Řítil se temnotou po silnici a užíval si ten adrenalin. Náhle světla jeho černé kawasaki ozářily stín. Nějaký stopař u svodidel. Ani nepřibrzdil a jel dál. Nikdy stopaře nebral a ani to neměl v úmyslu. Jenže té noci jeho prsty samovolně stiskly brzdy a on se smykem zastavil.

Slyšel jak k němu temnotou kdosi běží. Je chytrý, pomyslel si s pobavením, protože to nemohl být nikdo jiný než ten stopař. Za chvíli vedle něj stál světlovlasý mladík a lehce se na něj usmíval. „Kam to bude?“ optal se ho muž na motorce.

Mladík pokrčil rameny. „To je jedno. Prostě někam.“

Nic na to neřekl a podal mu helmu. „Tak si sedni,“ prohodil. Počkal až si sedne a pak se se skřípěním rozjel. Neznámý mladík ho objal kolem pasu a přitiskl se k němu.

O hodinu později zastavil na odpočívadle. „Tak tady tvá zběsilá jízda končí,“ prohodil tiše a natáhl se pro helmu. Mladík mu jí mlčky podal a ustoupil od motorky. Starší muž ho chvíli mlčky pozoroval. „Hodláš zůstat tady?“ optal se nakonec, protože mu připadal dost mladý na to, aby se toulal takhle pozdě po nocích.

„Zase si něco stopnu,“ pokrčil rameny. Motorkář na to nic neřekl. Koneckonců co mu do toho bylo, že jo. Navíc si vzpomněl na svou teplou postel doma a nastartoval. Věnoval mladíkovi poslední pohled a zmizel ve tmě.

Po několika kilometrech však zjistil, že na něj neustále myslí. Otočil se a vyrazil zpět. Opět ho uviděl na krajnici. Pomyslel si, že vypadá docela ztraceně. Mlčky mu hodil helmu a on ji bleskově chytil. Ani jeden nic neřekl, ale mladík si za něj opět sedl a znovu jeli závod s větrem.

O hodinu později zastavili před jeho domem. Oba slezli z motorky a chvíli proti sobě stáli naprosto mlčky. Jen se hodnotili pohledy. „Clay,“ natáhl ruku motorkář.

Mladík ji chvíli pozoroval a pak vložil svou dlaň do jeho. „Leo,“ odvětil a usmál se tím svým zářivým úsměvem. Clay pouze přikývl a vykročil k domu. Leo ho mlčky sledoval.

„Vezmeš si ten pokoj vlevo,“ prohodil motorkář a sám zapadl do vedlejší místnosti.

Leo musel přiznat, že byl zmatený. Velice zmatený. Nechápal proč ho k sobě Clay vzal. Mohl ho klidně teď ve spánku zabít. A stejně tak to mohlo být naopak. Jenže na Lea působil tenhle motorkář tak nějak uklidňujícím dojmem. A navíc ho přitahoval. Proč si něco namlouvat. Vždyť tohle byl důvod proč tady dnes byl. Proč utekl z domova.

Ale to byl jiný příběh. Rychle si sundal věci, až zůstal jen v tílku a trenýrkách. Lehl si do postele a udiveně vyjekl, když se o něj otřelo cosi chlupatého. Do místnosti vtrhl Clay. „Co se děje?“ optal se rychle a hledal případného nepřítele.

Když zpod pokrývky vykoukla bílá kočka. Nevydržel to a začal se smát. Leo na něj vyčítavě hleděl, ale on se prostě nemohl zastavit. „To je Linxi,“ vyhrkl mezi záchvaty smíchu. „Já myslel, že tě přinejmenším vraždí,“ utíral si slzy z tváří.

Mladík na něj ukřivděně zíral, ale musel si přiznat, že je velice hezký když se směje. Tmavě hnědé, téměř černé vlasy, zelené oči, ostré rysy v obličeji, rovný nos, plné rty. Nasucho polkl. I Clayovi došlo, že tady není dusno způsobené pouze vedrem v místnosti.

„Proč ses pro mě vrátil?“ optal se Leo.

„Protože máš stejné oči jako moje kočka,“ prohodil a kývl k Linxi. Mladík na ni stočil pohled a opravdu zjistil, že ho pozoruje stejně zářivě modrýma očima, jaké má on sám. Natáhl ruku a opatrně ji pohladil.

Zvíře se k němu okamžitě přitulilo a on se usmál. Clay přešel k posteli. „Vypadá to, že sis získal nápadnici,“ zamumlal pobaveně a teprve nyní si ho pořádně prohlédl. Vypadal mladý, odhadoval mu tak sedmnáct až osmnáct, světlé vlasy měl na krátko střižené, sem tam jimi však prokmitl nějaký delší pramen, což bylo prý děsně v módě. Zářivě modré oči, milý úsměv.

