Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Okovy společnosti

4. 10. 2008

Z restaurace vyšel chlapec a mladý muž. Oba se něčemu smáli a starší držel mladšího kolem ramen a jen tak mu cuchal vlasy. „Nech toho, tati!“ ozval se chlapec a z legrace mu odstrčil ruku.

„Tak se hned nečerti, Jessie,“ usmál se Gideon, jeho otec. O chvíli později z restaurace vyšel další muž. I jemu hrál na rtech úsměv, když viděl jak ti dva spolu blbnou. Byli společně na večeři v jedné z nejluxusnějších restauracích. Byl rodinným přítelem těchhle dvou osamělých poustevníků a měl je moc rád. Vždyť Gideona znal od střední školy a jeho syna si taky hned oblíbil. Ve chvíli kdy mu ho hrdý otec ukázal věděl, že na něj nedá dopustit. Chlapec se na něj otočil. „No tak, hejbni se, Darene!“ zvolal v dobrém rozmaru.

„Vždyť už jdu, ty jeden divochu,“ zasmál se. Smích ho však přešel ve chvíli, kdy uviděl to černé auto. Nevěděl, co ho varovalo, ale byl jediný kdo ho viděl. Gideon i Jessie stáli zády. Náhle mu to přišlo jako zpomalený film. Gideon zrovna odemykal dveře a něco říkal Jessiemu. Chlapec zase mával na Darena a něčemu se smál.

„Gideone! Jessie! Pozor!“ vykřikl své varování, ale bylo pozdě.

Z auta vyšlehly záblesky doprovázené zvukem kulometu. Daren ještě stihl skočit po chlapci, strhnout ho k zemi, odkutálet se za auto a krýt ho vlastním tělem. Gideon Shaw už takové štěstí neměl. Jen se překvapeně otočil a zadíval se svému vrahovi do očí. Přesně v tu samou vteřinu jeho tělo provrtalo šest kulek a auto se svištěním pneumatik odjelo.

„Zůstaň tady, Jessie,“ prohodil Daren k třesoucímu se chlapci a rychle se rozběhl k příteli u ucha telefon, jak volal sanitku. „Vydrž, příteli! Pomoc je na cestě,“ zašeptal a do očí se mu nahrnuly slzy. Věděl, že je pozdě.

„Jessie,“ vydechl Gideon s pohledem upřeným kamsi za Darenovo rameno. Pak jeho hlava klesla ke straně a oči se protočily v sloup.

Daren zaslechl vzlyk a prudce se otočil. Uviděl za sebou naprosto šokovaného Jessieho, kterému se po tvářích koulely slzy. Rychle se k němu vrhl a přitiskl ho k sobě, aby neviděl tu hrůzu. Jessie toho však viděl dost na to, aby si tenhle obraz nesl sebou po celý život.

„Co je s tatínkem?“ špitl chlapec a Darenovi z očí začaly stékat slzy. Nevěděl, co mu na to říct. A tak ho jen kolébal v náručí a snažil se utišit jeho vzlyky a zadržet své vlastní. Ani nevnímal, že přijela sanitka a doktor konstatoval smrt. Jen se stále snažil utišit ten třesoucí se uzlíček ve své náruči.

„Promiňte,“ ozvalo se nad nimi tiše a Daren zvedl hlavu. „Vy jste otec toho chlapce?“ zeptal se ho lékař. Jen zavrtěl hlavou a doktorovi došlo, kdo je otec toho dítěte. „Musíte s námi jet do nemocnice. Ten chlapec je v šoku, musí dostat něco na uklidnění.“

Daren přikývl a maličko od sebe Jessieho odtáhl. Ten ho dál křečovitě svíral. „Jessie,“ zašeptal. „Jessie, poslouchej mě chlapečku.“ Dítě k němu zvedlo svou uslzenou tvářičku. „Teď pojedeme do nemocnice. Pan doktor se na tebe potřebuje podívat, ano zlatíčko?“

Chlapec na něj mlčky hleděl a Daren stěží zadržoval slzy. Jessie se ho stále křečovitě držel kolem krku. Objal ho tedy a i s ním vstal. „Můžeme jet,“ prohodil k lékaři a vykročil k sanitce. Ještě než tam došli, zastavil ho policista. „Budeme s vámi potřebovat mluvit.“

„Dobře, ale nejdřív pojedu do nemocnice. Pak se zastavím na stanici.“

„To nebude nutné. Přijedeme tam za vámi. Je důležité, abyste byl s ním.“ Pohladí policista smutným pohledem tmavou hlavičku skrytou v jeho náruči. Daren jen vděčně kývne a nastoupí do sanitky. S bolestí v srdci se zadívá na to, jak jeho nejlepšího přítele nakládají do pohřebního vozu.

„Co je s tatínkem?“ optal se znovu chlapec po nekonečně dlouhé době cesty v sanitce. Daren ho k sobě ještě více přitiskl. „Tatínek musel jít do nebe, zlatíčko. Ale určitě je mu teď mnohem lépe a bude na tebe dávat pozor,“ zašeptal skrze sevřené hrdlo. Jessie jen přikývl a Daren mohl cítit, jak mu košili smáčejí další slzy.

Konečně dorazili do nemocnice. Odnesl chlapce dovnitř, kde si ho chtěl vzít lékař k sobě kvůli ošetření. Jessie se však odmítl Darena pustit. „NE! Já nechci. Co když odejdeš za tatínkem do nebíčka. Já nechci být sám,“ vzlykal.

Mladý muž vzal jeho obličej do dlaní. „Nikam nepůjdu, Jessie, slibuji. Půjdu s vámi, ano?“ Chlapec přikývl, chytil se ho za ruku a společně vešli do ordinace. Tam dostal Jessie cosi na uklidnění a Daren ho přenesl na jeden pokoj do postele, aby si odpočinul. Sám pak vyšel na chodbu.

 

Prohrábl si vlasy. Stále tomu nemohl uvěřit. Gideon, jeho nejlepší přítel, byl mrtvý. Jessiemu někdo vzal tátu. Přímo před jeho zraky ho zavraždili. V pouhých deseti letech musel být svědkem smrti vlastního otce, kterého tolik miloval. „Sakra!“ zaklel tiše.

Postavil se ke dveřím a pozoroval spícího chlapce. Byl tolik podobný svému otci. Stejně černé vlasy i půlnoční oči. Vždy se rád smál, ale on věděl, že teď to bude jiné. Už nikdy nic nebude jako dřív. Ale on se o něj postará.

„Mohli bychom s vámi mluvit, pane Bardote?“ ozval se za ním tichý hlas. Pomalu se otočil a uviděl dva policisty. „Samozřejmě.“

Doktor jim poskytl svou ordinaci, aby měli klid. „Znal jste pana Gideona Shawa dobře?“ optal se jeden z nich.

„Ano. Byli jsme nejlepší přátelé od střední.“

„Měl nějaké nepřátelé?“

„Kandidoval na starostu tohohle městečka. Samozřejmě, že měl mnoho nepřátel,“ prohodil trochu chladně.

