Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Osobní strážce

11. 10. 2007

  Richard Memory kráčel dlouhou úzkou chodbou ke kanceláři šéfa. Měl mu říci, co ho coby bodyguarda čeká za práci. „To snad nemyslíš vážně?! Já toho zakrslýho rebelanta hlídat nebudu!“ rozčiloval se nyní, když se konečně dozvěděl, co ho čeká. „Nic jiného ti nezbyde,“ ujistil ho Christopher Smiler jeho šéf.

  Boyguard si jen povzdychl a odešel. André Degony, pomyslel si. Syn jednoho z největších zbohatlíků a pěknej rozmazlenec. Jeho jméno, vzdor jeho věku dvaceti pěti let, bylo poseto několika skandály. Ten poslední například byl, že se vyspal se svým bodyguardem.

  Richard se otřásl. Takovej spratek. Ale na něj si nepřijde!

  Vyšel před budovu, nasedl do svého černého audi a rozjel se k rezidenci Degonyových. Tam se měl hlásit do služby. Nadšení bylo sice obrovské, podobně se asi cítí moucha lapená v pavoučí síti, ale nic jiného mu nezbylo, nechtěl-li přijít o místo.

  Zastavil před branou a ohlásil se. Ta se automaticky otevřela on mohl vjet dovnitř. Před domem už na něj čekal nepříjemně vyhlížející chlápek. Nebýt bulvárních plátků myslel by si, že tohle je André. Ten však byl mladý a vcelku i hezký. COŽE?!, zařval sám na sebe v duchu.

  Neměl čas rozebírat svoje myšlenky, protože mu otevřely dveře u auta a on musel vystoupit. „Pan Degony už vás očekává,“ pronesl, nejspíš komorník, uhlazeně. Měl co dělat, aby se neušklíbl. Následoval ho do domu. Bylo to obrovské sídlo, což se dalo celkem i očekávat. Přemýšlel, jak je možné, že tady služebnictvo nezabloudí, když uviděl množství chodeb.

  Byl uveden do pracovny, kde seděl postarší šedovlasý muž a vedle něho stál černovlasý mladík. Nebylo  pochyb, že to je objekt jeho hlídání. Byl v pokušení si ho prohlédnout, ale věděl, co uvidí. Vždyť už to tolikrát viděl v bulváru. Raději svou pozornost věnoval svému zaměstnavateli v masivním křesle.

 

  Za to mladík si nového „hlídače“ prohlédl se zájmem. Očekával, po nedávném skandále s Tomasem, nějakého dědu nad hrobem, ošklivého, seschlého a nevrlého, ale tohle rozhodně nebyl ten případ. Tenhle byl vysoký, štíhlý se širokými rameny. Rozložitý hrudník, štíhlý pas, silná stehna, která obepínaly džíny. Pěkný, pomyslel si a dál pokračoval v průzkumu.

  Hnědé vlasy, kterými sem tam prokmitl červený melír, měl střižené v moderním stylu, ani dlouhé ani krátké. Na rovném nose, který rozhodně nedával tušit jeho povolání, měl nasazené brýle. Smyslně vykrojená ústa ho téměř sváděla k tomu, aby k němu přešel a vášnivě se na ně přisál. Nejpozoruhodnější na něm však byly oči. Jejich šedofialový lesk skýtal mnohá tajemství, které toužil rozluštit.

  Znovu si začal prohlížet jeho tělo, když se mu do myšlenek vetřel jeho hlas. „Tenhle je snad dost ošklivý, abys ho nesváděl.“ André měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Ošklivý, hm? Tak to se tatínek velice plete. Je vidět, že nezná vkus svého syna. Donedávna ani netušil, že by mohl něco mít s mužem. No, André na tom byl stejně. S Tomasem to bylo takové nečekané dobrodružství a i on sám z toho byl mírně v šoku.

  Teď pobaveně sledoval nového bodyguarda, který nedal ani mrknutím oka najevo, že by se urazil.

  Ošklivý, pomyslel si otřeseně. A to jsem si zrovna nedávno říkal, že jsem docela pěknej chlap. Byl v pokušení pokrčit rameny, ale včas se zarazil. Očima přejížděl po místnosti a pohledem se střetl s modrými jiskrnými hlubinami. Jiskřilo v nich pobavení a on by tomu spratkovi nejraději zakroutil krkem. „Dorothy vás zavede do vašeho pokoje. Z bezpečnostních důvodů budete bydlet hned vedle Andrého.“ Ten překvapeně zamrkal, když slyšel otcova slova. Copak ho opravdu hodlá vystavit takovému pokušení? Richard nad tím nějak nedumal, byl rád, že může vypadnout.

  Upřený pohled toho rozmazlence mu začínal vadit a po zádech mu stékaly pramínky chladného potu. Cítil, že ho André při odchodu propaluje očima. Lehké brnění na zátylku bylo dostačujícím důkazem.

  Jakmile slyšel, že se za služebnou zaklaply dveře zhluboka si povzdechl. Tenhle maník bude docela tvrdým oříškem, pomyslel si. Docela ho zajímala, kde všude toho spratka bude muset doprovázet. Podle záblesku v jeho očích, když odcházel to zřejmě nebude procházka růžovým sadem.

