Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zůstaň...

23. 9. 2007

  Tiše si povzdechl. To už je třetí práce, ze které ho vyhodili po dvou měsících. Uvažoval nad tím, co bude teď dělat. Došoural se k bytu, kde bydlel se svým přítelem ze studií a nyní i spolubydlícím Billym. Ten zas bude mít řečí, pomyslel si, ale nijak mu to nevadilo. Dumal nad tím, jakou barvu zase bude mít na tý svojí hlavě. Naposledy to byla zářivě růžová.

  Odemkl dveře a snažil se potichu proklouznout do svého pokoje, protože neměl náladu na vysvětlování. „Zase tě vyrazili?“ ozvalo se pobaveně z křesla u řvoucí televize. Ztuhnul na místě. Nezbylo mu nic jiného než přejít k němu, protože věděl, že se tomu stejně nevyhne. Málem ho sklátil infarkt, když uviděl, že má Billy na hlavě zelenou barvu. „Bože,“ vydechl, ale přítel se na něj jen zazubil. „Ne že bych ti do toho chtěl kecat, ale ta zelená ti moc nejde k očím,“ prohodil a v zásadě měl pravdu, protože hnědé oči k zeleným vlasům opravdu moc nešli.  Billy se zamračil. „Rickimu se to líbí,“ prohodil uraženě. Charles se jenom zasmál. „A abych odpověděl na tvou otázku: jo vyrazili mě.“

  Mladík v křesle se zvedl. „Tak to s tebou sice soucítím, ale náš domovník zřejmě nebude. Nevím jestli budu moct zaplatit tuhle činži jen já sám.“ Charles se svezl do křesla místo něho a prohrábl si vlasy. „Co dělá Ricki?“ zeptal se, aby prolomil ticho a částečně odvedl řeč jinam. Billy se při zmínce o svém miláčkovi usmál. „To víš, pracuje zlatíčko moje.“

  Náhle se praštil do čela. „Jsem to ale blbec,“ vyhrkl a přešel do kuchyně odkud přinesl nějaké noviny a zuřivě v nich listoval. „Tady!“ Podal mu noviny a zapíchl prst na jeden inzerát. Charles se do nich začetl. „Hrabe ti?“ pronesl po chvíli. „Copak já splňuji podmínky? Hledáme mladého, atraktivního muže s vypracovanou, ale přírodní postavou, který se nestydí ukázat své tělo,“ dočetl.

  Billy ho přejel pohledem a svůdně se usmál. „Billy!“ okřikl ho prudce. „Mysli na Rickiho!“ Přítel se uculil. „A já myslel, že mám šanci, když ti homosexuálové nevadí a s jedním bydlíš,“ skučel. „Ty jsi zadanej homosexuál!“ usadil ho.

  Oba se rozesmáli. „Ale teď vážně, Billy. Poraď mi co mám dělat.“

  „Proč nezkusíš tohle? Určitě to nebude to, co si myslíš,“ ujišťoval ho. „Jak můžeš vědět, co si myslím?“ povytáhl obočí a zavřel noviny. Men’s přečetl si název. „Billy!“ zařval a mladík se málem utopil ve sklenici, ze které právě pil. „Proč mi nabízíš práci z teplých novin?!“ absolutně nechápal.

  Spolubydlící k němu přešel a vzal noviny do ruky. „Nepřijde mi, že by byly teplý!“ prohodil a raději uskočil, protože Charles se napřáhl a chystal se ho papírem uhodit přes ruku. Když se mu to nepovedlo vyskočil z křesla a práskl za sebou dveřmi svého pokoje. Přesto mohl slyšet ozvěnu Billyho pobaveného smíchu.

  Padl na postel a zabořil obličej do polštáře. Po půl hodině se otočil na záda a přehodil si ruku přes oči. Povzdechl si. Vyhodili ho kvůli prkotině, za kterou ani on sám nemohl! Byl normální pracovní den. V klidu obsluhoval hosty v restauraci, kde pracoval, když  vtom k němu přišel jakýsi podnapilý host a zezadu se k němu přitiskl. „Půjdeš se mnou do postele, krasavečku,“ zašeptal mu do ucha.

 Nebyla to ani otázka, ani prosba. Byl si tím naprosto jistý. Nic proti homosexuálům neměl, vždyť s jedním takovým bydlel, ale aby ho zkoušel sbalit takovej starej dědek, to už bylo i na něj moc. A tak udělal jedinou věc, která ho napadla… Otočil se a jednu mu vrazil přímo před zraky důležitých obchodních partnerů jeho šéfa.

  Aniž by se ho někdo ptal na důvod jeho konání, jednoduše ho vyhodili. Mohl jim horem dolem vysvětlovat, že se jen bránil. Nakonec to vyřešil po svém a drahého šéfa i s jeho veledůležitou delegací poslal s gustem kamsi.

  Nyní rázně vstal z postele a vyštrachal noviny, které si koupil asi před týdnem. Jen tak listoval a dumal nad tím, co by tak mohl dělat, aby ho zase nevyrazili. Pohled mu padl na zvýraznění inzerát. Malířský kroužek hledá atraktivní mladé muže s vypracovaným tělem, co by byli ochotní stát modelem a nestydí se své tělo ukázat. Až příliš to sice připomínalo inzerát z Men’s, ale přesto ho to zaujalo.

  Rozrazil dveře a vletěl do obýváku jako uragán. „Co-co-co…“ koktal Billy a málem spolkl lžičku, kterou zrovna držel v puse. „Dej sem ty svoje noviny,“ vyhrkl. Mladík se na něj rozkošnicky usmál. „Rozmyslel sis to?“ optal se svůdně a podal mu je. Stačil jediný ledový pohled Charlese, aby pochopil, že ne.

  Rychle si opsal číslo a adresu a zase zmizel v pokoji. Billy jen překvapeně mrkal. Pak ale pokrčil rameny, zabořil lžičku do zmrzliny a natáhl se po telefonu. Za chvíli už vesele klábosil s Rickim.