„A víte o někom, kdo by ho chtěl zabít?“

Pokrčil rameny. „Nikdo konkrétní mě nenapadá.“

„Ten útok byl mířen i proti jeho synovi.“

„Toho jsem si plně vědom, pane. A jsem také rozhodnut proti tomu podniknout řádné kroky, aby se vrah mého přítele našel.“

„Proč byste se do toho měl angažovat? My jsme tady od toho.“

„Jsem právník a omluvte mou netaktnost, ale je mi tak trochu jasné, že se tahle smrt zamete pod koberec.“ S těmi slovy se otočil a odešel z místnosti. Bylo mu jedno co na to policisté. Prostě teď věděl, že musí být s Jessiem.

Posadil se na židli u jeho postele a sledoval jak spí. Před očima mu přitom běhaly obrazy toho jak tenhle chlapec vyrůstal. Ve smíchu, v radosti s otcem. Člověk by si myslel, že když jeho matka byla alkoholička bude na tom špatně. Opak byl pravdou. S otcem si moc rozuměl a teď o něj přišel.

„Tati,“ zaslechl jeho tiché zasténání a píchlo ho u srdce. Naklonil se k němu. „Jsem tady s tebou, Jessie,“ zašeptal a doufal, že si chlapec neuvědomil, že to byl on.

„Tati?“ vydechl chlapec a klidně spal dál. Daren ho pohladil po tváři a lehce ho políbil na tvář. Věděl, že si Gideon v případě své smrti, přál, aby se o Jessieho postaral on. Dokonce to napsal ve své závěti, u které Daren asistoval. A také věděl, že se o chlapce postará, jak nejlépe dokáže.

 

O sedm let později

 

„Darene? Darene? Kde se zase flákáš?“ volal černovlasý mladík, který právě sbíhal ze schodů. Otevřely se jedny postranní dveře v hale. „Co tady ječíš, Jessie?“ optal se se smíchem světlovlasý muž.

„Chci s tebou mluvit, Darene.“

Ten si jen naoko útrpně povzdechne. „Co to zase bude? Někde ti vyrašil další uhr?“

Mladík se na něj zašklebil. „Ne. Chci s tebou probrat tu mou oslavu.“

„Já zapomněl. Tobě už bude sedmnáct. Bude z tebe starý pardál,“ prohodil, přešel k němu a rozcuchal mu vlasy, jak mu to dělal v dětství. Mladík mu uhnul, ale na rtech mu hrál úsměv. „Darene! Ty jsi starej pardál.“

„Ts! No dovol?!“ prohodil uraženě a otočil se. Jessie se usmál a vrhl se na něj. Zezadu ho chytil a byl v pokušení skočit mu na záda. „Ber ohledy na mé stáří,“ zasténal Daren pobaveně a Jessie se rozesmál.

„Tak nejdřív se urážíš a pak se vymlouváš. Ty jsi hroznej,“ smál se. Daren se na něj otočil. Byl rád, že slyší jeho smích. Už tak dlouho se nesmál. „Pozvi si koho budeš chtít. Jsou to tvoje narozeniny a dům je dost velký.“

„Co když chci jen takovou soukromou párty?“ optal se šibalsky mladík a Daren nechápavě zavrtěl hlavou. „Nechápu,“ odvětil starší z nich.

„Chtěl bych narozeniny oslavit s tebou. Tak jako jsme to dělali dřív. Jen my dva, celý den zábava a večer dobrá večeře. Poslední dobou jsi stále pryč,“ postěžoval si.

Daren se na něj usmíval, ale věděl, že má pravdu. Opravdu byl teď téměř pořád v kanceláři. Jenže pořád nemohl najít žádné důkazy pro svá podezření. A to už na tom pracoval přes sedm let.

„Darene?“

„Hm,“ zabručel trochu roztěkaně.

„Ty mě vůbec neposloucháš, viď?“ zamumlal Jessie. „Jsi myšlenkami zase jinde, viď?“

„Je mi líto, ale musím do kanceláře,“ prohodil a raději se zdejchnul po americku. Cítil v zádech Jessieho smutný pohled. Věděl, že je mu líto, že už s ním není tak často jako dřív. Za těch sedm let si na sebe zvykli a on ho měl opravdu rád. Vždy se na něj chodil dívat, když spal. A ještě teď někdy viděl, jak mladík polyká slzy. Chtěl mu pomoci, ale nevěděl jak.

Bezmocně zatne pěsti a zadívá se do spisu, který drží v ruce. Z fotky se na něj lehce usmívá Gideon. Ach příteli, povzdechne si. Proč jen se to muselo stát? „Pane Bardote, máte návštěvu,“ nakoukla do jeho kanceláře sekretářka.

„Ať jde dál,“ prohodil a opřel se do křesla. Kdo to zase otravuje?, pomyslel si rozmrzele. Překvapeně vykulil oči, když se na něj ode dveří usmíval Jessie. „Co tady děláš?“ optal se ho mírně roztržitě.

„Když nejde Mohamed k hoře… Však to znáš,“ blýskl úsměvem. „Utekl jsi jako zbabělý králík, tak jsem se rozhodl tě dohnat.“

Daren měl co dělat, aby mu údivem nespadla čelist. Ten kluk ho pořád udivoval a překvapoval. „A co mi tedy chceš?“ optal se s lehkým úsměvem, který se už ani nestačil skrývat.

„Mám takový pocit, že jsme nevyřešili tu oslavu!“ prohodil a posadil se na stůl. Daren ho mlčky pozoroval. Byl tak podobný svému otci, pomyslel si smutně. A vyvolával vzpomínky, které by nejraději nechal spát.

„Co je s ní?“

„Chci jí oslavit s tebou,“ řekl na rovinu a  poposedne si po stole blíž k Darenovi.

„Se mnou?“ optal se roztržitě. „Proč se mnou?

„Protože jsem je vždycky slavil s tebou, ne? To jsou otázky,“ poklepal si na čelo. Daren se opět usmál. „A co by sis představoval, že bychom měli dělat?“

„Jít do lunaparku?“

Starší muž na něj zůstal zírat s otevřenou pusou a Jessie se rozesmál. „Vypadáš kouzelně, když se takhle divíš,“ vyhrkl.

Daren zavrtěl hlavou a rozesmál se.

„Takže s tím souhlasíš?“ optal se mazaně Jessie. Než stihl něco odpovědět opět se otevřely dveře a do kanceláře nakoukla Darenova sekretářka.

„Co se děje, Trisho?“

„Ehm… Máte návštěvu, pane.“

Něco v jejím hlase ho upozorní na to, že to nebude příjemné. „Jessie, prosím mohl bys odejít? Uvidíme se doma,“ zamumlal a mladík slezl ze stolu.

„Takže zase tajnosti?“ optal se tiše, ale pomalu se sunul ke dveřím.

„Doma ti to vysvětlím, ano?“ zavolal za ním, ale věděl, že ho tím neuchlácholil. „Jessie!“ zarazil ho ještě než vyšel z kanceláře. Mladík se otočil v naději, že mu to vysvětlí.

„Prosím použij služební výtah,“ zamumlal a mávnul ke dveřím nalevo od svého stolu. Jessie překvapeně zamrkal.