  Posadil se na postel a na okamžik zavřel oči. Z rozjímaní ho vyrušilo zaklepání na dveře. „Dále!“ zvolal. Dovnitř strčila hlavu služebná. „Omlouvám se, ale mladý pán se chystá ven.“

  Přikývl. Tady začínaly jeho povinnosti. Vyšel před dům a zjistil, že tam stojí červená Suzuki. Překvapeně zamrkal. „Jedeme!“ zavelel André a nasedl. Hodil mu helmu a čekal až si sedne.

  Nezbývalo mu nic jiného než usednout za něj a vyčkávat kam pojedou. S řevem motoru opustili nádvoří a projeli branou. Držel se ho kolem pasu a přemýšlel jestli z toho má ten grázlík potěšení. Podle toho jak ho pohladil po ruce, usoudil, že ano. Při tom dotyku málem vyletěl z kůže. Já ho zabiju!, pomyslel si vražedně.

  Andrému na rtech hrál pobavený úsměv. Cítil jak sebou mírně škubl, když se ho dotkl. To je ale suchar, pomyslel si. Přesto ho neodolatelně přitahoval. Bude to těžké, ale on ho nakonec dostane. A začne už teď.

  Zastavili před luxusní restaurací. Richard přemýšlel, co má za lubem. Vzápětí se to dozvěděl. Prostě chtěl jít na večeři. Já se zblázním, pomyslel si, když si sedal proti němu. „Co si dáte?“ ptal se ho s bezelstným výrazem. „Co takhle jeden rozčvrcenej a pečenej rozmazlenec přímo na podnose?“ zavrčel.

  Mladík se zasmál. Musel přiznat, že mu úsměv sluší. Rázně se napomenul a dál se na něj mračil. „Obávám se, že takovou delikatesu zde nepodávají, ač je to velice vybraná restaurace,“ odvětil s úsměvem André. Richardovi nakonec nezbylo nic než kapitulovat a objednat si večeři.

  Proběhla poměrně v klidu, ačkoliv čekal nějakou rozepři. Copak se ten kluk hodlá chovat jako andílek? To mu k němu vůbec nešlo. Konečně dojedli a André rozhodl, že se vrátí. Vyšli tedy ven a tam stála horda novinářů. „Sakra,“ zaklel Richard a André se jen pousmál. „Pane Degony, tohle je váš nový bodyguard?“

  „Jak dlouho vám bude trvat než se s ním zase vyspíte?“

  „Nebo už jste se spolu vyspali?“

  Otázky se na ně valily ze všech stran. Richard předešel mladíka a razil mu cestu ven. „Bez komentáře,“ pronášel. Andrému se jeho péče líbila. Jemu osobně novináři nevadili, ale jeho bodyguardovi evidentně ano.

  Sedli si na motorku a rozjeli se pryč. Kupodivu to byl Richard, kdo řídil. Mladík toho využil, objal ho kolem pasu a zezadu se k němu přitiskl. Byl to tak příjemný dotek. Usmál se pro sebe a vychutnával si jeho blízkost. Konečně dorazili před dům.

  Bez jediného slova ho doprovodil k jeho pokoji a odešel. André za ním zmateně hleděl. To je tak málomluvný nebo se mi to jen zdá?, ptal se sám sebe. Proč ho takhle ignoruje? Sedl si na postel a povzdechl si. Co dokáží novináři, pomyslel si.

  Jeho poslední skandál rozmazávali celkem dlouho. A přitom v podstatě neudělal nic. Jen se  na veřejnosti políbil s někým na kom mu záleželo. Co na tom, že to byl muž a jeho bodyguard v jedné osobě. A novináři z toho udělali senzaci. Nakonec se přiznal, že se s ním  miloval. Neviděl v tom nic špatného, prostě zapracovala chemie.

  Lehl si na polštář a zavřel oči. Ten Richard ho opravdu zajímal. Jenže otci slíbil, že alespoň dva měsíce dá se skandálama pokoj. A tenhle bodyguard tady měl být jen na přechodnou dobu, než mu najde nějakého starouše, kterého už nebude chtít svádět. S hlavou plnou zmatenými myšlenkami usnul.

 

  Richard stál u okna a hleděl do zahrady. Vypadalo to, že nebude zase až takový velký rebel, na kterého si hraje, pomyslel si. Čekal že pojedou do nějaké skandální restaurace a oni zatím večeřel v celkem pěkné společnosti. Na co si to ten kluk hraje? Je sice pravda, že se vyspal s mužem, byly toho plné noviny, na každé titulní stránce bylo vidět, jak se s ním líbá.

  Jenže. Jenže co, Richarde?, ptal se sám sebe. Ještě dnes ráno jsi tvrdil, že toho rozmazlence nebudeš hlídat a teď ospravedlňuješ jeho chování? Zavrtěl nad sebou hlavou a vzal do ruky sendvič, který si připravil v kuchyni.

  S chutí se do něj zakousl. Pak si náhle uvědomil, že jen o jednu stěnu dál leží André. Richarde!, napomenul se ostře. Rychle do sebe hodil jídlo a vyrazil do koupelny. Nebyl moc nadšený, když zjistil, že ji má společnou právě s Andrém, ale těžko si mohl vydobývat svou vlastní.

  Svlékl se, pustil vodu a vkročil do sprchy. Nechal na sebe padat proud horké vody a zavřel oči. Bylo to příjemné po náročném dni. Napůl očekával, že se za nimi to novináři vydají, ale nestalo se.

