

 

  Má pocit, že mu to osud dělá naschvál, když se opět rozezní text té písně. Zhluboka se nadechne a postaví se k němu čelem. „Co si myslíš, že děláš?“ vyprskne a nasadí co nejostřejší tón. Jeho upřený pohled ho znervózňuje a zároveň v něm vyvolává touhu. „Tady někde v tomhle domě je moje sestra a  tvoje snoubenka!“

 

Would she ever doubt the way I feel

 

About her in my heart

 

  Craig udělá krok dopředu a přišpendlí ho tak k oknu. „Miluješ mě?“ zeptá se přímo a Kevin málem zalapá po dechu. Jak to mohl takhle poznat? „Nemiluji tě,“ odpoví s kamennou tváří.

 

If tomorrow never comes

 

  „Proč ti to nevěřím?“ šeptá a sklání se k němu. Lehce mu přejede jazykem přes rty a hned vzápětí se k němu přisaje. Kevin samovolně zvedne ruce, původně ho chtěl odstrčit, ale místo toho ho jen objal kolem krku a polibek opětoval. Craig si ho přitiskne k sobě. Tak moc po něm touží. Bere si vše co mu nabízí. Rychle mu začne rozepínat knoflíčky u košile a rty přitiskne na odhalenou hruď.

  Mladík zasténá. Chce se bránit, ale nemá na to sílu. Bojoval s tím celých čtrnáct dní. A navíc tělo ho zrazuje, stejně jako tenkrát. A tentokrát to není jen tělo, ale i srdce. Sice mu to neřekl, ale Craig měl v podstatě pravdu. Miluje ho. Chytne ho za vlasy a přitáhne si ho k sobě. Vášnivě ho políbí a dlaněmi sjede přes záda až k zadku. Přitiskne si ho blíž a dál ho líbá. Craig se uchechtne a přesune se rty na jeho krk.

  Místností se jako rána z děla ozve zaklepání a hned po něm… „Keve? Jsi tam?“ Oba ztuhnou a v Kevinovi se při hlase jeho sestry ozve svědomí. Tenkrát ho před zkázou zachránila vzpomínka na ni, tentokrát to byla ona sama. Rychle od sebe Craiga odstrčí a chvatně si začne zapínat knoflíčky. Craig mezitím přejde do koupelny a přivře za sebou. Odtud byl jen jediný východ. A u něj stála Kristine. „Už jdu!“ vykřikne Kevin a vyrazí ke dveřím.

  Odemkne a zazubí se na ni. „Copak potřebuješ?“ Kristine si ho prohlédne. „Od kdy se zamykáš?“ prohodí a vklouzne dovnitř. Cítí, jak se mu do tváří hrne ruměnec. „Ani jsem si to neuvědomil,“ zalže. „Co potřebuješ?“ zopakuje svou otázku. „Mám na tebe prosbu,“ zašeptá a otočí se k němu.

  Nadzvedne obočí v němé otázce. „Týká se to svatby,“ pokračuje a Kevin se snaží ignorovat tupou bolest, která mu projede srdcem. „Ano?“ ozve se po chvíli mírně ochraptělým hlasem. Pohledem mimoděk zabloudí ke dveřím koupelny a střetne se se zelenýma očima. Jsou potemnělé, ale on se raději nesnaží přijít na důvod.

  Svou pozornost obrátí k zpět k sestře. „Jak víš tak svatba je už za čtyři dny,“ začne. Další rána do jeho srdce. Nějak přestal vnímat čas a takhle se mu to vymstilo. Netušil, že už je to tak brzy. „Prosila jsem o to otce, ale on odmítl,“ odmlčí se. NE!, vykřikne v duchu Kevin. Nechtěj to po mě, zničí mě to, prosí v duchu. Navenek si však udržuje kamennou tvář. „A tak mě napadlo,“ pokračuje Kristine, „jestli bys mě k oltáři neodvedl ty.“

  Křáp! Kevinovo srdce se právě rozpůlilo vedví. Ještě teď cítil jeho rty na svých a teď mu měl dát svou sestru, ačkoliv po něm toužil sám. Na dlouhou dobu se odmlčel, protože si nebyl jistý, jestli se mu pocity neodrazí v hlase. „Samozřejmě, že tě odvedu k oltáři,“ pronese nakonec s úsměvem. Očima opět zabloudí ke dveřím koupelny. Sám nevěděl, co tím chtěl získat, ale Craig už je stejně nepozoroval.