„Něco se děje, Darene? Něco co bych měl vědět?“ zamumlal výhružně.

„Prosím, vše ti vysvětlím doma.“

Mladík se už nevzpíral a vešel do výtahu. Cestou dolů přemýšlel, co se mohlo dít. Tak nějak tušil, že to souvisí se smrtí jeho otce a že by to mohlo ohrozit i jeho bezpečí. Proto také Darena hned poslechl.

 

„Kdo je to, Trisho?“ optal se své sekretářky, když si byl jistý, že je Jessie z doslechu.

„Pan Connor Delony,“ pronesla trochu nervózně. Ani se jí nedivil. Pan Delony nepatřil zrovna k lidem, kteří budili v tomhle městě velkou důvěru. Že by to bylo tím, že patřil k místní mafii?

„Ať jde dál,“ odvětil klidně a opřel se pohodlněji do křesla. Na tenhle rozhovor čeká dlouho. „Dobrý den, pane Delony,“ prohodil, když se za mužem zavřely dveře. Vstal a čekal s napřaženou rukou, až k němu muž dojde. Byl to celkem pohledný čtyřicátník se světlými vlasy, ve kterých už prokvétalo stříbro.

„Dobrý den,“ pozdravil také a podal mu ruku. Daren ho vyzval aby se posadil.

„Co vás za mnou přivádí, pane?“ optal se naprosto klidně, ačkoliv v duchu byl velice nervózní.

„Můj klient, pan Drawshan, zjistil, že ho podezříváte z jistých nekalých činností.“

„Opravdu?“ nadzvedl obočí. „A jakých například?“

„Například vražda?“ nadhodil muž a tvrdě se mu zadíval do očí. Daren pohled klidně opětoval.

„Ach, jistě, už si vzpomínám. Jistý Gideon Shaw, že? Zavražděn před sedmi lety, před Modrým hroznem, jednou z nejluxusnějších restaurací ve městě, že? Cílem útoku měl být i jeho syn. Říkám to správně?“ optal se Daren.

Muž na něj dál mlčky hleděl. „Máte snad nějaké důkazy pro toto tvrzení?“

Daren se maličko naklonil přes stůl a zadíval se mu přímo do očí. „Ne, drahý pane, ale věřte mi, že je získám. Protože tahle vražda nezůstane neobjasněná, jako tolik před ní. Je to vše o čem jste se mnou chtěl mluvit?“ optal se téměř sladce.

Muž zavrtěl hlavou a vstal. „V tom případě budu muset se svým klientem učinit jistá opatření.“

„V tom případě si budu hlídat záda, drahý pane,“ prohodil Daren a sledoval jak muž tiše zavřel dveře. Pousmál se. Skvělý důkaz toho, že ho tímto rozhovorem vyvedl z míry.

 

Jessie se došoural domů, i když se mu tam moc nechtělo. Hlavou mu stále vrtalo, co to mohlo být za návštěvu. A navíc přeci všichni věděli, že Daren nad ním drží ochrannou ruku tak nač to schovávání?

S povzdechem se postavil doprostřed haly jejich velkého domu a rozhlédl se kolem sebe. bylo to tady hezké, ale občas se mu zdálo, že tomu něco chybí. Možná to bylo způsobeno tím, že Daren byl většinou pryč a on tu býval sám.

Dřív to tak nebylo. Dřív mu jeho advokát věnoval každičkou chvilku svého volného času. Jenže teď když je starší, tak je to jinak. Proto chce strávit narozeniny s ním.

Myšlenkami se vrátil zpět k příhodě v kanceláři. Co to mohlo být za návštěvu? Nervózně procházel dům a prohlížel si tak známé věci. Zastavil se u Darenovy pracovny. Na rtech se mu usídlil úsměv. Byl rád, že je víkend a on nemusí do školy. Na rozdíl od Darena. Vadilo mu, že chodí do práce i o víkendu.

Sáhl na kliku a rychle proklouzl do prázdného pokoje. Věděl, že by to neměl dělat, ale nemohl si pomoci. Sedl si za stůl a jal se ho prohledávat. Jak ale předpokládal vůbec nic nenašel. Docela by se i divil, kdyby Daren byl natolik hloupý, že by tady nechal nějaké dokumenty. Ostatně, kdo znal Jessieho lépe než on?

Povzdechl si a už se chystal odejít, když jeho pohled upoutalo cosi pod stolem. Rychle se sklonil a vlezl tam. Zjistil, že je tam tajná schránka a srdce se mu prudce rozbušilo očekáváním.

Opatrně zašátral uvnitř a cosi uchopil. Jakýsi papír, ale vypadalo to spíš na fotografii. Rychle ji vytáhl a strnul, když si uvědomil, že hledí do rozesmáté tváře svého otce. Vedle něj stál Daren a Gideon ho držel kolem ramen. Domyslel si, že je to fotka z dob jejich mládí.

Pohladil tu tvář na obrázku a z oka mu ukápla slza. Tolik mu otec chyběl. Daren se snažil, opravdu snažil, ale Jessie v něm viděl všechno možné jenom ne otce. Pousmál se nad tou myšlenkou.

Dole bouchly dveře a on provinile nadskočil až se bouchnul do hlavy o stůl. „Au,“ zamumlala rychle schoval fotku zpět na místo. Potom vylezl ven a bleskovou rychlostí proklouzl do chodby.

„Jessie?“ zvolal právě dole Daren a on si oddechl.

„Jsem tady,“ prohodil, opřel se o zábradlí a zadíval se na něj. Daren k němu zvedl své zelené oči a Jessiemu poskočilo srdce až kamsi do krku. Umiňoval si, že je to jen proto, že je zvědavý, jak mu advokát vysvětlí své dnešní počínání.

„Půjdeš sem za mnou dolů nebo si musím vykroutit krk?“ optal se ho s lehkým úsměvem Daren. Ještě chvíli váhal, ale nakonec začal scházet ze schodů. Připadal si jako debutantka co jde na první ples a dole pod schody na ní čeká její vyvolený. Neklidně se ošil, když si uvědomil, kam míří jeho myšlenky.

„Tak a teď mi to řekneš?“ optal se když stál těsně před ním. Starší muž se lehce usmíval. Pak ho vzal kolem ramen a společně začali opět stoupat do schodů.

„Proč jsem tedy šel dolů?“ zabrblal nespokojeně Jessie a Daren se rozesmál až se musel chytit zábradlí. Stíral si slzy z očí a Jessie si uvědomil, jak je rád, že slyší jeho smích.

„Něco jsi mi měl říct, ne?“ nenechal se odradit. Daren na něj po očku koukl a pak si povzdechl. „Probereme to v pracovně, ano?“

Jessiemu se sice moc nelíbilo, že se vrací na místo „činu“, ale mlčky ho následoval. Usadil se v pohodlném křesle a zadíval se na něj. Ignoroval přitom chvění, které mu probíhalo po těle. Přestaň!, napomenul se. Poslední dobou se v přítomnosti Darena cítil jinak. Srdce mu bušilo rychleji, toužil se ho dotknout, pohladit ho.

„Tak?“ zamumlal, aby zahnal myšlenky, které mu ovládaly mysl, a nadzvedl obočí.