  Nečekaně se mu vybavil dotek jeho pevného těla a dostal na sebe vztek. Co to se mnou sakra je?! Vždycky se mu přeci líbily ženy, tak proč má najednou plnou hlavu toho spratka. Možná to dělají ty jeho oči. Jejich zářivá modř mu nešla z hlavy.

  Otočil kohoutek a pustil na sebe ledovou vodu. Byl to sice šok, ale velice účinný. Veškeré myšlenky se mu totiž vykouřily z hlavy. Spokojeně se usmál, vyšel ze sprchy a ztuhnul překvapením. O veřeje dveří se totiž ležérně opíral André. Richard byl natolik vyvedený z míry, že se nezmohl ani na to, aby se natáhl pro ručník a zakryl se.

  Mladík mlčel, jen si ho tiše prohlížel. Nemohl se nabažit jeho mokrého, lesknoucího se těla. Kdyby mohl, šel by k němu, vytáhl se na špičky, neboť ho Richard o několik centimetrů převyšoval, a vášnivě by se mu přisál na rty. Tušil však, že pokud by to udělal, zřejmě by bodyguard zítra pelášil pryč, až by se mu od pat kouřilo.

  Jejich oči se střetly. André udělal krok vpřed, ale pak se zastavil. „Co tady děláš?“ zeptal se Richard poněkud ochraptělým hlasem. Pokrčil rameny. „Chtěl jsem jít dělat stejnou činnost jako ty,“ pronesl nedbale, přikročil k němu a podal mu ručník.

  Vytrhl mu ho z ruky a rychle si ho obtočil kolem boků. Neušel mu Andrého pohled, kterým se zadíval na jeho mužství než ho skryl v ručníku. Zamračil se na něj. „Nevěděl jsem, že jsi tady,“ bránil se, ale ve skutečnosti lhal jako když tiskne. Ve chvíli, kdy uslyšel tekoucí vodu prostě neodolal.

  Richard mu dal jasně najevo, že mu nevěří a odešel  z koupelny. André se ještě kochal pohledem na jeho vypracovaná záda, než mu zavřel před nosem. S potutelným úsměvem vlezl do sprchy a nechal se hýčkat horkou vodou.

  Richard rychle vpadl do svého pokoje a opřel se o dveře. Zhluboka oddechoval a srdce mu vzrušeně bušilo až v krku. „Sakra!“ zaklel prudce. Ten kluk si snad myslel, že do té sprchy vleze s ním. Rychle se oblékl a zalezl do postele.

  Snažil se ho vyhnat z hlavy, ale moc se mu to nedařilo. Pořád viděl ty jeho oči, jak si ho mlsně prohlížejí. A to jsem podle jeho otce ošklivý, pomyslel si vcelku pobaveně. Zatím to vypadá, že syn na to má jiný názor. S pobaveným úsměvem, zavřel oči.

  Zvuk puštěné sprchy mu brnkal na nervy a jeho představivost se rozjela na plné obrátky. Než se však v mysli dostal k tomu, že sundal Andrému kalhoty, usnul.

  Mladík vyšel ze sprchy a protáhl se. Byl utahaný jako kotě. Dumal nad tím, co bude zítra dělat. Vyřeším to za pochodu, pomyslel si a došoural se k posteli. Tam padl na peřinu a usnul.

 

  Probudil se něco málo po půlnoci. Z nějakého důvodu, sám nevěděl proč, se šel podívat na Andrého. Ten spal spánkem spravedlivých jen v ručníku. Rozvaloval se na posteli, přikrývku kdesi v nohách postele.

  Richard se sehnul a přikryl ho. Konečně dostal pořádnou příležitost si ho prohlédnout. pozoroval jeho černé vlasy ostře kontrastující s bělostí polštáře, mírně křivý (zřejmě zlomený) nos, ostrou bradu a pěkně tvarovaná ústa. Na tváři měl náplast a on dumal proč ji nosí. Vzpomněl si totiž, že jí měl i v článcích novin. Zřejmě to pro něj mělo zvláštní význam.

  Mladík na posteli se mírně pohnul a cosi zamumlal. Bodyguard ustoupil do stínu. Věděl, že by měl odejít, ale nějak se mu nechtělo. Prostě tam jen stál a pozoroval ho. Tohle nedopadne dobře, pomyslel si mimoděk a odcházel. „Richarde?“ ozvalo se tiše z postele.

  Sakra! Otočil se. „Jak to že nespíš?“ ptal se jako by nic. „Jak to že jsi byl u mě v pokoji?“ oplatil mu otázkou. „Jen jsem se byl podívat jestli se něco nestalo.“

  Mladík překvapeně zamrkal. „A co by se mělo stát? Měli by mě unést marťani?“

  Zamračil se na něj. „Velice vtipné. Spi!“ přikázal a odešel. „S tebou by to bylo lepší,“ neodpustil si poznámku. Kdyby celý dům nespal zřejmě by práskl dveřmi. S ohledem na tento fakt, však neslyšně zavřel.

  André se opět zavrtal do peřin a s úsměvem na rtech usnul. Naproti tomu se Richard několik hodin neklidně převaloval v posteli. Nebyl rád, že ho viděl u něj v pokoji. Nakonec se mu podařilo usnout.

  Ráno ho probudilo ostré zaklepání na dveře. „Richarde! Musím něco zařídit, měli bychom jít,“ volal André. Bodyguard si přetáhl polštář přes hlavu. Ten spratek se mu vtírá i do snů. Mladík otevřel a vešel dovnitř. Pobaveně se usmál, když uviděl jak si zacpává uši.