  „Díky, bráško!“ vykřikne a vrhne se mu kolem krku. Kevin jí obejme a nasucho polkne. A vzápětí vytřeští oči, protože z koupelny vyjde Craig. Kolem jednoho prstu má náplast. „Díky, Kevine za tu lékárničku,“ prohodí. „Ahoj, miláčku,“ skloní se ke Kristine a lehce ji políbí.

  Mladík se od nich odvrátí. Copak nemá žádné svědomí?, ptá se v duchu. Ještě před chvílí tady sváděl mě a teď se tulí ke Kristine. „Co se ti stalo, že jsi potřeboval lékárničku?“ optá se tiše dívka. „A proč jsi vlastně nepřišel za mnou?“ ptá se dál.

  Lehce ji políbí na nos. „Protože jsi nebyla doma, hlupáčku. A jen jsem se řízl do prstu, nic vážného. Slíbila jsi mi večeři, pamatuješ drahá?“ upozornil. „Ach, jistě. Jsem to ale hlava děravá. Jdeme?“ Kývl a nabídl jí rámě. Ještě než odešli, otočil hlavu ke Kevinovi. Ten byl od nich odvrácený, ale svěšená ramena svědčila o tom, že trpí. A Craig. Snažil se ze všech sil věnovat tomu, co mu vypráví Kristine, ale uvědomil si, že ji vůbec neposlouchá. Před očima měl stále jeho výraz ve chvíli, kdy mu řekla, aby jí odvedl k oltáři. Na tváři se mu vystřídala celá škála pocitů, i když méně zkušený pozorovatel si toho nevšiml. Byl tam smutek, láska a zklamání. Potřásl hlavou, aby ten obraz vyhnal a pak už se věnoval jen Kristine.

  Kevin sledoval zavřené dveře. Už jen čtyři dny, pomyslí si. Čtyři dny a on ho ztratí. Ne, neztratí, on uteče. Stejně jako jeho otec před tolika lety. Vypadá to, že budu stejný zbabělec jako ty, tati, pomyslí si chmurně a opět se radši ponoří do práce.

 

 

Who never knew how much I loved them

 

Now I live with the regret

 

That my true feelings for them never were revealed

 

  Vztekle vypne CD přehrávač a znovu se pokusí soustředit na papíry před sebou. Po několika hodinách se mu to podaří.

 

  Čtyři dny utekly jako voda a nastal den D. Svatba. Kevin tu noc před tím moc nenaspal, protože se nejprve opil, a pak ho tak trápila kocovina, že se spát prostě nedalo. Ale aspoň na nějaký čas zapomněl. I když to byla jen chvíle. Kristine již dávno odjela do kostela, aby se připravila a Craig odjel před hodinou. Byl rád, že se o nic nepokusil, protože nevěděl, jestli by mu dokázal odolat.

  Nasedl do svého auta a rozjel se ještě na letiště, aby se ujistil, že má rezervovanou tu letenku. Stačilo by tam zavolat, ale on nechtěl jet do kostela. Chtěl se tomu vyhnout, ale stejně věděl, že nedokáže Kristine zklamat. Na letiště dorazil rychle. „Dobrý den, měl bych tu mít rezervovanou letenku do Austrálie na jméno Kevin Andersen,“ oslovil brunetku sedící za přepážkou. „Dobrý den. Malý moment, prosím.“

  Kývne a vyčkává. Zadívá se na hodinky. Zbývá mu ještě dvacet minut. To by teoreticky měl stihnout. Přinejhorším překročí povolenou rychlost. Jednou za rok si to může dovolit. „Ano, tato rezervace zde opravdu je. Na jméno Kevin Andersen, let do Austrálie zítra v 9:00. Souhlasí to, pane?“

  Usměje se na ní. „Ano, naprosto, děkuji vám. Nashledanou,“ rozloučí se a rychle vyjde z haly. Nasedne do auta a vyrazí směrem ke kostelu. Zběžný pohled na hodinky ho ujistí, že dnes tu rychlost opravdu překročí.

  Sešlápne plyn téměř na podlahu a šine si to po rovné silnici. Jede po hlavní, takže by to měl stihnout. Vyjede z města, protože kostel, kde se mají Kristine s Craigem brát je na venkově. Na tachometru se objeví 150 km/h.