Daren si povzdechl a přešel k oknu. „Ta návštěva u mě v kanceláři byl Connor Delony.“

Jessie sebou trhl. „Proč se paktuješ s mafií?“ Muž u okna mlčel a hleděl ven. Avšak před očima měl uslzený obličej desetiletého Jessieho a klidnou tvář svého přítele Gideona.

„Je to kvůli otci, že? Opět ses pustil do hledání důkazů o jeho smrti, že?“ Jessie vstal a přešel k němu. Položil mu ruku na rameno. „Darene, prosím je to nebezpečné. Nechci ztratit ještě tebe,“ zašeptal a byl v pokušení ho obejmout. Jenže z úplně jiného důvodu než útěcha.

Položil mu hlavu na rameno a zezadu ho objal kolem pasu. Daren ho pohladil po ruce, kterou ho objímal. „Promiň Jessie, prostě to nemůžu nechat jen tak,“ zamumlal. Jessieho bodlo u srdce. Znal ho dobře a věděl, že se nevzdá. Pomalu ho pustil a chtěl se vrátit zpět do křesla, když ho Daren chytil za ruku a přitáhl blíž.

Srdce rozběhlo maratón. Zadíval se do jeho nádherných očí a doufal, že se v těch jeho neodráží cit, který mu pomalu klíčí v duši. „Vím, že máš o mě strach, Jessie, ale viník musí být potrestaný. Gideon byl můj nejlepší přítel,“ vydechl a v očích mu cosi zablesklo.

A nejen nejlepší přítel, že Darene?, pomyslel si Jessie smutně.

Natáhl ruku a pohladil ho po tváři. „Já vím, Darene. Promiň,“ zašeptal a stoupl si na špičky. Později sám nechápal proč to udělal, co ho k tomu vedlo. Možná zjištění, že Daren miloval jeho otce, i když to přímo neřekl. Jejich rty se střetly v letmém polibku. Pak se mu Jessie vysmekl a nechal za sebou jeho zmatenou duši.

 

Daren si prohrábl vlasy a zavřel oči. Byl zmatený, udivený, vyděšený. Copak se na něj Jessie dívá jinak než na přítele, než na někoho kdo ho vychoval? Z úst mu unikl tichý povzdech.

Sedl si k note-booku, který mě v pracovně a začal prohlížet internetové stránky. Snažil se najít všechno o okolnostech smrti Gideona Shawa. Všechno to znal už zpaměti, ale prostě se na to musel znovu podívat. Jestli mu neunikl nějaký detail, skulinka.

Po dvou hodinách si protře oči a zavře note-book. „Sakra!“ zakleje. Jak získat důkazy? Už se o to snažil před čtyřmi lety, ale soud mu nevyhověl pro nedostatek důkazů. A teď to vypadalo na to samé.

Zvedl hlavu zadíval se ke dveřím. Myšlenkami se mimoděk vrátil k tomu, co se událo před pár hodinami. Proč ho Jessie políbil? Chtěl ho tak uchlácholit nebo v tom bylo něco jiného? Blbost! Jessie v něm určitě vidí jenom někoho, kdo mu nahradil otce.

Přesto…

Raději nad tím přestal dumat a vyšel z pracovny. Chtěl si s ním o tom promluvit, ale ve chvíli, kdy zaslechl z Jessieho pokoje jeho oblíbenou hudbu, raději se stáhnul zpět. Věděl, kdy si pouští tyhle písničky. Ve chvílích kdy je zmatený, vyděšený a potřebuje být sám. A Daren to hodlal respektovat. Stejně jako to dělal celých sedm let.

 

Jessie ležel na posteli, přes oči přehozenou ruku a nechal se unášet rytmem hudby. Věděl, že to neměl dělat, že neměl Darena políbit. Jenže v tu chvíli to bylo přesně to jediné, co chtěl udělat.

Usmál se koutkem úst. Doufal, že to nebude muset vysvětlovat. Protože netušil, jak by své chování odůvodnil. Sám v sobě se nevyznal a nechápal své city. Už dlouho cítil, že se jeho vztah k Darenovi změnil, ale nebyl ochotný si to přiznat.

Sáhl po ovladači hi-fi věže a vypnul hudbu. Pak se pomalu posadil a prohrábl si vlasy. Rozhodl se, že se tady nebude schovávat a vyšel na chodbu. Prošel celý dům, ale nikde Darena nenašel.

Přešel k oknu v hale, odkud viděl na auto, které bylo vždy zaparkované na příjezdové cestě. Ani ho nepřekvapilo, že ho tam nenašel. Povzdechl si. „Zase jsi odjel do práce, ty prevíte,“ zasyknul, ale věděl, že to nezmění.

 

Seděl v kanceláři a zuřivě cosi psal do počítače. Snažil se místního soudce donutit k tomu, aby znovu otevřel případ. Jenže ten odmítal. Daren věděl proč. Bál se. O sebe, o svou rodinu. I on sám měl někoho o koho se bál.

Zadíval se na fotku Jessieho, asi dva roky starou. Mladík se na ní sice usmíval, ale jeho oči byly smutné. Pohladil tvář za sklem a opět se pustil do psaní.

Napsal poslední tečku a papír vytiskl. Ještě si to po sobě přečetl a spokojeně kývl. Jestli tohle neprojde, tak už nic. Vytisknutou kopii si uložil do desek a originál v elektronické podobě odeslal e-mailem. Teď jen počkat na odpověď.

Pohled mu mimoděk sklouzl ke kalendáři. Jessie má narozeniny už zítra, pomyslel si mimoděk. Měl by mu něco koupit. Jenže otázkou bylo co…

Jak tak seděl a dumal ani si neuvědomil, že je už dost pozdě v noci. Až kolem desáté ho vyrušilo vyzvánění mobilního telefonu. Sáhl po něm a hned jak to zvedl si ho dal dál od ucha.

„KDE SI SAKRA MYSLÍŠ, ŽE SE FLÁKÁŠ?!“ řval na něj ze sluchátka tak známý hlas.

„Klid, Jessie…“

„Klid říkáš? Jak můžu být klidný, když se klidně vypaříš a ani mi neřekneš, že někam jdeš?!“

Daren se i přes jeho řev usmívá. „Už jdu domů, ano?“

„Hmmmm,“ zabrumlá Jessie a zavěsí.

Daren chvíli hledí na telefon a pak se opět usměje. Promne si kořen nosu a vstane. Vezme si kabát a výtahem sjede do podzemních garáží, kde má zaparkovaný svůj černý Ford Mondeo. Pohladí ho láskyplně po kapotě a sedne si dovnitř.

Jede tmavými ulicemi města a kochá se pohledem na jeho osvětlené ulice. Kdysi tady mohli bezpečně pobíhat děti. Dnes je to jiné. Změnilo se to… Od kdy? Možná od smrti Gideona? Ne, bylo to tady už mnohem dřív. Právě s tím chtěl Gideon zápasit. A právě proto zemřel.