Byl nebezpečný a Clay to věděl. Jenže on měl vždycky rád nebezpečí. Lehce se usmál. „Měl bys jít spát.“

„A co když nechci?“ ozval se a provokativně se na něj zadíval. V Clayových očích se kmitly hašteřivé plamínky. „A co bys rád dělal?“

Mladík se naklonil a lehce přejel rty přes ty jeho. „Třeba tohle?“ zašeptal a v těch modrých hlubinách uviděl malý náznak touhy.

Jen přejel palcem po těch svůdných rtech a zavrtěl hlavou. „Na to jsi ještě moc mladý. A navíc se musíš vyspat. My oba musíme,“ prohodil a vstal. Nevšímal si jeho zklamaného pohledu, ani svého vlastního chtíče. Prostě se zvedl a odešel. Ale věděl, že už není cesty zpět. Že si ho ten kluk získal.

Druhý den vstal Leo brzy. Tiše se vkradl do pokoje, kde spal Clay a zadíval se na něj. Ze spánku se lehce usmíval. A i jemu na rtech zahrál úsměv. Náhle se muž na posteli zavrtěl a otevřel oči.

Mladík sebou lehce trhl přistižen při činu. Avšak Clay se jen lehce usmál, vstal a přešel k němu. Mlčel. Jen ho jemně políbil a protáhl se kolem něho do pokoje, aby následně zmizel v koupelně.

Leo za ním mlčky hleděl a čekal až vyjde ven. Když se tak stalo, postavil se před něj, aby mu znemožnil kolem něj projít. „To znamená, že spolu teď jako chodíme?“ optal se přímo, jak byl na to zvyklý.

Téměř se usmál, když uviděl jeho nevěřícný výraz.

Clayovi to v hlavě vířilo milionem myšlenek. Avšak jen jediná zablikala tak jasně, že jí vyslovil nahlas. „Ano.“

Mladík se vesele usmál, stoupl si na špičky a lehce ho políbil. Clay ho objal kolem pasu a přitiskl ho k sobě blíž a polibek prohloubil. Nevěděl, co se to mezi nimi děje, ale bylo to čarokrásné a on to nechtěl skončit.

Odtáhl se od něj a usmál se. „Dáme si snídani?“ optal se tiše. Leo vesele přikývl a usadil se v kuchyni. Dali si vajíčka a k tomu černou kávu, což Claye trochu udivilo.

„Leo?“ zamumlal po chvíli ticha.

„Hm?“

„Kolik ti vlastně je?“ optal se.

„Neboj, už mě nebude hledat policie. Je mi osmnáct.“

Clay nedal najevo, jak mu to vyrazilo dech. Byl mezi nimi obrovský věkový rozdíl. Vždyť jemu bylo třicet osm. Přesto byl rád, že ho potkal.

Toho večera se Clay rozhodl projet na motorce. Celý den byl s Leem, ale už mu začínal ten adrenalin chybět. Přešel k mladíkovi, který stál u okna a políbil ho zezadu na krk. Překvapeně se na něj otočil. „Co se děje?“ optal se.

„Jedu se projet na motorce,“ prohodil a usmál se na něj. Lea v tu chvíli tak nějak zamrazilo zlou předtuchou. Ani nevěděl proč.

„Pojedu s tebou,“ vyhrkl. Clay pomalu zavrtěl hlavou. „Ne. Mám jen jednu helmu.“

„Včera jsi měl přeci obě,“ nechápal.

„Na té jedné se utrhl řemínek,“ vysvětlil a pohladil ho po tváři.

„Stejně pojedu s tebou.“

„Tolik mi věříš?“

Beze slova přikývl a Clay se zase podivil jak může mít stejné oči jako jeho kočka. Tak zářivě modré, nádherné a bezelstné. „Tak dobře,“ kapituloval nakonec. „Ale vezmeš si mou helmu.“

„Ne!“ vyplázl na něj Leo jazyk a zmizel za dveřmi. Clay ho s úsměvem pozoroval, oblékl si kombinézu a vyšel za ním. Sedl si na svůj ďábelský stroj a podal mu helmu. Avšak Leo zavrtěl hlavou. „Vezmi si ji ty,“ namítl a Clay poslechl. Byl rozhodnut jet pomalu, protože ho nechtěl ohrozit.

Jen tak svištěli městem a vychutnávali si svobodu té jízdy. Jeli „pouhých“ 100 km/hod. Zrovna sjížděli jeden kopec, když náhle Clay zavolal: „Vezmi si mou helmu, překáží mi!“ Leo chvíli váhal, ale nakonec mu ji odepnul a nasadil si ji sám.

Z novinového článku:

Dnes kolem jedenácté večerní narazila černá kawasaki do stromu v rychlosti sto kilometrů v hodině. Na motorce jeli dva muži. Přežil pouze jeden…

Clay Maverick zemřel při dopravní nehodě, kdy narazil se svou motorkou do stromu. Předal svou helmu svému spolujezdci a tak mu zachránil život. Technici, kteří nehodu vyšetřovali se shodli na tom, že muž musel vědět, že mu v půli kopce vypověděli služby. Obětoval svůj život, aby zachránil jiný…

http://www.youtube.com/watch?v=ojQGhN7rLEQ&feature=related