  Jenže to vypadá, že on není jediný kdo pospíchá. Ze silnice po jeho pravici se náhle vyřítí jiný šílenec a Kevin prudce dupne na brzdy. Udělá hodiny a narazí do stromu. Promiň, Kristine, asi to nestihnu, pomyslí si.

  Jeho mysl se začne propadat do nevědomí. Ne!, vykřikne v duchu. Craigu, chci tě ještě vidět, prosí zoufale. Pak se všechno propadne do tmy.

 

  Craig už je nervózní. Co si pamatuje, tak Kevin přeci nikdy nechodil pozdě. Uklidni se. Nic se mu nestalo. Přesto se nemůže zbavit toho zvláštního pocitu… A právě v tu chvíli mu zazvonil mobil, který mu vzápětí vypadl z ruky.

  Kristine netrpělivě přecházela po malé místnosti. Kde je ten Kevin?, ptala se v duchu. Ozve se zaklepání a dovnitř vejde Craig. „Craigu! Co tu děláš? Ženich by neměl vidět nev…,“ odmlčí se, když si všimne jeho vážného výrazu. „Co se stalo?“ optá se.

  „Kevin,“ hlas se mu zlomí a do očí mu vhrknou slzy. Dívka přejde k němu a chytí ho za ramena. „Co je s Kevinem?“ vykřikne. „Cestou do kostela… On měl nehodu. Převezli ho do nemocnice, ale jeho stav je prý velice vážný,“ pronáší tiše. „Ne,“ vydechne Kristine a začne se klátit na zem.

  Stihne ji zachytit a přenese ji na pohovku. Jemu samotnému se svírá srdce. Nesmí zemřít! „Kevine,“ vydechne tiše. Ne! Rychle přivede Kristine k vědomí. „Musíme okamžitě do nemocnice.“ Kývne a vyběhnou ven. „Ví o tom matka?“ zeptá se ještě než nasednou do auta. „Ty opravdu věříš, že by jí to zajímalo?“ prohodí ironicky, i když ví, že se to nehodí. Dívka překvapeně zamrká, ale uvědomí si, že má pravdu.

  Za pár minut se skřípěním kol zastavují u nemocnice, kde Kevin leží. „Prosím vás před chvíli vám sem dovezli mladík. Jeho jméno je Kevin Andersen, mohla byste mi říct, jak je na tom?“ optá se co nejtrpělivěji sestry na příjmu. „Jste příbuzný?  Je mi líto, ale takové informace podáváme pouze příbuzným,“ dodá, když uvidí jeho zoufalý pohled. „Já jsem jeho sestra,“ uchopí se situace Kristine. Sestra by musela být slepá, kdyby neviděla podobu, i když toho mladíka zahlédla jen letmo. „Právě ho operují. Bude to nějaký čas trvat. Můžete počkat v čekárně.“

  Přesunou se tedy do čekárny. Až tam si Kristine uvědomí, že je stále ve svatebních šatech a tudíž zřejmě působí velice komickým dojmem. Stejně tak i Craig s bílou růži v kapse saka. Vyjde tedy před budovu a zavolá matce, aby jim přivezla nějaké normální oblečení. Když se vrátila do čekárny, Craig ji netrpělivě mapoval svými kroky.

  Nervózně sledovala jeho počínání. Co chvíli se díval na hodinky a neustále přecházel sem a tam. Působil až dojmem. Téměř se usmála. Takže její domnění se potvrdilo. „Kdyby,“ hlas se jí zlomí, ale přinutí se pokračovat. „Kdyby se Kevovi nic nestalo, vzal by sis mě, že? I přesto že mě nemiluješ.“

  Prudce se zastaví. „Ty to víš?“ vydechne. Klidně přikývne. „Samozřejmě. Nejsem zase až tak blbá, ačkoliv jsem blondýna,“ prohodí a Craig se proti své vůli usměje. Nikdy si nemyslel, že je hloupá. „A navíc mi matka řekla o té dohodě. Jenže bychom si měli uvědomit, že už dávno nežijeme ve středověku. Jsme v jednadvacátém století. Lidi se berou z lásky a ne z povinnosti. Přesto jsem byla ochotná si tě vzít, svým způsobem tě mám totiž ráda, víš? Až se Kevin uzdraví a budeš-li chtít můžeme se vzít. Ale nejdřív by ses měl rozhodnout koho z naší rodiny vlastně chceš,“ pousměje se na něj.