 

Jessie doma rázuje po hale a nadává sám sobě za tu pošetilost. Proč mu proboha volal a takhle ho seřval? Choval se jako manželka, která žárlí na jeho práci. Jedno z toho pravdivé bylo. Žárlil na jeho práci. Žárlil na všechny, kdo s ním byli víc než on. Dokonce i na Trish, jeho sekretářku.

Zašklebil se sám nad sebou a vzápětí sebou trhl, když zaslechl jak k domu přijelo auto. Rychle přemýšlel, co si vymyslet za důvod, že rázuje po hale. Jenže než na to stihl přijít, dveře se prudce otevřely a v nich stál Daren v tom svém dlouhém černém kabátu.

Jessie nasucho polkl. Sakra, zaklel v duchu. Pekelně mu to totiž slušelo, i když celkový dojem trochu kazily kruhy pod očima. Byl v pokušení k němu dojít a slíbat ty starosti z jeho tváře. Zmateně zatěkal očima, protože se mu vůbec nelíbil směr jeho vlastních myšlenek.

„Ahoj,“ pozdravil ho Daren.

„Hm,“ zabručel a vyběhl schody.

Muž dole ho pozoroval se smíšenými pocity. Nevěděl, co, nebo proč, se mezi nimi odehrálo, ale věděl, že to změnilo jejich životy. A zda to byla příznivá změna ukáže až čas. Unaveně si povzdychl a vyšel do svého pokoje, kde ve chvíli, kdy si lehl, hned usnul.

 

Ráno se probudil jako první a byl tomu rád. Mohl si zatím promyslet jak společně s Jessiem stráví den. Začneme snídaní, pomyslí si mazaně a zaleze do kuchyně.

Za půl hodiny vypluje s tácem plným Jessieho oblíbeného jídla. Tiše se vkrade do jeho pokoje a probudí ho tichým „Jessie.“

Mladík na posteli neochotně otevře jedno oko. Vzápětí je vytřeští a prudce se posadí. Nikdy si nepomyslel, že uvidí nad sebou stát Darena s podnosem plným jídla. „Co-co se děje?“ vykoktal, protože se domníval, že sem vzápětí vtrhne banda akrobatů.

„Nic. Jen máš dneska narozeniny. A pokud si dobře pamatuji, chtěl jsi je oslavit se mnou. Máš šanci,“ prohodil a položil mu tác na klín.

Jessie se raději ničemu nediví a pustí se do jídla. „Hmmm,“ zamručí, když si kousne do křehkého toustu. „Vynikající.“

Daren stojící u okna se jen lehce usmíval. Byl rád, že mu může udělat radost.

„A co bude teď?“ vytrhl ho ze zamyšlení Jessieho hlas. Podíval se na něj.

„Teď se půjdeme bavit,“ zamumlal a vytáhl ho z postele. Jessie zmizel v koupelně a za chvíli se objevil. Daren musel uznat, že mu to v černém triku, bílé mikině a džínách neskutečně sluší. Raději takové myšlenky zahnal a společně se vydali k autu.

Jessie překvapeně zamrkal, když zjistil, že zastavili před zábavním parkem města. Pak už ale na překvapení nebyl čas. Pak už se dalo jedině bavit.

 

Domů se vrátili veselí, ulepení od cukrové vaty. Kde kdo by si řekl, že vypili minimálně půl litr nějakého silného destilátu, ale jim stačila pouhá přítomnost toho druhého, aby si užili. Dobře, přiznejme si, že se trošku napili. Tedy především Jessie to trochu přehnal, i když se ho, vzhledem k jeho věku, snažil Daren mírnit.

„To bylo BEZVA!“ vykřikl radostně, mladík, když se za nimi zavřely dveře domu.

„Jessie!“ napomenul ho Daren a přehodil si jeho ruku přes rameno. V jednu chvíli si byli tak blízko, že se téměř dotýkali nosy.

Darena ovanul jeho horký dech a on se kupodivu přistihl jak hledí na jeho rty. Chtěl ho políbit, nač si něco namlouvat, ale věděl, že se musí ovládnout. Co by na to řekl Gideon? Náhle se zarazil. Uvědomil si, že posledních sedm let se vše točilo kolem Gideona.

„Darene?“ zamumlal Jessie a zadíval se na něj. Ve chvíli, kdy uviděl jeho smutný pohled, opilost i dobrá nálada byli tytam. Narovnal se a udělal krok stranou. Daren na něj překvapeně pohlédl.

Jessie se jen usmál. „Jsem unavený,“ zamumlal, „půjdu si lehnout.“

Daren ho sledoval a pak se rozhodl. Vyběhl schody, dohnal ho na jejich úpatí, otočil ho k sobě a něžně ho políbil. Jessiemu to naprosto vyrazilo dech, ale kapituloval, objal ho kolem krku a přitiskl se k němu blíž.

Sjel rty k jeho tváři a jen ho držel. Nechtěl být náhražkou za svého vlastního otce. „Mám tě rád, Darene,“ zašeptal. Sám sobě v tu chvíli namlouval, že jen jako svého strýčka a opatrovníka. V hloubi duše však věděl, že to není pravda.

„A já tebe, Jessie. A já tebe.“

S tímto se každý rozešel do svých pokojů. Oba ještě dlouho dumali nad tím, co se vlastně na chodbě stalo. Ale ani jeden nepochyboval o tom, že to v tu chvíli chtěl.

 

Dny ubíhaly a Daren trávil více času doma. Jessiemu to bylo podezřelé, ale nechtěl se vyptávat. Co kdyby si to rozmyslel, že? Jenže čím více času s ním trávil, tím více si uvědomoval, že v něm přestal vidět toho Darena jako, když mu bylo deset.

Když ho sledoval jak do půli těla nahý pracuje na zahradě nebo myje auto, útroby se mu stahovaly touhou. Chtěl ho políbit, polaskat, milovat se s ním. Vlastní myšlenky ho děsily, ale přitom věděl, že je to přesně to co chce.

„Doufám, že je hezká,“ zaslechl za sebou hlas toho na koho právě myslel.

„Co-cože?“ zamumlal nechápavě a otočil se od okna. Ani si nevšiml, že Daren už domyl auto a vrátil se do domu.

„Ta dívka, na kterou jsi teď s tak zasněným výrazem myslel. Doufám, že je hezká.“

„Co když to není dívka?“ zamumlal a bedlivě sledoval jeho reakci.

Daren na sobě nedal nic znát, jen nepatrný tik v pravém oku ho prozradil. „Pak doufám, že je hezký,“ prohodil s úsměvem a otočil se k odchodu.

„Co když jsi to ty, Darene?“ zarazil ho dřív, než mu mohl utéct. Starší muž se zarazil a zůstal stát jako přimrazený.

Dokonale mu to vyrazilo dech a on nevěděl, co na to má říct. Naštěstí ho z této prekérní situace dostalo zvonění mobilního telefon.

„Daren Bardot,“ prohodil do sluchátka. „Ano?“ netrpělivé ticho. „Hned jsem tam. Děkuji za dobré zprávy.“ S těmito slovy si strčil mobil do kapsy a otočil se k Jessiemu, který přesně věděl co řekne.