  Charles srovnával telefonní číslo a adresu z obou novin. Zhluboka si oddechl, když se ujistil, že se neshodují ani v nejmenším. Fajn, pomyslel si. Zítra tam zavolám. Vzal si ze skříně ručník a opět vyšel do obýváku. „Stýská se mi,“ zaslechl Billyho hlas. „Pozdravuj Rickiho!“ zvolal a zmizel v koupelně a následně pak ve sprše. Když vyšel ven zjistil, že spolubydlící stále telefonuje. Jen se usmál a zmizel u sebe. Tam se svalil na postel a usnul.

  Ráno ho probudilo bouchnutí dveří, jak Billy odešel do práce. Jak on to dělá?, pomyslel si. Pracuje u jedné firmy už dva roky a ještě ho nevyrazili. Jemu na to stačí dva měsíce. Povzdechl si a vyhrabal se z přikrývek. Protáhl se, rychle si udělal něco k jídlu a sáhl po mobilu. vyťukal číslo z novin a čekal. „Umělecká škola Modré nebe, přejete si?“ ozval se kultivovaný ženský hlas z aparátu.

  Charles náhle zjistil, že ze sebe nemůže vydat ani hlásku. „Ehm… um…“ Vzpamatuj  se! „Já volám kvůli inzerátu, ve kterém hledáte modela,“ vyhrkl nakonec jedním dechem. „Jistě. Zaujalo vás to?“ v hlase na druhé straně byl slyšet upřímný zájem. Mladík si byl jistý, že je rudý až po kořínky vlasů. A to o sobě tvrdíš, že jsi rebel?!, divil se sám sobě v duchu. „No víte, mám teď nějaké problémy  v práci, a tak si potřebuji aspoň na čas najít nějakou jinou,“ prohodil, aby vysvětlil proč ho to  zajímá.

  „Tak přijďte na naší adresu a učitelka z kurzu, který ten inzerát podal rozhodne jestli splňujete podmínky,“ prohodila. „Samozřejmě. Děkuji, nashle,“ zavěsil rychle. Zhluboka se nadechl a opřel se do křesla. Zavřel oči a dumal nad tím zda udělal dobře.

  Ve dvě odpoledne stál před vysokou budovou a už raději nepřemýšlel, protože si nebyl jistý, zda by si to ještě nerozmyslel. Vešel dovnitř. „Dobrý den. Ráno jsem sem volal, zřejmě jsem mluvil s vámi,“ prohodil k dívce za recepčním pultem. Té se v očích při pohledu na jeho vypracovanou postavu zableskl obdiv. „Dobrý den. Jistě. Zavolám paní Lodenovou,“ pronesla a zvedla sluchátko.

  Asi za pět minut před ním stála příjemně vyhlížející bruneta a s úsměvem mu podávala ruku. „Dobrý den. Jmenuji se Marion Lodenová. Máte zájem o tu práci?“ zeptala se a pátravě se na něj zadívala. Drze jí hleděl do očí. „No vypadá to, že ano,“ prohodil. „Pojďme to probrat do mé kanceláře,“ vyzvala ho a on jí následoval.

  Posadil se proti ní a čekal. „Takže začneme. Minimální podmínka je svléknutí do půl těla. To by vám s vaší postavou nemělo vadit?“ pronesla s otázkou v hlase. Kývnul. „Pokud se později nebudete chtít svléknout více nemusíte. Je to jen na vás. Plat budete dostávat po kurzu přímo na ruku. Vyhovuje vám to?“

  Jak by ne, pomyslel si spokojeně. Navenek však pouze přikývl. „Jistě. Kdy mohu začít?“ optal se. „Můžete už dnes pokud chcete. Za hodinu máme kurz tak můžete začít už dnes. Bude stačit pokud si zezačátku svléknete pouze triko.“

  „Okay,“ souhlasil. Vstala a on jí následoval. Ocitli se v jedné z učeben. Byla to obrovská místnost se spoustou oken a asi osmi až deseti stojany. „Bude nejjednodušší, když se posadíte, abyste se cítil co nejpohodlněji. Je to vaše první zkušenost s modelingem?“

  „Ano, ale zřejmě ne poslední,“ prohodil a rozhlížel se kolem. Pohled mu padl na jednu z mnoha židlí, kterou si přenesl dopředu. Posadil se na ní a snažil se najít co nepohodlnější pozici. Mladá žena si ho zálibně prohlížela. Vypadal opravdu dobře.

  Do místnosti vešel první žák a Charles rychle vyskočil. Za několik minut byla místa před stojany zaplněná. „Vítám vás na dnešní hodině. Dnes nám přišel nový model. Tohle je Charles,“ představila ho. Pozdravil je kývnutím hlavy. Třídou proběhlo zašumění.

  Nečekal na vyzvání a přetáhl si přes hlavu triko. Zašumění se ozvalo znovu. Pohodlně se opřel do židle a zadíval se kamsi nad hlavy ostatních.

 

  Pozoroval ho upřeněji než kdy jindy. Krátké hnědé vlasy měl nagelované z čela a tančily mu v nich měděné odlesky. Jeho šedé oči přímo hypnotizovaly, ačkoliv hleděl kamsi do prázdna. Na nose měl drobné zlaté tečky, které ostře kontrastovaly s jeho přísnými rty, a dodávaly mu na roztomilosti. Zálibným pohledem spočinul na jeho vypracovaném těle. „Tylere. Dnes ti malování nejde?“ optala se Marion, když viděla na jeho plátně jen náčrt obličeje.

  Trhl sebou a zadíval se na bílou plochu před sebou. Vzal do ruky tuž a začal se soustředit na malování.

  Charles si moc dobře všiml, že ho pozoruje jinak než ti ostatní. Tak nějak zvláštně. Bylo možné, že se takhle dívá na každý model, ale z nějakého důvodu si byl téměř jistý, že to není pravda. Jeho upřený pohled mu nebyl nepříjemný. Spíš naopak. Tělem mu probíhalo zvláštní chvění.

  Charlesi!, napomenul se. Degraduje ti snad mozek? Přesto neodolal a začal si ho prohlížet. Černé mírně vlnité vlasy mu spadaly do čela, zelené oči se soustředily na práci. Obočí mírně nakrabatělé, přes pravé z nich se táhla úzká bílá jizva, bílými zuby se kousal do rtu naprosto zaujatý prací.