  Nekompromisně z něj stáhl přikrývku. Vstal a zamračil se na něj. „Co tady sakra děláš?“ prskal bodyguard. „Budím tě. Potřebuji do města a ty mě musíš doprovázet. Tak šup, šup,“ vyzýval ho.

  Neochotně se oblékl a vyšel ven. Tam opět stála červená Suzuki. Richard si jen povzdychl, vzal si helmu a usadil se za Andrého. Ten ho pohladil po ruce a než stačil slézt dolu rychle se rozjel. „Drž se!“ zvolal a postavil motorku na zadní kolo. Richard měl pocit, že ho něčím přetáhne přes hlavu.

  Nemohl to však udělat, protože rychle prosvištěli bránou. André si svoje věci vyřídil poměrně rychle. Rozhodl se, že půjdou na oběd opět do té restaurace jako včera večer. „Co hodláš dělat teď?“ optal se ho Richard, když už stáli venku. Pokrčil rameny. „Domů se mi nechce. Tobě jo?“

  Zavrtěl hlavou. „Ani ne. Nemám rád, když jsem pořád v domě.“

  „Tak to jsme na tom dva. Hele co kdybychom si vyjeli k moři. Není to daleko a oba se trochu odreagujeme.“

  Richard sice přemýšlel proč by se měl André odreagovávat, ale nic neřekl. Jen přikývl. „Nechceš řídit?“ podával mu mladík klíče. „Ani ne. Nějak se na to necítím.“ Ve skutečnosti však nechtěl, aby se na něj zase André tiskl jako včera, protože to v něm vyvolávalo prazvláštní pocity.

  Přikývl a sedl si tedy dopředu. Počkal až si sedne za něj, a pak vyjeli z města. Zastavili na jedné z odlehlejších pláží. Sundali si boty a jen tak se brouzdali mokrým pískem. Blbli jako malé děti a kdyby je někdo viděl jen těžko by si tipnul, že je to bodyguard a jeho svěřenec.

  Slunce se pomalu klonilo k západu. Seděli vedle sebe za jednou dunou a pozorovali, jak pomalu klesá za moře. Richard pootočil hlavu a zadíval se na jeho profil. André zřejmě vycítil jeho pohled a jejich oči se střetly.

  Oba cítili jak mezi nimi přeskočila jiskra. Bylo to tak intenzivní, až se toho Richard lekl. Co to se mnou je? Vždyť je to chlap. Přesto od něj nemohl odtrhnout pohled. Začal se k němu sklánět a André jen vyčkávavě čekal.

  Richard se však zarazil těsně u jeho rtů. Nedokázal čekat, protože pokušení bylo veliké a tak ho políbil sám. Nebyl to žádný jemný polibek, ale vášnivě přisátí plné touhy. Okamžik byl vyveden z míry a nereagoval. Pak však přestal vnímat okolí, zajel mu rukou do vlasů a přitáhl si ho těsně k sobě.

  André mu obtočil ruce kolem krku a otevřel mu jazykem rty. Přeběhl jí po zubech a pak se jemně začal dobývat skrz tu hradbu. Nakonec mu to dovolil a on si vychutnával hebkost jeho úst. Tiskl se k němu celým svým tělem a plně si vychutnával ten slastný pocit. Bylo to nádherné.

  Jejich jazyky se střetly a Richard se mírně zachvěl, jak jím projela vlna touhy. Odtrhl se od něj, aby se mohli nadechnout. Zadíval se do těch modrých očí nyní zastřených touhou. naklonil se k němu a začal ho líbat na čelo, tvář, nos, bradu a nakonec se opět zmocnil jeho rtů. Cítil jak se André usmál a využil toho.

  Ani jeden z nich si nevšiml, jak na jednom z útesu stojí fotograf, který byl rozhodnutý chytit sólo kapra a zuřivě je nyní fotil.

  Richardovi zazvonil mobil a oba sebou trhli. „Jo?“ zavrčel do sluchátka. „Pane Degony,“ změnil okamžitě tón. „Velice se omlouvám, jen jsme se zdrželi na pláži. Samozřejmě, za chvíli jsme tam.“

  André se na něj zadíval. „Otec, že?“ zeptal se. Přikývl. Ještě naposledy se políbili a společně vstali. Vydali se k motorce. „Budeš řídit?“ prohodil André a hodil mu klíčky. Sedl si za něj a přitiskl se k němu. Vychutnával si jeho blízkost. Věděl, že velice dlouho se ho nebude moci dotýkat, takže se rozhodl plně toho využít.

  Dorazili před dům, kde slezli dolů a vešli dovnitř. „Kde jste byli?!“ vynadal jim pan Degony. „André, kolikrát jsem ti říkal, že máš říkat, kam jdeš? Co kdyby se něco stalo?!“

  „Pane Degony, prosím uklidněte se. Byl jsem s ním přeci já a je moje povinnost ho chránit,“ snažil se situaci uklidnit Richard. „Vás jsem se na nic neptal,“ usadil ho. „Promluvíme si u mě v pracovně.“

  André ho následoval. Neodolal a vydal se za nimi. „Slíbil jsi mi, že nebudou další skandály,“ slyšel hlas pana Degonyho skrz dveře. „Ale tati. Byli jsme jenom na pláži! Co je to za skandál?!“

  „Víš, že novináři dokážou všechno překroutit!“

  Richardovi se náhle z tváře vytratila všechna barva. Jistě. Novináři. Na ně úplně zapomněl. Co když je někdo viděl? Jak to bude vysvětlovat svému novému zaměstnavateli? Já jsem ale pako!, nadával si v duchu. Rychle se vydal do svého pokoje.