„Promiň, něco naléhavého v práci. Musím jít. Promluvíme si o tom později. A krom toho neměl bys náhodou jít do školy?“ zamumlal a chystal se kolem něj projít. Mladík ho chytil za paži a dlouze se mu zadíval do očí.

„Co se děje, Darene? Do čeho ses pustil?“ optal se starostlivě.

Jemně se vykroutil z jeho sevření. „Nemusíš mít obavy,“ zamumlal a lehce ho políbil na čelo. Dokonale ho tak zmátl a měl čas na to se vypařit.

Jessie za ním mlčky hleděl.

 

Daren přispěchal do kanceláře a kývl na muže, který mu seděl v křesle. „Tak?“ vydechl sotva se sám posadil.

„Mám co jste po mě chtěl. Ale nebude to levné,“ zamumlal chlapík a zamával disketou a audiokazetou.

„To je mi jasné. Chci to ale nejdřív vidět.“ Tvrdě se mu zadíval do očí.

Muž na to nic neřekl a podal mu to. Daren netrpělivě zapnul diktafon a zaposlouchal se do rozhovoru.

 

„Chci, aby ten Gideon Shaw zemřel. Je mi jedno jakým způsobem, ale musí to být rychlé.“

„Samozřejmě, pane.“

„Pokud to bude možné, chci mít z cesty i toho jeho kluka.“

„Jistě.“

„A ať jsou za námi zametené všechny stopy, nesnáším ty šťouraly novináře a jim podobné.“

„Ano, pane.“

„Výborně, Delony, tak teď se postarejte o to, že náš nový starosta se již nedožije dalšího slunečního dne.“

 

Zaťal pěsti, ale tohle bylo přesně to, co hledal. Důkaz. Nevěděl, co je na disketě a upřímně ho to nezajímalo. „Tak kolik?“ optal se.

Pokrčil rameny. „Kolik jste ochoten nabídnout?“

„Řekněme 100 tisíc dolarů?“

Muž si zamyšleně promnul bradu. Jeho chladné oči vypovídaly o tom, že kalkuluje, jestli mu to za to stojí. „Platí,“ prohodil a podal mu ruku. Daren ji stiskl, ale nijak vřele a v očích mu svítil tvrdý lesk. Přeci jenom zapletl se s mafií, ať už to bylo pro dobrou věc.

Vypsal mu šek na požadovanou částku a sledoval jak muž sjíždí jeho osobním výtahem dolů. Mimoděk si vzpomněl, jak tím samým výtahem před hm, měsícem?, jel i Jessie. Vzal do ruky disketu a jal se procházet data na ní umístěná.

Pohled mu padl na hodiny. Bylo půl čtvrté. V tu dobu se Jessie vrací domů. Měl by tam být dřív než on. Rychle vstal, přehodil přes ramena svůj černý kabát a sjel do podzemních garáží.

 

„Darene?“ zvolal úzkostlivě do ztichlého domu. Nic. Jen ozvěnou se k němu nesl jeho hlas. Co se stalo? Kde je? Vždyť venku stojí jeho auto. Rychle projde celý dům, ale nikde ho nenajde. Zběžně zkontroluje i zahradu.

„Darene! Tohle není vtipný, okamžitě se ukaž!“ tentokrát už řval jako tygr. Srdce mu zběsile buší strachy o milovanou osobu. Ano, už si nic nenamlouval, miloval Darena a do synovského citu to mělo daleko.

Cítí, jak se mu do očí derou slzy, které se snaží usilovně potlačit.

Proč ten svíravý pocit? Vždyť se vůbec nic nestalo. Jen mu někdo zavolal a řekl mu, že ho sleduje, že ho vidí. Nebylo v tom nic výhružného. Proč si myslí, že se to týká i Darena? Posadil se na schody do patra a položil si hlavu do dlaní.

Náhle ucítil na temeni čísi dlaň a vzápětí zaslechl tichý hlas. „Jessie?“

Prudce zvedne hlavu a zadívá se do hnědých laskavých očí. Ještě okamžik ho pozoroval a pak se mu vrhl do náruče a pevně se k němu přitiskl. Daren okamžik překvapeně stál a pak kolem něj ovinul paže. „Co se stalo?“ zašeptal mu do vlasů.

Jessie zavrtěl hlavou, protože přes stažené hrdlo nemohl mluvit. A tak ho Daren hladil po zádech a lehce se s ním kolébal. „Někdo mi dneska volal,“ zašeptal nakonec mladík. Cítil, jak starší muž ztuhl.

„Cože?“ optal se napjatě.

„Nějaký muž.“

„Co ti říkal?“

„Že mě vidí, pozorují.“

„Poznal jsi ten hlas?“

Zavrtěl hlavou. „Jsem unavený,“ vydechne tiše a podlomí se mu kolena. Daren ho zachytí a udiveně sleduje, jak mu na čele vyrazil ledový pot. Sehnul se k němu. „Jessie? Jessie!“ zatřepal s ním.

„Je mi špatně, Darene,“ šeptl mdle. Popadl mladíka do náruče a vyběhl s ním do patra. „Co jsi jedl? Jessie! Odpověz mi!“ popleská ho po tvářích.

„Jen oběd ve školní jídelně,“ vydechne a s námahou otevře oči.

Daren se okamžitě vrhl po mobilu a zavolal záchranku. V duchu zběsile uvažoval. Že by se dostali až tak blízko? Jeho mysl, pomalu zachvacovala panika. Už ztratil Gideona kvůli mafii. Nemůže ztratit ještě Jessieho. Stal se smyslem jeho života, důvodem proč to ještě nevzdal.

Sedl si na postel a zatřásl s mladíkem v ní. „Nesmíš spát! Slyšíš?! Jessie, teď nemůžeš spát! Asi tě otrávili!“ volá zoufale.

Jessie se ze všech sil snaží neusnout, jenže víčka mu samovolně klesala. Jeho poslední myšlenka patřila otci.

Daren sledoval jeho vnitřní boj a prosil všechny bohy, na které si vzpomněl, aby ta záchranka přijela. Konečně zazvonil zvonek a on doslova ležel ke dveřím. Rychle otevřel a pustil je dovnitř. A pak jen bezmocně sledoval, jak ho nakládají na nosítka a odvážejí do nemocnice.

 

Přecházel po sterilizované chodbě a netrpělivě čekal, co mu sdělí lékaři. Za půl hodiny k němu jeden přišel. „Dobrý den. Vy odpovídáte za toho chlapce?“

„Ano. Co je mu?“

„S největší pravděpodobností byl otráven.“

„S největší pravděpodobností?“

„Je to tak. Nemůžeme přesně určit, zda to tak opravdu je, protože případný jed je pro nás zatím neznámý. Snažíme se samozřejmě, přijít na to, o jaký druh jedu se jedná, ale…“

„Přežije?“ skočil mu do toho Daren a zaťal pěsti.

„Vypumpovali jsme mu žaludek.“

„Ptal jsem se, jestli přežije!“ téměř zavrčel.

„To nemohu s určitostí v tuto chvíli říci. Je mi líto,“ pronesl lékař a odešel. Daren za ním mlčky hleděl. Neznámý jed?