  Náhle vzhlédl, zřejmě aby se podíval na nějaký detail v jeho obličeji, a jejich oči se střetly. Zelený se zaklesl do šedého. Místností proběhlo zajiskření a Charles se obával, aby nechytly ty dřevěné stojany, jak to bylo intenzivní. V zelených očích se pobaveně zablesklo, než se opět vrátily k plátnu.

  Po dvou hodinách Charles uvažoval nad tím, jak se pohodlněji usadit, protože ho začalo bolet celé tělo. „Slečno Marion,“ ozval se tmavovlasý muž, kterému říkala Tylere. „Myslím, že by bylo dobré pro dnešek skončit.“

  Žena přikývla. „Máš pravdu. dnes skončíme, Charlesi. Až se obléknete a tak přijďte do mé kanceláře, probereme další naší spolupráci,“ prohodila a zmizela za dveřmi.

  Oblékl si triko a vstal, aby se protáhl. Čtyři ženy, které odcházely si ho na okamžik prohlédly, a pak s chichotem odešly. Tři muži odešli, aniž by se na něj podívali. Zůstal tam jen ten Tyler. Ten si ho prohlížel, jak se protahuje jako kočka. Nech toho!, poručil si a rychle začal balit věci. „Nechcete pomoct?“ ozval se Charles.

  Muž k němu vzhlédl a pokrčil rameny. „Ani ne. V podstatě není co uklízet,“ prohodil. Kývl a chystal se odejít. „V něčem mi pomoct přeci jen můžete,“ zastavil ho u dveří. Otočil se. „Přestaňte mi vykat. Jmenuji se Tyler.“ Vrátil se a podal mu ruku. „V tom případě jsem Charles.“

  Podali si ruku a oba na okamžik udivilo teplé proudění, které rozechvívalo jejich nervy. Pustil ho a odešel do kanceláře Marion. Tyler ho pozoroval. Hmmm, pomyslel si, pěknej zadek.

  Tiše zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř. Podala mu balíček bankovek. „Díky,“ prohodil. „Pokud budete chtít tak přijďte v pátek, kdy máme další hodinu,“ vyzvala ho s úsměvem. Přikývl, rozloučil se a odešel. „Nezajdeme na kávu?“ ozval se z chodby hluboký hlas a Charles nadskočil. „Omlouvám se,“ prohodil Tyler.

  Zavrtěl hlavou. „V pořádku. Na kávu říkáš? Proč ne?“ souhlasil s pokrčením ramen. „Fajn. Vím o jedný kavárně hned tady za rohem.“ Přehodil si přes rameno batoh a společně vykročili chodbou. Charles přemýšlel, co je to za pocit, který mu koluje v žilách.

  Usadili se v kavárně a objednali si kávu. „Co tě…“

  „Jak dlouho…“ prohodili ve stejnou chvíli a rozesmáli se. „Začni,“ vyzval ho Tyler. „Jak dlouho už maluješ?“ optal se. „No… začínal jsem ve dvaceti, takže za týden to bude pět let,“ prozradil mu tak nevědomky, nebo taky možná ne, kolik mu vlastně je let. Takže pětadvacet, pomyslel si Charles.

  „Teď jsi na řadě ty,“ prohodil s úsměvem. „Co tě přivedlo k tomu, abys stál modelem?“

Na okamžik se zamyslel. „Pokud bych řekl, že zvědavost lhal bych. I když po dnešní zkušenosti, nemohu tvrdit, že mě to nezaujalo. Jinak pravý důvod byl ten, že mě včera vyhodili z práce.“

  Tyler nadzvedl obočí. „Co k tomu vedlo?“ optal se. „K tomu bych se raději nevyjadřoval,“ odvětil a muž naproti němu kývl. „Samozřejmě. Zřejmě to nebylo moc příjemné rozloučení.“

  „To tedy ne. Děláš ještě něco jiného kromě malování?“

  „Máš na mysli jestli se živím něčím jiným?“ Když přikývl, pokračoval. „V zásadě ano. Otci patří tahle restaurace a jelikož tady není mám ji na starost já. V jeho přítomnosti však výhradně maluji.“

  Charlesovi málem spadla čelist, když to slyšel. Tak to je super, já se zapletu se synkem zámožnýho chlapíka. Poseděli ještě hodinu, a pak se rozhodli jít domů.

  Charles bydlel nedaleko a Tyler se rozhodl jít ho doprovodit. Vyjel k bytu, ve kterém bydlel s Billym. „Doufám, že se uvidíme na příští hodině,“ prohodil malíř, když se loučili. „Zřejmě ano,“ odvětil. Kývl a jakoby náhodou se ho letmo dotkl. Oběma proběhlo zachvění. Jejich oči se střetly. Začali se k sobě naklánět, naprosto hypnotizováni jeden druhým.

  V zámku zachrastil klíč a kouzlo bylo zlomeno. Oba o krok ustoupili a zadívali se na dveře. „Charlesi,“ prohodil Billy. „Už jsem se začínal bát jestli se něco nestalo.“ Pátravě si prohlížel muže, který stál naproti němu. „Jen jsem se zapovídal, Billy,“ prohodil a ignoroval povytáhnuté obočí Tylera. Nechtěl mu nic vysvětlovat. „Tak se uvidíme v pátek,“ prohodil a zmizel uvnitř.

  Chvíli hleděl na zavřené dveře, a pak s povzdechem nastoupil do výtahu. Dovlekl se do svého bytu a vlezl si pod sprchu. Pustil na sebe proud vody a zavřel oči. Okamžitě mu na mysli vytanul obraz Charlese. Dumal nad tím jestli zbytek jeho těla vypadá tak dobře jako jeho hrudník. Na rtech se mu usadil zasněný úsměv.

  Zezadu ho obejmou čísi ruce. Cítí, že dotyčný je oblečený pouze v džínách, protože jeho horký hrudník se mu lepí na záda. Na ušní lalůček mu přistane drobný polibek. Jak může vědět, že právě tady ho to nejvíc vzrušuje, pomyslí si. Ruce jsou náhle plné mýdlové pěny a pomalu mu přejíždí po těle.