  Na chodbě narazil na mladou služebnou, která po něm pořád pokukovala a bylo vidět, že se jí líbí. Dal se s ní do řeči a bezostyšně s ní flirtoval. Potřeboval zjistit, jak bude reagovat, když jí políbí.

  Začal se k ní sklánět a jejich rty se střetly. Necítil vůbec nic. Přesto jí líbal dál. Ozvalo se za nimi zakašlání. Odtrhli se od sebe a šedofialový pohled se střetl s modrým. „Měli byste si to nechat do soukromí, nemyslíte?“ pronesl chladně. „Promiňte, pane,“ odpověděla dívka a rychle zmizela.

  André nic neřekl a zmizel u sebe v pokoji. Richard udělal to samé. Nakonec se však šel osprchovat, protože se chtěl zbavit všeho toho písku a hlavně pocitů. Zavřel oči a nastavil tvář proudu vody.

  Náhle se otevřely dveře sprchy a tam stál André. Vůbec mu nevadilo, že je oblečený. Vešel k němu a zavřel za sebou. Přinutil Richarda couvat, až se zády opřel o studené dlaždičky. „Co to sakra mělo znamenat!“ ptal se. Z očí mu sršely blesky, ale i něco jiného. Bylo to velice blízko smutku.

  Byl mokrý až po konečky prstů u nohou, ale nevadilo mu to. Dál propichoval bodyguarda očima. Ten se k němu teď sklonil a vášnivě se k němu přisál. Odtrhl se od něj. „Myslíš, že tímhle to spravíš?“ syčel.

  Zvedl mu bradu a přinutil ho podívat se mu do očí. „Potřeboval jsem zjistit, jestli budu cítit to samé co s tebou, když políbím dívku.“ Začal se k němu opět sklánět. „A?“ optal se. „Nic,“ pronesl. Nedal mu šanci na to odpovědět, protože se jejich rty opět setkaly.

  Přejížděl mu rukou po mokrém těle a vychutnával si ten dotyk. Richard ho otočil a opřel ho zády o kachličky. Dál ho hladově líbal. André mu přejížděl rukama po zádech, zabloudil k jeho vypracovanému zadku.

  „Tohle bychom neměli dělat,“ šeptal, když se rty přesunul k Andrého krku. Neodpověděl, jen mu zabořil ruce do vlasů. Rychle mu rozepínal knoflíky u košile a rty ochutnával každý kousek odkrytého těla. Přitiskl se k němu a cítil jak ho jeho vzrušení tlačí do břicha. „Chci tě!“ zašeptal André.

  Richardem projela vlna touhy a jazykem si začal pohrávat s jeho bradavkou. Zaťal mu ruce do ramen a zasténal. Jen se usmál a přesunul svou pozornost k druhé bradavce. „Richarde,“ zašeptal a jemu to znělo jako rajská hudba.

  Z jejich vzrušivé hry je vyrušilo zaklepání. Oba ztuhli a jejich oči se střetly. Richard se k němu ještě jednou sklonil, vášnivě se k němu přisál. Pak se od něj odtrhl a zakryl ho vlastním tělem, aby nebyl vidět. „Dále!“ zvolal.

  Dovnitř strčila hlavu služebná, se kterou se líbal. André ho provokativně hladil po zádech, líbal ho na ramena a mezi lopatky. Ostře se nadechl. „Děje se něco?“ zeptal se jí. Zavrtěla hlavou. „O-omlouvám se,“ vykoktala a vycouvala ven.

  Otočil se k mladíkovi za sebou. „Hraješ si s ohněm, André,“ zašeptal. „Já vím, ale já měl vždycky rád dobrodružství,“ odvětil a začal ho líbat na hruď a rukou přitom zabloudil k jeho vzrušenému mužství. Objal ho prsty a pomalu hladil.

  Richard se ostře nadechl, přitáhl si ho k sobě a opět ho políbil. Dveře se opět otevřely, tentokrát bez varování. Oba ztuhli. „O, pardon Richarde. Nevěděl jsem, že jste tady. Nevíte, kde je André? Shání ho otec.“

  „Nevím, ale když ho uvidím pošlu ho za ním.“

  „Díky.“

  André si povzdechl, jakmile se dveře opět zavřely. „Musím jít,“ prohodil. Ještě naposledy ho políbil, a pak vyklouzl ven. „Tohle byl jenom začátek,“ zašeptal než opustil koupelnu. Richard se jen usmál. Vyšel ze sprchy, rychle se osušil a oblékl.

  Rozhodl se, že se projde po domě. „Co to má znamenat?!“ křičel právě pan Degony. On a André stáli uprostřed haly, evidentně jim nevadilo, že zvědavé služebnictvo slyší každé jejich slovo.

  Pan Degony po synovi mrštil noviny. Ten je obratně zachytil a zadíval se na titulní stranu. Richard i na takovou vzdálenost viděl jak ztuhl. „Já nevím,“ pronesl zmateně. „Ale já ano! Slíbil jsi mi, že už nebude žádný skandál. A co je tohle?! Okamžitě ho vyhodím a najdu ti jiného bodyguarda. Nejlépe pěkně starého a sešlého!“ ječel.