  Chvíli na ní nevěřícně hledí, a pak k ní přejde a políbí jí na tvář. „Jsi skvělá ženská,“ prohodí. Má pravdu. Až se Kevin uzdraví řekne mu to. Už dávno v tom měl totiž jasno. Asi za hodinu se objeví sekretářka z firmy, která jim nese normální oblečení. „Jak je na tom?“ ptá se starostlivě. „Ještě ho stále operují, Lucy,“ odpoví jí Kristine a jde se převléci. I Craig udělá totéž.

  Čekání se zdá nekonečné, ale konečně se objeví doktor. Samozřejmě, že jeho odpovědi směřovali ke Kristine, ale Craiga pryč neposlal. „Jeho stav je velice vážný. Byla zasažena jedna plíce. Bude zázrak pokud přežije tuto noc. Pokud se tak stane, je tu možnost že přežije.“ Kristine se zapotácela a Craig ji zachytil. „Craigu,“ osloví ho. „Řekni mi, že nezemře,“ šeptá. „Ne! Je to silný muž. Nevzdá se života.“

  Jenže co když nemá pro co žít? Co když jsi mu to vzal?, ozve se jeho svědomí. Ne! On je silný, nevzdává se tak snadno. Přežije. Musí. „Můžeme ho vidět?“ zeptá se ještě doktora než odejde. Ten po chvíli váhání kývne. „Ale jen na chvilku.“ Oba kývli. „Jdi ty, Craigu,“ pronesla Kristine. Překvapeně se na ni podíval. „To přeci nejde.“

  Pousmála se. „Ale ano jde. Myslím si, že tvůj hlas teď uslyší raději než můj,“ prohodí tiše a Craig už neváhá. Pomalu vykročí k pokoji a vejde dovnitř. Na okamžik se mu zastaví dech, když vidí jeho bezmocné tělo a jak z něj všude trčí hadičky. Tiše přejde k posteli a uchopí ho za ruku. „Co jsi to vyváděl, Kevine?“ šeptá. „Copak tohle se dělá? Takhle mi způsobovat infarkt? Já vím, že už jsem starej, ale nemůžeš mě takhle předčasně posílat na onen svět. A ani ty tam nepatříš, jasný? Koukej se mi vrátit a zase se na mě usmát,“ prosí.

  Posadí se na židli a dál svírá jeho ruku ve své. „Já vím, že jsem si měl brát tvojí sestru, ale ty přeci víš, co k tobě cítím, že? Že ty jsi ten jediný koho chci a chtít budu. Takže se musíš vrátit, ano? Tvůj stav je prý vážný, ale ty jsi silný, že? Vím to, znám tě.“ Uvědomuje si, že plácá nesmysly, ale je mu to jedno. „Je tady se mnou Kristine. Víš, že jsi jí taky způsobil dost velký šok? Má o tebe strach. Já vím, že jsem se choval strašně a moc ti ublížil a klidně mi pak rozbij ciferník, ale hlavně nás neopouštěj ano, Keve?“

  Čeká na nějakou odezvu, ale nic se neděje. Za chvíli se objeví doktor, který ho pošle pryč. Pacient se nesmí namáhat. Poděkuje mu a opustí pokoj. Dny mu splývají v jeden. Neví kolik času uběhlo, jediné co si pamatuje je, že vždy když to jde sedí u něj a povídá mu nesmysly. Pořád ho přesvědčuje, ať zůstane tady a nechodí za světlem nebo tak něco. Občas ho vystřídá Kristine, ale není to na dlouho. Vždycky se vrátí zpět.

  Kevinův stav se nelepší, ale ani nehorší. Zůstal prostě takový jaký je a mladík upadl do komatu. Lékaři tvrdí, že je to pro něj lepší. Zkusili i zda už bude moci dýchat bez přístroje, ale na to bylo ještě moc brzy.

 

  Opět seděl u Kevina a něco mu četl. Držel ho za ruku a vyčkával na jakoukoliv reakci. Žádná však nepřišla. Vstal a políbil ho na čelo. Pak vstal a přešel k oknu. Zadíval se na temnou oblohu. Sledoval ta vzdálená světýlka a prosil je, aby mu ho nebrala. Náhle si uvědomil, že padá hvězda. Měl jen jediné přání: aby Kevin žil.