  Nejprve mu namydlil hrudník, prstem obkroužil bradavky. Vyčerpaně se opře o kachličky a nevnímá nic jiného než ty ruce. Pomalu se sunou níž a níž až ucítí jak ho jemně mydlí na nejcitlivějším místě. Ostře se nadechne a prudce se otočí, protože nechce být jen nezúčastněným divákem.

  Zadívá se do těch šedých rebelsky svítících očí a usměje se. Položí mu ruce na hruď a krouživými pohyby ho hladí níž a níž. Ruce se zastaví na přezce od kalhot. Slyší jak zrychleně dýchá i on sám má potíže s dechem, jak se ho zmocňuje vzrušení. Pomalu rozepíná  přebytečné oblečení a stahuje je z něho.

  Cítí jak ho hladí po těle a jeho vzrušení stále stoupá. Sám ho navede, aby ho vzal do dlaní a zakloní blaženě hlavu, když jeho přání vyplní a sevře ho v dlani. Zhluboka dýchá a začíná pomalu pohybovat boky ve stejném rytmu jak on hladí jeho penis.

  Z představy ho vyruší pronikavé drnčení telefonu. Trhne sebou a zadívá se na své vzrušené tělo. Uchopí ho do ruky a dvěma rychlými tahy se dovede k vyvrcholení. Čelem se opře o ledové kachličky a zhluboka oddechuje. Jednou to budeš ty, Charlie, pomyslí si spokojeně a raději na sebe pustí ledovou vodu. Vyleze ze sprchy a rychle se otře. Venku je zase takové vedro, že je mu jasné, že není nutné se oblékat.

  Práskne sebou na postel a zadívá se na strop. Tohle bude dlouhá noc, pomyslí si mimoděk, ale na rtech mu hraje úsměv.

 

  „Tak a vyklop to! Kdo to byl?“ vyhrkl bez obalu Billy, který hořel zvědavostí, jakmile se usadili. Charles si unaveně promnul oči. „Vysvětlím ti to ráno, ano?“ pokusil se z toho vykroutit a vstal z křesla. „Na to zapomeň, holomku,“ usadil ho přítel a on se opět posadil.  „Dneska jsem byl na jednom kurzu jako model,“ přiznal nakonec s pohledem upřeným na podlahu, protože věděl, co ho čeká.

  Nemýlil se. „Ha!“ vykřikl Billy. „A moje nabídka ti nevoněla,“ prohodil ublíženě. „Jenže tam by byli samí chlapi!“ ohradil se. „A tohle bylo co? Královna ze Sáby?“ Charles to nevydržel a rozesmál se. „Ne. To byl ten co tam chodí malovat.“

  „A byl to chlap,“ pronesl vítězně. „Dobře, dobře,“ zvedl ruce. „Přiznávám se, byl to chlap.“ Přítelovo obočí vyletělo vzhůru. „Billy! Přestaň vidět v každým pěkným chlapovi mýho nápadníka,“ vyprskl než stihl cokoliv říct. „Takže se ti líbí.“

  „Cože?!“ odsekl. „Já jsem totiž původně chtěl říct, že je docela zajímavá náhoda, že ses seznámil se synem, jehož otec vlastní nejvyhlášenější restauraci v okolí,“ dokončil s úsměvem. Charlesovi spadla čelist. Blbče!, vynadal si. „Možná že líbí,“ prohodil neurčitě. „Sakra Billy! Mě už z bydlení s tebou snad degraduje mozek,“ povzdechl si.

  Oslovený vstal a položil mu ruku na rameno. „Někdo se s tím narodí, jiný si to jen nechce přiznat. Ty zřejmě budeš patřit do té druhé skupiny,“ vysvětlil světácky a odpochodoval do kuchyňky. Charles se zabořil do křesla. „Hele, ty Charlesi, když už jsi zjistil, že tě přitahují muži,“ začal Billy z bezpečí malé místnosti. „Nechtěl bys se mnou jít místo Rickiho na takovou jednu párty. Bude…“ zmlkl, když si všiml, že před ním stojí spolubydlící s nesmírně naštvaným výrazem a výhružně zaťatou pěstí. „Billy!“ zavrčel.

  Na obranu zvedl ruce. „Už mlčím. Byl to jen návrh,“ bránil se. „To bych ti radil. Počkej si na Rickiho,“ prohodil. „A málem jsem zapomněl,“ plácl se do čela a z kapsy vyndal balíček bankovek. „Činže,“ vysvětlil a zalezl si do pokoje, aby nemusel čelit pátravým pohledům spolubydlícího.

  Ten Billy, pomyslel si, když usedl k počítači. Najel si na hry a pustil si svojí oblíbenou střílečku. Ta hra měla jednu obrovskou výhodu. Mohl si na tváře protivníků dát nějakou vlastní naskenovanou fotku. Momentálně byl v takové ráži, že se jeho soupeřem stal nespočet malých mužíků s Billyho tváří. S morbidním úsměvem se pustil do hry.

  Po půl hodině zjistil, že ho to absolutně nebaví, protože jeho myšlenky jsou úplně někde jinde. U Tylera. Nakonec sáhl po novinách s pracovními nabídkami, jen aby svou pozornost odvedl někam jinam. A navíc mu bylo jasné, že modela nemůže dělat věčně.

  Znuděně listoval novinami, když se náhle prudce narovnal. Kavárna, kterou vlastnil Tylerův otec hledala číšníka. Usmál se nad tím. Prazvláštní náhoda, pomyslel si, ale na rtech mu hrál pobavený úsměv. Tohle by mohla být zajímavá záminka, proč ho vídat častěji.

  Blbče! Uklidni se!, poroučel sám sobě. Chová se jako puberťák, který poprvé viděl holku (v jeho případě vlastně kluka). Zasmál se sám sobě a prohrábl si vlasy. Zase sebou plácl na postel a zadíval se z okna. V pátek… V pátek ho znovu uvidí. A dnes je úterý. Zasténal. To zas bude dlouhý týden, povzdechl si.