  Mladík se mu vzepřel. „Ne! Nedovolím ti Richarda vyhodit!“ protestoval. „Ty mi nemáš co přikazovat. Nezapomínej, že jsi stále ještě v mém domě!“

  „Jako bych měl na vybranou. Kdybych nemusel jsem už dávno pryč!“

  „Spratku!“ vykřikl a chystal se ho uhodit. V tu chvíli Richard zareagoval naprosto reflexivně. Vyrazil a chytil ho za ruku, kterou už měl téměř u synovi tváře. Pán domu se překvapeně otočil. „Co si to dovolujete!“

  „Mým úkolem je Andrého chránit. I když je to před vlastním otcem.“ André mezitím odešel, aniž by se ohlížel. Richard následoval jeho příkladu.

  Procházel zrovna kolem jakýchsi dveří, když se otevřely a čísi ruka ho vtáhla dovnitř. Okamžitě poznal, kdo to je. André. V té tmě, která byla v malé místnůstce zřejmě na košťata, si oba ostře uvědomovali přítomnost toho druhého. „Díky,“ zašeptal mladík.

  Zavrtěl hlavou. Pak si uvědomil, že ho v té tmě nevidí. „Nemusíš mi děkovat. Co jsem řekl, byla pravda.“

  Vytáhl se na špičky, jemně ho políbil na rty a vyklouzl z místnosti. Richard počkal několik minut, a pak následoval jeho příkladu. Opět zaslechl hádku. „Když ti tak vadím, tak prostě odejdu!“ vykřikl André, proběhl kolem Richarda a práskl dveřmi.

  Rychle se za ním vydal a zjistil, že pokoj je prázdný. „André?“ zvolal, ale nedočkal se odpovědi. Všiml si otevřeného okna a bylo mu jasné, že utekl. Rychle vylezl za ním. Nikde ho ale neviděl. Náhle zaslechl výkřik. „Richarde!“

  Rozběhl se za hlasem a jediné co viděl bylo jak ho vlečou pryč jakýsi dva chlapi. Dohonil je, ale jeden z nich byl takový hromotluk, že mu stačila jedna rána a on ležel na zemi v bezvědomí.

  Probral se za několik minut a okamžitě si uvědomil, co se stalo. Unesli Andrého. Neobtěžoval se to nikomu oznamovat, skočil na motorku a vyřítil se do města. Hledal všude, protože doufal, že je to jen špatný vtip.

  Náhle mu zazvonil mobil. „Kde je André?“ zeptal se protože věděl, že mluví s těmi co ho odvlekli. „Richarde, prosím tě řekni otci, že jsem odešel. Vím, že je to nepochopitelné, ale já už nemůžu dál. Za všechno co udělám mě jednoduše odsoudí, aniž by se ptal na moje pocity.“

  „André. Prosím tě nedělej hlouposti. Dovol mi tě vidět.“

  „Promiň,“ zašeptal mladík a zavěsil. Nevěřícně hleděl na telefon. Tak na to zapomeň, holomku, pomyslel si. Zavolal několika svým známým a nechal si vystopovat číslo, které mu volalo.

  Zjistil, že je to jeden hotel. Rozjel se tam, zjistil si, ve kterém pokoji je ubytován a bez vyzvání vstoupil. André seděl na zemi, hlavu v dlaních. Tu nyní zvedl a zadíval se nevěřícně na Richarda. „Co tady děláš?“

  Na jeho tvářích bylo vidět, že brečel. Rychle k němu přešel, klekl si před něj a objal ho. Přitiskl si ho k sobě. „Vrať se domů, André. Jediný, kdo by měl odejít jsem já. Máš jen problémy.“

  André ho umlčel vášnivým, zoufalým polibkem. „Nejsi takový rebel, jak se snažíš vypadat, že? Proč to děláš? Proč jsi mě políbil na té pláži?“

  „Protože jsem chtěl,“ odvětil tiše a zadíval se mu do očí. „Proč děláš ty skandály? Chceš tak upoutat otcovu pozornost? Chceš, aby si tě více všímal?“ Neodpověděl mu, ale stejně poznal, že má pravdu.  „Nechci, abys odešel. Zůstaň dnes se mnou, prosím.“

  Rukou mu zajel za triko a pohrával si s jeho bradavkami. Jejich rty splynuly ve vášnivém polibku. André mu přetáhl triko přes hlavu a rukou zabloudil k džínům. Rozepnul mu pásek, zajel za kalhoty, vzal ho do dlaně.

  I Richard ho rychle zbavil trika a líbal ho po hrudi. „Pojďme někam, kde je to pohodlnější,“ vydechl André a vstal. Lehli si na postel. „Víš, Richarde, nevím co mám dělat,“ zašeptal a trochu se zastyděl. „Já taky ne, necháme to na instinktech, ano?“ zašeptal.

  Zbavili se oblečení a zkoumali jeden druhého. Prozkoumali každičký detail svých těl. Nejprve rukama, pak i rty. André se uvelebil mezi jeho nohama a sklonil hlavu. Vzal ho do úst a jemně si s ním hrál. Richard se napjal, ale nezastavil ho. Spíš naopak. Vpletl mu ruce do vlasů a přinutil ho tak pokračovat.