  Vrátil se zpět k posteli a posadil se na židli. „Víš, že nás Kristine odhalila? Nevím sice kdy, ale povedlo se jí to. Ale jinak by to ani nešlo, že? Je to přeci tvoje sestra a je úžasná stejně jako ty. Doktoři ti už nedávají moc naděje, tak jim dokaž, že zase nejsou až tak chytří a probuď se, ano?“ prosí ho.

  Asi za hodinu se objeví sestra a pošle ho spát. Už tady má svůj pokoj, kde přespává. Lehne si na lůžko a zadívá se do stropu. Každý den se modlí, ačkoliv to nikdy nedělal, aby se Kevin probudil. Dnes usne překvapivě rychle.

  Ráno ho probudí lékař. „Měl byste jít se mnou,“ pronese a Craig přikývne. Vůbec se mu nelíbila doktorova vážná tvář. „Víte, uběhl už půl roku od té nehody a jelikož se pan Kevin neprobouzí,“ odmlčí se. „Myslím si, že by bylo lepší, kdybychom ho odpojili od přístrojů. Vím, potřebuji k tomu souhlas rodiny, ale přijde mi, že vy jste pro něj něco více než rodina. Prosím vás, promyslete si tenhle návrh.“

  Craig rezolutně zavrtí hlavou. „Ne! Absolutně nepřichází v úvahu.“ Lékař na něj soucitně pohlédne. „Záleží to jen na vás,“ prohodí a odejde. Vydá se do pokoje za Kevinem. V půlce chodby ho zastaví Kristine. „Vystřídám tě, ano?“ optá se. „Ne. Chci být dnes s ním. Víš, že mi teď doktor řekl, abych vám navrhnul, aby Kevina odpojili od přístrojů?“

  Dívka zalapala po dechu. „To vůbec nepřipadá v úvahu. Pořád je tu naděje, že se probudí.“ Usměje se na ní. „Přesně tohle jsem mu řekl, jen trochu jinak.“

  „Výborně. Opravdu nechceš, abych tě vystřídala? Už jsem tu dlouho nebyla.“ Pohladí ji po tváři. „Kristine, byla jsi tu naposledy včera.“ Dívka si jen povzdychne a kývne. „Dobře tedy, ale kdyby se cokoliv změnilo dej mi vědět.“

  „Rozkaz!“ prohodí a konečně dorazí do jeho pokoje. Přejde k CD přehrávači a pustí přehrávání. Z reproduktorů se ozve tichá příjemná písnička.

 

Sometimes late at night

 

I lie awake and watch her sleeping

 

She’s lost in peaceful dreams

 

So I turn out the lights and lay there in the dark

 

  Ta písnička se mu moc líbila, ale text byl dost depresivní. Už kvůli refrénu. Když zítřek nikdy nepřijde. Ale on chtěl, aby zítřek přišel. Chtěl aby sebou přinesl Kevinův úsměv. Opět se posadí na židli a uchopí jeho ruku do své.

 

If tomorrow never comes

 

  „Já ale chci, aby zítřek přišel, Keve,“ zašeptá. „Chci, abys otevřel své oči, usmál se na mě. Všichni to chceme. I Kristine. Víš náš sňatek byl domluvený už dávno předtím. Kristine chtěla, aby to vypadalo, že se bereme z lásky. Bylo to kvůli tobě, víš? Nechtěla, aby ses trápil, že nebude šťastná. A měl jsi pravdu. Opravdu by nebyla šťastná. A víš proč? Protože bych vždycky myslel na tebe. Vždycky bych před sebou viděl tvou tvář,“ šeptá. Sedí tady už několik hodin a cítí, že se mu pomalu klíží oči.

  Položí si hlavu na jejich spojené ruce a zavře oči. Náhle však ucítí lehký pohyb ruky. Prudce zvedne hlavu a zadívá se na něj. Nic. Jen ten lehký stisk. „Kevine?“ zašeptá a bedlivě ho sleduje. Vidí, že se mu zachvěla víčka. Naděje mu zahořela v srdci a odmítala uhasnout. Skloní se těsně nad něj a sleduje každičký pohyb v jeho tváři.