Zazvonil mu telefon a on ho, za naprosto nesouhlasných pohledů všech, co se vyskytovali právě na chodbě, zvedl. „Daren Bardot!“ zavrčel.

„Dobrý den, pane Bardote. Jak se daří Jessiemu? Ještě žije?“

„Co chcete?“ zasyčel.

„Ale to vy přeci víte. Chceme tu kazetu. A disketu samozřejmě.“

„Nic takového nemám.“

„Opravdu? Ten co vám to předal zpíval jinak, než zemřel.“

Je mrtvý?!, blesklo mu hlavou. „Zřejmě lhal.“

„Co je vám milejší, drahý právníku? Život toho malého skrčka, nebo objasnění vraždy Gideona Shawa? Vaší bývalé lásky?“

Darena to přimrazilo na místě. Jak to sakra můžou vědět?! „Kde mám důkaz, že když vám to dám, Jessie přežije?“

„Protože jed, který jsme mu několik dní podávali, je pozoruhodné, že vydržel tak dlouho, se jmenuje amicus. A jediný kdo na to má protilátku jsme my. Zvažte to. Za hodinu vám zavoláme.“ S tím telefon ohluchl.

 

Avšak Daren nepotřeboval hodinu na rozmyšlenou. Už odpověď věděl. Jenže tu byl jiný problém. Rychle vyťukal číslo do své kanceláře. „Trish, řekněte mi, že jste ještě neposílala ranní poštu,“ vyhrkne, aniž by se nějak představil.

„Právě si pro ní byl kurýr, pane. Co se děje?“

„Trish, musíte to okamžitě stornovat!“

„Ale, pane, já…“ avšak něco v naléhavosti v hlase šéfa jí zarazilo. „Udělám, co bude v mých silách, pane a zavolám vám.“

„Děkuji, Trish.“

 

Za hodinu mu zazvonil telefon. „Chci ten protijed,“ pronesl bez jakéhokoliv úvodu.

„Rozumná volba, pane Bardote.“

Doufejme, že nebude moje poslední, pomyslel si, když poslouchal, kam má audiokazetu a disketu dopravit.

Opět zavolal do kanceláře. „Podařilo se, Trish?“

„Ano, pane. Doufám, že se vám jednalo o tu hnědou obálku většího objemu.“

„Jste poklad, Trish. Asi za dvě hodiny si ji přijedu vyzvednout.“

„Jistě.“

 

Tiše vklouzl do nemocničního pokoje, kde byl na všechny ty pípající přístroje připojen Jessie. Sedl si vedle něj a pohladil ho po tváři. „Vydrž, Jessie. Jsi přeci bojovník,“ zašeptal a do očí se mu nahrnuly slzy.

Posadil se na židli a stiskl mladíkovi ruku. Nechtěl mít nějaké plané řeči, doufal, že pouhá jeho přítomnost mu pomůže. Kdyby aspoň věděl, co ten jed může způsobit. Jenže nevěděl nic. „Dostanu ten protilék a všechno bude zase v pořádku, Jessie,“ ujistil ho ještě a vstal.

Jemně ho políbil na čelo a opustil pokoj. Kývl na muže, který seděl u pokoje se zbraní u pasu. Jak výhodné je mít známosti u policie, ušklíbl se a pokračoval v cestě. Už jen hodina zbývala do setkání s těmi, co drží v rukou život Jessieho.

Zastavil se v kanceláři, v kostce vylíčil Trish co se stalo a zase odešel.

 

Zaparkoval svého černého Forda Mondeo před skladištěm v odlehlé čtvrti. Ani nevystoupil jen čekal, co bude dál. Za chvíli se objevil černý Mercedes s kouřovými skly. Z něj vystoupil… „Delony,“ zasyčel si pro sebe Daren a vystoupil také.

„Jsem rád, že jste se nakonec umoudřil, pane Bardote,“ pronesl muž.

„Ten protilék,“ zavrčel Daren.

Muže se jen ušklíbl. „Ach jistě, proto jsme přeci tady ne?“ Mávl rukou na nějakého chlápka, který přešel k Darenovi a podal mu jakousi lahvičku. „Kdo mi zaručí, že je pravý?“

„A kdo zaručí nám, že nemáte žádné kopie?“ prohodil, když si bral obálku od svého poskoka. „Nikdo,“ odvětil Daren.

„Přesně tak, pane Bardote. Nikdo. A teď byste se měl vrátit ke svému milovanému, možná už mu nezbývá moc času.“

Daren na nic nečekal a rychle naskočil do auta. Se skřípěním kol se rozjel k nemocnici. během té cesty porušil snad všechny silniční zákony co existují a možná i něco navíc. Prudce zabrzdil před nemocnicí a vyskočil. Bylo mu jedno, že je tam zákaz parkování. Ať si to zpropadený auto klidně odtáhnou.

Schody do třetího patra bral po třech, bylo mu úplně jedno, že výtahem by to bylo možná rychlejší. Běžel chodbou. Už zdálky viděl, že u dveří Jessieho sedí jeho známý od policie. Zastavil se u něj. „Rychle zavolej doktora,“ prohodil.

Za chvíli vedle něj stál lékař, který mu dnes oznámil, že Jessie byl otráven neznámým jedem. „Tohle dejte Jessiemu, měla by to být protilátka.“ Doktor sice chvíli váhal, ale nakonec vstoupil do pokoje na druhé straně chodby a vpíchnul tekutinu Jessiemu do žil.

Všichni napjatě očekávali co se bude dít. Avšak nic se nestalo. Jen dál nehybně ležel a kolem nesnesitelně nahlas pípaly přístroje.

„Zdá se, že jediné co můžeme udělat, je čekat,“ prohodil lékař a odešel. Daren si sedl k posteli a chytil Jessieho za ruku. „Vydrž, Jessie,“ zašeptal a políbil ho na hřbet ruky.

 

„DARENE!“ zařval a muž okamžitě vykoukl z koupelny.

„Co se děje?“ optal se. Jessie se rozvaloval v křesle, zabalený do teplé deky. Uběhly dva týdny co si ho odvedl z nemocnice. Léčil se z toho velice pomalu, protože jed mu ochromil celé tělo.

„Nic. Jen mě zajímalo jestli zareaguješ hned na první zavolání,“ prohodil. Daren k němu přešel a klekl si před něj. Zadíval se mu do očí a rozcuchal mu vlasy.

„Neřáde,“ zašeptal něžně a pak dodal. „Jak se dnes cítíš, Jessie?“

„Už mnohem lépe. Možná bych mohl i na chvilku zkusit chodit, jako včera.“

Bylo to těžké, když se musel znovu učit chodit na rozklepaných nohou. Ale společně jim to šlo.

Daren přikývl. „Fajn,“ prohodil a vzal ho do náruče. Donesl ho na druhou stranu pokoje, kde ho postavil na zem. Podal mu ruku a Jessie se o něj opřel. Pomalu se blížili zpět ke křeslu, kde předtím Jessie seděl.

„Jde ti to výborně,“ prohodil Daren, když už byli skoro u něj. Právě v tu chvíli mladík klopýtl a upadl přímo na něj. Oba padli na křeslo. Jessie ležel na Darenovi. Ten ho objal kolem pasu a přitáhl k sobě. „Sakra,“ zaklel mladík.