  Lízal ho po celé délce, sál, jemně hladil jeho varlata. Cítil, že se blíží vrcholu a tak si ho přitáhl k sobě a políbil ho. Otočil ho na břicho, položil mu polštář pod pánev a přinutil ho tak mírně vystrčit zadek.

  Prohlížel si ho. Sklonil hlavu a začal ho líbat na kříž, jazykem zajel do rýhy jeho zadku. André sebou mírně škubl, když jím projela vlna slasti. Richard do něj začal jemně pronikat. Bolelo to, ale zaťal zuby a mlčel. Nakonec mu však přeci jen unikl sten. Přitáhl si ho k sobě. „Promiň,“ zašeptal mu. „Až budeš připravený tak začni, ano? Nechci ti ublížit.“

  Přikývl. Zkusmo se pohnul a pak se na něj usmál. Pochopil a začal se pohybovat. Pootočil mu hlavu a vášnivě se k němu přisál. Velice pomalu z něj vyklouzl, aby do něj vzápětí zase celý vklouzl. Zasténal.

  Přesunul ruku dopředu a vzal ho do ruky. Pomalými tahy po něm přejížděl, protože chtěl, aby cítil stejné vzrušení jako on. Zrychlil tempo a André zaťal ruce do přikrývky. Položil ho na břicho a lehl si na něj. Jejich ruce se propletli a Richard ještě jednou přirazil. Oba cítil jak se blíží vrchol. „Teď,“ vydechl André a on přikývl. Vzepřel se na rukou a znovu se začal pohybovat. Náhle se oba prohnuli a vykřikli.

  Svalil se na něj a těžce mu dýchal do ucha. „Vrátíš se se mnou?“ ptal se. Přikývl. Vyklouzl z něj a skulil se stranou. Přitáhl si ho k sobě a pevně ho objal. „Ale až ráno,“ dodal ještě. Jen tak se mazlili, protože se ještě nechtěli té blízkosti vzdát. Hladili se po těle, líbali každičký kousek kůže.

  Richard si nakonec přitáhl Andrého k sobě a jen tak zabořil bradu do jeho vlasů. Dokonale zapadl do důlku mezi jejich těly a bodyguard se usmál. „Sladké sny!“ zašeptal mu do vlasů. To už však neslyšel, protože klidně usnul.

  Druhý den se probudil jako první. Zadíval se na muže ve své náruči. Možná bude dobré, když se André vrátí domů sám, aby si vše vyříkal s otcem. Opatrně vstal. Mladík na posteli se zavrtěl a otevřel jedno oko. „Klidně spi,“ zašeptal. „Jen zajdu pro něco k jídlu.“ Přetočil se na bok a opět usnul.

  Richard rychle načmáral vzkaz, ještě jednou se na něj podíval, a pak opustil pokoj. André otevřel oči a věděl, že něco není v pořádku. Vstal a zadíval se na kousek papíru na stole. Vzal ho do ruky a přečetl si ho.

  André, je mi to líto, ale pokud bych zůstal s tebou tvá situace s otcem by se zřejmě nevyřešila. Chci abys věděl, že ač jsem si o tobě myslel, že jsi rozmazlený spratek, přesvědčil jsi mě za těch několik málo dní o opaku. Jediné co mohu v tuhle chvíli říct je to, že mi na tobě moc záleží a za tu dobu ses mi dostal pěkně pod kůži. Prosím buď šťastný a vyříkej si to s otcem.

Richard

  Pousmál se. Blbče, prohodil k němu v duchu. Přesto však cítil, že to jinak nešlo. Zřejmě měl pravdu, že by si to s otcem nevyjasnili a jediné co chtěl bylo znovu si k němu najít cestu. Doufal, že i on to chce.

  Rychle se osprchoval, oblékl a vyrazil zpět domů. Tam našel v hale otce, který byl evidentně velice nervózní. Jakmile ho uviděl stát ve dveřích, přešel k němu a objal ho. „Tohle už mi nedělej!“ přikázal mu jemně. „Málem jsem umřel strachy.“

  „Tati, já…,“ hlas se mu vytratil. „Musíme si promluvit, synu.“ Přikývl a následoval ho do pracovny. „Chci se ti omluvit, tati.“

  „Ne. To já se ti musím omluvit. Byl jsem tak zaslepený penězi a obchody, že jsem si nevšiml, jak moc tě zanedbávám a že všechny ty skandály, co jsi prováděl byla jen snaha upoutat mou pozornost.“

  André překvapeně zamrkal. „Cože? Jak to všechno víš?“

  „Mluvil jsem s tvým bodyguardem. Všechno mi řekl. Chci, abys věděl, že je mi jedno pokud zůstaneš s mužem nebo zda si najdeš dívku.“

  Nevycházel z údivu. „Tati, co ti řekl Richard?“ zaprosil. Zadíval se mu do očí. „Řekl, že jsi skvělý chlap, který si zaslouží všechnu lásku světa. A pokud to nevidím jsem ten největší blbec, kterého kdy potkal. Nejdříve jsem byl v šoku a řekl mu aby vypadl, ale pak jsem si uvědomil, že má pravdu.“

  „Kam šel?“ zeptal se netrpělivě. „Nevím, synu. Ale pokud chceš pomohu ti ho najít. Víš že mám kontakty.“

  Zavrtěl hlavou, přešel k němu a stiskl mu rameno. „Díky, tati. Díky, že sis uvědomil, že jsem stále tvůj syn. Mám tě rád.“ S těmito slovy opustil pracovnu. Rychle se rozběhl do pokoje Richarda. Ten už však byl prázdný.