  Náhle otevře svoje černé oči a zadívá se na něj. Jeho pohled je zkalený mlhou spánku, ale vypadá to, že ho poznal. Sundá si dýchací masku. „Craigu?“ zašeptá. Ten nic neřekne jen na něj mlčky hledí. Opatrně vezme jeho tvář do dlaní a lehoučce ho políbí na rty. Mladík překvapeně zamrká. „Vzali jste se?“ šeptne a opatrně odvrátí hlavu. Nechce slyšet odpověď. „Ty si opravdu nepamatuješ nic z toho co jsem ti říkal?“ optá se.

cítím, že?

nás neopouštěj

Doktoři ti už nedávají moc naděje

Já ale chci, aby zítřek přišel, Keve

  Kevinovi v hlavě zní jeho tichý hlas a uvědomí si, že to byl on, kdo ho celou tu dobu volal zpět. Že to byl Craig, kdo mu nedovolil odejít. „Došlo ti to, že?“ zaslechne jeho šepot. Otočí k němu hlavu a lehce kývne. „Chce se mi spát, Craigu,“ šeptne. „Jen si hezky odpočiň, teď bude všechno dobré,“ uklidňuje ho a pro jistotu mu nasadí masku.

  Ze srdce mu spadne obrovský kámen a rychle jde doktorovi oznámit, že ten jehož chtěli nedávno odpojit se probudil.

 

  Uběhli další dva týdny a Kevinův stav se zlepšoval stále víc. Jednou takhle seděl na posteli, záda podepřená polštáři a hleděl ven. Čekal na Craiga. Vzpomněl si na to, když mu řekl, že ta svatba byla domluvená předem. Nejprve zuřil, protože mu to neřekl, ale pak byl šťastný.

  Nyní se dveře tiše otevřely a on otočil hlavu tím směrem. Stála v nich Kristine. „Ahoj, bráško,“ usměje se na něj. „Ahoj,“ odpoví také s úsměvem. „Tak jak se ti daří?“ ptá se tiše. „Výborně. A tobě? Prosím tě můžeme se přestat bavit, jako kamarádi na pikniku po deseti letech?“ prohodí a dívka se rozesměje. „Tak to beru. Jsem ráda, že ses probudil. Měla jsem o tebe strach. A nebyla jsem jediná.“

  Maličko nakloní hlavu na stranu. „Ty po mě něco chceš, že Kristine?“ optá se. „Popravdě? Chci. Víš, zjistila jsem, že jsi chtěl ten den co jsem měla svatbu odjet do Austrálie. Chtěla jsem tě poprosit jestli bych si tu letenku mohla vzít já.“ Překvapeně zamrká. „Copak ona ještě platí?“ prohodí. „Jistě. Když se na letišti dozvěděli, co se ti stalo odložili jí na neurčito.“

  Mávne rukou. „Klidně si jí vezmi, když ti to udělá radost. Takže nás hodláš opustit?“

  Usměje se. „Ano. Víš už mě to tady nebaví. Nechci, abys měl nějaké výčitky, jasné? Máš Craiga rád a on tebe taky, takže je jedině dobře pokud zůstanete spolu. Jo matka ti vzkazuje, že jestli to uděláš tak tě vydědí, zákon nezákon. Ale z toho si nic nedělej, stejně bude za chvíli škemrat, aby ses vrátil zpět a opět se staral o firmu.“

  „Jenže já se nevrátím,“ prohodí tiše. „To bych ti taky radil, protože se nebudu dívat, jak se den po dni ničíš,“ ozve se ode dveří tichý hlas Craiga. Mladík se na něj usměje a Kristine taky. Přejde k ní a políbí jí na tvář. „Ahoj, zlato.“

  Kevin se všemožně snažil, aby nebylo poznat, jak jím projel osten žárlivosti. Dívka se zasměje. „Takže jsem se vlastně přišla rozloučit, bráško,“ prohodí a přejde k němu. Obejme ho a pak mu vtiskne polibek na tvář. Pak přejde ke Craigovi a zapíchne mu ukazovák do hrudníku. „A ty mi tady na něj dávej pozor, jasný? Jestli se dozvím, že jsi mýmu malýmu bráškovi ublížil, tak se vrátím a uvidíš, co dokáže naštvaná blondýna!“

  Craig se k ní skloní a zašeptá jí: „To bych si nedovolil, protože tvůj bratr je tím jediným, co mě udrželo ve vaší šílené rodině celý ten měsíc.“ Dívka se rozesměje a ještě jednou se na oba zadívá. Cítí jak se jí do očí hrnou slzy a raději se otočí. „Tak se tady mějte, hoši,“ prohodí  a chystá se zmizet. „Kristine?“ zastaví jí u dveří hlas jejího bratra. „Ano?“