 

  Týden však kupodivu utekl celkem rychle a v pátek odpoledne už opět stál před vysokou budovou, ve které sídlila umělecká škola. Šel rovnou do učebny, kde byli minule. Jak předpokládal, narazil tam na Marion. „Dobrý den, Charlesi. Takže jste se nás přeci jen rozhodl navštívit znovu?“ prohodila s úsměvem.

  Kývl. „Dobrý den. Vypadá to, že ano,“ odvětil, ale pravý důvod své návštěvy neřekl. Za chvíli začali chodit žáci. Charles se netrpělivě díval ke dveřím, až se v nich objeví Tyler. Ten však nedorazil a hodina se dala do pohybu.

  Celou dobu hořel zvědavostí, co se mu asi stalo, ale rozhodl se to vydržet. Po hodině šel opět do kanceláře Marion. Nevydržel to a musel se zeptat, ještě než odešel s penězi v kapse. „Co se stalo s Tylerem? Proč dnes nepřišel?“

  Žena se na něj zadívala. „Nevím. Volal sem, že se nedostaví. Prý nějaké naléhavé rodinné záležitosti.“ Mírně se začervenal pod jejím pohledem a vyšel na chodbu. Hned se ale vrátil. „Kde bydlí?“ V očích mu svítila prosba. „Nesmím takové informace dávat.“

  „Já vím, já vím, ale je to opravdu důležité. Prosím,“ škemral. Nakonec to nevydržela a adresu mu řekla. Poděkoval a pádil na místo, kde bydlel. Zazvonil u dveří s jeho jménem a čekal. Dveře se pomalu otevřely. „Charlie?“ vyslovil nevědomky zdrobnělinu, kterou mu říkal v duchu.

  Ten si ho nevěřícně prohlížel. Už to nebyl ten energický muž jako minule. Byl shrbený jako by mu na bedrech ležela všechna tíha světa, pod očima obrovské černé kruhy, oči bez jakéhokoliv lesku. „Co se stalo?“ vydechl Charles. Nic neřekl, jen ještě víc svěsil ramena. Beze slova k němu přešel a objal ho.

  Tyler okamžik stál nehybně, ale pak ho objal a přitiskl se k němu. „Zemřel mi otec,“ vyrazil ze sebe nakonec namáhavě. Charles na to nic neřekl, jen ho pevněji stiskl. „Je mi to líto,“ vydechl pak.

  Kývnutím hlavy ho pozval dovnitř. Posadili se na pohovku. „Díky že jsi přišel. Už mi to tady začínalo pořádně lézt na mozek,“ prohodil Tyler, když se pohodlně uvelebil vedle něho. Pořád vypadal tak zlomeně, že neodolal a natáhl ruku. Vzal jeho dlaň do své a povzbudivě jí stiskl. Otočil se na něj pár zelených očí. Jen se usmál. „Když jsi nepřišel na kurz dělal jsem si starosti. Nakonec jsem z Marion dostal tvojí adresu a zamířil rovnou sem.“

  „Zřítilo se s ním letadlo, když letěl z Evropy,“ pronesl úzce Tyler. Charles mu stiskl ruku. Sám ani nevěděl proč to udělal, ale náhle si ho přitáhl k sobě a opřel si ho o hruď. Starší z nich k němu vzhlížel s otázkou v očích. „Jen chci, abys věděl, že jsem tady s tebou,“ odpověděl s pokrčením ramen.

  Sklonil se k němu a jejich rty se na okamžik setkaly. „A to jsem chtěl svádět já tebe,“ vydechl Tyler. Charles se zasmál. „Možná že budeš mít ještě šanci. V tuhle chvíli totiž půjdeš dělat jednu jedinou věc. Spát. Sám!“ dodal, když si všiml šibalské jiskřičky v jeho pohaslých očích. Zatvářil se jako dítě, kterému vzali hračku.

  Vážně se mu zadíval do očí. „Musíš si odpočinout, Tylere,“ upozornil ho. „Odejdeš, že?“ prohodil s chmurným pohledem. Charles nad tím chvíli uvažoval, a pak velice pomalu zavrtěl hlavou. „Ne. Zůstanu tady s tebou.“

  Tyler přikývl a vstal. Doprovodil ho do ložnice, počkal až si lehne a sám se posadil na židli nedaleko postele. Bylo příjemné pozorovat jeho černou kštici, protože nic jiného nebylo skoro ani vidět, jak ho zabalil. Jestli pro Tylera otec znamenal to co pro něj samotného ponese tuto ztrátu velice těžce.

  Zřejmě na chvíli usnul, protože ho vzbudil až tichý hlas, který cosi vyprávěl. „… nebyli moc blízcí. Až teď, když jsem dospěl, jsme si začali rozumět. Bylo to čím dál lepší a zrovna teď mi ho osud vzal. Zřejmě to bylo předurčené, ale nejsem na to připravený. Hrozně to bolí…“ Hlas se ztratil v tichu a Charles vstal.

  Naklonil se nad Tylera a zadíval se mu do očí, ve kterých se leskly slzy. Natáhl ruku a setřel jedinou zrádnou kapku vody, která si dovolila opustit koutek oka. Jejich pohledy se do sebe vpily. „Jsem měkota, co?“ ušklíbl se Tyler. „Tohle už neříkej!“ ohradil se prudce. „Nikdo není připravený na smrt svého blízkého. A nikdo nikdy ani nebude. Vždy to bude bolet. Tebe, mě i stovky, miliony dalších.“

  „Proč jsi ke mně tak milý?“ optal se tiše. Pokrčil rameny. „Ani já to nevím. Nebudu ale tvrdit, že je to ze soucitu. To totiž není pravda. Je v tom něco víc. Něco co nedokáži slovy popsat.“

  „Tak to dokaž činy,“ vydechl mladík v posteli a on se k němu začal pomalu sklánět. Původně ho chtěl políbit, ale rozmyslel si to a jen ho objal. Chtěl vzít jeho bolest na sebe, protože jedině tak by mu na rty vrátil ten jeho nádherný úsměv.

  Cítil jak se Tyler chvěje potlačovanými city. „Nemusíš se přede mnou stydět. Vím že to bolí,“ šeptal mu do ucha.