Zvedl mu hlavu a přinutil ho zadívat se mu do očí. „Společně to dokážeme, Jessie,“ prohodil. Jessie se mu pohodlněji uvelebil v náruči a vychutnával si jejich vzájemnou blízkost, Darenovu bradu ve svých vlasech.

Ta otrava byla přeci jenom k něčemu dobrá. Daren si bral práci domů. Protože tím, že se o něj chtěl starat on sám, padla veškerá možnost chodit do kanceláře.

„Darene?“ zamumlal po chvíli tichého souznění.

„Hm?“ zabručel a dál ho vískal ve vlasech.

„Ten den, co se mi to přihodilo, jsem se tě na něco ráno ptal. A tys mi na to pořád nedal odpověď.“

Daren se zamračí. „Opravdu? A co to bylo?“ Ten den měl zamlžený oparem paniky.

„Že ten na koho myslím, jsi ty. Je to pravda, Darene. Nevidím v tobě opatrovníka, ani náhradního otce. Vidím v tobě muže. Muže, po kterém toužím a ještě o kousek víc.“

Chytil ho za bradu a jemně přitáhl o kousek výš k sobě. „Pak jsem si jistý, že tvé city budou opětované,“ zamumlal a políbil ho.

 

 

Z místních novin

 

Objasnění smrti Gideona Shawa

 

Po dlouhých sedmi letech se podařila objasnit smrt Gideona Shawa, muže, který měl být budoucím starostou tohoto města. O odhalení jeho vrahů se postaral jeho dlouholetý přítel a vynikající právník Daren Bardot.

Po ukončení procesu, kdy byli všichni včetně právního zástupce místního mafiánského bosse a jeho pána, posláni do vězení, se po Bardotovi a jeho svěřenci Jessiem Shawovi slehla zem. Místní komunikační vody se domnívají, že si nyní užívají na nějakém odlehlém ostrově beze strachu, že až se mafiánský boss a jeho kumpáni dostane na svobodu, bude se chtít pomstít…

 

Novinář, který psal tento článek nebyl zas tak daleko od pravdy. Jessie i Daren se ztratili v anonymitě Spojených států amerických…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A líbí se mu to stále víc.

(Fussi-chan, 6. 11. 2008 17:52)

Tak jest maličká. Tvůj lord je prozatím na výsost spokojen. jak řekla Sax - naskončilo to smutně. Vlastně... byl to rozkošnej příběh s rozkošným koncem. Tyhle páry mě odjakživa fascinovaly. A v tvém podání... Prostě perfektní.

P.S.: Darena Shana, Chris? Jistě že! Tohle je sice asi vážně shoda náhod, každopádně jsem před nedávnem na internetu opravdu narazila na povídky, které autorka psala přímo na tyhle knížky. Adresu si bohužel nepamatuju... Ale nezapoměň! Kdo hledá najde! XD

^_^

(Sax, 23. 10. 2008 10:24)

Ježiši... to zase byla krása... a neskončilo to smutně :) To se tak krásně četlo...
Moc pěkný, vážně... ^_^ (taky by mě zajímalo, kolik mohlo být Darenovi O.o)

něktěří

(Kat, 12. 10. 2008 21:46)

piší, že je to otrava psát to stále dokola, ale mně to neomrzí. Příjemná milá povídka s krásným koncem. vynikající nápad a líbilo se mi vztah mezi starším a mladším mužem. Jak pomalu docházel k tomu, že je něco víc než otec. Setsakramentsky příjemná povídka, Keira.
Krásná povídka, až snivá bych řekla, ale i napjatá. jsem ráda, že se ztratili a že vražda byla objasněna. Děkuji za krásné počteníčko na závěr unavného dne. Díky za to

no cement

(Lizy, 12. 10. 2008 15:26)

to je fakt krása

:)

(Amanda, 7. 10. 2008 18:59)

Okouzlující... Víc se na o říct nedá... Prostě krása :)

:oD

(Lowe - chan, 7. 10. 2008 9:02)

Pro mě taková výjimečná povídka, výjimečně.. jak bych to řekla XoD impozantníí, luxusníí :oP prostě nevyslovitelně ---- nemůžu tam nic napsat když je to nevyslovitelné XoD :oD

jenom ten konec mě nějako zarazil :oP a zajímala by mě jedna věc :oP a na tu se tě zeptám, a to kolik je Darenovi :oD :oP

a jako Jessie úplně skvělý ty jeho výbuchy a nejlepčejší je tedy to jak ho volá z koupelnyy XoD XoD z toho jsem zemřela :oD

=0)

(Teressa, 6. 10. 2008 20:13)

jeeeeeee to je fakt super poviedka....ako je mozne ze vsetko do coho sa pustis je take uzasne??rychlo prosim dodaj nejaku dalsiu poviedku nech sa mam na co tesit po prichode zo skoly=3prosiiiiim

Mala...

(Tobari-chan, 6. 10. 2008 0:26)

...som pocit, že ak to skončí smutne úmyselne ti ublížim na zdravý.. xD
Nestalo sa. Úplne dokonalé. To, čo Daren povedal...
To, že dúfa že je to dievča na ktoré myslí pekné..no mala som dosť xD A ako ho odjbal xD Mám pocit, že ťa začnem uctievať *každý večer sa budem modliť za Keiro. Amen.* Milujem shonen ai a milujem tvoj štýl písania.
Keď to zmiešam dokopy, môže vzniknúť jedine dokonalosť ^^

*nemá slov*

(Yuiko, 5. 10. 2008 21:13)

*zaraženě čučí na obrazovku...uvědomí si, že chtěla napsat komentář* Ehm...ta povídka byla tak úchvatná, že mi úplně vypadly všechny slova xD ... *přemýšlí co napsat* ... Napadá mě spousta slov chvály, ale ani jedno tuhle povdíku nevystihuje natolik, aby se dalo použít. Pro tuhle povídku prostě neexistuje dost výstižné slovo, protože to bylo nepopsatelě úchvatné :)

ehm

(Chris, 4. 10. 2008 23:06)

řetsavte si rozzářený obličej malého 5-ti letého dítka jak otevirá v den svých narozenin dárek, který si tag dlouho přálo. Jeho doširoka otevřené zářící očka s lehkou stopou dojmutí a ted tomu cvrčkovi přidejte 10 let navíc. No a tag nějak sem asi vipadala já, když sem narazila na tuhle užasnou povídku, která je pro mě dalším narozeninový dárkem. Sice není ae nemusíte mi kazit ILUZE! :o)

Tag jako ten začátek mě fakt dostal, se mi divte když sem těsně předtím brečala nad Osuddem Emetta, ae naštěstí tady to skončilo všechno dobře.

Zdá se mi to bo tu někdo četl příběhy upírka Darrena Shana, no myslinm že to je spíš shoda ae co.

Bože.. úžasný

(Kiero-san, 4. 10. 2008 21:40)

To dvoutýdenní čekání se FAKT vyplatilo..... Tohle je prostě nádherná povídka...... Miluju... *vázne mu slovní zásoba*