  „Děkuji ti za všechno. Mám tě moc rád.“

  Nevydrží to, otočí se a vběhne mu do náruče. Obejme jí a přitiskne k sobě. „Já tebe taky, bráško. Budu ti pravidelně volat. Chci, abys byl šťastný.“

  Odtáhne se od ní a políbí ji na čelo. „To samé chci já pro tebe.“ Dívka se usměje a rázně si otře slzy. „Tak a dost, já mizím nebo mi uletí letadlo. Tak se mějte.“ Vlepí ještě jednu pusu Craigovi a je v trapu.

  Kevin náhle zaslechne, jak se směje. Otočí k němu pohled. „Netvař se tak ublíženě,“ prohodí mezi salvy smíchu. Přejde k němu a zvážní. Začne se k němu sklánět. „Tebe mám stejně radši,“ šeptá a jejich rty se střetnou. „Já vím,“ odvětí a polibek opětuje. „Matka vyhrožuje, že mě vydědí,“ prohodí celkem pobaveně. „Tím líp, aspoň tě budu mít celého jen pro sebe.“

  Mladík vztáhne ruce a obejme ho kolem krku. „Doufám, že máš stále ještě tu pěknou chatku,“ zašeptá mu do rtů. „No já nevím, možná jsem jí už věnoval některé ze svých milenek. Nebo milenců?“ prohodí provokativně a Kevin do něj šťouchne až se zapotácí. „To bych ti teda neradil, protože já jsem šíleně žárlivý a majetnický a…,“ jeho hlas přejde v pouhý šepot určený jen uším Craiga. Ten zasténá. „Panebože, už abych tě měl doma. A opovaž se něco z toho nesplnit,“ zahrozí.

  Kevin se rozesměje a jeho smích se nese celým pokojem. Ve stejnou chvíli se ze země zvedá i let číslo 5934 do Austrálie, ve kterém sedí jeho sestra. A vedle ní velice pohledný mladý muž, který vypadá, že má stejnou cestu. Ale na to, aby to zjistila má celý let a možná i život…








V povídce je použit text z písně If tomorrow never comes od Ronana Keatinga.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kawaii

(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 27. 2. 2011 23:01)

tak som rada, že to nakoniec dobre dopadlo :D veľmi pekná

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 18. 3. 2009 19:20)

Jop jop... velmi podařené, promyšlené, výborně napsané.

už po třetí..

(Wendy, 21. 2. 2009 18:24)

přesně...čtu to už potřetí a pořád se toho nemůžu navbažit...vážně nádhera;-)...jsi prostě talent od narození...;-)

Ako som si TOTO mohla dovolit?? xD

(Tobari-chan, 17. 11. 2008 0:24)

Ako som si mohla dovoliť TOTO urobiť!!
Tak niektoré poviedky mám prečítané aj trikrát ale koment? Kdeže!! Ja som ho sem nedala!! xD
Fakt jeden z ďalších dokonalých koncov, poviedok.
Trocha ma prekvapila Kristine...ako pekne pristúpila k tomu, že sa tí dvaja milujú. A dosť by ma zaujímalo to slovo, ktoré patrilo iba Creigovi...ehm mám iba ja ten pocit,alebo mu naozaj povedal, že je nadržaný? xD

Cha-Cha!

(Aki, 15. 11. 2008 23:58)

Nenásilná?! -||-. Creig je celkem dost agresivní. (Vím, že je to myšleno jako čtivá.)
Opět si mě potěšila dobrým koncem.

Áááá!

(Nex, 27. 5. 2008 18:01)

Já se vůbec neučím na zítřejší opravku mé čtyřky a místo toho jsem nucena neopatrnými komentáři ostatních pod jinými články číst už druhou povídku! *stěžuje si* A just si komenty pode mnou nepřečtu! Ještě tam zas bude něco o super, milé a nenásilné povídce a mně už trefí. Ne ne. Padám. Pá. ;-)P

Sugoi ^^

(Tamara, 3. 4. 2008 18:39)

tahle ta povidka byla fakt neco hrozne se mi libila ^^ doufam ze brzy napises dalsi uz ted sa na ni hrozne tesim XD (ps. kdyby mel nekdo zajem muze za mne hlasnout http://ayame-chanblog.blog.cz/0804/s-o-n-s-a-p-zapis-konci-1-kolo-zacina arigato ^^)

Nádherný

(Yuiko, 26. 3. 2008 17:09)

Jak to,že píšeš tak dlouhý povídky??Tohle já nenapíšu za celej život!!§ XD No tak přeháním,píšu docela hodně XD Byla to super povídka :) Já už se bála že se Kevin neprobudí.To bych nepřežila XD No prostě super povídka,od tebe se ani nic jiného čekat nedá :)

co dodat?!