  Po chvíli na svém hrdle ucítil horké slzy, které kanuly z Tylerových očí. Objal ho ještě pevněji a snažil se ho tak ukonejšit. „Bude na tebe dávat pozor,“ ujišťoval ho. „Jenže to mi nestačí,“ vydechl přerývaně přeskakujícím hlasem plným emocí.

  Charles zvedl hlavu a jemně se probíral jeho vlasy. Tyler zjistil, že je to velice uklidňující, ale také uspávající. Za chvíli se místností nesl jeho pravidelný dech. Pomalu ho pustil z náručí a usmál se. Byl tak bezbranný, když spal. A tak neuvěřitelně sladký. Pohladil ho po tváři a vstal. Opustil ložnici.

  Slíbil mu, že zůstane. Byl v pokušení zmizet, ale rozmyslel si to a zavolal Billymu. „Kde jsi?“ ptal se přítel. „U Tylera,“ prohodil pravdivě. „Zemřel mu otec a nechci ho tu nechávat samotného.“ Spolubydlící na to nic neřekl, ale Charlesovi bylo jasné, že si nejspíš myslí své. Bylo mu to jedno. Rychle se rozloučil a zavěsil.

  Asi hodinu jen tak bezcílně bloumal po bytě. Nakonec se postavil k oknu a obdivoval se výhledu pod sebou.

  Náhle ho zezadu objaly jakési ruce a na krk se přisály horké rty. Maličko sebou trhl, ale neotočil se. „Neodešel jsi,“ vydechl Tyler a rukou mu zajel pod tričko. Jen zavrtěl hlavou a mlčel. Jeho triko se záhadným způsobem ocitlo na zemi a Tylerovy ruce bloumaly po jeho hrudníku. Rty mu přejížděl po krku, přes ramena, mezi lopatkami. Cítil jak jeho vzrušení stoupá.

  „Chci tě namalovat nahého, Charlie,“ vydechl mu žhavě do ucha a zezadu se k němu přitiskl. „Přestaň,“ vydechl a křečovitě ho chytil za ruce, kterými ho stále hladil po hrudi. „Nemůžu,“ odvětil ten a dál ho hladil. Zastavil se až u opasku kalhot.

  Charles zrychleně oddechoval, zatímco ho Tyler dál líbal na krk. Velice šikovně, tak že to ani nepostřehl, mu rozepnul kalhoty, a rukou zajel za ně. Do dlaně uchopil jeho vzrušené mužství. Mladík tlumeně zasténal a zhluboka se nadechl. „Dovol mi to,“ zaprosil malíř. „Copak mám jinou možnost?“ prohodil roztouženě a začal si stahovat džíny.

  Tyler ho zastavil. „Já sám,“ ujistil ho s těžkým dechem. Obešel ho a klekl si před něj. Nejprve mu stáhl kalhoty, a pak velice pomalu i trenky. Jakmile před ním stál bez jediné nitky ostře se nadechl. Byl nyní ve stejné pozici jako jeho penis. Neodolal a vtiskl mu na něj žhavý polibek. Charles téměř vykřikl.

  Usmál se a vstal. Přešel k plátnu, vzal do ruky tuž a uvědomil si, že se mu nekontrolovatelně třese ruka. Vzhlédl a střetl se s Charlesovým nezbedným pohledem. Těžce polkl a začal malovat. Nakreslil vše do toho nejmenšího detailu. Propaloval ho žhavým pohledem a cítil, že ho nenechá jen tak odejít.

  Konečně domaloval poslední črt a položil tuž. Charles se sehnul pro trenky, aby se oblékl. Nestihl to, protože před ním už klečel Tyler. Vzhlížel k němu nahoru a uchopil ho do dlaně. „Přeci sis nemyslel, že mi tak rychle utečeš,“ vydechl. Zavrtěl hlavou.

  Sledoval jak sklání hlavu a bere ho do úst. Málem podklesl v kolenou, ale včas se chytil Tylerových ramen. Jemně ho olizoval po celé délce, sál špičku, rukou si pohrával s jeho varlaty. Vychutnával si ho, střídavě ho bral do úst střídavě se ho jen lehoučce dotýkal.

  Charles cítil, že to dlouho nevydrží a vyvrcholí. Celý se ztratil mezi jeho rty a v zápětí vybuchl. Tyler slastně polykal každičkou kapku jeho touhy. Jeho ruce se zaklesly do jeho ramen, jak cítil jeho jazyk na špičce svého penisu. „Ach bože,“ vydechl nakonec Charles a pokusil se uhnout. Nedovolil mu to dokud nevysál každičkou známku jeho touhy.

  Pak vstal a vášnivě ho políbil na rty. Mohl tak cítit chuť své vlastní slasti. Přitiskl se k němu a třel se o něj. Bylo nesmírně vzrušující, že byl ještě oblečený, protože ho tím ještě více vydráždil. Charles ho začal líbat na bradu, krk, přesunul se k ušnímu lalůčku. Cítil jak jeho vzrušení roste a usmál se.

  Zajel rukou dolů a přes kalhoty ho začal hladit. „Chci tě v sobě,“ zašeptal mu Tyler do ucha a Charlesovi z toho naskočila husí kůže. Nebylo to ale nepříjemné. Přesunuli se do ložnice, kde z něj pomalu sundal oblečení.

  Lehl si před něj na břicho a provokativně vystrčil zadek. Charles cítil jak se ho zmocňuje ještě větší vzrušení. Posunul se k němu blíž a začal do něj pronikat. Tyler se napnul jako struna a on do něj rychle vklouzl. „Bude to v pořádku,“ šeptal mu přitom. Přestal se úplně hýbat a čekal.

  Sáhl rukou před sebe a začal ho hladit. „Ch-Charlie,“ vydechl. „Nepřestávej,“ šeptal. Zasmál se. „To jsem ani neměl v úmyslu,“ vydechl a znovu přirazil. Tyler sevřel do hrstě prostěradlo a zasténal.

  Narovnal ho tak, že on sám klečel a Tyler se o něj zády opíral. Tak vlastně udával tempo on, nikoliv Charles. Jejich ruce se propletly. Líbal ho na ušní lalůček a ještě tak zvyšoval jeho vzrušení.

