Pravděpodobně bych v limbu zůstal další dva dny, kdyby mě po několika hodinách po našem „dostaveníčku“ neprobudil chlad. Podíval jsem se na prázdné místo vedle sebe. Smutně jsem si uvědomil, že odešel.

Když mi však pohled padl na hodiny na mém nočním stolku pochopil jsem kam šel. Koneckonců démoni nikdy nespí, ne? Navíc bylo něco málo před půlnocí, takže jsem věděl, že se potuluje někde venku a loví. 

Byla to zvláštní představa, ale už jsem si na ni tak nějak zvykl. Krom toho jsem byl rád, že je na naší straně. I když už mi na mysli vyvstala i jiná myšlenka. Co kdyby ho převládlo zlo. A o tom, že ho v sobě má více než dost, se nedalo pochybovat.

Moje další jasné myšlenky zastřela bolest. Nejspíše se naplno projevil ten pitomý jed, o kterém mluvil. Ani jsem si nebyl schopen uvědomit, jak říkal, že se jmenuje. Mou myslí proplouvaly jiné vzpomínky.

Jeho jazyk v mých ústech, jeho horký dech na mém vzrušeném mužství. Kdo by si pomyslel, že tohle všechno může znát. Ale už dávno jsem pochopil, že má více lidských vlastností, než jsem si myslel, když jsem ho uviděl poprvé.

Nakonec jsem se opět dostal do limbu, jak to celkem výstižně popsal Tannus. Byl jsem mimo docela dlouho, protože si z těch dnů moc nepamatuji. Jen občasný lehký dotek na čele a konejšivá slova, že všechno bude v pořádku. Nemohl patřit nikomu jinému než Tannusovi.

Když jsem se konečně probral, seděl zabořený v křesle kousek ode mne a klidně spal. Několik minut jsem se jen mlčky kochal pohledem na jeho tvář.

„Jak se cítíš?“ zeptal se náhle a já sebou trhnul, jako školák, kterého nachytali bůh ví při čem.

„V pohodě,“ odvětil jsem. Tak nějak jsem ani radši nechtěl vědět, jak dlouho jsem byl mimo, ale otázka přešla přes moje rty tak nějak samozřejmě. „Jak dlouho jsem spal?“

„Téměř týden,“ zazněla klidná odpověď a mě dokonale vyštvala z postele. Prudce jsem vstal a následně samozřejmě zavrávoral, protože tak prudký pohyb mi moc neprospěl. Můj společník byl ovšem rychlý jako blesk a já se náhle ocitl v jeho objetí. Naše oči se střetly.

Maličko jsem se vytáhl na špičky a lehce ho políbil na rty. Měl jsem neodbytný pocit, že mu dlužím alespoň polovinu té rozkoše, kterou dal on mě. Avšak on se ode mě po chvíli odtáhl.

„Nesmíš se přepínat. Ještě nejsi úplně v pořádku,“ vysvětlil své počínání. Nic jsem nenamítal, protože měl pravdu. Cítil jsem se jako přejetej. Zdráhavě jsem přikývl. „Musím se vykoupat,“ odvětil jsem potom. Když jsem zahlédl záblesk v jeho očích, nebyl jsem si jistý jestli to byl zas tak dobrý nápad.

Jak jsem posléze zjistil v koupelně, to že ještě zcela nejsem v pořádku, mu nebránilo v tom trénovat na mě své zvrhlé praktiky. Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo. Z krátké sprchy, kterou jsem původně plánoval, se nakonec vyklubala více než dlouhá.

Po očistě těla jsem zase skončil v posteli. Vlastně jsem do ní byl nekompromisně vržen. Ani jsem moc neprotestoval, byl jsem slabý jako moucha.

Tannus si opět lehl vedle mě a přitáhl si mě do náruče. Upřímně se přiznám, že jsem absolutně nechápal, jak je možné, že se mi stále ještě chce spát.

„Jak dlouho na mě bude ještě ten jed působit?“ zeptal jsem se, abych protrhl ticho.

„Nevím.“

„Jak dlouho by působil na tebe?“

„To se nedá srovnávat,“ bránil se.

„Jak dlouho?“ zopakoval jsem otázku.

„Den,“ pronesl a dál to nerozebíral. Jen si mě přitáhl k sobě a já opět usnul. Avšak ze spánku jsem byl znovu vytržen, když odešel uprostřed noci. A tentokrát, při pohledu na hodiny, jsem si byl jistý, že nejde na svůj klasický lov. Něco se dělo. A mě ten zatracenej jed nedovolil zjistit co to je.