(Peetra, 19. 3. 2008 21:02)

ehm..hezke!!Hezky konec!!
Bylo to sice az strasne mooc dlouhe,ale nakonec jsem se stejne dopidila konce.

Pěkný

(Ajame, 9. 3. 2008 12:25)

Nádherný příběh. Fakt hezký.

Moc pěkné

(Kat, 9. 3. 2008 10:18)

tedy docela pěkné rouzlení a víš, že jsem ti na to skočila, že se berou z lásky, tedy aspoň ze strany Kristine, No jo dostala jsi mně. Jinak pěkně napsané, dobrodružně, má to spád, má to všechno co má dobrá povídka mít. A konec nádherný i pisníčka je moc pěkná.
To že bylo to dlouhé mi nevadilo a klidně mohlo být delší. I když já bych se z kómatu asi probrala dřív mít u postele tak pěkného cvhlapa.
Děkuji za pěkné počteníčko

nemám slov

(laliloo, 7. 3. 2008 18:36)

Krása, sice je to nehorázně dlouhé, ale dost mě to chytlo. :) Jsem ráda, že to dopadlo dobře. Moc děkuju za krásné počteníčko

...

(Lilithka, 6. 3. 2008 8:30)

Skvělý příběh!

ach............*zářící očka*

(Tigie, 5. 3. 2008 11:46)

Taky bych se probudila z komatu, kdyby mě volal takový krásný chlap! :-) A Kristine to přeju... teda ten poslední odstavec...no ale vlastně i to, že to s Craigem skončilo. Ne že bych byla zlomyslná, ale kdyby zůstal s ní, skočila bych do počítače a osobně si to s nima vyřídila!!! :-)

*****

(Bea, 4. 3. 2008 22:23)

Bože, Keiro, ty mě jednou zničíš...

Jak ti mám probůh psát komentář, když ani pořádně nevím, jak se jmenuju? NO?! No! To mi neporadíš, co ty chytrá... Chm.

Zatím se budeš muset spokojit s tímhle paskvilem, co si říká komentář, a počkat si, až se mé myšlenky rozuteklé po celém šírém, známém i neznámém vesmíru uráčí vrátit a zaujmout příslušné pozice v mé hlavě.

Tohle ti píšu vlastně jen proto, abys měla důkaz, že jsem to četla a ne že se z toho snažím vykroutit, jako obvykle.

Mimochodem, pokud si hodláš na můj postup stěžovat, upozorńuji tě, že naprosto zbytečně, neb "každý svého štěstí strůjcem".
A za tenhle stav mé mysli a všeho okolo může jen tvá povídka! Kruci, tohle se kamarádkám nedělá! :-)) Abys z nich udělala slintající blbečky, no né?

Jdu přemýšlet, ať příště vyplodím něco smysluplnějšího. A taky jdu doufat, že mě za toto nepřizabiješ... :-) Když jo, tak už nebudeš mít... Vím já, kolik těch osobností vlastně existuje v mém chorém (a po dnešku ještě chořejším) mozku?:D

Bye

=o3

(K-katti ( www.k-katti.estranky.cz ), 4. 3. 2008 18:31)

Kchi, kchi, kchi- to bylo nádherný- opravdu se ti to strašně moc povedlo... Obdivuji tvůj talent se tak hodně rozepsat xD... Docala mě překvapilo, že byla ta svatba domluvená- to by mě opravdu nenapadlo, ale nakonec to stejně skončilo všechno dobře, což JE dobře... =DDD

...............

(Jane, 4. 3. 2008 16:59)

páni to bylo úžasný, mooooooc se ti to povedlo. To je dobře, že na konec zůstali spolu. :)

TSUGOI!!!

(vasche, 4. 3. 2008 15:34)

je to úplně úžasný, fakt moc chválím a děkuju. a zase něco brzo přidej