  Jednou rukou se drželi, druhou rukou ho hladil po vzrušeném mužství. Po dvou přírazech oba cítili, že vyvrcholení je blízko. Stačil poslední příraz a oba se vydali ke hvězdám.

  Tyler se o něj vyčerpaně opíral a Charles z něj opatrně vyklouzl. Jen ho držel v náručí. Ani jeden nepromluvil, protože nebylo třeba slov. To co se právě stalo mluvilo za vše. Společně vstali a dali si sprchu. Pak převlíkli postel a lehli si do ní.

  Usnuli si v náručí.

 

  Druhý den ráno se Charles probudil pozdě. Zůstal ležet v posteli a dumal nad tím co se včera vlastně stalo. Viděli se přeci jen jednou, nemohl tomu uvěřit. Přesto však nedokázal potlačit vlnu něhy, která ho zaplavila při vzpomínce na Tylera. Nikdy nevěřil na lásku na první pohled, ale nikdy předtím taky nevěřil tomu, že bude dělat modela.

  Vstal a chtěl jít udělat snídani, když v tom si všiml jedné zásadní věci. A to, že Tyler nikde v bytě není. Prohledal všechno, dokonce i do skříně se podíval, ale nic. Na stole však našel vzkaz.

Milý Charlie,

je mi moc líto, že jsem odešel bez rozloučení, ale nejsem si jistý jestli bych pak dokázal odejít. Není to pro mě lehké, ale musím odcestovat do Evropy. S největší pravděpodobností již nastálo. Chci abys věděl, že to co se mezi námi včera stalo nebyla jen pouhá touha a chtíč. Bylo v tom něco víc a věřím, že ty víš co to bylo. Odpusť a jednou zapomeň.

S láskou

Tyler

 

  Nevěřícně hleděl na ten kus papíru. Rychle se vzpamatoval a začal jednat. Tak ty si myslíš, drahý Tylere, že se se mnou vyspíš, a pak si zmizíš jako by nic. Tak to teda ne. Na to, aby ses takhle vypařil mi na tobě až moc záleží. Vyběhl před dům, chytil si taxi a vyrazil na letiště.

  Dorazil zrovna ve chvíli, kdy z terminálu zněl hlas dispečerky, která ohlašovala odlet do Evropy. Horlivě očima pátral v davu, až konečně našel černou kštici, kterou hledal. Rychle ho doběhl a chytil za paži. „Pardon,“ vyhrkl, když zjistil, že drží úplně neznámého muže. rozhlížel se kolem, ale nikde ho neviděl.

  A pak ho spatřil. Stál u schodů do letadla a zrovna se chystal nastoupit. Opět měl svěšená ramena, jako když k němu včera přišel, ale byl si z nějakého důvodu jistý, že tentokrát příčinou není jeho otec, ale on sám. Věděl, že k letadlu ho nepustí, ale ani náhodou se nechtěl vzdát.

  Rozběhl se tedy k odbavovacímu terminálu. „Prosím vás, musím dovnitř. Můj přítel se chystá odletět a já mu musím sdělit, že jeho otec umírá,“ zkusil to na stevardku. Ta na něj sice soucitně pohlédla, ale nekompromisně zavrtěla hlavou. Čert aby to spral, pomyslel si vztekle.

  „Prosíme cestující…,“ ozval se hlas z interkomu. No jasně, plácl se do čela a rychle běžel k ženě, která mluvila do mikrofonu. Beze slova jí ho vytrhl a začal horlivě mluvit. „Tylere! Opovaž se nastoupit do toho letadla, slyšíš?! Tylere! Nemysli si, že si v klidu odletíš jen tak bez rozloučení. Tylere!“ Očima propaloval sklo skrz, které viděl jak stoupá do schodů.

  Muž na vrcholu schodů se náhle zarazil a otočil. „Tylere. Zůstaň,“ vydechl tiše do mikrofonu a bylo mu naprosto jedno, že ho pozoruje celá letištní hala. „Zůstaň a neodcházej.“

  Mladík pohlédl směrem odkud tušil, že mluví a zavrtěl hlavou. Pak se otočil a vešel do letadla. Charlesovi vypadl mikrofon z ruky a svezl se podél zdi k zemi. Takže to pro něj zřejmě neznamenalo to co pro mě, pomyslel si.

  Dopadl na něj stín. Ani se nenamáhal vzhlédnout. „Vážně sis myslel, že odletím?“ ozval se tichý hlas. Prudce zvedl oči a střetl se s jasně zeleným pohledem. Mlčky na něj hleděl a čekal co bude dál.

  Tyler sáhl do kapsy a vytáhl dvě letenky. V očích mu svítila jasná prosba: poleť se mnou, Charlie.

  Velice pomalu vstal a jednu si od něj vzal. Nemusel odpovídat, bylo to víc než jasné. Společně vykročili, pak se rozběhli, protože letadlo, kterým mělo letět už zavíralo dveře. Stihli to jen tak tak, ale vypadalo to, že jedna dispečerka letadlo pozdržela.

  Dopadli na sedačky a zhluboka oddechovali. Odlepili se od země a Charlie si uvědomil, že bude muset zavolat Billymu, aby si hledal nového spolubydlícího. „Myslíš, že tady mají pohodlné záchodky?“ zeptal se ho muž vedle a on se na něj nechápavě podíval. Podle touhy, která mu svítila v očích poznal, co se mu honí hlavou.