  Vešel do svého pokoje a zkoumal jestli mu tady nenechal nějaký vzkaz. Nic. Jediné co našel byla malá mušle, kterou mu někdo položil na polštář. Vzal jí do ruky a usmál se. Tak snadno se tě nevzdám, pomyslel si.

  Zvedl mobil a vyťukal číslo na agenturu, která mu poslala Richarda jako bodyguarda. „Chtěl bych vědět, kde je Richard Memory.“

  „A kdo se ptá?“ ozval se muž na druhém konci. „André Degony, pokud si pamatuji byl mi přidělen jako bodyguard a ještě svou práci zde neskončil. Proto bych rád věděl, kde je.“

  „Je mi líto, dnes byl na své vlastní přání přidělen na jednu misi do Ameriky.“

  „Cože?!“ téměř zařval. „Kde, koho má hlídat?“

  Muž mu to nejprve nechtěl říct, ale nakonec mu to o překot vyzvonil, protože mu pohrozil, že si bude stěžovat na vyšších místech. „Tati?“ pronesl, když se vřítil do jeho pracovny. „Co se děje?“

  „Potřebuji co nejdřív letenku do New Yorku.“

  Otec zvedl telefon a rychle něco vyřídil. „Za hodinu ti to letí,“ prohodil k němu a mrkl na něj. André se jen usmál a odešel. Skočil na motorku a vyrazil na letiště. Byl tam za půl hodiny. Nechal se odbavit a za chvíli už seděl v letadle.

  Za několik hodin konečně přistávali v New Yorku. Jakmile se ubytoval v hotelu byl už úplně klidný. Věděl, kde má zítra Richard dohlížet na toho svýho ohroženého právníka a byl rozhodnut se tam vydat.

  Druhý den ráno stál před budovou jakéhosi zasedání. Proklouzl do jednoho ze sálů a přejížděl očima lidi kolem sebe. Tak kde se schováváš?, ptal se sám sebe. V tom ho uviděl. V dokonale padnoucím černém obleku stál na jakémsi pódiu. Jakmile ho uviděl nasucho polkl. Vypadal dokonale. V duchu viděl, jak ho z toho obleku kousek po kousku svléká.

  Sebevědomě se k němu vydal. Klidně kráčel uličkou a čekal až si ho všimne. Když se tak stalo, ucítil zvláštní zamrazení, protože výraz v jeho očích mluvil za vše. Konečně se zastavil těsně před ním. Bylo mu naprosto jedno, že je to sál plný lidí. Vytáhl se na špičky a vášnivě ho políbil.

  Richard byl natolik vyvedený z míry, že okamžik nereagoval. Pak se však nechal strhnout sílou okamžiku, objal ho kolem pasu a přitiskl si ho k sobě. Za posledních několik hodin se ho tolik toužil dotknout a přitom věděl, že je to ztracené. „Co tady děláš?“ zašeptal mu do rtů. Zavrtěl hlavou a znovu se k němu přisál.

  Někdo mu zaklepal na rameno. „Možná by bylo dobré, kdybyste šli někam jinam,“ pronesl právník, kterého měl Richard hlídat. „Viktor to tady zvládne i bez vás a soud už téměř začíná.“  Richard se na něj omluvně zadíval a přikývl.

  Společně vyšli ven a zavolali si taxík. Dojeli do hotelu, kde André bydlel. Sotva se za nimi zavřely dveře, opřel o ně Richarda. Ten na něj s lehkým úsměvem na rtech hleděl. Natáhl ruku a pohladil ho po tváři. André ho chytil za kravatu a začal si ho velice pomalu stahovat k sobě. „Od teď, drahý pane Memory, nebudete hlídat nikoho jiného než mě,“ šeptal. „Protože jsem strašně žárlivý a majetnický. Takže ti nezbyde nic…“ Víc říct nestihl, protože ho Richard vášnivě políbil.

  Na okamžik se od něj odtáhl a nahlas se rozesmál…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*****

(Bea, 11. 10. 2007 21:38)

Jsem zde. To si přece nemohu nechat ujít, svoji povídku. Svůj dáreček... Ale koment bude krátký, bolí mě rameno (snad to někdy napravím...)

Inu, drahá Keiro, vidíš sama, že ti Happyendy docela jdou, když se snažíš, takže pro příště ti tuhle výmluvu neuznám. Koukej si rychle vymyslet nějakou jinou.

Jinak k povídce samé. Já se nebudu vyjadřovat k názvu, protože už z něj je patrno, kam se to obrací. Jen musím říct, že tahle verze se mi zamlouvá více:D
Protože jako Richard... Kruci, asi začnu být hodně výstřední, nebo ze sebe udělám sakra důležitého svědka, abych dostala taky takovýho pěknýho strážce.:D Co s ním budu dělat dál - o tom se radši nezmiňovat (jsem přece slušné děvče).

Jinak děkuji. Děkuji moc, protože mi to prostě spravuje náladu. A že jí dnes mám opravdu mizernou.:D
Zatím se měj (rameno krutě protestuje). A snad se někdy dostanu k podrobnějšímu rozpitvání...:D