  Rozesmáli se a jejich šťastný smích naplnil celé letadlo. Odlétali vstříc nové budoucnosti. Vstříc společné budoucnosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

he, he

(DandyP, 9. 7. 2014 18:34)

Chtěla bych mít doma chlapa, který se hned po ejakulaci dokáže nabudit tak,a by měl tvrdý kolík, možný zasunout do análu :D taky je oba lituji nad análním sexem bez jediného plivnutí nebo protažení prstem..každý ví, že konečnník nemá schopnost se zvlhčit jako pochva :D jeho zadku a jeho penisu je mi upřímně líto..... :D ale jinak dobrý

wow

(Pája :-), 19. 8. 2012 16:05)

tak to bylo krutý, moc hezky píšeš .

juj :)

(Arrivederci, 25. 8. 2011 22:07)

Tak to bylo dobré..moc hezky píšeš..:)
ale připomělo mi to jinou povídku...která byla na stejné téma, ale byla z pohledu jakoby tylera...:) ale jinak moc pěkné...:)

no ty vogo

(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 27. 2. 2011 2:02)

tak toto bolo fakt divné až sa mi to páčilo :D

yuu

(síííííííííííms, 19. 7. 2010 19:07)

kks úúúúúúúúúžasneee =D :*

*SMÍCH*

(Wendy, 19. 2. 2009 22:23)

Naprosto úžasný...hlavně na konci jsem se teda musela smát...fakt super..;-)..i když by mohlo být nějaké to polračování což ?? :P..prosím...smutně koukámm ..*smích přes celou místnost*...

no fakt super

(vevejunka, 10. 1. 2009 10:39)

nikdy sem si nemyslela,že se budu válet na zemi v záchvatu smíchu, ale fakt dobrý...!!!

Jak jsem řekla, čtu dál

(Aki, 8. 11. 2008 0:16)

Jo, čtu další a vidím Happyand! Taky se mi líbí tvoje hlášky - Teplé noviny a podobné!!

P.S.: miluju "hraješ si s ohněm..."

Heh..

(Tobari-chan, 30. 10. 2008 1:47)

... som na tom podobne ako Amanda xD asi idem kontrolovat kam som koment napisala a kam nie xD
No k poviedke...ja som si fakt myslela ze ho tam necha T___T nastastie som mala dovod na slzy iba vtedy... inak tie hlasky ako: Hmm, pekny zadok. alebo: Teple noviny xD Nemohla som...a hlavne z Billyho xD

yop....

(Amanda, 12. 6. 2008 18:55)

ako to, že tu ještě nemám komentík?? XD a to už to čtu asi po desátý XD je to krásný, hlavně jak začne řvát do toho mikrofonu :) to je tak sladký XD

*JuPíí*

(LowE, 22. 4. 2008 12:49)

TaK taDy kONečNě neMusíM bRečeT, aLe sPíš pRskaT sMíChy w uRčiTýCh paSážíCh :D a neJeN co sE týče BillyHo :D a StaLo sE w tOmhLe PříBěHu to Co sE neStáwá w MéM příPaDě wžDy :) PozoR!:)
oBlíBiLa jsEm sI OBA :) a to mySlim wážNě :) jiNáč, kDyBy to sKoNčiLo šPaTně taK to už aSik neRozDeJcháM a tYhle KoMeNty by tu nebyly :D oNo bY to aNi šKoDa neByLa, aE taK co :) o páR suChýcH koMenTů nawíC :)

pA :)

Skvělýý

(Yuiko, 27. 3. 2008 20:31)

Právě jsem si to přečetla už podruhý a ten konec je prostě nádhernej :) Super ovídka :)

krásné....

(laliloo, 20. 1. 2008 11:48)

Tak toto bylo fakt krásné, ještě teď mi v očích stojí slzy....já jsem tak ráda, že nakonec odletěli spolu - nemám ráda špatné konce :)

Nádhera!!!

(Misty, 14. 1. 2008 15:57)

Ty máš tak skvělý povídky :-D
Sou uuuuzasny,skvely no proste supeeer!!!
fakt good
Kdybych nebyla takovej snilek a romantik a uvažovala bych jako nejakej vedator tak bych se zeptala jakto ze Charli odletel bez pasu,bez kufru,proste bez niceho ale jelikoz tak neuvazuju tak je to SKVELYYYY!!!!!!!!!!!!!

Pěkné!!!!

(Sora, 31. 10. 2007 11:54)

Opravdu mocinky pěkné jak to jen děláš že tak pěkně píšeš??????????Nevím co dodat plostě nádherné.

jé, super

(E..., 9. 10. 2007 21:43)

ono to skončilo dobře! krásný!

hmmmmm

(Jane-www.zivotni-sen.estranky.cz, 28. 9. 2007 11:47)

moc pěkná povídka už jsem se lekla ,že on opravdu odletí . :)

http://Kawaii.chan.sblog.cz

(Nime, 27. 9. 2007 18:26)

hehhe Billy je fakt mazaný..mno taky souhlasím s Beou taky sem si ho oblíbila^^ jinak super povídka vidím,že se mám ještě lecos učit

Konečně

(Kat, 24. 9. 2007 23:42)

se kat dočkala šťastného konce. Hezká moc hezká povídka akorát bych měla výtky k odletům letadel, ale to jsou maličkosti a na kouzlu příběhu moc neubírají. Není to o nástupu do letadel, že.
Hezký příběh s okouzlujíím koncem. Příjemná povídka před spaním, kdy si člověk chce něco přečíst, usmát se zapřemýšlet a ne plakat. Nakonec vše dobře dopadlo a bylo to moc hezký.
Bee k jistým partiim no mně se to zdá moc povedné.

*****

(Bea, 24. 9. 2007 19:46)

Sice je tam Happyend, ale stejně jsi mně nakrkla:)) Ona mě sakra donutí oblíbit si Billyho a pak si ten jen tak beze všeho zmizí v půlce povídky! Téééédáááá, to se nedělá, abys věděla *fňuk, smrk, fňuk*

Ale jináč... No, jak bych jen... Kruci to se ale blbě hledají slova:D No né, prostě - to krásné divadýlko *sakra Tigie mi vyfoukla mé oblíbené slovíčko Tyátr* s tím mikrofonem mě dostalo. Docela živě jsem si to představila:-)) Jo dispečerka zaslouží metál:-)))

Mňo a co se "istých partií" dotýče, sdělila jsi mi, že jsi byla rudá jako jistá zelenina:D Není důvod *mírná oplátka*! Je to výborně napsané a ta scéna ve sprše - no asi takhle: chudinka Tyler:D

No takže to by bylo ve zkratce asi všechno. Nechceš mi psát *jako kdysi* erotické scény?? :D

Kruci tady je ale fakt nějaké vedro *a to mám otevřené okno*:D